Rok 1965. Začínající básník Jim Morrison založí s hráčem na klávesové nástroje Rayem Manzarkem, bubeníkem Johnem Densmorem a kytaristou Robbym Kriegerem hudební skupinu, kterou nazvou The Doors. Hrají po různých klubech v Los Angeles, až upoutají pozornost producenta Paula Rotchilda.Rok 1967. Doors mají velký úspěch na koncertu v San Franciscu a dostávají se do populárního televizního pořadu Eda Sullivana, kde Morrison způsobí skandál, když odmítne cenzurovat jeden ze svých textů. Morrison se dostává do newyorského hédonistického prostředí, jemuž vévodí Andy Warhol. Má řadu přechodných známostí, což vede k častým hádkám s jeho dívkou Pamelou. Rok 1968. Při koncertu v New Havenu je Morrison přistižen s jednou ze svých milenek při sexuálním styku v zákulisí. Policie koncert rozpustí. Morrisonovo nadměrné pití a užívání drog vede k častým konfliktům s ostatními členy skupiny. O rok později vede koncert v Miami k Morrisonovu obvinění z veřejného pohoršování. Skupina se rozpadá. Rok 1971. Morrison odjíždí do Paříže. Ve věku pouhých 27 let je nalezen v koupelně svého bytu mrtvý.
Elektrizující sequel k Horečce sobotní noci. Je sice o pět let později, ale Tony Manero a Bee Gees tančit ani hrát nepřestali.
Učitel František Kmoch je suspendován, protože po nocích hraje na tancovačkách nebo komponuje. V Kolíně sestavuje kapelu a jeho příznivec baron Hrubý mu dopomůže k veřejnému vystoupení. Jeho hudba se zalíbí nejen doma ale i ve světě...
Ačkoli životopis proslulého kolínského kapelníka a skladatele Františka Kmocha lze označit za idylu, na počátku německé okupace získal výrazně jinotajný ráz - diváci v něm odečítali oslavu české kultury i nepoddajných českých povah. Rádi mu odpustili ateliérový rozměr, protože ve třech premiérových kinech slavil mimořádné úspěchy. Na stříbrná plátna se triumfálně vrátil i po válce - navštívily jej téměř čtyři miliony lidí! Snímek, v němž zaznějí nejznámější Kmochovy písničky, patří mezi nejlepší díla, jaká Vladimír Slavínský režíroval.
I za socialismu, hlásajícího rovnost všech lidí, existovaly stavovské rozdíly. Na vlastní kůži to pocítí mladý zedník, jenž se zamiloval do vysokoškolačky z "lepší" rodiny - dívčini maloměšťáčtí rodiče jsou zásadně proti z jejich pohledu nerovnému vztahu. Mladí milenci se rozhodnou na protest prozatím bydle ve stanu a rovnou v parku. Překvapivě bezradný režisér Ladislav Rychman se pokusil sloučit diskotékové písničky s krotkou satirou na novodobé zbohatlíky.
"Všechnu svou hudbu a pozemské statky odkazují své nehynoucí lásce" - geniální skladatel Ludwig van Beethoven zemřel a jeho závěť šokovala pozůstalé i věrného Schindlera, jehož přátelství přežilo všechny Maestrovy rozmary. "Můj anděli, mé všechno, mé druhé já" - tak začíná dopis, který Schindler objevil v jeho písemnostech, vyznání tajemné osudové lásce, jejíž podobu nikdo netuší. poslední přání ale musí být naplněno, a tak se Anton Schindler vydává zpět do minulosti, kde se snaží objevit stopu té nehynoucí a utajené vášně. Přibližuje se k ní v recepci lázeňského hotelu, hledá ji v paláci hraběte Gallenburga a vzpomínkách půvabné Julie, zdá se mu, že ji má na dosah, když se setká s krásnou maďarskou hraběnkou Annou Marií Erdodyovou, s níž Beethoven prožil nejkrásnější období svého života. Ale všechno jsou to jen slepé uličky v Beethovenově bouřlivém životě a osudová závěť stále nenachází svého adresáta. Až neúnavný Schindler dospěje k období, kdy se skladatel zcela upnul na výchovu syna svého zesnulého bratra a téměř zničil jeho osamělou vdovu. A v tomto náhlém vzplanutí mezních emocí zachytí konečně Schindler světlo, které ho dovede k pravdě.Plastický obraz kontroverzního génia natáčel režisér a scénárista Bernard Rose v českém prostředí (Praha, Kroměříž, Buchlovice, Jaroměřice). Interpretem Beethovenovy klasické hudby je renomovaný Londýnský symfonický orchestr, řízený legendárním sirem Georgem Soltim.
