Kresten se čerstvě oženil s dcerou svého šéfa. Hned ráno po svatební noci však musí odjet na venkov, kde žije jeho otec s mentálně postiženým bratrem. Kresten s nimi deset let nemluvil. Otec však umřel a před Krestenem stojí problém, jak se postarat o bratra. Jako hospydně k nim přichází Liva, která pracuje jako prostitutka v lepší společnosti a teď jí telefonicky obtěžuje nějaký úchyl. Na velkém statku se setkávají tři úplně jiné povahové charaktery, takže konflikt je téměř nevyhnutelný. Zvláště pokud si celou situaci špatně vyloží Kretenova žena a přijede taky mladší bratr Livy, Bjarke.
Pôsobivá rodinná sága, zaznamenávajúca život niekoľkých generácií s dominantnou ženskou rodovou líniou, je úsmevnou idylou, stavajúcou na bizarnosti a výlučnosti postáv a oslavujúcou činorodý prístup k životu. Titulná hrdinka spomína na udalosti niekoľkých posledných desaťročí, počas ktorých sa jej rodina zmenila na veľké spoločenstvo, pravidelne sa schádzajúce na sviatočné pikniky. Antonia sa do rodnej dediny vrátila tesne po II. svetovej vojne s už dospelou dcérou Daniellou - obe sa vyznačovali voľnomyšlienkárstvom a bezpredsudkovosťou. Antonia, zosobňujúca ženskú silu, udáva tón pre pochopenie ľudskej slobody v nezávislosti na tradičnej morálke. Popri vyznávaní sexuálnej slobody sa to prejavuje aj jej porozumením pre mentálne postihnutých vydedencov, ktorých pojme do súznejúcej pospolitosti. Dianie komentuje s odstupom pravnučka Sarah, podobne ironizujúce sú aj Danielline predstavy, v ktorých sochy svätých sprisahanecky mrkajú a kamenný anjel na cintoríne krídlom udrie nemravného kňaza. Príbeh hraničiaci s utópiou nadobúda rysy rozprávkovej feérie, obsahuje prvky magického realizmu a pritom prináša sociologicko-feministickú analýzu spoločenských pomerov.
Film byl natočen podle románu Bena Hechta a se sarkastickým pohledem na lidi včetně herců, zaměstnaných ve filmovém studiu vypráví příběh z Hollywoodu roku 1942.
Zaměstnanec pojišťovny Fred (Jean-Louis Trintignant), nudný, ne příliš inteligentní, ne příliš šťastný, ne příliš bohatý, s nevelkým bytem a nemravnou manželkou Glorií (Lea Massari), která ho považuje za idiota, dostává od své ženy každý den odpornou sojovou kaši. Každý den, rok za rokem se Fred snaží dostat do role odpovědného a příkladného otce i dobrého zaměstnance. To se mu však nedaří. Tak se rozhodne situaci vyřešit jinak, zabít svoji nenávistnou manželku. Najednou se v ušlápnutém mužíčkovi objeví touha milovat, touha po životě. Zjišťuje, že v jeho blízkosti již delší dobu pracuje krásná sekretářka, kterou dlouho přehlížel. A ve Fredovi se probouzí náhlý zájem, prudkost a vášeň. Okamžitě zasedá k modernímu superpočítači a začne na něm simulovat smrt své ženy. Počítač mu předkládá různé varianty smrti tyranské manželky. A nakonec Fredovi pomůže. Tím však spolupráce Freda s počítačem nekončí.
Bylo nebylo, jednoho dne našla jedna stará žena mezi hlávkami zelí na svém políčku opuštěné dítě. Přijala jej a říkala mu Toto. Po její smrti je Toto vychován v sirotčinci, jehož brány opouští jako dobrácký mladík. Toto se pokouší najít si v poválečném Miláně práci, ale končí mezi bezdomovci. Tedy nekončí, ale začíná. Právě zde totiž Totova dobromyslnost a malé zázraky, které jej životem provází, nacházejí to nejlepší uplatnění, neboť právě zde je jich nejvíc potřeba.
Příběh filmu nás zavede do jedné z dívčích průmyslových škol v Římě, do které nastoupila mladá učitelka Elisa. Dívky v její třídě zlobí, chodí pozdě a vedení školy se již brzo dovídá o marné snaze učitelky získat si mezi děvčaty respekt. Elisa se v dopisech svěřuje jistému Alfredu Hartmanovi z Vídně, neexistující postavě z učebnice gramatiky. Psaní se však nešťastnou náhodou dostane do rukou dobrosrdečné, ale nepříliš dbalé studentky Maddaleny. Několik dní poté se ve škole objeví dva mladí muži a jeden z nich se představí jako Alfred Hartman pátrající po autorce milostného dopisu. Maddalena, vědoma si již tak velkých problémů své učitelky, rozhodne se přiznat k autorství dopisu.
