Kamarádi zjišťují, že nenáviděný Porky si místo zničeného podniku pořídil zábavní loď. A že se jim hodlá pomstít. To by ovšem nebyli naši vynalézaví studenti, aby mu zase neprovedli něco nekalého…
Kamarádi letos končí, ale momentálně věnují pozornost novému pornofilmu. Přistihne je slečna Balbrickerová – a je zle. Přestože si chce ředitel Carter ještě film prohlédnout – chlapci tvrdí, že jde o umělecké dílo –, protivná učitelka trvá na vyloučení nemravů, kteří ho přinesli do školy.
Klukům se nevede ani při basketu, a tak jim roztleskávačky musí slíbit večírek se sexuálními hrátkami. Když naskáčou do bazénu, vezmou jim dívky oblečení, takže pak na party pobíhají nazí. Vše ale překazí nečekaný příchod rodičů jedné z roztleskávaček.
Zklamaní kluci se rozhodují jet k Porkymu. Zjistí, že podnik na řece neobnovil, ale provozuje nelegální hernu na zábavní lodi. Cestou se Řízek seznámí s dívkou s krásnou postavou a ošklivou tváří. Nalepí se na něho jako žvýkačka. Nakonec kamarádi zjistí, že je to Porkyho dcera, a chtějí ji využít ke svým plánům.
Dostanou se na loď, ale místní pochopové je chytí. Porky pak od nich žádá, aby prohráli státní finále v basketbalu, na kterém hodlá pěkně vydělat…
José Luis pracuje u pohřební služby, ale stále touží odjet do Německa, pracovat jako automechanik a hlavně zbavit se stigmatu funebráka, se kterým žádná dívka nechce nic mít. Milostný románek s katovou dcerou Carmen naprosto změní jeho životní plány, když nejen, že jsou nachytáni jejím otcem in flagranti, ale Carmen je navíc těhotná. Naštěstí to vypadá, že budou moct poklidně žít ve služebním bytě. Byrokratický šiml je neúprosný a Amadeo s odchodem do důchodu ztrácí na služební byt nárok. José Luis je tak nucen podat žádost o místo kata. Ačkoliv výhody plynoucí z Josého druhého zaměstnání umožňují rodině slušný život, José trpí noční můrou z představy, že jednoho dne bude muset svou profesi začít vykonávat a skutečně připravit o život člověka. A chvíle první popravy se neúprosně blíží. Při setkání odsouzeného a kata bude na popraviště nutné odvléct jenom jednoho z nich.
Je léto roku 1954 a Sovětský svaz pouští ze zajetí německé vojáky, kteří bojovali v 2. světové válce. Je mezi nimi i Richard, otec plachého jedenáctiletého Matthiase, který žije s matkou, sestrou a bratrem v západoněmeckém hornickém městě. Chlapec se upíná k náhradnímu otci, jímž je místní fotbalový hráč Helmut Rahn, který Matthiase "adoptoval" jako svého maskota. Otcův návrat domů po třinácti letech zkomplikuje život rodiny, která se s jeho ztrátou už vyrovnala. Richard, zlomený a odcizený lety zajetí, se jen s obtížemi přizpůsobuje svému okolí. Navíc považuje fotbal za nesmysl a nechápe synovu touhu účastnit se Světového poháru ve švýcarském Bernu, jen proto, že v německém týmu hraje jeho idol Helmut. Chlapcova vášeň pro hru a bojový duch však způsobí malý zázrak - probudí v otcově srdci znovu chuť žít... Film režíroval někdejší fotbalista Sönke Wortmann, který příběhu vtiskl věrohodnou atmosféru.
Do Havany přijíždí mladík Bjorn, který se představuje jako profesor literatury. Hned na letišti mu nabídne ubytovací služby sympatická dvojice matky s dcerou. Tímto způsobem si řada obyvatel hlavního města tak trochu bokem vylepšuje rodinný rozpočet. Bjorn naváže s rodinou velmi srdečné vztahy, jediný, který je poněkud zdrženlivější, je otec, bývalý policista. Krátce po Bjornově příjezdu začal totiž v ulicích Havany řádit neznámý zločinec, který patrně není Kubánec.
