V jednom z bytových věžáků na okraji Hong Kongu drží rodina Li smutek po smrti své babičky. Noc, kdy se má její duše navrátit, se najednou ztratí jejich jediný syn. Zatímco jej bezpečnostní služba spolu s rodinou hledá, narazí Kwan, další obyvatelka domu, na podivného týpka v kabátu a slunečních brýlích, jenž mluví se svou květinou. Mezitím se duch babičky vtělí do malého Liho a začne nahánět obyvatele a ochranku. Po chvíli se ale zjeví týpek v kabátu, zneškodní ducha a zase zmizí. Když se Kwan rozhodne podivína najít, zjistí, že si říká Leon, žije v blázinci a živí se jako krotitel duchů.
Rapová hvězda Lil´Bow Wow poprvé ve filmu, který "jistě zahřeje vaše srdce" (Los Angeles Times). Sirotek Calvin žije jen svým snem. Díky páru kouzelných tenisek se chce stát profesionálním atletem. Brzy po té, co si obuje záhadné boty, z něj opravdu skvělá sportovní kondice udělá hvězdu týmu. Jedno vítězství už má Calvin v kapse, ale malá superstar touží po splnění daleko většího snu ... mít skutečnou rodinu. Nejprve ale musí se svými kamarády porazit ředitele Bittlemana, kter který chce překazit Calvinovu kariéru a zachovat si naději, že by někdy mohl být adoptován.
Antoine a Kenny Tylerovi jsou bratři, kteří již od malička hrají basketball. Na univerzitě spolu hrají v jednom týmu a tvoří nerozlučnou dvojici "A & K". Antoine se projevuje více jako individuální a mnohdy až sobecký hráč, jeho bratr Kenny se ocitá v roli jeho dvorního nahrávače. Během jedné hry však Antoine po úspěšném zavěšení na koš upadne na zem a během cesty do nemocnice zemře. Celý tým se pak propadá v tabulce směrem dolů a psychicky jsou na tom velmi špatně. V tom okamžiku se do hry vloží mrtvý Antoine, kterého vidí jen jeho bratr Kenny a který chce týmu pomoci, jako šestý hráč. Náhlý obrat a vzestup týmu se začne zdát podivný R.C. - reportérce a zároveň přítelkyni Kennyho.
Rodina Towainových se chystá opustit zalesněný měsíc Endor, když je přepadne armáda nájezdníků vedená zlým králem Terakem. Armáda zabije rodinu a pochytá Ewoky, se kterými se mezitím Towainovi spřátelili. Uprchnout se podaří pouze dívence Cindel a Ewokovi jménem Wicket. Oba se na útěku seznámí s poustevníkem Noahem a jeho zvířátkem Teekem, které se dokáže pohybovat neuvěřitelnou rychlostí. Ale pronásledovatelé jsou Cindel neustále v patách, protože král Terak chce pochopit a spoutat sílu vesmírné lodi, která patřila Towainovým.Snímek The Battle for Endor vznikl v roce 1985 jako pokračování snímku The Ewok Adventure z roku 1984. Oba filmy vycházely z Hvězdných válek George Lucase. Konkrétně z šesté epizody Návrat Jediho, kde roztomilí medvídci Ewokové bojovali po boku Luka Skywalkera a jeho přátel.
Henry je úplně antisociální typ, který již léta sní o Laurie, nejkrásnější holky ve škole. Jednoho dne prohlásí, že by byl schopen udělat pro ni cokoliv. Právě v té chvíli je poblíž i Jerry pozemský zástupce ďábla, který Henrymu slíbí peníze, slávu a samozřejmě i Laurie, ale chce za to jednu maličkost… Henryho duši… Po čase si to Henry rozmyslí a rozhodne se pozastavit tuto ´obchodní tranzakci´. Bude chtít ďábel vrátit to co už jednou vzal?
Dva světy, dvě odlišné dimenze. Na jedné straně vyspělý svět lidí, na druhé do temnoty zahalen svět démonů. Roky mezi nimi panovalo příměří na základě staré mírové smlouvy, ale nic netrvá věčně. Taki je členem tzv. jednotky Blackguards, která slouží k ochraně zástupců obou stran, jenž mají podepsat novou dohodu a upevnit mírové vztahy mezi světy. Ovšem to se nelíbí některým démonickým bytostem, kteří Takimu jeho úkol nehodlají ulehčovat. Situaci ještě víc zkomplikuje jeho nová spolupracovnice Makie pocházející z temné dimenze a věci se rozhodně nezačnou vyvíjet podle plánu...
