Ayed Morrar žije se svou rodinou ve vesnici Budrus. Tu má, stejně jako řadu dalších obcí na palestinském území, protnout izraelská bezpečnostní zeď a připravit tak místní o část území, na němž dlouhá léta žili a které je jejich domovem. „Když cizinec vpadne do vaší země, smrt se zdá o mnoho snazší, vlastně už na ni jen čekáte," líčí své pocity místní starousedlice. Ayed naopak rezignovat odmítl a začal spolu se svou dcerou organizovat nenásilné protesty. V těch se proti izraelským buldozerům dokázali spojit přívrženci jinak znepřátelených palestinských osvobozeneckých organizací Fatah a Hamás s židovskými odpůrci izraelské intervence. V akčním snímku, odehrávajícím se převážně na „bitevním poli", zaznívají nejen hlasy obyvatel Západního břehu, ale také vysokých představitelů izraelské armády. Co se zdálo zprvu nemožné, se ale nakonec podaří a Budrus se se svým nenásilným přístupem stává příkladem pro další ohrožené palestinské osady.
Číslo 108 jako by v Paraguayi bylo dodnes zakleté. Nevisí na domech, na autech ani na dveřích hotelových pokojů; označit jím člověka je urážka. Paraguayané dnes už často ani nevědí proč. Režisérka Renate Costa ve velmi osobním dokumentu pátrá po okolnostech života a smrti svého záhadného strýce Rodolfa, černé ovce rodiny. Během rozhovoru s vlastním otcem, Rodolfovým bratrem, se dozvídá, že strýc byl gay. Díky vlastnímu pátrání pak zjištuje, že za svou orientaci byl tvrdě perzekuován diktátorským režimem prezidenta Alfreda Stroessnera, který zemi vládl v letech 1954 až 1989. Právě jeho administrativa v šedesátých letech pro výstrahu zlynčovala 108 lidí na základě zvláštního seznamu, evidujícího osoby homosexuální orientace. Důvtipně konstruovaný a obsahově silný snímek připomíná zcela zapomenutou kapitolu paraguayských dějin. Důvěrné rozhovory s otcem plné mezigeneračních neshod jsou navíc citlivou paralelou snahy o vyrovnání se s osobní i společenskou minulostí, o něž se v některé fázi života pokouší každý z nás.
Karla přišla na svět císařským řezem a rovnou z porodnice putovala v papírové krabici do svého budoucího domova: do parku v nikaragujské metropoli Managua. Její matka Sujeylin jako nezletilá utekla z domova, stala se drogově závislou a skončila na ulici, kde potkala Karlina otce Juana Carlose. Během těhotenství přestala brát drogy, aby neublížila svému dítěti. Juan Carlos je však užívá dál a nedokáže se o svou partnerku a dcerku postarat. Oba se potýkají nejen s naprosto nevyhovujícími hygienickými podmínkami, ale i s neustálou hrozbou odebrání dítěte policií. Sujeylin se proto vypraví zpátky k rodině, kde už vyrůstá její prvorozená dcera Nasli. Doma se ale jen otevřou staré rány, které před lety způsobily její odchod. Po dvou měsících je Sujeylin znovu v zanedbaném parku a má před sebou jen dvě možné cesty - začít znovu fetovat, nebo najít způsob, jak zaopatřit sebe i Karlu. Režisér Koen Suidgeest v dokumentu, začínajícím tři měsíce před Karliným narozením a končícím jejími prvními narozeninami, s neobvyklou intimitou zachytil cestu mladé dívky, která se díky lásce k dceři odhodlá změnit svůj úděl i za cenu rezignace na své vlastní touhy.
Režisérka Marie Mandy jednoho dne zjistila, že má rakovinu prsu. Její život rázem změnilo vědomí smrtelné hrozby a pocit vlastní bezmoci. Rozhodla se proto natočit film o své nelehké cestě za uzdravením. Pátrání režisérky, která je zároveň pacientkou, přináší důkazy o tom, že se k ženám nedostávají patřičné informace o možnostech alternativní léčby či alespoň o možnosti kombinovat je s léčbou tradiční. Pacientky tak věří tomu, že jediným možným řešením je vpravovat do svého organismu řadu chemických látek, i když je to často zbytečné. Na svém příběhu Marie demonstruje, co všechno provází rozhodnutí o vlastním těle, jeho podobě i o kulturních stereotypech spjatých se sexualizovaným ženským tělem. Dokument připomíná, jak vzdálené nám někdy mohou připadat problémy, dokud se nestanou našimi vlastními.