Druhý film režiséra Martina Ritta s dvojicí Paul Newman a Sidney Poitier se odehrává ve městě, které dlouho sloužilo jako útočiště hudebníků černé pleti, kteří sem prchali před rasovými předsudky v USA. Do Paříže ve filmu přijíždí americký jazzband pod vedením skvělého pozounisty a nadějného komponisty Rama Bowena jehož členem je mimo jiné i černý saxofonista Eddie Cook. Oba hlavní představitelé zanedlouho narazí na pár mladých amerických turistek Connie Lampsonovou a Lillian Corningovou, z nichž si každý vybere tu svou. Brzy mezi oběma novými páry začne docházet k neshodám, které se týkají především návratu do USA, po kterém touží Connie i Lillian - do Francie totiž původně přijely pouze na dvoutýdenní dovolenou. Avšak Ram s Eddiem jsou proti, Ram vidí slibně se rozvíjející pařížské angažmá a Eddie se zase jako černoch cítí v Paříži mnohem svobodněji a více respektován než doma. V tomto velmi vydařeném jazzovém filmu si zahrál (jako herec i jako hudebník) také slavný Louis Armstrong a o hudbu se postarala jazzová legenda Duke Ellington.
Je konec sedmdesátých let a čtyři teenageři se vydávají na koncert skupiny Kiss. Jako správní
vášniví fanoušci se nenechají ničím odradit a nezastaví je ani fakt, že koncert je beznadějně
vyprodaný.
V Detroit Rock City, příběhu o dospívání, se čtyři američtí středoškoláci snaží za každou cenu
sehnat lístky na koncert své oblíbené skupiny Kiss. V průběhu jedné neobyčejné noci každý z nich
prožije trýznivé i veselé momenty, jak je jejich urputná touha vidět své favority, staví proti autoritám,
rodičům a neodbytnému vlivu disko hudby. Co začne jako nadšená honba za fantastickým
rockovým zážitkem, se mění v sérii zašmodrchaných a komických nehod, s jediným hlavním cílem -
získat možnost svobodně si splnit svůj sen.
Doktor společenských věd - specialista na rozpadající se manželství - propadne žárlivosti. Představuje si svou ženu krasobruslařku v nejrůznějších situacích, ale vždy na bruslích… Snad jediný zcela nepovedený film režiséra Jindřicha Poláka - také scénárista Vratislav Blažek zústal tenkrát hodně dlužen své dobré pověsti.
Je zamčený v pokoji jakéhosi losangelského hotelu a hlavou mu táhnou klíčové okamžiky jeho života. Rocková hvězda Pink, na jehož koncert se už možná kdesi venku scházejí tisíce fanoušků. Sedí tu a utápí se v děsivých představách a vizích. Scény represí a lidské agresivity se střídají s frustrujícími vzpomínkami na dětství bez otce, zato s přehnaně ochranitelskou matkou, na školu, pokoušející se všechny semlít do jedné beztvaré, nemyslící masy, na ženu, která jej zradila. Sedí tu, obehnán pomyslnou ochrannou zdí, kterou si kolem sebe kdysi vybudoval, a neví jak dál.
Kultovní snímek "Pink Floyd: The Wall" je jedním z mála filmových děl, experimentujících s ryze hudební látkou. Po úspěchu jevištního zpracování dvojalba populární skupiny Pink Floyd se režie celovečerního filmu ujal Alan Parker (Sláva, Hořící Mississippi, Evita atd.), který se tu poetice hudebního tvaru přiblížil v kinematografických dějinách zcela ojedinělým způsobem. Podle scénáře vůdčího ducha skupiny Rogera Waterse vznikl film, jenž je tříští symbolických obrazů a animovaných sekvencí, volně spojených písněmi a situací fiktivní hlavní postavy. Film, který je nadčasovým vyprávěním o osamělosti člověka i o nejrůznějších zdech, jež si kolem sebe stavíme.
Sedm hodin výuky a oběd. Taková je nabídka newyorské Střední školy muzických umění. Hvězdná kariéra? Ta je zase hlavním cílem mladých hudebníků, herců, tanečníků a snílků po celou dobu jejich působení na škole. Vidina slávy je hnacím motorem, tříbí talenty, konfrontuje iluze s realitou, provází hledání lásky i smyslu života. Film, který byl nominován na šest cen Filmové akademie, získal Oskary za dynamickou hudbu a titulní melodii.
