Filmy online ke shlédnutí zdarma

Pokus Pancho Villy dobýt městečko Columbus v Novém Mexiku ztroskotal a velitel musí se svými bojovníky ustoupit zpět do Mexika. Vláda Spojených států pošle za Villou pět tisíc vojáků, kteří jej mají za každou cenu dopadnout. Pancho se se zraněnou nohou skryje hluboko do hor a mladý spolubojovník dostává úkol – sehnat potřebné léky v zemi plné nepřátelských vojáků. Mexický western z pohledu slavného mexického bojovníka načrtává jasnou paralelu se současnou světovou politikou USA, zároveň je ale temným historickým snímkem. Američtí vojáci v cizí zemi praktikují taktiku spálené země, mučí místní rolníky kvůli jakýmkoli informacím o pobytu štvance.

Pravdivý příběh o americké jednotce naváděčů, dobrovolných parašutistů, jejichž smrtelně nebezpečná mise znamenala přistání v Normandii půl hodiny před samotnou invazí. Tato zvláštní jednotka měla dále lokalizovat a označit strategická místa dopadu a nastavit přísně tajné navigační zařízení, které bylo potřeba k navádění hlavního výsadkového útoku v den D.

Film začíná momentem, kdy se Lyndon B. Johnson dozvěděl o smrti Johna F. Kennedyho, a popisuje události až do doby, kdy složil prezidentskou přísahu na palubě Air Force One za přítomnosti bývalé první dámy. O 24 hodin později přichází jeden z nejkritičtějších dnů v historii Ameriky.

Více než kterékoli jiné historické dokumenty jsou to právě osobní dopisy psané lidmi "jejich" diktátorovi, jež nabízejí nejintimnější pohled na dějiny Třetí říše. Nedávno byl nalezen poklad obsahující na sto tisíc takových dopisů. Byl ukryt v jednom moskevském archivu a dopisy psané Vůdci tak zůstaly zapomenuty dlouhých šedesát let. Do Moskvy je ze soukromých prostor Hitlerova kancléřství přivezla v roce 1945 tzv. trofejní komise a od té doby ležely bez povšimnutí ve sklepení budovy archivu. Necenzurovaný obsah těchto dopisů odhaluje skutečné pocity lidí v období nacismu: jedná se osobní zpověď jejich pisatelů, v níž zvěčnili své naděje, touhy, obavy, v níž slibovali lásku a věrnost Vůdci, blahopřáli mu k jeho narozeninám, v níž se k němu obraceli s prosbami, ale i s protesty. Tyto dopisy odrážejí jako seismograf změnu nálad v nacistickém Německu a poskytují obraz německého ducha v období od roku 1933 do roku 1945.

Horké stopy během Studené války. Píše se rok 1954, na místní soud v Berchtesgadenu přichází denní pošta a v ní nenápadná pohlednice zaslaná jednomu ze soudců, na níž je napsána jediná věta: "Jsem živ a brzy se vrátím. Adolf Hitler." Je skutečně pravda, že Vůdce, jenž dokázal mistrně zmanipulovat německý národ a jenž je osobně zodpovědný za smrt 60 milionů lidí, zemřel v roce 1945, anebo se mu podařilo druhou světovou válku přežít? Nemohl snad být včas zachráněn z hořících trosek Berlína a odvezen do bezpečí? Dokument přináší dříve nezveřejněné zvukové záznamy z výslechů, vzácné filmové materiály i dobové fotografie a prostřednictvím dokonalých rekonstrukcí nabízí zcela nový pohled na přísně utajovaný hon na Hitlera.

Detectiv K je vyprávěním o jednom z nejlepších detektivů v Joseonu. Zodpovídá se přímo králi a je poprosen, aby vyřešil vraždu jedné ženy. Nechtěným pomocníkem mu je odborník přes psy Han Seo Pil. Jak poodkrývá stopy ohledně vraždy, zjišťuje, že to není jen ledajaká vražda, ale incident, který po odhalení otřese celou zemí Joseonu.

V roce 1991, po téměř padesáti letech brutální sovětské okupace, vyhlásila malá Estonská republika nezávislost na Sovětském svazu. Tato událost předznamenala zhroucení SSSR a rychlé osvobození všech sovětských republik. V této historické události hrála klíčovou roli hudba. Film vypráví příběh o obrovské touze Estonců po sebeurčení a neotřesitelné víře v obnovení nezávislosti jejich země.

