Filmy online ke shlédnutí zdarma

Nezměstnaný divadelní režisér přijme z nouze práci v ústavu pro mentálně postižené. Přesto však doufá, že se mu podaří dát dohromady velkou show, o které celý život snil. A právě na svém novém působišti dostane nápad: secvčcí Mozartovou operu Takové jsou všechny. A jako herce angažuje své svěřence!

Matka sedmnáctiletého vysokoškoláka Jonese Dillona (ELIJAH WOOD) je alkoholička, otce nikdy nepoznal a před realitou uniká Jones nejraději do vlastního světa fantazie. Hned první školní den je vyloučen z univerzity. Pronajme si byt ve starém domě, kde bydlí i temperamentní, ale potrhlá fotografka (FRANKA POTENTE) a ctižádostivá herečka (MANDY MOORE). Jones se s nimi bezhlavě vrhá do bezstarostného života, který je jedním nekončícím večírkem plným pokušení. Ale sladkých sedmnáct netrvá věčně a tenhle nadržený postpuberťák bude muset jednou dospět. A skutečný život už možná čeká za rohem.

Čtyři pohlední a sexy Afroameričané Jackson Smith, Brian Palmer, Derrick West a Terry White jsou bratři pojí je dlouholeté přátelství a zažili už spolu spoustu veselých eskapád. Všem se velice líbí ženy, ale každý z nich má momentálně své vlastní trable. Playboy Terry uvažuje tom, že do toho konečně praští, zatímco Jackson se závazků přímo děsí, takže setkání s přitažlivou Denisou mu značně zamotá hlavu. Derrick si neví rady, jak skloubit kamarádství s nároky své ženy, zatímco Brian zuby nehty brání svou staromládeneckou svobodu. Sex, láska, přátelství a rodina to jsou hlavní témata, okolo nichž se točí příběh čtyř mužů, kteří ještě leccos nevědí o ženách ani o sobě.

Loren tajně doufá, že se z něj jednoho dne stane šéfkuchař a tak se vydá do Francie, aby se tu přiučil řemeslu od svého idolu, francouzského superkuchaře Louise. V jeho restauraci sice nejdřív působí spíš zmatek a jemné nuance francouzských pokrmů jsou jeho americkému stylu cizí, ale tak už to chodí. Nakonec se Loren dokáže vyšvihnout a dokonce při Louisově indispozici převezme velení důležité akce, při které se budou podávat ty největší delikatesy.

Muzika plná svobody a energie vycházející nikoli z hlavy, ale přímo ze srdce - to je hudba té části romské populace, která si říká manuš. Když ji objeví desetiletý Max během prázdnin trávených u babičky kdesi v malém alsaském městečku, otevře se před ním nový svět. Není divu, že u romského překupníka vymění walkmana za starou kytaru a začne se pod vedením zkušeného hudebníka Miralda učit hrát. Místem jejich setkání se stává předměstí, kde v obytných přívěsech žije místní romská komunita. Chlapec zaznamenává do deníku své poznatky ze světa naprosto odlišného od existence, jakou dosud poznal se svou zcestovalou matkou. Ta tráví život s mobilním telefonem u ucha, zatímco synovi noví známí stěží umějí číst a psát. Do tajemství svobodné, moderní civilizací minimálně zatížené existence manušských Romů nepomáhá Maxovi proniknout jen Miraldo, ale i Swing - dívenka stejně stará jako on, která ho okouzlí svou sebejistotou a bezstarostností. Swing chlapci ukáže, že manuš není jen hudba - je to kultura a životní styl úzce spojený s přírodou a svobodnou lidskou přirozeností. Novým přátelům Max umožní v domě své staré babičky uspořádat koncert. Svět se zdá být bez chyby... Prázdniny však končí a pro chlapce si přijíždí matka. Rozloučení s Miraldem a Swing je pro Maxe rozloučením s bezstarostným světem dětství.

