Myšlenka natočit televizní cyklus o zapomenutých a skrytých stavbách architektury 20. století našich měst se zrodila v hlavě ostravského divadelního režiséra Radovana Lipuse někdy na konci milénia. Společně s Davidem Vávrou, představitelem žasnoucího architekta, pak připravili natáčení vynikajicího dokumentu v padesáti dvou lokalitách České republiky.
V oblíbené street movie navštíví žasnoucí architekt David Vávra více i méně známé stavby 20. století. Tentokrát na traktůrku kutilské výroby.
V oblíbené street movie navštíví žasnoucí architekt David Vávra více i méně známé stavby 20. století. Tentokrát na bruslích.
Cyklus stylizovaných dokumentů o architektuře českých měst. Zajímavou naučně vzdělávací formou s humorem a nadsázkou provádí diváka po možná méně známých, ale neméně významých architektonických památkách vybraných českých měst. Průvodcem je akademický architekt a herec divadla Sklep David Vávra. Ten v sobě spojuje odbornou erudici se vtipem a schopností zaujmout a pobavit.
David Vávra navštíví tentokrát na žebřiňáku Rožnov pod Radhoštěm, vrchol Radhoště, Pustevny a Frenštát. Na cestě se setká například s Radegastem, Cyrilem a Metodějem, ale pomůže mu také olympionik Jiří Raška.
Bramborářským koutem Vysočiny projedeme tentokrát s Davidem Vávrou na stařičkém traktoru s vyorávačem zapůjčeným od libomudruna Jakuba Hrona Metánovského. Uzříme unikátní kubistické variace Pavla Janáka, navštívíme Humpolec i Křemešník a navrch jednu ryze současnou podnikatelskou rezidenci.
S Davidem Vávrou proletíme rychlostí golfového míčku moderní architekturu věhlasných lázní. Chybět nebude Grand hotel Pupp, Becherova vila ani Caffe Elephant se zasmušilým Karlem Marxem.
V oblíbené street movie navštíví žasnoucí architekt David Vávra více i méně známé stavby 20. století. Tentokrát v klasickém automobilu 60. let.
Industriálním městem se provezeme s Davidem Vávrou multikárou plnou železného šrotu. Jízdu od historismu přes secesi a modernu až k sorelovým mrakodrapům v Rozdělově nám projasní Jiří Kolář s Vladimírem Boudníkem. Chybět nebude ani Marie Majerová a Antonín Zápotocký.
Francouzský dokumentarista Nicolas Vanier putuje po těch nejmrazivějších krajinách jako jsou Sibiř, Laponsko, Aljaška a samozřejmě Kanada, kde podnikl skutečnou bílou Odyseu - 8 600 km přes Aljašku. Na této cestě se setkal s mužem, který ho inspiroval k natočení filmu Poslední traper. Padesátiletý Norman Winther žije se svou indiánskou ženou Nebaskou uprostřed kanadské divočiny. Zdá se, že je poslední, nebo jeden z posledních skutečných traperů. Má své psí spřežení, kterým loví i jezdí pro zásoby. Svůj dům si postavil vlastníma rukama a doufá, že se nebude muset přesunovut dál na sever, aby unikl hlučné civilizaci. Žije v rovnováze jak s přírodou tak sám se sebou. Má svou vlastní filozofii, své zásady. Ve filmu, který je na pomezí dokumentu a hraného filmu, představuje sám se, stejně jako jeho žena i přátelé, s nimiž se setkává jen zřídka. Traper není jen obyčejný lovec, je to (jak praví naučný slovník) potulný lovec lovící kožešinovou zvěř. Takový je Norman Winther.