Velký malý film o středoškolském učiteli hudby, jeho ambicím kariéře a rodině. Glenn Hollan (Richard Dreyfuss) je ambiciózní hudební skladatel a středoškolský učitel hudby, ale není to žádný světec. Touží po uznání a slávě a je cynický ke svému okolí. Když v roce 1964 poprvé přichází na střední školu, nemá o učení velký zájem. Je především skladatel, ale musí živit rodinu, a tak přijme místo učitele, protože si myslí, že to bude nenáročná práce. Místo toho se na něj sesypou hodiny obrovské dřiny při vzdělávání většinou nevděčných a zoufale podprůměrných studentů.
Svět popmusic byl pro filmaře odjakživa lákadlem; je vlastně kupodivu, že slavní Beatles se stali v této oblasti středem pozornosti až nyní. Třicet let po legendární show Eda Sullivana, díky níž proslulá britská skupina dobyla Spojené státy, byl natočen snímek BACKBEAT, zabývající se začátky Beatles (1960-62). Zakládajících členů kapely bylo pět: vedle Johna Lennona, Paula McCartneyho a George Harrisona s Beatles hráli bubeník Pete Best a Lennonův kamarád z malířské školy, baskytarista Stuart Sutcliffe. Hamburské turné, jež začínající skupině sjednal Allan Williams od srpna 1960, znamenalo zásadní obrat v historii dosud neznámé kapely. Dnes legendární účinkování v klubu Kaiserkeller stmelilo hudební styl Beatles, přestože tehdy hráli většinou převzaté rockové skladby. Vliv na mladé Brity měla hamburská módní fotografka Astrid Kirchherrová, kterou na ně upozornil její přítel Klaus Voorman; oba mladí Němci přivedli do klubu své existenciálně laděné intelektuálské přátele. Astrid je autorkou fotografií, jež dodnes patří k vůbec nejlepším svědectvím o Beatles; ovlivnila také vizuální podobu skupiny pro příští roky (je např. "autorkou" jejich účesů).Film režiséra Iaina Softleyho se pokouší zmapovat hamburskou epizodu Beatles v souladu se známými fakty. Hlavní osou vyprávění je trojúhelník Lennon-Kirchherrová-Sutcliffe. Důvodem Stuova postupného odcizování kolegům bylo přátelství s Astrid i konflikty ne zcela disponovaného hudebníka s přáteli. Zakládající člen skupiny, prudce stoupající k popularitě, zvolil raději malířskou kariéru. Vytvořil několik pozoruhodných obrazů, ale v dubnu 1962 náhle zemřel na krvácení do mozku. Vedle snahy postihnout atmosféru vzrůstající beatlemánie, jež na počátku 60. let zachvátila svět, se autoři filmu spolehli na postižení napětí mezi třemi hlavními aktéry; ostatní členové slavné skupiny jsou odsouzeni do rolí pouhých přihrávačů. Ve filmu se naznačuje i Lennonova tajná slabost pro půvabnou fotografku a citové vazby ke Stuovi. Na rozdíl od pouze krásné Sheryl Leeové (Astrid) a od konvenčně "rozhněvaného" Stua v podání Stephena Dorffa je právě ambiciózní sršatý John v zajímavé, byť poněkud sporné interpretaci Iana Harta motorem příběhu. V očividné snaze postihnout tep doby vycházejí tvůrci filmů z poněkud uměle evokované atmosféry pop-artu, z fotografií Kirchherrové a částečně i z filmu Richarda Lestera PERNÝ DEN. Ve filmu nezazní ani jedna píseň Beatles. Hrají se zde jen písničky jiných autorů, jež měla skupina tehdy na repertoáru. Pro snímek je natočila skupina The Backbeat Band.
Bolest nad předčasnou smrtí manželky přivádí violistu Sainte Colombea k tomu, že se zcela izoluje od společnosti. Žije odloučeně se svými dvěma dcerami a v bolestné samotě piluje svou hru. Film je mistrovsky inscenovaným portrétem francouzského barokního hudebníka ze 17. století.
Durasové adaptace vlastní divadelní hry Suzanne Andler, která v první rovině vyprávění řeší komplikovaný milostný víceúhelník: podváděná manželka jede pro svou rodinu pronajmout luxusní letní vilu na pobřeží a bere na cestu svého vlastního milence. Noci tráví po hotelech v alkoholovém opojení a vzájemném ubližování. Do toho se Baxterová (Andlerová) stále telefonicky spojuje se svým mužem, který ví, že je s jiným, přeje jí to, ba jí k tomu navádí, čímž jí dostává do ještě většího zoufalství. Baxterová v letovisku potkává bývalé milenky svého muže, v samotě nepronajaté vily se zaplétá do šílenství lži v každém svém slově a činu, ale posléze i v této lži nalézá východisko pro rodící se lásku ke svému milenci.
Jeden z vrcholných projevů redukcionismu ve filmu. Statická kamera, ostinátní hudba.
