Na ostrově Malorca žijí špinaví a groteskně hrůzostrašní lidé. K jejím břehům připlouvají poslové civilizovaného světa v pobobě arcibiskupů. Ti nacházejí původní obyvatele v rozkladu - doslova fyzickém. Dobyvatelé se sami nazvou Malorčany a guvernér položí základní kámen nového věku. Jeho zahajovací projev však přeruší milostné výkřiky. Muž a žena se v objetí válejí v blátě, lhostejni k davu, což je první signál ke vzpouře proti císařskému Římu... Zlatý věk použil Buňuel k tomu, aby demystifikoval všechny základní články pořádku a práva - církev, rodinu, armádu, policii - a zařadil se tak k nejkontroverznějším režisérům světové kinematografie.
Děj filmu se odehrává v blíže neurčeném čase a místě. Jsme svědky nepochopitelného tajného útěku sloužících z bohatého patricijského domu, do kterého právě přichází mondénní společnost na večeři. Tuto scénu vidíme dvakrát za sebou. Repetice scén se ve filmu ještě několikrát zopakuje. Večeře skončí, probíhá konvenční konverzace s nekonvenčními poznámkami. Je čas k odchodu, ale nikdo se k němu nemá. Všichni přespí, jak se dá - na pohovce či na zemi pokoje. Ani ráno se však nikdo neodhodlá odejít, protože nelze odejít. A tak to pokračuje spoustu dní; několik lidí zemře, ostatní trpí hladem a halucinacemi. Nakonec je zachrání ovce, volně se pohybující po domě. Hladoví jsou nasyceni a schopni vykročit z bludného kruhu ztráty sama sebe. Ale tím nic nekončí... Z tohoto filmu pochází jedna ze slavných Boňuelových surrealistickýcg scén - volně po místnosti se pohybující ruka zemřelého.
Dielo, ktoré dopĺňa cyklus Buñuelovych filmov - Nazarín, Viridiana, Šimon na púšti - venovaný témam dotýkajúcim sa náboženských otázok. Buñuel do tohto filmu síce vkladá rozpravy o šiestich základných cirkevných dogmách a ich heretických degradáciách a prvýkrát tak prechádza na pole teológie, no to neznamená, že teologizuje. O východiskách viery sa nesnaží podať bližšiu, súvislejšiu informáciu, a už vôbec nie pochopiť ich ako problém. Preto je charakteristické, že v Mliečnej dráhe sa o dogmách diskutuje v málo prehľadných útržkovitých dialógoch, zámernom znejasnení, ktorým sa demonštruje, že tu nejde o detailné porozumenie, ale o sarkastický, vopred hotový súd nad úlohou náboženskej dogmatiky v európskych dejinách. Svet dogmy však zároveň dostáva šancu odkryť aj svoju príťažlivú a v Buñuelovom rúhavom pohľade poeticky humornú kvalitu...
Mladý Oliverio obdrží v den své svatby smutnou zprávu: jeho matka umírá a prosí ho, aby zajel do města a přivedl notáře, který by narychlo sepsal její poslední vůli. Dvoudenní cesta autobusem vysokohorským průsmykem je značně obtížná a přerušovaná různými nečekanými událostmi. Když se mladík konečně k matce vrátí s notářsky sestaveným zněním testamentu, přijde těsně poté, co zemřela. Celá cesta se tak zdá být úplně marná, protože Oliveriovi bratři lační po dědictví opatřili podpisem její dřívější závěť- v bezvědomí jí vedli ruku. Oliverio však otiskne palec mrtvé matky coby náhradu podpisu i na svůj dokument...
Buržoazní konvence dostávají na frak v tomto surrealistickém klenotu Luise Bunuela, Přízrak svobody. Ukazuje elegantní večírek, kde hosté jsou usazeni na záchodových mísách, mnichy hrající poker, konzumující svaté hostie jako chipsy a policejní příslušníky hledající ztracenou dívku, kterou mají přímo před nosem. Tato zvráceně absurdní komedie zručně kombinuje témata, kterými se Bunuel během své tvorby zabýval - od pokrytectví a falešné morálky po libovůli společenských pravidel.
Bizarná čierna komédia o Archibaldovi de la Cruz (Ernesto Alonso), ktorého obrovskou životnou ambíciou je stať sa slávnym sériovým vrahom žien a nič ho od tohto plánu nedokáže zastaviť. No nie všetko ide podľa plánu...
Skupina přátel z vyšší společnosti se snaží sejít ke společnému jídlu či zajít na čaj. Jejich úsilí je pokaždé zmařeno sérií velmi zvláštních okolností.
Mistr absurdity Luis Buñuel rozehrává svůj osobitý koncert plný bizarností, snové atmosféry a nápaditého humoru.
Pee-Wee - to je střeštěný chlapík, který nade vše miluje svoje kolo. A když mu ho jednoho dne někdo ukradne, nezdráhá se udělat pro jeho záchranu cokoliv, a tak se ho napříč Amerikou vydává najít. Film Pee-Weeho velké dobrodružství je první celovečerní film Tima Burtona (a také jeho první spolupráce s Dannym Elfmanem). Film měl velký úspěch. Při rozpočtu 6 miliónů vydělal jen za první víkend 4,5 miliónu a stal se hitem.
Spas se, kdo můžeš! Útočí mimozemšťané! Skvělá planeta, zabereme ji! Jak řekli, tak udělali. Země je zase jednou ohrožena invazí bojechtivých, po zuby /nebo co to vlastně mají/ ozbrojených Marťanů. Násilí, zkáza, hysterie. A kdo že jim může vzdorovat? Na koho se obracejí oči celého světa? Tím mužem je prezident Spojených států (Jack Nicholson).
Victor Frankenstein je mladý chalan, ktorý má pomerne netradičný koníček - filmárčinu. Svoj prvý režijný počin premieta jedno dopoludnie rodine a spolužiakom. Hlavnú úlohu vo filme hrá jeho milovaný pes Sparky. Viktor sa stretol s nadšenými reakciami, no krátko na to nečakane prišiel o svoju hviezdu - Sparky chvíľu po projekcii filmu umiera pod kolesami auta a zdá sa, že z Victora vyprchala všetka chuť do života. Ale iba do chvíle, kým im v škole profesor biológie na žabe neukáže, ako možno pomocou elektriny dodať mŕtvemu organizmu život. Victor dostane šialený nápad - oživiť Sparkyho, torý už nejakú tú chvíľu leží na "cintoríne domácich zvieratiek". Teoreticky je to síce možné, ale aké to bude mať následky?
