Americký filmový horor, ve kterém se hrozbou nevinných lidí stává velké hejno nechvalně proslulých dravých rybek, kterým se podaří utéci z experimentálního vědeckého ústavu, financovaného americkou armádou. Jejich cesta vede přímo do blízkého jezera, které je vyhledávanou turistickou atrakcí a jehož břehy jsou v letních měsících obleženy lidmi, kteří se sem sjíždějí z celého širokého okolí, aby se tu opalovali nebo si zaplavali. V okamžiku, kdy se k jezeru blíží smrtelné nebezpečí v podobě hladových rybiček, přijíždí k jezeru také autobus plný malých školáků.
Populární novinářka Karen White (Dee Wallace Stone) má nezvyklého obdivovatele – Eddieho Quista, sériového vraha a násilníka. Rozhodne se zúčastnit hry na jeho dopadení, ale po jeho zatčení a usmrcení ji začnou pronásledovat nezvyklé noční můry. Na doporučení psycholožky se podrobí rehabilitaci, ale postupně zjišťuje, že propadla stejné závislosti jako kdysi Eddie. S úplňkem se v ní probouzí touha po čerstvé krvi.
Pokračování úspěšné americké hororové komedie o nečekaně všežravém vánočním nadělení. Kdyby Zach Galligan v laboratoři neexperimentoval, nemuselo by se to v mrakodrapu magnáta Johnyho Glovera hemžit příšerkami, které jsou čím dál drzejší, darebnější, vynalézavější a žravější!
Je roztomilý a můžete ho mít doma. Ale dbejte následujících varování: Nesmíte ho namočit. Chraňte ho před přímým světlem. A co je nejdůležitější, na co nesmíte nikdy zapomenout: i kdyby plakal sebevíc, i kdyby žadonil v žádném případě ho nekrmte po půlnoci. S těmito třemi instrukcemi převzal Billy Peltzer svého nového přítulného mazlíčka. Dostal však mnohem víc, než koupil.
Život na americkém předměstí plyne pomalu a klidně. Ty stejné malicherné hádky a sousedské roztržky den co den. Ray Petersen je mladý otec rodiny, který má týden dovolenou a nechce se mu dělat vůbec nic. Jeho žena Carol se s ním hádá a chce jet aspoň na výlet, či na chatu, on však má chuť jen lenošit v županu a pozorovat okolí. Klidnou atmosféru předměstí naruší příchod podivných sousedů Klopekových. Jejich dům vypadá jako dom Adamsových, nepořádek, špína, podivné zvuky a světla. Ray se svým kamarádem Markem se snaží vypátrat co se skrýva za dveři tohoto domu. Když náhle jeden z jejich sousedů zmizí, jsou přesvědčení, že ho zavraždili a snědli Klopekovi. Začíná pátrání...
Zatímco první díl vyprávěl o Georgeovi a Kathleen Lutzových, kterým se v roce 1975 podařilo utéct z nebezpečného domu, druhý díl se vrací do roku 1974, kdy byla v amityvillském domě vyvražděna rodina Montelliových. Film zachycuje, co hrůzné noci předcházelo a odhaluje kořeny smrtící posedlosti, která zatemnila mysl chlapce zneužívaného temnými silami, ovládajícími dům postavený kdysi vůdcem sekdy vyznavačů ďábla...
Nič netušiaca matka rodiny otvára dvere svojho domu, pred ktorými bezmocne stojí nejaký vysoký chlap s nápadnou dierou v bruchu. Padá na zem a je okamžite prevezený do nemocnice. Tam sa na počudovanie všetkých lekárov jeho zdravotný stav rapídne zlepšuje. Pokojne leží na posteli, keď cez okienko na dverách miestnosti zbadá v čakárni nejakého muža, ako sa naňho díva. Začne zúriť a pokúša sa vstať z postele, čo mu našťastie prekazí doktor zo sestričkou. Úplne sa upokojí, až keď je jeho záhadný návštevník odvedený ochrankou a dostáva sa pred miestneho šerifa. Tomu po hodinách naťahovania povie, čo je zač a čo robí v meste. Tvrdí, že ten pacient je Mikos Stenopolis, krvilačný a zdanlivo nezraniteľný kanibal, a že je potrebné zbaviť sa ho čo najskôr. V priebehu pár sekúnd je v nemocnici brutálne zavraždená jedna sestrička. Lov sa môže začať...
Skupinka skládající se z doktorů, vědců a kapitána lodi pluje na opuštěný ostrov, kde probíhaly jadérné výbuchy a zkoumají zde kraby. Po nějakém čase zjišťují, že na ostrově nejsou sami. Antoine Demaduro, který nestih opustit ostrov před jadernými testy zmutoval a změnil se v sexuálně zvrhlé monstum. Skupinku začne pomalu vyvražďovat a znásilňovat. Přeživší musí najít způsob, jak opustit ostrov.
Světoznámá fotožurnalistka Emanuelle (Laura Gemser) přijíždí do San Francisca, kde se setkává se svou přítelkyní Corou Norman (Karin Schubert) a společně dostávají úkol rozkrýt mezinárodní síť obchodníků s "bílým" masem. Odtud se vydává do Indie, kde její vydavatel odhalil tajnosti kolem jednoho guru, který vyučuje ve své sektě Kamásutru. Odtud přejíždí do Říma, kde se nechá spolu s několika dívkami unést, aby poznala svět sexuálních otrokyň.
V italské žánrové kinematografii existuje jen několik málo snímků, které dodržují jednoznačně definovatelnou žánrovou strukturu. Ke kategorii nových nebo specifických žánrů patří také jeden z divácky nejproslulejších filmů Antropofág žánrového experimentátora Joea D’Amata. Tradiční příběh skupinky mladých lidí vydávajících se na opuštěný ostrov inovuje tvůrce zejména neobvyklým prototypickým pojetím lidského monstra a nekonvenční topografií izolovaného prostředí řeckého ostrůvku, jehož jednotlivá místa fungují jako labyrintový prostor pro vraha a jeho oběti. Ve skutečnosti se film natáčel na více lokacích (zejména v Itálii) a byl sestříhán do podoby, aby působil dojmem, že se celý geograficky odehrává v Řecku. Nejednoznačná koncepce monstrózního kanibala, u něhož není zcela jasné, jedná-li se o zmutovaného člověka, osamělého podivína žijícího v ústraní lidské civilizace nebo psychopatického maniaka, staví diváka na pomezí reality a fikce, na jejichž základě se snaží postavu identifikovat. Snímek Antropofág reprezentuje jeden z mála neeroticky koncipovaných žánrových filmů režisérovy tvorby na pomezí 70. a 80. let. Dramatická akce a napětí navozovaná častým užitím ruční kamery a zabíráním postav a předmětů z nezvyklých úhlů, nadhledů a podhledů, představuje jeden z typických a hojně preferovaných postupů autora. Další D’Amatův snímek Rosso sangue (Rudá krev, 1981), který bývá pokládán za pokračování tohoto filmu – ačkoliv na něho dějově vůbec nenavazuje – opět tematizuje odpudivé lidské monstrum v podobě psychicky labilního maniaka, který uprchne z psychiatrického ústavu a vraždí za dlouhé noci v malém městečku. Do jedné z rolí obsadil režisér českou herečku Zoru Ullu Keslerovou (objevila se zde pod pseudonymem Zora Kerova), která v té době často vystupovala v žánrových filmech italských filmařů.