Mladý Parížan Stéphane prichádza uprostred zimy na stanicu v Bukurešti, sprevádzaný zvláštnou piesňou s "fatálnym" ženským hlasom, ktorý vraj patrí speváčke Nore Luce. Práve za ním sa vydáva kamsi na rumunský vidiek, aby hľadal tú rómsku speváčku, ktorej hudba jeho otcovi i jemu samotnému tak učarovala. Namiesto nej objaví komunitu olašských Rómov, ktorí žijú na okraji dediny, sčasti trpení, ale i nenávidení miestnym "bielym" obyvateľstvom. Prostredníkom, ktorý Stéphana uvedie do zvláštneho a chaotického sveta cigánskej hudby a zvykov, je Izidor, bulibaša čiže hlava miestneho klanu, starec, ktorý ochraňuje "svojho" Francúza ako raritu. Stéphanovi na jeho nových priateľoch, medzi ktorých patrí i krásna, vášnivo divoká a nespútaná Sabina, jediná, kto rozumie jeho reči, vadí ich neporiadok, nespoľahlivosť a zbytočné frajerstvo. Postupne sa ale s nimi zžije a oceňuje ich otvorenosť, muzikálnosť a vrelosť. Jedného dňa však spolu s nimi pozná trpké ovocie rasovej neznášanlivosti.

Filmová adaptácia klasického diela poľskej veselohry Alexandra Fredra, tentoraz optikou majstra Andrzeja Wajdu. Angažoval popredných poľských hercov, medzi ktorými nechýba ani filmár Roman Polanski.

V malom byte sa tiesnia dve rodiny - Vlodka a Hanky spolu s jej rodičmi. Dusná atmosféra a nervozita nútia Vlodka často odísť z domu. Vo vinárni sa stretne s bývalým spolužiakom Ondrejom a študentkou Irenou, ktorá mu rozpráva o diplomovej práci a Vlodek sa jej zveruje s univerzitnými zážitkami z čias, keď prerušil štúdium ... (FILM A DIVADLO - 1977)

Anarchistický výlet do duše buržoázní společnosti. Manželský pár se chystá na podivný Week-end, na cestu z Paříže do Oinville, kde by měl dědit po umírajícím otci. Při podivné „road movie“ narážejí na množství literárních a filmových postav, levicových intelektuálů, venkovských levičáků a anarchistických guerrilových skupin. Ke guerrilám se žena nakonec přidá a sní svého manžela. Vše je zahaleno do typického, na první pohled zmateného a nekonzistentního Godardova střihu ve stylu francouzské „nové vlny“.

Pěstuj si pravačku, jeden z Godardových filmově nejanarchističtějších a nejvtipnějších filmů, v sobě skrývá tři poměrně nezávislé narativní linie: v první z nich se postava filmového tvůrce nazývaná okolními lidmi občas Princ a občas Idiot (hraná značně sebeironicky samotným Godardem) snaží dopravit kotouče s filmem během dvaceti čtyř hodin producentovi; v druhé sledujeme dokumentaristicky zaznamenávané zkoušení písní skupiny Les Rita Mitsouko v hudebním studiu; v poslední linii se pak odehrávají bizarní setkání mezi Individuem a Mužem. Jedním z témat, jež propojují tyto linie, je zkoumání samotného procesu tvorby, který explicitně zobrazují scény se skupinou Les Rita Mitsouko a méně explicitně celý film svou vlastní rozbitou formou, umožňující divákovi, aby si dílo do značné míry skládal dohromady jaksi sám.Pěstuj si pravačku se nesnaží působit jako dokonale vyhotovený a už dávno zakončený výtvor - spíše je čímsi, co se jakoby teprve utváří před našima očima, chaotickým děním smyslu, osvobodivým nabízením všech možných potencialit významů, emocí, filmu. Godard v tomto svém fragmentárním snímku využívá s mistrnou lehkostí typické prvky své nenapodobitelné poetiky (montáž bez ustání vytvářející nečekaná spojení obrazů, zvuků, hudby a slov; statickou, nicméně s kompozicí obrazu a světlem nesmírně jemně a precizně pracující kameru; používání citací z literatury namísto konvenčních dialogů atd.), aby stvořil dech vyrážející dílo plné humoru, myšlenek a poezie.