Emocionálně silný a dramatický příběh o síle lásky, kráse hudby a zhoubnosti vášně a pak zejména vynikající herecké výkony obou hlavních představitelek (Emily Watsonová, známá našim divákům především z filmů Prolomit vlny či Boxer, byla za roli nominována na Zlatý glóbus i na Oscara, výborná je zde i Rachel Griffithová - nominovaná též na Oscara ve stejné kategorii - populární zejména díky komedii Muriel se vdává) nabízí poutavý snímek v režii Ananda Tuckera, který provázejí nadšené kritiky. Vyprávění o soupeření dvou talentovaných sester popisuje skutečné životní osudy Hilary a Jaqueline Du Préových.
Říkají si Osamělí jezdci, jsou tři a hrají řízný heavy metal. Zpěvák a šéf skupiny Chazz, bubeník Pip a basista Rex. Hrají vytrvale a podle svého mínění i dobře, prorazit se jim však stále nedaří. V rádiu je nehrají, protože nejsou slavní a slavní nebudou, dokud je nebudou hrát v rádiu. Klasický začarovaný kruh, z něhož na první pohled není cesty ven. Osamělí jezdci se nehodlají vzdát a když to nejde po dobrém, rozhodnou se, že to zkusí po zlém, tedy skoro po zlém. V hračkářství si opatří několik umělohmotných napodobenin zbraní, které sice místo smrtích kulek chrlí vodu, ale vypadají dostatečně věrohodně, aby nebyly od pravých k rozeznání. Takto vyzbrojeni přepadnou malou rozhlasovou stanici, zajmou její osazenstvo jako rukojmí a vyhlásí svůj jediný požadavek. Chtějí, aby personál pustil demokazetu s jejich písničkami do éteru, tak, aby ji konečně slyšely miliony posluchačů a oni se mohli stát slavnými. Původní plán, který počítal s rychlým obsazením, okamžitým přehráním a rychlým zmizením se však poněkud zkomplikuje, když páska nešťastnou náhodou shoří. Jediná šance je pokračovat v přepadení a získat druhou pásku. Jenže tu má Chazzova dívka Kayla, se kterou se muzikant právě rozešel. A to zdaleka není všechno. Metalisti jsou z celé situace značně rozrušení, mnohem víc než jejich zajatci a navíc se venku rojí policie, která stanici obklíčila. Naštěstí se zdá, že až na výjimky mají zajatí rozhlasáci pro metalisty pochopení a dokonce se jim snaží pomoci hlídající policii přelstít.
Film je o fiktivní rock'n rollové kapele šedesátých let minuleho století. Eddie Wilson (Michael Paré) byl lídrem této ve své době velice úspěšné skupiny. Avšak poté, co bylo jeho auto vyloveno z řeky a on byl byl prohlášen za mrtvého, šli všichni její členové vlastní cestou. Hlavní děj filmu se odehrává bezmála osmnáct let po Eddieho smrti. Bývalý člen a textař kapely Frank (Tom Berenger) se ve vzpomínkách často vrací do minulosti, jako ostatně všichni bývalí členové „Eddie and the Cruisers“, se kterými se po dlouhých letech opět setkává. Písně kapely jsou stále populární, ale záhadou zůstává, co se stalo s nahrávkou „Sezóna v pekle“, která byla natočena krátce před Eddieho smrtí. O tuto nahrávku má zájem jistě mnoho lidí a je pravděpodobné, že ji ze studia odcizil někdo z kapely a má ji stále u sebe, ale otázkou zůstává kdo. Stejnojmennou novelu, která byla námětem pro film a podle které vypracoval Martin Davidson scénář, napsal americký spisovatel P.F. Kluge.
Hudební pohádka Šíleně smutná princezna je určena především malým - ovšem ne těm nejmenším divákům. Vypráví příběh prince a princezny ze sousedních spřátelených zemí, kteří mají uzavřít sňatek, o čemž rozhodli jejich moudří otcové se svými rádci. Královské děti však o svém osudu chtějí rozhodnout samy a samy si také touží vybrat životního partnera, který se bude líbit jim, a ne takového, kterého určí státní důvody...
Když vydržíte mlčet, uslyšíte melodie lidí kolem sebe. Jarek Nohavica, Karel Plíhal a skupina Čechomor v novém filmu režiséra Petra Zelenky a jeho přátel... Děj filmu se odehrává v letech 1992 - 2000, střídají se v něm hrané scény, které jsou rekonstrukcemi skutečných událostí let minulých nebo součástí fiktivního děje, s unikátními záběry archivu Jarka Nohavici a ostatních postav filmu.
Rok ďábla je příběhem člověka, který se postupně vymanil z vlivu alkoholu, nahrávacích společností a médií, ale zoufale osaměl. Jak sám říká: Být Nohavicou v roce 2000, to je hodně o samotě.
Mystifikační dokument ze zákulisí českého hudebního průmyslu. Prostřednictvím výpovědí několika zúčastněných budete svědky zrození uměle vytvořené kapely, poznáte její recept na raketový vzestup, prožijete s ní nejúspěšnější roky a nakonec odhalíte i utajované neshody, které vedly k nečekaným personálním změnám.
