Pro aristokratickou rodinu nastanou zlé časy a je nucena z rodinného zámku udělat hotel. Do hotelu přijíždí seriózně vyhlížející muž, baron Maricorne. Rodina vzápětí zjistí, že je to ve skutečnosti lupič, který právě vykradl banku. Jeho peníze se zdají být pro rodinu řešením jejích finančních starostí...
Zatímco filmy Philippa de Brocy s Belmondem nebo později s dvojicí Girardotová-Noiret patří dnes již ke klasice francouzské veselohry, řada jeho dalších komedií je dnes již zapomenutá. Týká se to také titulu TAHAT ĎÁBLA ZA OCAS, v němž de Broca poprvé spojil své síly s Yvesem Montandem, který svým hereckým výkonem výrazně podpořil celkové vyznění filmu. Důležité postavy si zahrály dále především ženy, mimo jiné tehdejší režisérova životní partnerka Marthe Keller nebo legenda francouzského herectví Madeleine Renaud. Sám režisér se ve filmu mihnul v roli švédského turisty. Film TAHAT ĎÁBLA ZA OCAS se natáčel v okolí zámku Fléchere v jižní Francii.
Rosalie. Krásná žena, která po rozvodu s Antoinem žije s bohatým obchodníkem Césarem. Objevuje se ale její bývalý milenec David, který byl příčinou rozpadu jejího manželství. Rosalie odchází od Césara k Davidovi, César se ji snaží získat zpět. Rosalie váhá a tápe, miluje především svou malou dceru, svou matku, miluje moře a také svou svobodu...
Silný melodramatický příběh CÉSAR A ROSALIE vznikl v režii Claude Sauteta, který se vztahu mezi mužem a ženou úspěšně věnoval i jako scénárista. Brilantně napsanému lyrickému příběhu s temnými tóny dominují herecké výkony tří hlavních představitelů (Montand, Schneider, Frey), v jedné ze svých prvních rolí se zde ale výrazně prosadila také Isabelle Huppert. Film patří k nejlepším Sautetovým dílům a svým vyzněním evokuje tituly nové vlny o dekádu starší. Sautet natáčel v řadě exteriérových lokalit ve Francii, na filmu se podíleli také italští a němečtí tvůrci. Ve Francii měl film premiéru 27. října 1972 a jen ve francouzských kinech jej vidělo více než dva a půl miliónu diváků.
Pokud se znovu odvoláme na Françoise Truffauta, zjistíme, že Červená krčma patří mezi filmy, o nichž nepovažuje za prospěšné ani hovořit. Patří totiž do skupiny těch, které pod pláštíkem literatury - samozřejmě hodnotné (zde jde o povídku Honoré de Balzaca) - poskytují obecenstvu běžnou dávku pochmurnosti, nekonformismu a laciné odvahy. Autor má vesměs pravdu, ale je třeba dodat, že Clauda Autant-Laru lze těžko považovat za autorského režiséra. Skutečně více myslel na své diváky, kterým chtěl poskytnout zábavu a poučení. V jeho filmech je originalita přítomna jen velmi vzácně, což ale nepovažujme za hanlivou kritiku jeho díla, jež v mnoha směrech odráží dobovou módu, společenskou atmosféru a v neposlední řadě poskytlo hereckou příležitost mnoha významným umělcům. Ostatně některé jeho filmy získaly význačná ocenění. Ač s odstupem času nezbývá než konstatovat, že řada z nich esteticky i obsahově povážlivě zestárla. V 50. letech minulého století byl Autant-Lara považován za skutečně levicového tvůrce. V té době ve Francii existovala dosti zřetelná hranice mezi levicovým anarchismem a pravicovým anarchismem, který představuje například film U konce s dechem (A bout de souffle). Autant-Lara rád šokoval a provokoval, byl tudíž skandální svým pojetím morálky, náboženství a měšťáckých hodnot. Takto přistupoval i k výběru témat: Fernandel jako přisprostlý mnich (Červená krčma), zralá žena a dospívající chlapec (Osení), kolaboranti a váleční vyžírkové (Napříč Paříží). A tomluvíme o režisérovi, který natáčel jeden film za druhým a občas se ve výběru hlouběji, než bychom očekávali (Zelená kobyla/La jument verte, 1959), anebo téměř povinně uchyloval k „velkým" adaptacím (Červený a černý/Le rouge et le noir, 1954). Jeho největším úspěchem 50. let zůstává snímek Napříč Paříží, jenž i přes studiovou teatrálnost dokázal vytvořit dojem reality a zároveň proniknout do psychiky lidí v poválečné době, nemluvě o potřebné reflexi válečných událostí. Claude Autant-Lara a Henri-Georges Clouzot byli právě v období tradice kvality považováni za nejostřejší společenské kritiky. Nebyl to ani Robert Bresson, ani Jean Renoir, na něž nyní tak rádi vzpomínáme, ale právě tito dva částečně zapomenutí režiséři, kteří tehdy mohli svými díly ovlivňovat veřejné mínění. -
David Čeněk
Výstredný profesor antroplógie sa zaoberá výskumom exotických druhov zvierat a svoju prácu - teda rôznu zver - si nosí aj domov, čo nie vždy teší jeho manželku, ale nadchýna jeho deti. Posledným prírastkom v rodinnom zverinci je malá šimpanzica Jennie, ktorú si adoptoval priamo z africkej prírody. Stáva sa dôležitou súčasťou rodiny. Podarí sa cvičenému primátovi pochopiť a používať ľudskú reč? Americká rodinná komédia podľa úspešného románu Douglasa Prestona
Marcy pracuje ve volebním týmu senátora McGloryho. Aby pro svého chlebodárce získala co nejvíce hlasů, vydá se na veledůležitou misi do městečka osídleného Iry, odkud údajně McGlory pochází. Snaha přemluvit obyvatele města, aby dali svému krajanovi hlas, se však zvrtne v něco úplně jiného. Marcy se totiž stane středem zájmu jednoho starého mládence, který je ale příliš nesmělý. Nic naplat, musí se do toho vložit někdo povolaný.