Servírek je na světě podstatně více než číšníků. Proč je tato profese tak feminizovaná? Proč chtějí řidiči kamionů na dálkových trasách, aby je obsluhovaly ženy? Proč naopak v luxusních restauracích pracují častěji číšníci? Proč mají Japonci rádi, když s nimi servírky hrají hru na pány a služky? A proč některé servírky pracují v restauracích, kde chodí nahoře bez? Režisérka Maya Gallus natáčela v několika restauracích a barech ve čtyřech zemích. Ukazuje tak širší spektrum zařízení, v nichž je možné pozorovat genderovanost této profese. Na kameru vypovídá majitelka amerického grilu či jediné dvě zaměstnankyně prestižní francouzské restaurace, prostřednictvím filmu se ocitáme v kanadském baru se servírkami-modelkami, v erotických barech a v japonských podnicích se setkáme se „služtičkami" v růžových zástěrkách. Dokument tak na neotřelém tématu ukazuje, jakým způsobem společnost vyděluje muže a ženy, jaké role jim určuje a jak se toto rozdělení odráží ve vnímání genderových stereotypů a v genderovanosti trhu práce.
Příběhy vzdušných bitev a jejich hlavních aktérů – letadel, která ovládla nebe 2. světové války. Od „Létajících pevností“ B-17 přes největší a nejtěžší jednomístné stíhačky P-47 „Thunderbolt“ až po nejúspěšnější stíhače spojenců P-51 „Mustang“. Od jednomístného bombardovacího letounu P-38 „Lightning“ přes těžký bombardér B-29 „Superfortress“ až po „Osvoboditele“ B-24. To vše zahrnuje moderně zpracovaná dokumentární série, která na prostoru devíti dílů mapuje vše podstatné, co se odehrálo ve vzdušném prostoru 2. světové války.
Nebe nad Evropou a Pacifikem se v průběhu 2. světové války změnilo v nejkrvavější arénu lidských dějin. Jedna bitva střídala druhou a málokterá dokumentární série dokázala souboje zachytit s takovým množstvím autentických záběrů jako právě LETECKÉ BITVY 2. SVĚTOVÉ VÁLKY. Díky archivním sekvencím, které nebyly dosud nikdy použity, se můžeme podrobně podívat na největší vzdušné bitvy. Stanete se svědky bleskových válek při německé invazi do Polska a Francie nebo dramatického střetnutí Luftwaffe s RAF v Bitvě o Británii. Nebudete ochuzeni ani o japonský útok na Pearl Harbor nebo odvážných bombardovacích akcí amerických letců nad Evropou. Vše uzavírá svržení atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki, které nakonec vedlo k definitivnímu ukončení strašlivého válečného konfliktu.
Tato unikátní dokumentární série oživuje na třech DVD skutečné příběhy statečných vůdců 2. světové války. Nahlédněte do strhujících osudů šesti amerických generálů, kteří svými činy zásadním způsobem ovlivnili běh dějin.
Strhující dokumentární série oživuje rozhodující bitvy 2. světové války tak, jak je popsali na základě osobních zkušeností váleční veteráni. Tvůrcům se podařilo dát dohromady více než patnáct hodin materiálu, který nabízí jeden z nejucelenějších pohledů na boje, jež se odehrály v letech 1939 až 1945. Pódiem této krvavé podívané byl přitom doslova celý svět. Od bojů v Evropě přes Midway až po Iwo Jimu – všude se odehrávala dramata, která navždy ovlivnila osudy milionů lidí.
Více než kterékoli jiné historické dokumenty jsou to právě osobní dopisy psané lidmi "jejich" diktátorovi, jež nabízejí nejintimnější pohled na dějiny Třetí říše. Nedávno byl nalezen poklad obsahující na sto tisíc takových dopisů. Byl ukryt v jednom moskevském archivu a dopisy psané Vůdci tak zůstaly zapomenuty dlouhých šedesát let. Do Moskvy je ze soukromých prostor Hitlerova kancléřství přivezla v roce 1945 tzv. trofejní komise a od té doby ležely bez povšimnutí ve sklepení budovy archivu. Necenzurovaný obsah těchto dopisů odhaluje skutečné pocity lidí v období nacismu: jedná se osobní zpověď jejich pisatelů, v níž zvěčnili své naděje, touhy, obavy, v níž slibovali lásku a věrnost Vůdci, blahopřáli mu k jeho narozeninám, v níž se k němu obraceli s prosbami, ale i s protesty. Tyto dopisy odrážejí jako seismograf změnu nálad v nacistickém Německu a poskytují obraz německého ducha v období od roku 1933 do roku 1945.