Caracremada (Spálená tvář) je přezdívka, kterou používalo četnictvo pro Ramóna Vilu Capdevilu - posledního katalánského partyzána, neúnavně bojujícího proti Frankovu režimu i po odchodu odbojářů do Francie v roce 1951. Revoluční odborové hnutí „Španělská národní konfederace práce“ zamýšlelo vyhodit do povětří hlavní katalánskou elektrárnu a tím uspíšit pád nenáviděného Franca. Úkolu se ujal právě Caracremada s malou skupinou svých příznivců.

Neuvěřitelný, ale pravdivý příběh o tom, jak němečtí generálové plánovali zavraždění Adolfa Hitlera. Koncem třicátých let dvacátého století začalo mnoha důstojníkům německého Wehrmachtu docházet, že Adolf Hitler žene Německo do nové, tentokrát ještě horší války, než byla Velká válka, naší terminologií I. světová. Již tehdy byla osnována první spiknutí, jejímž cílem mělo být odstranění Vůdce. Pokusy nebyly z mnoha důvodů úspěšné a po úspěších německých vojsk po celé Evropě ustaly. Jakmile však začalo Německo ustupovat, na německá města začaly denně padat bomby, jakmile začalo přibývat mrtvých a zraněných, množily se zločiny německých úřadů a branné moci proti jiným národům, mnoho prozíravých lidí, důstojníků i civilistů došlo k názoru, že jedinou možností jak zachránit Německo před úplným zničením je odstranění Adolfa Hitlera a jeho nejbližších spolupracovníků. Operace Valkýra byla ze spiknutí proti Hitlerovi nejvýznamnější a nejrozsáhlejší. Zúčastnila se jí řada významných vysokých důstojníků a civilních osobností, zejména generálové Beck, Olbricht, von Falkenhausen, von Tresckow, maršál von Witzleben, bývalí politici a další civilisté, například Dr. Goerdeler, von Wartenburg, von Hassel, celkem přes dvě stě lidé. Nepřímo se na spiknutí zúčastnily i špičky německé tajné služby Reinhard Gehlen a admirál Wilhelm Canaric. Nevyjasněná je účast maršála Rommela. Klíčovou postavou spiknutí byl plukovník hrabě Claus Schenk von Stauffenberg, který jako důstojník, jenž měl přístup do Hitlerova štábu ve Vlčím doupěti ve Východním Prusku, přinesl do místnosti časovanou bombu. Následovat mělo rozsáhlé zatýkání vedoucích představitelů Říše, vysokých důstojníků SS, SD a Gestapa. Atentát na Hitlera se však nepodařil, Vůdce ač zraněn přežil a pokus o převzetí moci v Berlíně byl záhy potlačen. Gestapo po porážce spiklenců zatklo 7000 lidí, z nichž bylo, většinou na základě rozsudků zvláštních lidových soudů, téměř 5000 lidí popraveno a řada dalších zemřela v koncentračních táborech. Důstojníci, politici, kněží, policisté, úředníci, soudci i prostí lidé, kteří se svrhnout Hitlera pokusili však dokázali, že i v Německu je řada čestných lidí, kteří byli schopni se krutému režimu vzepřít, ač riskovali svoje životy a že má smysl budovat nové Německo.

Po konci druhé světové války byly uvnitř nacistického sejfu v německých horách nalezeny čtyři cívky filmu s nápisem Ghetto. Šlo o záběry z každodenního života ve varšavském ghettu, často důmyslně inscenované, které měly posloužit nacistům jako protižidovská propaganda. Izraelská režisérka Yael Hersonski se rozhodla tyto záběry konfrontovat se skutečným obrazem života ve varšavském ghettu, kde se na ploše pouhých pěti čtverečních kilometrů snažilo koncem roku 1941 přežít téměř půl milionu polských Židů. S využitím deníkových záznamů i současných vzpomínek několika přeživších uvádí na pravou míru inscenované záběry, na nichž bohatí Židé spěchají kolem zubožených mrtvol svých soukmenovců do luxusní restaurace, kde si dopřávají šampaňské a nejvybranější lahůdky. Prostřednictvím rozhovoru s autorem záběrů, německým kameramanem Willym Wistem, pak zkoumá, jakým způsobem tehdy němečtí nacističtí filmaři manipulovali realitu.