Polský televizní seriál Čtyři z tanku a pes překonal všechny rekordy ve sledovanosti. Humorným způsobem přibližuje příběhy čtyř vojáků a psa Šarika. Při své dlouhé cestě za osvobozením Polska se dostanou až do Berlína. Nastávají situace plné bojových scén, ale i humorných příběhů. Jako vítězové se varcejí do hlavního města Slezska - Katovic. Seriál ukazuje kontrasty mezi romantikou a skutečností, nebezpečím vojenského života a proto je stále tak oblíbený.
Émile Boulard je nenápadný muž a pracuje jako rekvizitář ve filmovém studiu. Je ženatý, ale manželka s malou dcerkou jej opustily před patnácti lety. Nyní dcera dospěla a chce poznat svého otce. Matka si vymyslí historku o dlouholeté vědecké výpravě v Africe a vyzve manžela, aby se naoko vrátil jako úspěšný výzkumník. Émile nechce dceru zklamat a tak na tuto hru přistupuje, potřebuje k tomu ale pomoc svých přátel od filmu. První nedorozumění a problémy na sebe pochopitelně nenechají dlouho čekat.
Nenáročnou situační komedií EMIL AFRIČAN (Émile l'Africain) se režisér Robert Verny mírně odchýlil od svého tvůrčího snažení, v němž se zaměřoval na adaptace kvalitních literárních děl. Film se natáčel od října do prosince 1947 a úspěch měla zaručit především participace slavného Fernandela v hlavní roli. Premiéra proběhla 5. února 1948 a i když návštěvnost v kinech dosáhla více než dvou a půl miliónu diváků, v dobovém kontextu to nijak zásadní úspěch nebyl.
Fernandel v roli francouzského zajatce, který se snaží utéci z německého zajateckého tábora. Ve své vynalézavosti tak nenápadně projde celým Německem maskován krávou a kýblem na mléko a blíží se domů k francouzským hranicím. Tato francouzská veselohra byla kdysi velice populární v Československu a film se promítal v kinech pod názvem "Kráva a zajatec".
Farmář a člen městské rady Urbain Coindet se vrací z obchodní cesty na svůj statek a svou manželku Aurélii nachází oběšenou. Nejpravděpodobnější verzí je, že se oběsila sama, ale místní občané ovlivnění maloměšťáckou morálkou si nechtějí připustit, že by v jejich poklidném městečku mohlo dojít k sebevraždě. Proto se vzápětí vynoří teorie, že Aurélii zavraždil její manžel. Ten sám této verzi nechtěně napomáhá, když se začne dvořit mladé Jeanne. Městečko se rozděluje na dva nesmiřitelné tábory Urbainových odpůrců a stoupenců, v nichž hraje roli i politické přesvědčení (republikáni kontra klerikálové). Kde je pravda?
Slavný francouzský režisér Henri Verneuil se po několika krátkých filmech s titulem U TŘÍ BUKŮ (La table-aux-Crevés) poprvé pustil do celovečerního projektu. Napomohl mu v tom jeho přítel, slavný Fernandel, který se celkem logicky objevil v hlavní roli, druhou titulní roli ztvárnila významná divadelní herečka Maria Mauban. Film vycházel ze stejnojmenné novely spisovatele Marcela Aymé (1902-1965), scénář napsal sám Verneuil spolu s André Tabetem. Film měl ve Francii premiéru 1. února 1952, především díky Fernandelovi dosáhl výrazného úspěchu a v kinech jej viděly více než tři milióny diváků.
V oblasti Provence najdeme vedle sebe dvě vesnice, Miéjour a Rocamour. Zatímco první z nich je fungující komunitou s prosperujícím hospodářstvím, druhá je sužována korupcí, nenávistí a hospodářským úpadkem. Obyvatelé v Miéjour věří, že jejich štěstí je založeno na přítomnosti místního dobráckého idiota zvaného Simplet, který ochraňuje vesnici před vším špatným. Po jednom nedorozumění vesničané Simpleta vyženou a ten odchází do Rocamouru. Překvapivě dochází k výměně rolí obou vesnic. Zoufalí vesničané z Miéjouru vyšlou za Simpletem ženu, kterou miluje, aby se vrátil...
Film PROSŤÁČEK (Simplet) svým zasazením do Provence v mnohém připomíná lyrické tituly Marcela Pagnola, v nichž mimo jiné hrál i Fernandel. Ten ve vlastní režii o několik let později natočil svůj film o mentalitě Provence, v němž zdůraznil komediální polohu v chování místních obyvatel. Film nijak nevyniká z dobové produkce ani z Fernandelovy tvorby, přesto patří k hodnotným počinům francouzské kinematografie z doby okupace. Film měl ve Francii premiéru 11. září 1942.
