Stárnoucí Leroy a samotářská Patricia nemají na první pohled mnoho společného – snad jen ve stereotypu usazené neveselé životy. A taky neuspokojené touhy, které jim možná pomůže naplnit jejich vztah, jenž tak trochu nepravděpodobně navážou přes erotickou seznamku. Obě postavy mají problémy se sociální interakcí a místy si počínají až abnormálně, ale humanisticky vyznívající dílo ukazuje jejich bláznovství jako krásné, nikoli zasluhující odstup. Film vykresluje fobie obou postav s laskavým pochopením a nijak se nevyžívá v jejich odlišnosti, i když ta zůstává klíčovou charakteristikou. V Leroyově chování lze nacházet moudrost, která ho přibližuje Chancemu z legendárního Byl jsem při tom Hala Ashbyho. Snímek byl inspirován filmem zavražděného nizozemského režiséra Thea van Gogha 06 (1-900) z roku 1994, podle jehož dalšího filmu natočil podobně komorní snímek i Steve Buscemi (Interview, MFF KV 2007).
Kariéra dramatika Roberta míří strmě dolů – jeho poslední hru stáhli po dvou týdnech uvádění. Do toho se nedokáže rozhodnout, co si počít s dávným milostným vzplanutím, které znovu nabírá na intenzitě. Světlo do mnoha otázek nakonec vnese soused Gus, s nímž Robert stráví jeden večer ve velice nečekané situaci. Snímek zachycuje své hrdiny v křehkých momentech jejich životů, kdy dochází k vyjasňování dlouho potlačovaných pravd a zažehnávání nejistoty nad vlastními rozhodnutími. Tajemství postav nejsou odkryta hned, film pracuje s nejednoznačností a rozjímavou náladou, k níž přispívá i rozpor mezi přítomností věřících postav a duchovní prázdnotou, kterou okolo protagonistů cítíme. Snímek, tematizující podobnost dramat životů skutečných a těch na papíře, ukazuje, že divadlo vždy něco prozradí i o lidech, kteří ho hrají. A mlčky přemýšlet poté, co drama skončí, je někdy lepší, než zatleskat a zapomenout.
Snědý mladík žijící ve frankofonní části Kanady to nemá v životě jednoduché. Narodil se do rodiny křesťanských muslimů žijících v emigraci, a navíc v raném dětství prodělal operaci nohou. Pro něj samotného, pro jeho rodiče i pro všechny ostatní je jeho viditelné fyzické postižení stigmatizující. A tak si mladý muž vytváří alternativní identitu na internetu, kde se vydává za atraktivního obchodníka se začínající hvězdnou kariérou. Podaří se mu překonat svůj fyzický handicap a společenské vyloučení, které z něj vyplývá? Tento intimní portrét mladého muže, jenž se vyrovnává se svým fyzickým postižením a nejednoduchým postavením ve společnosti, je citlivě natočený debut, jehož síla spočívá především v autentickém herectví představitele hlavního hrdiny a v mistrně jemné práci s emocemi diváka.
Když zemře dlouholetý obchodní partner, ocitne se restaurátorská dílna, kterou s ním spravoval Yaakov Fidelman, na pokraji krachu. Fidelmanův syn, s nímž otec nemá dobrý vztah, by ale raději dílnu zavřel. „Bez Malamuda jsi nikdo,“ říkají mu lidé okolo. Záblesk naděje poskytne učedník Anton, když v zapadlém koutě dílny najde staré piano, které by se po opravě mohlo prodat za velké peníze. Podaří se panu Fidelmanovi nastolit klid ve vlastní rodině i ve svém vlastním nitru? Tlumený snímek nenásilně vystihuje pocity smutku, zoufalství i nutkavou potřebu nevzdávat se. Své hrdiny sleduje z intimní blízkosti a snaží se najít pochopení pro jejich rozdílné pohnutky. Postavy zde stojí před mnoha rozhodnutími, která zásadně ovlivní životy nejen jich samotných, ale i jejich blízkých, a o to déle trvá, než se hrdinové rozhodnou pro cestu, již považují za nejlepší. Nové začátky jsou těžké, zvlášť v pokročilém věku.
