Filmy online ke shlédnutí zdarma

Záznam z koncertu na festivale TOPFEST 2007 kde nechýbajú klipy, interview, fotky, dokumenty, videá... .

O ovládnutí času lidé snili odpradávna. Středověcí mágové uměli běh času urychlit, anebo naopak zpomalit. Šamani dokázali ochránit svůj kmen před nepřítelem tím, že zvrátili běh času. Léčitelé a kouzelníci znali tajemství, jak zastavit stárnutí. Starobylé poznání o čase dosud bedlivě střeží tibetští mniši. V tibetských archivech jsou uloženy staré rukopisy, jež obsahují návody, jak ovládnout čas, jak ho přimět, aby nám sloužil a učinil nás šťastnými. Jaké výjimečné znalosti měli o čase naši předkové? Můžeme dnes jejich poznatky využít? Odpověď na tuto otázku může poskytnout moderní věda.

V podzemí Archandělského chrámu v moskevském Kremlu se nachází krypta, jež je mimořádná tím, že byla vyhrazena pouze ženám. Jsou v ní pohřbeny ostatky padesáti význačných žen z období středověké Rusi. Jména mnohých z nich byla dávno zapomenuta, jiná si lidé pamatují dodnes. Je zde pochována choť Dmitrije Donského, z jejíhož popudu byla krypta vybudována, matka Ivana Hrozného, matka Petra Velikého… Všechny tyto ženy ovlivnily chod dějin, některé zaujímaly význačnou politickou pozici, jiné obětovaly svůj život jako oddané manželky. Každá z těchto překrásných žen přitom skrývala mnohá tajemství.

Jedná se o koncert ze seattleského Paramount Theatre z roku 1991. Koncert vyšel jako součást Super deluxe edice i samostatně na DVD a Blue-ray k dvacetiletému výročí alba “Nevermind“. Skladby: 1. Jesus Doesn't Want Me For A Sunbeam 2. Aneurysm 3. Drain You 4. School 5. Floyd The Barber 6. Smells Like Teen Spirit 7. About A Girl 8. Polly 9. Breed 10. Sliver 11. Love Buzz 12. Lithium 13. Been A Son 14. Negative Creep 15. On A Plain 16. Blew 17. Rape Me 18. Territorial Pissings 19. Endless, Nameless 20. Smells Like Teen Spirit music video 21. Come As You Are music video 22. Lithium music video 23. In Bloom music video

Některé věci jsou lépe vidět v noci: „Systém Evropa“ chrání a kontroluje své občany. Vnější hranice Evropské unie jsou hlídány termovizí. Zdravotníci pomáhají předčasně narozeným, starým a nemocným. Je třeba sledovat záznamy z tisíců bezpečnostních kamer. Miluje se, umírá se, slaví se. Nežádoucí osoby jsou uprostřed noci tajně odsunuty. Demonstranti blokují průjezd vlaku s vysoce radioaktivním odpadem, letiště musí být vyčištěna, dopisy roztříděny a začínají se množit noční telefonáty na linku bezpečí. Film Svět půlnoční vypráví bez komentáře příběhy z noční Evropy a nechává je v myslích diváků splynout do jednoho velkého mocného vizuálního celku. Mistrovským výkonem bylo pro štáb už jen získat povolení k natáčení na přísně střežených místech.

Dělník, oslavovaný spisovatel Německé demokratické republiky, hluboce přesvědčený komunista, svůdce žen a disident. Peter Gratzik, narozený v roce 1935 ve východním Prusku, špehoval jako neoficiální spolupracovník německé státní bezpečnosti (Stasi) celých dvacet let své přátele i podporovatele a psal udavačské zprávy o Heineru Müllerovi, Steffi Spira a Ernstgeorgu Heringovi. Zároveň však pranýřoval nepořádky v NDR, například nelidské poměry v nápravných výchovných ústavech pro problematickou mládež. Když na začátku 80. let spolupráci se Stasi ukončil a veřejně se demaskoval, stal se okamžitě objektem sledování ze strany Stasi. Dnes žije na statku mezi městy Templin a Prenzlau. Zrádce vlasti je filmový portrét muže, který byl přesvědčeným komunistou a jehož život byl plný rozporů, což u východoněmeckých intelektuálů nebylo ani zdaleka výjimečné. Přesto toto téma zůstávalo i dvacet let po zániku NDR netknuté.

