Hlavní postavou napínavého příběhu je policista Ray Dolan, který se se svou manželkou Michelle právě přistěhoval do uzavřeného komplexu obytných domů, stojícího na pokraji malého města. Ještě dřív než se stačí důkladně seznámit se všemi sousedy, začne však právě tady jedné noci řádit maskovaný muž, který přepadává a brutálně znásilňuje ženy. Zpočátku rutinní případ, ke kterému se policie staví poměrně lhostejně, se však postupně mění v napínavý souboj, protože přes rozsáhlé pátrání a všemožná policejní opatření násilník nejen uniká spravedlnosti, ale pokračuje ve svém řádění. Lidé dostávají strach a začínají se stěhovat pryč z místa, jehož novým nájemníkem se stal strach. Ray však zůstává, odhodlán dopadnout netvora s lidskou tváří.
„Vlci loví v noci“ nám představí novináře Thomase Mollerta (Fernand Ledoux). Mollert je šéfem sítě kontrarozvědky. Společně se svým agentem Cyrilem (Jean-Peirre Aumont) se snaží odhalit špióna Miguela (Rolando Lupi). Proniknou k Miguelovi a snaží se najít důležité dokumenty.
Danila je úplně obyčejný mladík. Na svém milovaném discmanu Sony nejraději poslouchá rockovou skupinu Nautilus. Dokončil vojenskou službu v ruské armádě a je nezaměstnaný. Zrovna dorazil do Petrohradu, aby se podíval po svém starším bratrovi Viktorovi, ale zatím neví, že ten se zde uchytil jako nájemný vrah. Bez jakéhokoliv uvítání zatahuje Viktor svého mladšího a méně zkušeného bratříčka do "rodinného podniku".
Přestože si Sante vzala velmi bohatého Kena Kimese, dostala se na šikmou plochu. S jejím zvráceným životním postojem a přesvědčením, že si zaslouží vlastnit cokoliv si zamane a nemusí za to platit, tomu ani nemohlo být jinak. Co je však mnohem horší, velmi brzy začala na dráhu zločinu tlačit také svého malého syna Kennyho. Nutila ho k účasti na jejích lumpárnách a učila ho jak rozptýlit pozornost obchodníků tak, aby ona mohla v klidu krást. A přestože se chlapec často zmítal mezi odporem a potřebou lásky a uznáním své matky, její obratná a bezohledná citová manipulace ho k ní poutala silným poutem. Také Ken Kimes byl svou manželkou zcela okouzlen a přestože nechápal, co ji vede k podvodům a zlodějinám, ignoroval její vady až do chvíle, kdy se dostala před soud kvůli zacházení s jejich rodinnou služkou. Poté, co byla uznána vinnou a odsouzena na čtyři roky vězení, sice začalo období, kdy se Ken, Kenny a starší syn Kent vrátili k normálnímu životu, vězení však ženu vůbec nezměnilo, a když se po odpykání trestu vrátila domů, znovu přinutila Kennyho, aby se k ní připojil. Doučila ho podvodům s kreditními kartami, vykrádání obchodů a žhářství a když její manžel náhle zemřel a nezanechal Sante a Kennovi vůbec nic, přesvědčila syna, že mají jen jeden druhého, a aby dokázali v tom ošklivém světě přežít, musejí se pustit do odvážnějších plánů. Na konci jednoho z nich však byla vražda. V roce 1998 si Sante vyhlédne bohatou newyorskou prominentku Irene Silvermanovou a pošle Kennyho, aby si u ní pronajal jeden z bytů, které milionářka nabízela. Stárnoucí žena je mladým mužem natolik okouzlena, že poprvé zanedbá svůj pravidelný postup, jehož součástí je i velmi pečlivé prověření zájemce o pronajímaný byt. A to je jí stane osudným.
Grégoire Duval, lékárník a vážený místní občan, v návalu šílenství zavraždí na pláži neznámou mladou ženu. Z místa činu prchá a chová se, jako by se nic nestalo. Z vraždy je obviněn milenec zavražděné, Sylvain Sautral. Dostává se před soud, jehož členem je jako sedmý porotce i Duval. Toho pronásledují výčitky svědomí a snaží se Sautralovi pomoci, protože jako jediný zná pravdu. Soud i veřejné mínění mají však jasno o Sautralově vině a nezdá se, že by se Duvalovi podařilo zvrátit průběh procesu. Bernard Blier je u nás známý spíše díky komediálním rolím, ve filmu Sedmý porotce (Le septième juré, 1961) však v hlavní úloze podal jeden ze svých mistrovských výkonů v rámci dramatického žánru. Film natočil dnes již slavný režisér Georges Lautner, tehdy však teprve stál na počátku své filmové dráhy. Za předlohu mu posloužil román Francise Didelota, natáčení probíhalo v listopadu a prosinci 1961 v pařížských ateliérech a ve městě Pontarlier na hranicích se Švýcarskem. Film měl premiéru 18. dubna 1962 a ve francouzských kinech jej vidělo přes milión diváků. Nové, televizní verze se stejným názvem se Didelotova předloha dočkala v roce 2007.