Pěstuj si pravačku, jeden z Godardových filmově nejanarchističtějších a nejvtipnějších filmů, v sobě skrývá tři poměrně nezávislé narativní linie: v první z nich se postava filmového tvůrce nazývaná okolními lidmi občas Princ a občas Idiot (hraná značně sebeironicky samotným Godardem) snaží dopravit kotouče s filmem během dvaceti čtyř hodin producentovi; v druhé sledujeme dokumentaristicky zaznamenávané zkoušení písní skupiny Les Rita Mitsouko v hudebním studiu; v poslední linii se pak odehrávají bizarní setkání mezi Individuem a Mužem. Jedním z témat, jež propojují tyto linie, je zkoumání samotného procesu tvorby, který explicitně zobrazují scény se skupinou Les Rita Mitsouko a méně explicitně celý film svou vlastní rozbitou formou, umožňující divákovi, aby si dílo do značné míry skládal dohromady jaksi sám.Pěstuj si pravačku se nesnaží působit jako dokonale vyhotovený a už dávno zakončený výtvor - spíše je čímsi, co se jakoby teprve utváří před našima očima, chaotickým děním smyslu, osvobodivým nabízením všech možných potencialit významů, emocí, filmu. Godard v tomto svém fragmentárním snímku využívá s mistrnou lehkostí typické prvky své nenapodobitelné poetiky (montáž bez ustání vytvářející nečekaná spojení obrazů, zvuků, hudby a slov; statickou, nicméně s kompozicí obrazu a světlem nesmírně jemně a precizně pracující kameru; používání citací z literatury namísto konvenčních dialogů atd.), aby stvořil dech vyrážející dílo plné humoru, myšlenek a poezie.
Francouzská avantgarda dvacátých let má jedno prvenství: není němá. Tři základní pilíře: Zlatý věk, Trojka z mravů a Krev básníka pracují originálním způsobem se zvukem. Poslední z jmenovaných filmů je dílem Jeana Cocteaua a stejně jako ostatní nebyl určen k masové produkci. Jde o velmi intimní zpověď plnou metafor.
Renezanční člověk Jean Cocteau stihl během čtyřiasedmdesátiletého života prožít několik uměleckých poutí. Byl básníkem, spisovatelem, dramatikem, esejistou, scénografem, grafikem, skladatelem, scenáristou i režisérem. Jeho režijní filmografie čítá jedenáct titulů, na dalších sedmi snímcích se podílel scenáristicky (mj. Bressonovy Dámy z Bouloňského lesíka/Les dames du Bois de Boulogne, 1945 nebo Melvilleovy Hrozné děti/Les enfants terribles, 1950). Hledal skrze umění cestu k mýtu, věčnosti a nadpřirozenu, k čemuž mu Orfeovo putování podsvětím skvěle posloužilo. Prolog čte sám Cocteau. Připomene v něm narativní linie antické pověsti a diváky pozve k aktivní reflexivní účasti: „Kde se odehrává náš příběh a kdy? Legenda má přece nárok na to existovat mimo čas a prostor. Vyložte si vše podle vlastního přání…" Tak rozehrává vyprávění zpočátku nejasných kontur, které se postupným pronikáním do světa plného symbolismu etablují v nosnou dějovou linii. Imaginativní skutečnost má však reálné spojnice s tehdejší současností - podsvětí suplují rozbombardované trosky vojenské školy, poslové smrti jezdí na motocyklech a zprávy z onoho světa se šíří radiovými vlnami. Hlavní hrdina básník Orfeus je jednoho dne lapen do tenat tajemné Princezny, která je ve „skutečnosti" chladnou a krásnou personifikací Smrti. Ztracený na pomezí dvou časoprostorů se Orfeus jen nerad vrací domů ke své Euridice. Brzy se bude muset vypravit do „světa za zrcadlem" pro manželčinu duši. Vidina setkání s uhrančivou Smrtí ho ale fascinuje mnohem víc… Aktualizace mýtu se netýká pouze prolnutí poválečné technologie a filozofie s antickou fabulí, k modernizaci látky přispívá i použití filmových triků. Ty režisér dávkuje v precizně vyměřené míře, aby do filmu nevnášely chaos. Pro přechod mezi světem živých a mrtvých slouží zrcadla. (Vidíme se v nich stárnout. Sbližují nás se smrtí.) Efektivní průchody zrcadly stvořil Cocteau za pomoci kameramana Nicolase Hayera. Používá také pohybů pozpátku a postupného mizení postav. Všechny výše zmíněné stylistické prvky využívá Cocteau k vytvoření vlastní osobní mytologie, v jejímž centru stojí básník a jeho nadpřirozená aura zkoumající krásu, lásku a především dichotomii smrti a nesmrtelnosti. -
Kristýna Pleskotová
Téměř zkrachovalý obchodník žije na venkově se svým synem Ludovicem a třemi dcerami. Dvě z nich, Félicie a Adelaide, jsou opravdové fúrie: sobecké, domýšlivé a zlé. Zneužívají svou sestru Belle jako služebnici. Jednoho dne, cestou domů z obchodů, se kupec ztratí v lese a objeví tajemný zámek, jehož pán je napůl člověk a napůl zvíře, ovládající magické síly...
