Mladá fotografka Lane tráví konec léta ve venkovském rodinném domu ve Vermontu. Sem za ní dochází její nápadník, ovdovělý učitel francouzštiny Howard, stejně jako soused Peter, který se pokouší napsat román o otci. Na návštěvu k ní přijíždí blízká přítelkyně Stefanie a Lanina matka, bývalá herečka Diana Frazierová, se svým společníkem penzionovaným fyzikem Lloydem. V průběhu jednoho večera, kdy za okny domu vypukne prudká bouře, vyplývají mezi účastněnými na povrch skryté vztahy, jejich touhy a traumata zasetá někdy v minulosti... Scenárista a režisér Woody Allen se v komorně laděném příběhu, který se poněkud vymyká z jeho tvorby, soustředil na působivé psychologické vykreslení postav a vzdal hold svému vzoru Antonu Pavloviči Čechovovi.
V tomto filmu se scenárista a režisér Woody Allen vrací do dob, kdy rozhlas býval ještě králem, kdy vstupoval do domácností Newyorčanů, působil na jejich sny a touhy, ovlivňoval jejich životní styl. Tvůrce se nevyhýbá prvkům nostalgie, přestože si uchovává smysl pro komediální konstrukci příběhu, zejména zřejmé je to v rovině dialogů postav. Skrze veselé i trapné osudy jedné židovské rodiny na přelomu 30. a 40. let nenápadně načrtává portrét americké společnosti, chystající se na vstup do války. Woody Allen, jenž se v obraze neobjeví (jeho hlas zazní jen v komentáři), se nechává unášet vzpomínkami na vlastní dětství. Malý chlapec zde vystupuje jako jakýsi průvodce po své poněkud ukřičené a hádavé rodině i celém rozsáhlém příbuzenstvu. Režisér buduje svět běžných, zdánlivě nedůležitých událostí, jimiž jeho hrdinové žijí a z vnějšku vstupuje společenské dění - ať již to byla legendární a šokující rozhlasová adaptace románu Války světů (budoucího filmového režiséra Orsona Wellese), přepadení Pearl Harboru Japonci, anebo vtíravé dobové reklamy. Děj je poskládán z drobných střípků, jediná větší epizoda sleduje obyčejnou dívku Sally Whiteovou (Mia Farrowová), která se ze servírky vypracuje až na rozhlasovou hvězdu. Důležitou úlohu při navození tehdejší reality má pečlivě vybraná dobová hudba, a tak tu zazní skladby známých skladatelů Colea Portera, Kurta Weilla, Rudolfa Frimla.
Tři příběhy natočené asi nejlepšími a nejslavnějšími americkými režiséry 80. let. Prvním příběhem je satira Martina Scorseseho LEKCE, studie vztahu umělce, toužícího po úspěchu a náklonnosti, a jeho múzy. Dokonalá jednota dialogů, kamery a hereckých výkonů dělají z filmu lekci umění a života. Dětská fantazie Francise Forda Coppoly ŽIVOT BEZ ZOE je spíše rozpačitá: dítě z bohaté rodiny, Zoe, má všechno, co si jenom může přát, kromě náklonnosti svých rodičů. Její život úplně změní až přátelství s arabským princem... V psychologické epizodě OIDIPUS DNES o muži, neustále pronásledovaném svou matkou, zpracovává Woody Allen znovu své oblíbené téma z ANNIE HALL a inscenuje ho s vtipem - a happy endem.
Tematicky navazuje Woody Allen na film ANNIE HALL, formálně však jde jinou cestou. Snímek MANHATTAN, melancholické vyznání lásky rodnému městu New Yorku, fascinuje černobílou fotografií na širokém plátně a Gershwinovou hudbou, která filmu dodává tklivě veselý, jímavý podtón. Woody Allen sám hraje televizního režiséra Issaca, který se nemůže rozhodnout pro jednu ze svých lásek, protože u žádné ženy nenachází skutečné naplnění. Neutěšeným milostným vztahům odpovídá převažující životní pocit newyorských intelektuálů: lze pozorovat úpadek kultury, osamělost, problémy se vzájemnou komunikací a neurózy jsou průvodní faktory.