Říká se velmi nepřesně: Žijeme na tomto světě a jsme jenom lidé... To ale není pravda. Žijeme totiž minimálně ve dvou světech: ve světě mužů a ve světě žen: a nejsme jenom lidé, ale jsme jenom muži a jsme jenom ženy. I když... Existují dnes ještě vůbec muži? S Lubošem Urnou - čtyřicetiletým hlavním hrdinou filmu - se seznamujeme v okamžiku, kdy umírá a tedy tento svět opouští. Bezprostřední důvod jeho smrti je banální a tragikomický současně, stejně jako situace, ve které se tak stane. Dokonce by se mohlo říci, že Lubošův konec je podobný většině událostí v jeho životě. Od útlého mládí až po dospělý věk. Kdo je vlastně Luboš Urna? S jistou mírou nadsázky je možno říci, že jde o určitý charakteristický typ příslušníka mužského pokolení konce dvacátého století. V jistém slova smyslu je možno Luboše označit za předobraz či určitý prototyp velice pravděpodobného mužského živočišného druhu ve třetím tisíciletí. Luboš je, stručně řečeno, reprezentant ne vlastní vinou degenerujícího biologického druhu - mužů, které zcela ovlivnil, pohltil a si podmanil plíživě agresivní svět žen.Luboš se přitom nikterak nevymyká z průměru. Je učitelem, má rodinu, dvě děti, ale také značně vyvinutou citlivost a obrazotvornost, či přímo fantazii. Dalším charakteristickým rysem jeho života je skutečnost, že žije převážně ve světě žen.Porodila ho žena, vyrůstá mezi ženami, dospívá mezi ženami, oženil se ženou a zplodil s ní dvě děti - samozřejmě ženy, mezi ženami pracuje, mezi ženami nakonec umírá... Mužů bylo v Lubošově životě vždy poskrovnu. Ve srovnání se ženami působili jen jako pouhé stíny, epizodisti velkých slov, prázdných gest a zanedbatelných činů.
New York. Šedesátá léta. Vlastně jejich dokonalá iluze. Spisovatelka Barbara Novak chce s pomocí redaktorky Vikki získat popularitu svou knihou "Kašlu na lásku". Dokazuje v ní, že moderní žena má stejná práva a možnosti jako muži. Chce skvělou kariéru a nezávazný sex, u něhož nemusí zrovna umírat láskou. Tento ryze mužský náhled ale inspiruje casanovu a brilantního novináře "Catche", aby Barbaru sbalil a předvedl jí, co vlastně muži chtějí. Samozřejmě, že se oba mýlí.Přepychové byty, sexy dialogy, stylová hudba a elegantní kluby á la 60 léta i špičkové modely vytvářejí náladu svěží komedie "Kašlu na lásku", ve které dá spisovatelka Barbara pořádnou lekci cynickému, ale okouzlujícímu novináři, aby oba po eskapádě dvojsmyslných žertů a rafinovaných schůzek překvapili jak diváky, tak i sami sebe nečekaným rozuzlením. Do půvabného světa komedií šedesátých let, v nichž excelovala dvojice Doris Dayová a Rock Hudson, přenesl režisér Peyton Reed děj i image filmu "Kašlu na lásku". Hlavní role obsadil skvělou Renée Zellweger (např. Deník Bridget Jonesové, Chicago, Bílý Oleandr) a charismatickým Ewanem McGregorem (např. Moulin Rouge nebo Star Wars).
Přátelství čtyř mladých lidí je vystaveno velké zkoušce - vraždě. Teprve teď se ukáže, jestli si mohou navzájem věřit a jestli každý z nich je tím, za kterého se dlouhá léta vydával. Ale všechno má svou daň. A tahle daň bude krutá.
"Vodili prádelník po ulici" je filmovým almanachem sestaveným z vtipných povídek V. Pankova, A. Kurljadského, A. Zorina, L. Osadčika a A. Inina, ve kterých se hlavní hrdinové dostávají do všemožných směšných situací. Kupující dovolí vyzkoušet nové kolo … dítěti. Starší cestující příměstského vlaku sní o setkání se ženou, která pod náporem jeho pohledu mu bude chtít … přenechat místo k sezení. Ředitel lahůdek si vyjasňuje s vyšetřovatelem, kolik let vězení mu hrozí, když si bude žít nad poměry.