Někde ve Středozemním moři u břehů Korsiky jsou ukryty důležité dokumenty vztahující se k událostem druhé světové války. Přesné místo úkrytu zná jediný důstojník někdejší německé elitní jednotky, jehož osloví francouzský tajný agent Dromard. Ten má za úkol vymáhání válečných reparací a věří, že dotyčná skrýš v moři kromě dokumentů obsahuje i nějaké další cennosti, ne-li přímo poklad. Není proto divu, že v lokalitě začnou vzápětí slídit i britští a sovětští agenti tajných služeb.
Přelom 50. a 60. let byl ve francouzské kinematografii ve znamení vzniku řady průměrných kriminálek se špionážní zápletkou. Jako nepříliš originální příběh začíná i film ČERNÝ MONOKL (Le monocle noir, 1961), ten se ale vzápětí mění v kuriózní frašku, kde kriminální žánr hraje jen podružnou roli zásluhou především invenčního přístupu režiséra Georgese Lautnera. Svým základním schématem spadá film do kategorie tzv. noir filmů, právě Lautner ale z tohoto žánru dokázal vytěžit překvapivě i komediální potenciál, což snímek ČERNÝ MONOKL vyvyšuje nad průměr dobové produkce počátku šedesátých let. Jeden z nejlepších výkonů své herecké kariéry tady podal Paul Meurisse, za zmínku stojí i participace dobové, dnes však již značně pohaslé německé hvězdy Elgy Andersen. Bez zajímavosti není ani fakt, že svou poslední filmovou roli zde ztvárnil Pierre Blanchar, jedna z ikon francouzské meziválečné kinematografie. Ve Francii proběhla premiéra filmu 29. prosince 1961. Komerční úspěch pak Lautnera vedl k práci na dalších dvou filmech s postavou agenta Dromarda (v hlavní roli opět Paul Meurisse).
Podvodník Serge byl tři roky ve vězení za krádež šperků, po propuštění je unesen konkurenčním Varésovým gangem, který jej nutí, aby prozradil, kde jsou šperky ukryté. Na pomoc mu přijde přítel Michel, Serge se ale nakonec spojí s manželkou Carlou a spolu začnou prchat. Zabijáci jsou jim ovšem v patách...
Režisér Georges Lautner točil převážně kriminální filmy, nevyhýbal se ale ani komediálnímu žánru. Film V RYTMU VALČÍKU splňuje atributy kriminálního thrilleru (i když s některými humornými prvky, zvláště v dialozích), náleží do nejlepšího Lautnerova období a řadíme jej do okruhu tzv. francouzské drsné školy. Z herců vyniká především kreace Bernarda Bliera, zatímco ústřední pár Yanne-Darc podal pouze standardní výkon (s Mireille Darc spolupracoval Lautner v té době častěji). Kritici dospěli k závěru, že V RYTMU VALČÍKU nepatří k nejlepším Lautnerovým dílům, navíc z něj vystupuje výrazněji osobitost Bertranda Bliera, který byl spoluautorem scénáře. Francouzská premiéra proběhla 7. dubna 1971.
Michel Constantin coby pařížský komisař Campana převelený k případu v Nizze, rozsáhlý korumpující drogový gang řídící celou oblast Riviéry a policejní důstojnice s dítětem po boku zatrpklého samotářského komisaře v převleku za dealera, který se tak chce dostat do struktur gangu a pochopit jej a posléze i zničit.. Rovněž úsměvně pojatý snímek z dílny slavného Lautnera.
Dr. Frankow alias Dr. Mabuse (Jack Taylor) je vydírán tajemnou zločineckou organizací, která ho nutí, aby se zmocnil jisté superzbraně, jež by mohla ohrozit celé lidstvo. Aby dosáhl svého cíle, unese jednu spolupracovnici doktora von Orloff (Siegfried Lowitz), vynálezce zbraně, a pomocí hypnózy se dopátrá mísa, kde se nacházejí plány zbraně. Poté, co se jich Dr. Frankow zmocní, musí konstatovat, že mu bez tajného kódu nejsou k ničemu...
Děj tohoto erotického filmu se odehrává v blíže neurčené exotické zemi. Dvě sestry spolu žijí v domě, do kterého si Millie (Karine Gambier) vodí muže, kteří mají za úkol uspokojit její duševně nemocnou sestru Ednu (Pamela Stanford). Edna byla v mládí znásilněna a trpí nymfomanií. Doktor, který mírní chorobné záchvaty sexuální touhy jakousi záhadnou injekcí, má zase poměr s Millie, což vztahy v domě poněkud komplikuje.