Stárnoucí Arthur nečekaně oznámí své ženě Evě, že ji opouští. Je to rozhodnutí, o němž tajně uvažoval již delší dobu. Nechce prozradit, jaké k tomu má důvody. Již dávno ale necítí sílu, ba ani potřebu přizpůsobovat se jejím náladám či depresím, a také si ještě chce něco užít a najít téměř ztracený optimismus. Pro jeho manželku zůstává rozchod příliš velký šokem. Neumí se vyrovnat s realitou a stále myslí jen na možnost návratu k Arthurovi. Problémy s partnerskými vztahy ale mají i jejich tři dospělé dcery, úspěšná spisovatelka a básnířka Renata, přitažlivá herečka Flynn a netalentovaná, vnitřně nevyrovnaná Joey.
Psychologicky laděný příběh o rozpadu jedné rodiny, je způsobem ztvárnění zcela odlišný od většiny snímků Woodyho Allena. Ten přitom vzdává hold režijnímu mistrovství Ingmara Bergmana, mezi jehož obdivovatele léta patří (zejména nezapře inspiraci snímkem Šepoty a výkřiky). Promyšleně využívá dlouhé záběry, úseky děje jen minimálně podkresluje hudbou, velký prostor dává hereckému gestu, mimice a textu. Jak název předem prozrazuje, film vypovídá o uzavřených prostorech, v doslovném i obrazném slova smyslu. Proto řadu scén tvoří pohledy na hlavní hrdiny, stojící a bezmocně sledující okolo plynoucí svět, na který nemají sebemenší vliv. Pocity jejich neúspěchu, deprese, stejně jako myšlenky na smrt pomáhá navodit kamera Gordona Willise, jež se omezuje na odstíny černé, bílé a šedé. Kostýmy, stejně jako k filmu Spáč, připravil Joel Schumacher, který později více zaujal jako režisér například snímky Hráči se smrtí, Nebezpečný klient a Čas zabíjet. Vynikající herecký výkon podala Geraldine Pageová jako rozporuplná architektka Eva.
Jeden z nejlepších světových režisérů Woody Allen ve svých filmech již léta mapuje mezilidské vztahy. Pro svoji zatím poslední sondu si vybral dvě manželské dvojice. Jedna z nich na počátku filmu oznamuje svůj rozchod a nechtěně tak zapůsobí jako rozbuška v manželství druhém. Shodou ironických náhod byl film uveden do premiéry ve chvíli, kdy vyšel najevo vztah, který je i v tomto filmu - mezi starším mužem a mladičkou dívkou. V obou případech byl tím mužem Woody Allen. Zatímco ve filmu se v postavě profesora literatury zamiluje do provokativní studentky, v soukromém životě navázal vztah přímo ve své rodině - se svojí nevlastní dcerou. Jak ve filmu, tak ve skutečnosti propukla bouře. Tisk všemožně přetřásal etickou stránku věci, Mia Farrowová, která byla (ve filmu i ve skutečnosti) tou podvedenou, vytáhla na stránkách tisku ke křížové výpravě proti zvrhlému manželovi. Woody Allen tak nechtěně dokázal, že jeho filmy skutečně odrážejí vztahy mezi lidmi, se všemi důsledky z toho vyplývajícími.
Woody karikuje sám sebe - neurotického režiséra Vala Waxmana, na kterého padnou zlé časy. Jo, kdysi to byl pán režisér, ale od té doby se mnoho změnilo a Val teď může být vděčný za sebemenší druhořadý kšeftík v televizi. Manželky a milenky jsou na světě proto, aby svým drahým občas podaly pomocnou ruku. Val dostane od své exmanželky nabídku režírovat velkorozpočtový "mainstreamový film". Je to skvělé, ale katastrofy jsou tady zase od toho, aby nám znepříjemňovali život - Val dočasně oslepne následkem své chronické paranoi. Jde o velký balík peněz a tak skupinka jeho pěti kamarádů dělá vše pro to, aby se šéfproducent o režisérově slepotě nedozvěděl. Tahle Valova disfunkce na sebe ve filmu váže desítky skvělých gagů a situací, které nenechají Vaši bránici v klidu. Zrodila se velká groteska a Woody Allen byl zase u toho.