Fred Wimbush, shakespearovský herec, který v jeho hrách hraje ženské postavy, musí odejít do druhé světové války. Okolnosti ho zavedou do vojenského ležení ve Francii, kam se právě blíží nacisté. Fred má na vybranou ze dvou možností: boď bude zastřelen jako špion, nebo smrti unikne jako žena. Volba není tak těžká a Fred už jako slečna se dostane do anglické dívčí školy. Jeho herecké zkušenosti se mu nyní náramně hodí a Fred je také maximálně zužitkuje zamiluje se do něj (ní) i nacistický generál
Jeden z nejpopulárnějších ruských filmů, který s jistým komediálním nadhledem vypráví o událostech na konci dvacátých let ve střední Asii. Rudoarmějec Suchov se vrací přes turkestánskou poušť na Rus. Ještě než dorazí ke své milé Kateřině, musí čelit nájezdům Basmačů, kteří terorizují pokojné obyvatelstvo. (LFŠ 2006)
Sourozence si člověk nevybírá. Nemusí si s nimi tedy nutně rozumět. I když ta varianta vzájemného porozumění, neřku-li lásky, je pro život všech zúčastněných samozřejmě příjemnější. Jenomže citu neporučíš. A konec konců, pokud si lidé vysloveně neubližují, ať si každý žije, jak umí. Jsou ale chvíle, kdy i ti nejotrlejší jedinci pocítí potřebu - nebo alespoň společenskou nutnost - vrátit se do rodného hnízda a vyhledat ty, s nimiž je pojí pokrevní pouto. Bohužel to většinou bývají mezní, nepříliš radostné situace... Pro Michaela, Thomase, Johna a Sheilu se takovouto smutnou příležitostí stala smrt jejich matky, s níž se musí - každý po svém - nějak vyrovnat. Její pohřeb je naplánován na zítřek a ti čtyři sirotci dnes prožijí možná nejbouřlivější noc svého života. Z bouře však vychází nejen příroda, ale i lidský jedinec očištěn, osvěžen. A byť je to sebeabsurdnější, ti čtyři lidé mají šanci najít v průběhu oněch dramatických nočních událostí i nový, hlubší vztah k sobě navzájem...
Životy dvojčat Kaškinových (dvojrole Leonid Kuravljev) jsou zcela rozdílné. Jeden žije v hlavním městě a uspěl v módním oboru zaměstnance lázní. Druhý bratr zůstal v rodné vesnici a pracuje jako inspektor kontroly rybolovu. Dojde k potížím a šťastlivec z hlavního města musí nahradit svého bratra na vesnici.
Sean Okden nadaný TANEČNÍK, který dostane šanci v taneční show v Sydney. Získá odvahu, aby opustil neperspektivní práci a šel za rytmem svého srdce naplněného nejen tancem, ale i láskou ke krásné dívce Lindě, do které se zamiluje i jeho bratr Mitch. Jejich vztah je podroben velké zkoušce a Seana díky horkokrevnosti vyloučí ze zábavního programu v Sydney. Nenechá se odradit a po návratu do Newcastlu dá dohromady pár přátel, kteří absolvovali stepařskou školu a sestaví novou taneční show. Navzdory posměchu a zlomenému srdci, je rozhodnut následovat svůj sen
Rodina malé Zahry a Aliho je tak chudá, že děti mají každý po jednom páru bot. Zahřiny střevíce byly už tak sešlapané, že musely k ševci. Ali sestřiny botky sice vyzvedne, jenže cestou je nešťastnou náhodou ztratí. Uvědomit si dosah takové ztráty pro dvě chudé íránské děti je pro nás, zhýčkané Středoevropany, velmi těžké. Do školy musí oba v něčem chodit a ve škole dokonce sportovat. Otec peníze na nové nemá a maminka je nemocná. Přiznat se ke ztrátě rodičům by nikam nevedlo. Co si počnou? Spásný nápad dělit se o Aliho kecky se sice zdá jako momentální řešení, ale jen na chvíli. A Ali to ví. Musí se o svou sestru postarat. Ale jak?
