Filmy online ke shlédnutí zdarma

V srpnu 2010 se uznávaný francouzský filmař Vincent Moon sešel s osmičlennou kapelou Efterklang na blíže neurčeném dánském ostrově. Cílem bylo natočit film stejné délky jako jejich poslední album "Magic Chairs" (50 min) a hravým experimentováním s daným prostředím tak vytvořit nové interpretace jejich písní. Právě ty v závěru z projektu činí abstraktní dokument nejen o kapele, ale i o zdejším ostrově. Po dobu čtyř natáčecích dní se do projektu podařilo začlenit více jak 200 místních umělců a několik dalších "neuměleckých" dětí a rodičů.

Hlavní postavy dokumentu režisérky Kerstin Nickig byly nuceny opustit Čečensko, kde byly vystaveny pronásledování. Zoufale se snaží uchytit v zemích západně od ruských hranic, kam se jim podařilo se dostat z válkou sužované vlasti. V každé zemi se musejí při žádosti o azyl podrobit ponižujícímu procesu, v Polsku stejně jako v Rakousku. Musejí dokázat, že jsou tím, za koho se vydávají, a že kdyby neutekli ze své země, hrozilo by jim vážné nebezpečí. Jak to ale mají udělat? A uvěří jim vůbec někdo? Celý rok sledovala autorka snímku čtveřici postav snažících se zapomenout na válečné utrpení a doufajících v možnost začít nový život. Ruslan marně hledá práci na Ukrajině, novinář Ali byl kvůli známosti s Annou Politkovskou několikrát mučen, Tamara pečuje o handicapovanou dceru a bývalý čečenský velitel Wacha při obraně Grozného jen zázrakem unikl smrti.

Jako malý kluk si Louis Palmer nakreslil do sešitu auto na sluneční pohon. Jeho snem bylo objet v něm celý svět. Po dvaceti letech se už jako učitel na základní škole ve švýcarském Luzernu ke svému snu vrátil a s pomocí několika nadšenců ho začal realizovat. V létě roku 2007 tak spatřil světlo světa první prototyp vozidla, které díky solárním panelům umístěným v přívěsu bylo schopno nepřetržitého provozu pouze na sluneční pohon. Cesta tedy mohla začít. K Louisovu překvapení se jeho auto ani po několika stovkách kilometrů nerozpadlo, a tak mohl za velkého zájmu lidí i médií ve své propagační cestě pokračovat a po osmnácti měsících ji úspěšně ukončit. V každé ze čtyřiceti zemí, které navštívil, uspořádal ve vybrané škole přednášku, a na konferenci Organizace spojených národů o globálním oteplování byl dokonce pověřen funkcí oficiálního taxikáře ministrů jednotlivých zemí. Svižně sestříhaná roadmovie Erika Schmitta s energickou hudbou a pozoruhodnými obrázky z netradiční cesty ukazuje splnění jednoho dětského snu, který by mohl zásadním způsobem přispět k celosvětovému snížení emisí.

V roce 2003 proběhla světovými médii zpráva o únosu skupiny turistů v kolumbijských horách. Jedním z nich byl i Brit Mark Henderson, který v zajetí nakonec strávil více než tři měsíce. Necelý rok po propuštění mu k jeho velkému překvapení přišel e-mail od jednoho z únosců jménem Antonio, člena marxistické guerillové skupiny, který se mu snažil vysvětlit důvody jejich únosu. Po pěti letech vzájemné korespondence se Mark Henderson společně se třemi dalšími oběťmi únosu rozhodl vrátit se na místo činu a s Antoniem se osobně setkat. V lůně nádherné přírody kolumbijské džungle, která se ale pro unesené stala noční můrou, začíná napínavá rekonstrukce celé události umocněná znepokojivou hudební kulisou v duchu úvodní skladby skupiny Radiohead. S využitím televizních zpravodajských šotů informujících o únosu i deníkových záznamů a vzpomínek všech zúčastněných včetně Antonia tvůrci brilantním způsobem oživují veškeré peripetie dramatické události a docházejí ke zjištění, že skutečnou motivací únosců byla snaha upozornit svět na zvěrstva, která zde na vesničanech páchají kolumbijské paramilitární oddíly.

Současné Rusko čelí mnoha problémům. Jedním z nich je korupce, která si jako mor prožírá cestu napříč státní správou a úřady. Přesto se stále najde mnoho lidí, kterým otřesná situace není lhostejná. Mezi takové občany patřil daňový právník Sergej Magnitskij. Při své práci odhalil největší daňový únik v historii Ruska. Když celou věc nahlásil na příslušných úřadech, čekala ho překvapivá reakce. Místo vyšetřování daňového úniku byl převezen do nápravného zařízení, ve kterém v listopadu roku 2009 ve velkých bolestech zemřel. Investigativní dokument rok po jeho úmrtí skládá z výpovědí spolupracovníků, přátel, rodiny a aktivistů šokující příběh muže, který zaplatil nejvyšší cenu za to, že chtěl upozornit na nepravost, která se v jeho vlasti děje. Přestože všechny důkazy svědčí pro to, že byl po celý rok vystaven týrání a šlo tak o „pomalou vraždu", jak případ nazval zahraniční tisk, ruským úřadům se žádného viníka odhalit nepodařilo.

