Filmy online ke shlédnutí zdarma

Příběh mimořádně úspěšné české filmové pohádky Princezna ze mlejna I tvůrce přímo vybízel k pokračování. A tak se skutečně zrodila další pohádka - neméně půvabná. Princezna ze mlejna II. Diváci se mohou těšit, že téměř ve všech hlavních rolích opět spatří své oblíbené herce - Andreu Černou (Eliška), Radka Valentu (Jindřich), Yvettu Blanarovičovou (čertík), Jakuba Zindulku (vodník), Oto Sevčíka (knížepán), Ladislava Županiče (Žán), Aloise Švehlíka (mlynář) aj. Jen Lucii Bílou v roli čarodějnice ve druhém pokračování nahradila Monika Absolonová. A svého nelehkého úkolu se zhostila skvěle. V tomto díle přibudou i postavy nové - zlý velitel v podání Jana Přeučila a generál Lukáše Vaculíka.Natáčení probíhalo, tak jako před šesti roky, v jihočeském Bavorově a jeho okolí, na zámku v Dobříši a nově v kaolínovém dole v Kaznějově, kde se točily působivé scény bitvy s Turky.

Říká se, že existují světy, dosud lidstvu neznámé. Hluboko pod hladinou moře stojí prastaré město, střežené podivnými bytostmi a ovládané několika nesmrtelnými.Náš příběh začíná na pláži, kam moře vyplavilo mrtvé tělo právníka Penrose. Dobrodruh Ben Harris se ihned vydává informovat o této nešťastné události Američanku Jill, která si právníka najala. Něco se mu však v domě stojícím na útesu nad mořem nezdá. Vypadá to, že hlubiny nejen dávají, ale také berou, když je půvabná Jill v noci unesena mořskou nestvůrou. Ben se společně s roztržitým umělcem Haroldem okamžitě pouští po jejich stopách. Tajná chodba spojující dům s podzemím zavádí oba muže až do království Kapitána, nestárnoucího vládce podmořské říše.

Když Blade (Wesley Snipes) v předchozím díle opustil svého nejlepšího přítele Whistlera (Kris Kristofferson) měl za to, že je mrtvý. Došlo však ještě k něčemu daleko horšímu. Whistler byl infikován upířím virem. O tom však Blade nemá ani tušení. Našel si nového společníka, který si říká Scud (Norman Reedus) a je expertem na antiupíří zbraně všech typů. Společně křižují nocí a zdá se, že je likvidace upírů baví více, než kdykoli předtím. Jako blesk z čistého nebe je tak zasáhne zpráva, že Whistler je zadržován kdesi v Praze a není na tom zrovna nejlépe. Blade neváhá ani sekundu, protože přijít na pomoc příteli je pro něj samožřejmostí, i když to znamená proniknout hluboko do týlu nepřátelských linií. Boj s nemilosrdným protivníkem začíná a Praha se brzy zalije krví...

V jednom z prvních dnů nového století nalezl Danny Boodman, pomocník z kotelny, na palubě zámořské lodi Virginian, novorozeně chlapce a rozhodl se dítě skrýt v tajemných prostorách podpalubí. Posádka lodi malého vždy nazývala 1900. Chlapec rostl a již v prvni třídě v sobě objevil zázračný talent při hře na klavír.Dokázal hrát přirozeně procítěně, fascinoval všechny cestující. Kapitán se proto rozhodl ponechat chlapce na palubě lodi, aby bavil první třídu.O 30 let později se neúspěšný muzikant Max, setkává v jednom zaprášeném hudebním obchodě se starou nahrávkou překrásného jazzového piana. Dozvídá se, že to hraje 1900 na palubě lodi Virginian a je rozhodnut stůj co stůj zjistit, jaký byl jeho další osud. Dozvídá se však, že loď Virginian je určena k demolici. Max, jat zvláštní předtuchou, spěchá do přístavu a na poslední chvíli demolici zabrání. Než dojde ke konečnému zničení lodi chce Max jěště naposledy slyšet tu zázračnou hudbu a setkat se s legendou 1900...

Když byla Danielle ještě malá, zemřel jí otec, a zanechal tak dívku napospas maceše. Ta měla dvě vlastní dcery a k Danielle se chovala tak, že z ní nakonec vyrostlo mladé děvče pro všechno, v jednom kuse obskakující své dvě nevlastní sestry. Jednoho dne se ale na zahradě setkala s princem prchajícím před povinnostmi a láska začala klíčit.

Ing. Štěpán Pavlík je konstruktérem v oboru tvarování v měřící a spojovací technice a touží se stát kosmonautem... Nepříliš jasný a přehledný příběh je vyprávěn v křečovitě nadsazené stylizaci. Projev některých představitelů má viditelně ironizující podtext, což jen zvyšuje celkový zmatek, protože studio film prezentovalo jako oslavu československo - sovětské spolupráce při kosmických letech.

Dokumentární mystifikace o novém živočišném druhu, kterému vyhovují životní podmínky, které jsou pro nás smrtelné. Ocenění v roce 1988 - Studentský Oscar Americké filmové akademie.

Jan Svěrák vás ve fantastické, žánrově těžko definovatelné podívané zve do světa za televizní obrazovkou, kde se to hemží lidskými obrazy žijícími z naší energie. Nesmělý outsider Olda je jednou z obětí. Celková ztráta energie se nedá léčit aspirinem, a tak Oldovi posílenému energií ze stromů a nečekanou první láskou nezbývá jiné východisko, než tasit ovladač, zavěšený proklatě nízko u boku. Po vzoru amerických Terminátorů, Likvidátorů a Predátorů se pouští do boje s neporazitelnou televizní hydrou.

Muž ve středním věku (Václav Borovička) se ukrývá na jeden týden v polorozpadlém domě. Každý den vyvrtá díru do zdi a skrz ní nahlíží do jednoho z pokojů, kde jsou k vidění různé surrealistické vize.

Švankmajerův film Něco z Alenky je poctou nezměrné Carrollově představivosti, ale současně i záminkou k rozvinutí o nic menší představivosti vlastní. Je autorovou vzpomínkou na dětství, a zároveň pokusem evokovat prožitek dětství i v divácích. Infantilní vnímání světa totiž surrealisté vždy stavěli na roveň básnické intuici či myšlení příslušníků domorodých kultur. Všechny tyto formy lidské mentality jsou vzdáleny otěžím logického a pojmového chápání reality, v němž není místo pro obraznost, která je tolik potřebným prostředkem proti okorání lidského ducha. Jestliže postavě Alenky vyhradil režisér pro její hry prostor dětského pokoje, prostorem, který ve filmu vyhradil své představivosti, je sen. Čili fenomén, na němž se surrealisté rozhodli dokázat, že realita, jež člověka obklopuje, je jen fragmentem jeho života, který do plnohodnotného celku – surreality – doplňují neprobádané oblasti nevědomí. Něco z Alenky demonstruje propojení reality a snu velmi výmluvně. Když se dívka na konci filmu probudí, uvědomujeme si, že celé dobrodružství se odehrálo během jejího spánku. Až na jednu drobnost: terárium je opravdu rozbité a králík je opravdu pryč – sen se stává skutečností a skutečnost snem. André Breton, zakladatel surrealismu, definoval tento stav vzájemného prolnutí pojmem „spojité nádoby“.