Rozmlouvá s Bohem, ale řídí se vlastní intuicí. Fernandel jako farář, jehož svobodomyslnost se nelíbila církvi ani komunistům.
Svobodomyslnost a volnomyšlenkářství dona Camilla, váženého a ctěného venkovského faráře, se nelíbila jak komunistům, tak jeho církevním nadřízeným. Biskup ho poslal do exilu, zapadlé horské vesničky, kam se nedalo ani dojet vozem. A městečko zatím ovládli komunisté. Avšak lidé na svého oblíbeného faráře nezapomněli. Vesnice se potýká s velkými problémy a především s obrovskými záplavami. Městská rada se rozhodne postavit hráze proti povodním, ale majitel pozemku to odmítá. Kdo ho přesvědčí, když to nedokázali mocní tohoto města? Možná ten, jehož slovo a silnou ruku ctí všichni. Peppone se musí vydat za svým úhlavním nepřítelem.
Fernandel v roli celníka Pastorelliho usvědčil mstivého pašeráka, který aby se zachránil, obvinil celníka z toho, že je cizincem a nemá tedy ve státní službě co dělat. Pastorelli tedy byl propuštěn, protože se skutečně narodil v hostinci na místě, kterým procházela státní hranice právě uprostřed stolu, kde jeho matka rodila. Po mnoha příhodách, kdy musel jako člověk bez státní příslušnosti žít v zemi nikoho a mstil se mnoha komickými zásahy bývalým kolegům, kteří ho nechtěli mezi sebou, získává Pastorelli znovu státní příslušnost i bývalou funkci a zlomyslný pašerák putuje do vězení.
Honorin je inspicientem nevelké divadelní společnosti, která právě zkouší historickou hru z doby vlády Františka I. Když onemocní představitel hlavní role, Honorin má převzít jeho úlohu. Je nezkušený a trpí obrovskou trémou, obrací se proto na své přátele s prosbou o pomoc. Pomocí hypnózy se přenese přímo do doby 16. století. Díky svým výborným znalostem historie se dokáže brzy zorientovat a svými předpověďmi dějinných událostí získává brzy značnou vážnost. Netrvá ovšem dlouho a dostává se do sítě dobových intrik.
Film FRANÇOIS PREMIER (František I.) je výsledkem úspěšné spolupráce režiséra Christiana-Jaque a populárního herce Fernandela. Film byl nejen zdařilou komedií postavenou na Fernandelově hereckém výkonu, ale především výbornou parodií na tehdy oblíbená patetická historická dramata. Všechny tyto atributy spolu se zručným režijním vedením zajistily filmu i mezinárodní úspěch. Ve Francii měl film premiéru 17. února 1937.
Pascal a Felipe společnými silami pracují na kopání studní v Provence. Felipe tajně miluje Pascalovu dceru Patricii, ta však dá přednost důstojníku Jacquesovi, který pochází z místní bohaté rodiny. Jacques se po čase musí vrátit do armády a Patricia zjistí, že je těhotná. Otec ji vyžene z domu a Patricia musí své nemanželské dítě vychovávat u tety v nejistotě, zda Jacquese ještě někdy uvidí.
Po dřívějších úspěších se významný režisér Marcel Pagnol vrátil znovu ke spolupráci s hercem Jeanem Raimu, který ve filmu STUDNAŘOVA DCERA (La fille de puisatier) podal další ze svých výborných dramatických výkonů; zároveň se ale jednalo o poslední spojení těchto dvou osobností francouzského filmu. Neméně podstatná je ale i účast dalších herců, jako byli Fernandel nebo Josette Day. Stejně jako ve svých dalších filmech klade Pagnol důraz na mezilidské vztahy a postavení ženy ve společnosti, STUDNAŘOVA DCERA ale končí mírně odlišným, emočně však stejně silným momentem, kdy jsou všichni hrdinové vystaveni nové životní situaci po kapitulaci Francie v roce 1940. Ve Francii měl film premiéru 20. prosince 1940, jednalo se však pouze o neokupovanou část území, v Němci okupované zóně byl uveden až téměř o půl roku později.
V jižní Francii v malém přístavu žije chudý rybář Auguste, který je zamilován do Mireille, dcery jiného místního rybáře. Ale Mireille svou náklonnost věnuje místnímu krasavci Mauricovi, který však flirtuje i s jinými dívkami v okolí...
Film DOBRÁ HVĚZDA pochází z dílny režiséra Jeana Boyera, který nezaujímá ve francouzské kinematografii nijak významné místo. Úspěch filmu měl být založen na účasti slavného Fernandela v hlavní roli, ale jednoduchý melodramatický scénář (oživený hudebními prvky) degradoval film do průměru a nezaujal příliš ani ve filmařsky chudém roce 1943. Snímek byl pořízen v průběhu roku 1942 (natáčelo se v přístavu Cassis v jižní Francii), premiéra proběhla 24. března 1943.