Americká národní garda dostala nelehký úkol: vybudovat z afghánských rolníků a příležitostných bojovníků základ budoucí obranyschopné armády. V roce 2005 šlo o další z řady logických kroků, které na sebe měly postupně navazovat. Porazit Tálibán, předat moc demokraticky zvolené vládě, která by se mimo jiné opírala i o autoritu funkční armády, a postupně se ze země stáhnout. Snímek sleduje pětiletou snahu amerických vojáků na základně v Herátu vytrénovat moderní afghánskou armádu a jejich každodenní střety s drsnou realitou. Mohou se vůbec z chudých a negramotných zemědělců bez pořádné výbavy stát profesionální vojáci? Mohou se takoví vojáci postavit nepříteli, který je nepolapitelný, nebezpečný a pohybuje se mimo zákon?

Řečtí školáci Alexandra, Vlad a Chrysa milují fotbal. Každý den po škole svádějí před svým domem nelítostné souboje s kulatým nesmyslem, což ale nelibě nesou sousedé a pravidelně je vyhánějí. Kam ale mají děti jít, když v blízkém okolí není žádné hřiště? „Každé dítě má právo si hrát, a my se musíme svého práva dovolat," rozhodnou se jednoho dne a vypraví se za starostou města s žádostí o vybudování dětského hřiště na místě zarostlého a nevyužívaného plácku. Na radnici ale zjišťují, že podání podobné žádosti není zdaleka tak jednoduché. Přesto se nevzdávají a poctivě absolvují všechny nutné kroky. Podaří se jim nakonec po ročním snažení dosáhnout svého cíle?

Jak známo, ideál krásy je značně relativní termín, proměňující se časy, místy, kulturami. Rubensovské kypré krásky by dnes uspěly nejspíš u afrických mužů. Dnes panuje kult štíhlosti až vyzáblosti. Dnes je třeba se k úspěchu prohladovět - alespoň většinou. Dnešní dokument natočila žena, která si sama prošla peklem závislosti na hubnutí. Bývalá běžkyně neměla zrovna nejšťastnější dětství a snažila se zavděčit despotickému otci alespoň na poli sportovním. Na sebe samu úplně zapomněla. K tvrdým tréninkům patřila i "sebekázeň" v jídle. Šílené životní tempo ji nakonec málem stálo život.

Pokud pocházíte z ukrajinského města Doněck, je nad slunce jasné, že jste vášnivým fanouškem místního fotbalového týmu Šachtar a že „oranžová revoluce" vám zrovna dvakrát nevoněla. V žádném jiném městě neměl vůdce „modré opozice", současný ukrajinský prezident a samozřejmě velký fanoušek Šachtaru Viktor Janukovič, takovou podporu jako v hornickém Doněcku. Režisér snímku Jakob Preuss podnikl velmi přesnou sondu do mentality lidí, kteří s nostalgií vzpomínají na „staré dobré sovětské časy" a o směřování své země podle západního vzoru nechtějí ani slyšet; ať už jde o mladého ambiciózního politika Kolju, bývalého horníka Sašu, anebo o přátelskou Valju, obsluhující výtah v rozpadajícím se místním dole na uhlí. Svižně sestříhaný portrét chudého města s vysokou mírou nezaměstnanosti a korupce, jemuž vévodí luxusní fotbalový stadion postavený místním miliardářem Achmetovem, je orámován vítězným tažením Šachtaru Pohárem UEFA. A pak že fotbal je jen hra…

Devadesátiletá Oli Truss z Velké Británie žije sama v domě na spadnutí, jen s kočkou, psem a poníkem. Režisérka Georgina Hurcombe se vypravila k této ženě, která ji v dětství doučovala matematiku a už tehdy platila ve vsi za podivínku. „Mám ráda návštěvy, ale nesmí se zdržet moc dlouho," říká Oli, jež má nejraději společnost svých zvířat, která smějí volně chodit po domě. Stará žena se snaží být co nejsamostatnější, přijímá jen základní pomoc pečovatelek. V domě tak zůstávají zbytky jídla a neuklizené hromady věcí, mezi nimiž se hromadí plíseň, červi a pobíhají krysy. Oli je přesto spokojená a odmítá nabídky odstěhovat se. Ve svém věku se stále stará o svůj vzhled a s oblibou si čte v bulváru. Minulost Oli přitom skrývá překvapivé tajemství. Její manžel kdysi vyhrál velkou částku peněz a manželé se tak stali milionáři. Peníze však dvojici rozdělily a Oli nikdy nelitovala, že o ně přišla. Režisérka ukazuje, jak šťastný a spokojený může být člověk, když zůstane sám sebou - byť to ostatním připadá nemožné, neboť mají zcela jinou představu ideálního a pohodlného života.