Milostná vzplanutí, zklamání i selhání v rodinném propletenci tří sester na newyorském Manhattanu.
V Haně a jejích sestrách se Allen znovu věnoval svým oblíbeným tématům, jako jsou svádění, nedostatek lásky, láska k městu, film jako balzám, či strach ze smrti – tady tématům, jimiž se zabýval třeba už i v Annie Hallové a Manhattanu. Od uvedení Annie Hallové tak dosáhl největšího okamžitého úspěchu – jak komerčního, tak v uměleckých kruzích. Sám Woody, který se při práci na svých projektech všem vnějším zásahům vyhýbá, nevycházel z údivu, když zjistil, že se tentokrát strefil do černého u kritiků i u diváků: „Když člověk udělá úspěšný film, začne se ptát sám sebe, v čem jsem se zmýlil? Musel jsem udělat něco, co je buď pohodlné, nebo potvrzuje předsudky střední vrstvy nebo je příliš povrchní či přehnaně citlivé.“
Film tematicky i formálne nadväzuje na vrcholné Allenove diela zo 70. rokov - ANNIE HALL a MANHATTAN. Na osudoch troch sestier z newyorskej umeleckej rodiny a ich manželov, rodičov a druhov rozohráva autor typickú koláž svojich obľúbených tém - láska, smrť, umenie, zmysel života. Portrét Hany ako silnej osobnosti, ktorá svojou citlivosťou a vyrovnanosťou poskytuje oporu, ale aj príležitosť na zneužitie všetkým ostatným členom rodiny, hlavne manželovi a sestrám, a práve preto je určitou prekážkou pre ich emocionálne naplnenie, ilustruje komplementárny charakter rodinných úloh a dokazuje Allenovo psychologické majstrovstvo. Povzbudivý a hrejivý film obratne spája skepsu s optimizmom (Allenove neurotické obete civilizácie sú jeho špecifickou tvorivou autoterapiou a verejnou introspekciou) a hlási sa k bohatému komediálnemu dedičstvu americkej kinematografie, avšak ako komédia charakterov a mravov. Film s presvedčením o psychologickej rovnocennosti objektívnej a fiktívnej "reality" rozpráva o potrebe čistého humanizmu ako vzťahu, v ktorom možno odhaľovať ľudské slabosti, hrať sa, vtipkovať a provokovať, no nie urážať ani ponižovať. Allen-režisér bravúrne vedie r"znorodý herecký súbor (M.O'Sullivan je skutočnou matkou M. Farrow), v typickej kreácii upúta Allen-herec.
Film najslávnejšieho filmového neurotika Woodyho Allena sa podobne ako viacero snímok jeho posledného obdobia vyznačuje fantastickým námetom spracovaným formou bláznivej komédie. Autorova psychoanalytická spoveď ustupuje do úzadia v prospech príbehu. V tejto snímke si Allen zahral poistného detektíva, ktorému kontruje Helen Hunt ako ambiciózna členka nového vedenia poisťovne. Obaja sa stanú obeťou kúzelníka Zoltána, ktorý ich počas svojho predstavenia zhypnotizuje a i po jeho skončení naďalej využíva na krádež šperkov. Komické situácie vznikajú nielen v dialógoch Allena a Hunt, ktorí sú v hypnóze do seba zamilovaní, ale aj z faktu, že Allen vyšetruje prípad, ktorého je sám páchateľom.
Tragikomedie Woody Allena vypráví paralelně příběhy dvou hlavních postav: jednou z nich je úspěšný oční lékař, který nechá zabít svou nepohodlnou milenku a zachrání tím svou rodinu; druhým je neurotický a neúspěšný dokumentarista, natáčející portrét svého opovrhovaného úspěšného švagra, který mu nakonec ještě přebere ženu, kterou miluje. ZLOČINY A POKLESKY jsou jedním z Allenových "vážných" filmů, z nichž je cítit jeho skeptický, až depresivní pohled na současnost, ovšem zároveň v něm probleskuje i Allenův humor, takže divák osciluje mezi smíchem a smutkem.
