15. září roku 1963 vybuchla v birminghamském baptistickém kostele bomba, která zabila čtyři děvčátka: Addie May Collins, Carole Robertson, Cynthii Wesley a Denise McNair. Dokument o tom, co předcházelo i následovalo, připravil Spike Lee.
Celovečerní dokument Emira Kusturici není jen výpovědí o kapele „No Smoking“, jejímž členem je od roku 1986, ale především o hudbě a muzikantech, kteří reflektují divoký, bláznivý, tvořivý i dramatický svět Balkánců. Film začíná na mimořádně úspěšném turné v roce 2000. Postupně se seznamujeme s jednotlivými hudebníky. Je mezi nimi i Kusturicův syn Stribor – bubeník. Prostřednictvím archivních záběrů z nejrůznějších zdrojů nahlédneme do jejich soukromí i minulosti. Ale především máme jedinečnou příležitost sledovat je na koncertních pódiích, kde se doslova rozdávají, i v zákulisí.
Dieter Dengler od malička túžil po jedinom: lietať. Jeho sen sa mu splnil, no v roku 1966 ho zostrelili nad Laoson, zajali, väznili a mučili počas 6 mesiacov. Tento dokument je ďalším v rade Herzogových filmov o výnimočných osobnostiach. Dengler na kameru rozpráva celkom otvorene o svojich zážitkoch z tábora, o úteku cez džungľu a o návrate na lietadlovú loď, kde ho čakalo 4000 kolegov. To všetko za hudobného sprievodu Dvořákovej 9. symfónie, či za úplného ticha. Herzog Denglerov príbeh nakrútil o 9 rokov ešte raz, ako fikčný film, s Christianom Baleom v hlavnej úlohe (Rescue Dawn). Dengler sám zomrel v roku 2001.
V hodinovém filmovém eseji z roku 1992 se Werner Herzog opět vrací ke svým stěžejním tématům hrůzy a destrukce, které však posouvá z roviny individuální do roviny nadosobní a univerzální: zhroucení jedince přechází v kolaps celého světa. Rozpoutané destruktivní síly v člověku vedou k zániku jeho samotného i prostředí, v němž existuje. Herzog se nechal volně inspirovat událostmi z války v Perském zálivu z let 1990–1991. Konkrétní dopady války, zejména v poničeném Kuvajtu, jsou však pouze výchozím materiálem ke koncentrované vizuálně-akustické meditaci o projevech zla nezávisle na aktuálních politických podmínkách.
Do Jižní Ameriky vedla cesta Wernera Herzoga a Juliane Koepcke, která jako jediná přežila v roce 1971 havárii letadla. Najdou zbytky letounu a pokusí se zrekonstruovat dívčinu cestu amazonskou džunglí zpátky do civilizace, již dříve zachycenou ve filmu ZÁZRAKY SE DĚJÍ (1974).
Dokument o společném koncertu rock'n'rollového velikána a zakladatele Chucka Berryho a Keitha Richardse, kytaristy z nesmrtelných Rolling Stones. Tyto dva hlavní hnací motory doplňuje množství hudebních ikon, z nichž jmenuji například ještě Juliena Lennona. Prostřihy ze zkoušek a ze samotného koncertu střídají mluvící hlavy ostatních legend rock'n'rollové hudby a některé názory posouvají samotný film do meditační roviny o smyslu hudby vůbec. Jinak je celý film prodchnut neobyčejným nadšením pro věc a také střetem dvou dominantních velikánů a jejich následnou symbiozou. Nesmrtelné hity Roll over Beethoven nebo Johnny B. Good potom působí jako neskuteně živelná třešnička na výbušný dort.
Kolekcia videoklipov predstavuje vizuálnu interpretáciu najväčších hitov Aerosmith v necenzurovanej forme.
Tracklist:
1. Deuces Are Wild
2. Livin' On The Edge
3. Eat The Rich
4. Cryin'
5. Amazing
6. Crazy
7. Love In An Elevator
8. Janie's Got A Gun
9. What It Takes
10. The Other Side
11. Dude ( Looks Like A Lady )
12. Angel
13. Rag Doll
Umelecká rekonštrukcia nedokončeného filmu S. M. Ejzenštejna.
O niektorých kapelách sa už počas ich existencie vytvorí mýtus a stanú sa kultovými. O Talking Heads to platí dvojnásobne. Nielen preto, že spolupracovali s Wimom Wendersom a Brianom Enom, ale aj preto, že názov kapely Radiohead je odvodený z ich skladby, ktorá poslúžila Thomovi Yorkovi ako zdroj inšpirácie. Kapela bola na hudobnej scéne od roku 1974 do roku 1991 a za tento čas vydala 8 albumov, ktoré silno ovplyvnili postpunkovú scénu. Z ich turné v roku 1984 vznikol vďaka Jonathanovi Demmovi koncertný film Talking Heads: Nerieš to! s množstvom pódiových ozvláštnení, kostýmových hier, netradičných tanečných kreácií a Byrnových odkazov na francúzsku novú vlnu, napríklad na Godardov film Na konci s dychom. Tento film je Transmitter!, ako sa spieva v skladbe Radio Head.
Bismarck - nejdokonaleji vybavená bitevní loď na světě - byl spatřen, jak vyplouvá z norského přístavu Bergen na volné moře. Největší britská válečná loď Hood se připojila k horečnému pronásledování. Majestátní britské plavidlo však skončilo tragicky. V následné bitvě jej Bismarck potopil. Avšak anglická pomsta měla teprve přijít. Bitevní lodě Rodney a King George se blížily spolu se stovkou dalších plavidel. Tato flotila dostihla Bismarck po více než třech a půl tisících kilometrech přibližně 700 kilometrů západně od francouzského Brestu. Nakonec to byl Dorsetshire, který dal mohutné německé bitevní lodi ránu z milosti. Pouze 100 členů její posádky bylo zachráněno.
Při 60. výročí potopení Bismarcku se sešla hrstka těch, kdo přežili, aby společně zavzpomínali na minulost.
Tento rok učinili mimořádné gesto a pozvali také muže z anglických lodí, které je potopily. Tehdy se střetli jako nepřátelé. Teď, o 60 let později, v úplně jiné situaci.
A co dodává americký režisér: "Představte si tak mohutnou loď, že by dokázala srazit na kolena celý národ. Pro mě byl Bismarck hvězdou smrti. Byl to impozantní válečný stroj, jaký už, doufejme, nebude nikdy existovat. Byl to obrovský kus oceli, který držel pohromadě bez ohledu na to, co na něj Britové shazovali, a když se nakonec potopil, stal se legendou, která v lidech budí stejné emoce jako Titanik."