Psychologické drama, zasazené do divadelního prostředí, představuje adeptku herecké profese Fine, kterou navzdory všeobecnému přesvědčení, že nemá dostatek talentu, obsadí renomovaný režisér Kaspar Friedmann do hlavní role studentského představení Camille. Autoritativní divadelník vidí ve Finině zranitelné a komplikované osobnosti prvky, jež se shodují s jeho představou titulní hrdinky. Někdy až krutými prostředky nutí dívku sestupovat do temných hlubin vlastního nitra, kde údajně nalezne požadovanou intenzitu pro herecký výkon. Fine, která vstupuje do nové identity, se tak stává aktérkou nebezpečné hry. Intenzitu zážitku při sledování druhého filmu talentovaného německého tvůrce umocňují vynikající herecké výkony (především Stine Fischerová Christensenová v roli Fine), vynalézavá kamera i citlivá práce režiséra, obratně propojujícího roviny existenciální (všední život versus totální odevzdání se umění ve stylu Červených střevíčků) a sociální (Finina rodinná krize a její krkolomná snaha navázat milostný vztah).
Středoškolačky Ari a Oona jsou odlišné typy a přesto jsou si podobné. Ari s blonďatými copy pochází z navenek spokojené trendy rodiny jako vystřižené z katalogu na panenky Barbie. Tmavovlasá Oona vyrůstající v uměleckém prostředí se zasekla v temném berlínském undergroundu osmdesátých let. Mezi cukrově růžovou panenkou a černě oděnou rockerkou však vzniká pevné pouto.
Společné pro obě dívky, řídící se svými pudy a instinkty je schopnost ničit se. Ari nezávazným sexem, Oona morbidními kresbami. Nové přátelství je vyvede z prostředí nefungujících rodin a pomáhá jim zvládnout pokrytectví okolí. Až do okamžiku, kdy dojde k události, která všechno změní.
Woodrow a Aiden jsou fascinovaní vizí apokalypsy z filmu Šílený Max 2: Bojovník silnic (Mad Max 2) a tráví volný čas konstruováním plamenometů a démonického auta Medusa. Klukovskou idylu dospělých mužů naruší dívka Milly, do níž se zakřiknutý Woodrow zamiluje. Vypjatá romance vyprávěná v agresivních impresích hlavního hrdiny směřuje do tragédie apokalyptických rozměrů. Bellflower přináší dravou vizi nedospělosti a fanatické egocentričnosti vycházející z krize maskulinity v současné společnosti.
Traumatizovaný válečný veterán Mort Gleason (John Malkovich) se po letech opíjení pokusí o návrat do normálního života a uprosí svou sestru Eileen (Dana Delanyová), bydlící na chicagském předměstí, aby ho nechala u sebe. Její šestnáctiletý syn Abe (Jacob Zachar) sní o plachetnici, s níž by mohl přes řeku sv. Vavřince odplout třeba do Afriky. Nezdolný životní optimista Fletcher (John Goodman), jenž se živí prodejem kradeného alkoholu, který převáží v otřískané lodi za autem, vycítí svoji příležitost a snaží se provozu neschopné plavidlo prodat Abeovi. Osudy hlavních protagonistů a dalších postav se prolínají v dramatu Opilý koráb, jehož název je inspirován stejnojmennou Rimbaudovou básní. Natočil jej jako svůj celovečerní filmový debut chicagský malíř, divadelní autor, herec a režisér Bob Meyer (nar. 1947) podle jedné ze svých her, již napsal společně s Randym Buescherem už v roce 1985. Snímek, natáčený od roku 2005, měl poněkud dlouhou postprodukci a k divákům se poprvé dostal až v říjnu 2010 během Mezinárodního filmového festivalu v Chicagu. Je pozoruhodnou ukázkou nezávislé tvorby především díky nekonvenčním postavám a jejich přesně vybraným hereckým představitelům.
Ask (Nicolas Bro) je ženatý s Anne (Sidse Babett Knudsen). Mají vše, co taková normální rodina má mít. Dobrou práci, nádherné a zdravé děti, byt v luxusní čtvrti a hlavně mají jeden druhého. Proplétají se životem mezi pracovní dobou, péčí o své děti a láskou jeden k druhému. Jednoho dne však začne Anna o Askovi pochybovat. Proč je tak odtažitý? Má snad jinou ženu? Nastává situace, která si žádá vyřešení a možná povede i k radikálnímu rozhodnutí.
Jediným přítelem malé a osamělé Jane byl hezký, vtipný a laskavý kluk jménem Michael. Byl jiný než ostatní lidé a nikdo ho nemohl vidět. Existoval pouze v představách hloupoučké Jane. Když Jane vyrostla, přišel čas, aby Michael odešel pryč z jejího života. Ona na něj ale nikdy nezapomněla. Po 20 letech potkává muže, který připomíná jejího fiktivního kamaráda z dětství. Je to on? Bude Jane konečně šťastná?
