Druhé pokračování undergroundového snímku z konce osmdesátých let dějově i stylově na svého předchůdce přímo navazuje. Milostné problémy nekrofilů, na než jsou oba díly zacílené, tentokrát postihují mladou ženu Moniku, která nejprve koketuje s hnijícími ostatky mrtvoly vyhrabané na hřbitově (jedná se mimochodem o tělo hrdiny prvního dílu) a následně naváže vztah s nesmělým Markem, který pracuje jako dabér pornografických filmů. V důsledku toho musí Monika řešit dilema, zda je lepší křehký citový vztah se živým partnerem založený na vzájemném porozumění, nebo živočišné sexuální jízdy na patřičně ztuhlém a nazelenalém mrtvém těle.
Oba díly Nekromantika vznikly v amatérských podmínkách a jsou nasnímané na Super 8mm film. Oproti řadě ryze fanouškovských amatérských hororů té doby lze oba snímky označit za ryzí underground, který obsahuje aspekty braku, subverze, šoku, sociální kritiky, černého humoru a amorálnosti. Typicky podzemní opovrhování zažitými vyprávěcími postupy a schématy spolu s artovým feelingem (avšak nikoli nutně obsahem) celého díla jsou patrně důvody, proč řada ortodoxních hororových fanoušků filmy nepřijala za své. Snímky je možné vykládat jako alegorie k současné zmrtvělé společnosti, ale není to ani nutné. Nekromantik a jeho pokračování se totiž nechtějí prezentovat jako produkty určené ke snadné divácké konzumaci, ale naopak činí vše pro to, aby byly nelehko stravitelnými sousty. Nedramatická stavba obou filmů, jejich pomalé tempo a okázale nechutné výjevy nemají diváka stimulovat, ale nutit ho ke konfrontaci.
Zpočátku romantický příběh o lásce Roba a Betty se postupně stává začátkem konce mužského protagonisty, když ze zaměstnání přinese celou mrtvolu (zatím nosil jen části lidského těla) a společně ji pomilují. Nicméně ani pak není Betty spokojená a svého snoubence opustí. Tento poloamatérský snímek německého režiséra Jörga Buttgereita si získal svou proslulost během let, kdy se obaloval do hávu nepodložených legend. Je skvělým důkazem, jak se může film proslavit jen na základě orální reklamy. Bez jakékoliv kampaně se stal Nekromantik vyhledávaným kouskem pro všechny zvrhlíky i obdivovatele neoficiální kinematografie (to už dnes o Buttgereitovi neplatí, o čemž svědčí i podpora Goethe institutu). Režisér vsadil na atraktivní téma erotické náklonnosti k nebožtíkům, protože obecenstvo dychtí po nechutnostech. Nekromantik 1 i 2 měl neuvěřitelný úspěch. První díl byl do konce 90. let zakázán v polovině evropských zemí. U druhého dílu chtěla německá cenzura zničit i negativ filmu. Nakonec se z něho stal předmět seriózního zájmu, a tak se dnes setkáváme s výklady, že jde o metaforu neschopnosti komunikace nebo že jsme svědky podobenství o nebezpečí AIDS a důležitosti bezpečného sexu, anebo také že Nekromantik je podobenstvím o rozděleném Německu.
Studenti vyklízejí prostory staré koleje, aby mohla být srovnána se zemí, přičemž kolem se motá místní podivín. A lidé začnou jeden po druhém umírat…
Atraktivní Patricia (Carole Gray) unikne z psychiatrické kliniky a nalezne úkryt u vědce Martina Delambreho (George Baker). Oba se do sebe navzájem zamilují a vstoupí do svazku manželského. Patricia však nezná Martinovo temné tajemství. Martin se totiž zaobírá nebezpečnými experimenty s teleportací, které nezůstanou bez obětí... Jeden z pramenů slavného thrilleru MOUCHY.
Svět je zničen biologickou válkou a jediným místem na Zemi, kde můžou přeživší být v bezpečí, jsou podzemní kryty.
V jednom z těchto krytů se vědci snaží najít lék na smrtící následky této války, ale bohužel udělají osudovou chybu, když se vydají na povrch a při návratu sebou přivedou zabijáckého tvora, který na nic nečeká a pokračuje ve válce, která ho stvořila.
Podzemní kryt se tak pro něho stává dokonalým lovištěm.
Parta mladých lidí se vydává tábořit do hlubokých lesů. Přes varování nedbají a utáboří se uprostřed krásné, ale divoké přírody. Od začátku je však někdo sleduje a je jim v patách. Začínají se dít podivné věci, které vyústí v teror a nepředstavitelnou noční můru...
Když potkáte uprostřed lesa potácející se zombi, ještě to neznamená, že vystoupilo z hrobu. Může to být zmutovaný člověk, kterého nakazil mimozemšťan sedící v jakési jeskyni, který si takto vytváří otroky, aby je využil pro opravu své lodi a občas je pojídal. To zjistí parta kamarádů na nevinném výletě. A jako obvykle - pár jich zemře, ostatní musí vetřelce vypátrat a zabít.
Šílená fantazie Stephena Kinga ožívá ve třech filmových povídkách plných děsu a hrůzy, ke kterým napsal scénář praotec moderního hororu George A. Romero.
Myslíte, že dřevěné sochy se nedokážou pomstít za smrt svého majitele? Tak to se raději vyhněte indiánovi z prvního příběhu.
O tom, že zákazy koupání by se měly respektovat, vás dozajista přesvědčí hlavní hrdina druhé povídky.
Příběh třetí pal potvrdí, že od automobilové nehody byste ujíždět neměli. Přejetý stopař by se mohl vrátit a tentokrát po vás nebude chtít pouhé svezení...
Jeff Obold a jeho půvabná žena Marla žijí v malém ale útulném domku. Mají sedmiletou dcerku Casey, jsou spolu šťastni, a jejich jediným problémem je nedostatek peněz. Jeff opravuje stará auta a po večerech vypomáhá v místní restauraci. A právě tady se setkává s Brunem Rubinem, který hledá majitele veterána GTO z roku 1969, který stojí venku na parkovišti. Představí se jako sběratel, který chce právě tohle auto koupit a přestože Jeff o prodej nemá zájem, muži si mají o čem popovídat. Když Bruno odejde, kolega Stutt Jeffa varuje tenhle chlapík má velmi špatnou pověst a říká se o něm, že je ve spojení s temnými silami. Když pak Jeff s rodinou přijme pozvání na večírek do Brunova domu, je to první krok k tragédii
Osem náhodne vybraných nešťastníkov sa ocitá vo vnútri zvláštneho objektu zostaveného z miestností v tvare veľkých kociek. Nevedia ako sa dostať von a sú masakrovaní fyzikálnymi silami nadpozemských dimenzií. Panika prerastá v zúfalstvo, zúfalstvo v šialenstvo.