„Vše je v pohybu - klid neexistuje!". Jean Tinguely byl jako jeden z jeho bláznivých strojů, který se před zraky diváků sám zničil: milník moderních dějin umění, nonšalantní provokatér a anarchistický bouřlivák, který se svou bezmeznou energií téměř sám odrovnal. Celý život ostatně boural veškeré konvence – nejen ve své práci ale i v soukromém životě. Zažil raketový vzestup, který z něho velmi rychle udělal jednoho z nejslavnějších švýcarských umělců 20. století. Režiséru Thomasu Thümenovi se v dokumentu daří zachytit hravost a dynamiku umění i života Jeana Tinguelyho. Zároveň film bez zábran ukazuje, že tento výjimečný umělec zůstával právě ve své rodné zemi nepochopený a velmi zábavným způsobem také dokumentuje důležité období švýcarských moderních dějin i mentalitu národa.

Lidé dvaceti národností obhospodařují 148 parcel. Zahrádkářky a zahrádkáři z kolonie v západní části Bernu pocházejí z Itálie a Polska, Kurdistánu, Alžírska a Švýcarska. Švýcarský smysl pro pořádek tu naráží na improvizační talent cizinců. Všichni zahradní kutilové si však užívají toho, co je v naší společnosti nejvzácnější: času, přátelství a svobodného prostoru. Jejich pestré soužití je zároveň zrcadlem společenských změn. Zahrádkářské kolonie, někdejší tvrz dobrého švýcarského měšťáctví, se staly mozaikou naší multikulturní společnosti – mají stále nějakou budoucnost? Po dobu dvou let sbíral Mano Khalil pro Naši rajskou zahrádku příběhy vykořeněných lidí, kteří si v zahrádkářské kolonii (na čas) vytvoří kus vlasti a nechává diváky na omezeném prostoru nahlédnout do jejich multikulturního soužití.

Uprostřed druhého vídeňského obvodu sídlí charitativní sdružení na podporu uprchlíků „Ute Bock“. Sem chodí potřební hledat střechu nad hlavou, vyzvednout potraviny, využít bezplatné právní poradenství, či možnosti poštovní služby. Bez perspektivy uplatnění na pracovním trhu a bez příjmů jsou v Rakousku na tuto pomoc odkázány celé rodiny. Bývalá vychovatelka Ute Bock se zasazuje za ty, které nikdo nechce – bez nároku na honorář a bez podpory z veřejných financí. Režiséři zachytili typické pracovní dny Ute Bock i vzácné chvilky jejího soukromí a vykreslují tak portrét této neobyčejné ženy se všemi jejími klady i zápory. V době, kdy je solidarita stále více zpochybňována, snímek Bock for President ukazuje, čeho může jeden jediný člověk dosáhnout a co všechno může znamenat úspěch.

Jedná se o dlouhodobý projekt, kdy je již bezmála rok mapována tvorba Xaviera Baumaxy. Kamery jej doprovází po koncertních pódiích celé republiky. Zachycují hudebníka v malých prostorech i na ohromných festivalech. Vidíme ho jak při kontemplaci před koncertem, tak vzápětí při strhujícím výkonu na podiu. Vidíme jej na cestách mezi koncerty, na přejezdech z jednoho bizarního místa na druhé - ať už jde o malý festiválek vesnických deathmetalových skupin v Červeném Hrádku u Dačic či utajenou svatbu divadelníků v hlubokých lesích u Telče. Cílem tohoto projektu je ukázat divákovi člověka, který se svobodně pohybuje po světě. Člověka, který tvoří naprosto svobodně, jako když básník skládá báseň či malíř maluje obraz pro vlastní potěšení, nikoliv na objednávku.