Ste zvedaví, ako vlastne dobrodruhovia dobyli Divoký západ? Ponúkame Vám veselý a ľahko parodický príbeh statočných mužov a žien, ktorí riskovali svoje životy v mene pravdy a spravodlivosti, a hoci trpeli a strácali, vydržali až do konca.
Destiny (KRIS KRISTOFFERSON) žije ako osamelý farmár v malom pohraničnom mestečku. Zločinecká banda na čele s Coelom (JOHN HEMPHILL) a Jakeom (GEORGE BUZA) chce vyhnať niekoľko rodín starousadlíkov z ich zeme. Clarence Gentry (FRED WILLARD) sa im postaví do cesty a najme si starého vlka Destiny ako pomocníka. Jeho pravá ruka však nemá časť na boj, pretože skúseného bojovníka sužujú neuveriteľné súkromné problémy – prenasleduje ho lascívna manželka Lilac Getraová (WENDEL MELDRUMOVÁ) a nedá mu dýchať!
Příběh Alberta Dehousse, prostého mladíka z francouzského venkova, který, protože během války neměl možnost nikterak přímo přispět k osvobození své vlasti, jednoho dne opouští manželku a vydává se do Paříže, okusit alespoň kousek z poválečné euforie. Jenže okolnosti ho donutí začít svůj život stavět na deziluzi a klamání nejen okolí, ale i sebe samotného. Začne tedy obcházet srazy válečných veteránů, poslouchat jejich historky a zapisuje si jejich jména aby se mezi ně jednoho dne vrátil jako jeden z nich.Příběh o člověku, který se díky vlastni vůli, lži a vtíravosti dokázal dostat na takovou úroveň, která ho dovedla až ke špičkám armády a dokonce až na místo velitele jednotky v jedné německé poválečná zóně.Film je protkán dokumentárními rozhovory ze současnosti se "skutečnými" veterány, kteří nám o Abertu zpětně prozrazují různé úsměvné detaily, např. domněnku zda li náhodou nešlo o ruského špiona nastrčeného Američany... Film byl oceněn cenou za nejlepší scénář na filmovém festivalu v Cannes.
Puckoon je zapadlá vesnice ležící přesně na pomezí dvou znesvářených částí Irska. Proto je rozhodnuto, že přímo přes ni povede hraniční linie, kterou přes noc vytýčí a oplotí vojsko. Situace je absurdní obyvatelé Puckloonu najednou nemohou přejít z jedné strany cesty na druhou a nedostanou se na svůj vlastní dvorek či zahrádku. Jedna výhoda by se ovšem našla zdejší hospoda totiž najednou leží na území Severního Irska, kde se čepuje levnější pivo, takže je tam stále plno. Horší však na tom jsou nebožtíci. Kostel i hřbitov leží na území Republiky Irsko a nově zesnulí, pokud mají být pohřbeni za hranicemi, potřebují zvláštní pas, který je nutné každý rok obnovovat. A tak se zrodí plán, jak vrátit mrtvé tam, kam patří a ten se zkříží s plánem na vývoz výbušnin v rakvích do Severního Irska. Tato satirická komedie je filmovou adaptací populárního románu Spike Milligana, autora, který dokázal skvěle zachytit absurditu irské rozpolcenosti a jehož vliv na britskou komedii v uplynulém půl století je nezpochybnitelný.
Jen žádné strachy, tady je k mání dost mrtvol a hodně vražd k
rozlousknutí. Ve svižném rytmu jsou další a další vrazi vražděni předtím
zavražděnými vrahy a na vás je, abyste si dávali dobrý pozor. Protože
mrtví sice neumírají, živým se to ale stát může... třeba od záchvatu smíchu.
V tomto filmu známí nosáči vysílají ve své stanici zábavné songy a jsou v širokém okolí velmi populární. To se nelíbí konkurenci a jeden ředitel jedné nejmenované stanice oznámí policii, aby rádio dvou nosáčů zastavila. Jenže je není lehké dopadnout, protože používají nejrůznější převleky...
