Španělské flamenco nemělo nikdy tak sugestivního a úspěšného propagátora, samozřejmě kromě špičkových interpretů a tanečníků jako je režisér Carlos Saura. Dramatické taneční trilogie z osmdesátých let – Krvavá svatba (1981), Carmen (1983) a Čarodějná láska (1986) se vždy staly filmovou událostí roku. Špičkoví tanečníci vášnivého tance, spojující v sobě taneční tradice španělské Andalusie, ovlivněné kulturou arabskou i židovskou, i tradice andaluských gitanos, oslnili celý svět.
Hudebně taneční styl flamenca zahrnuje širokou škálu tanců od vesnických Sevillanas, přes Alegríu, Buleríu, Tangos, Rumbu a další. Hlavními disciplínami jsou tanec, zpěv, hra na kytaru a rytmický doprovod (tleskání, či hra na cajón).
Carlos Saura představil ve svých filmových příbězích flamenco jako jazyk, jímž lze vyjádřit dramata lidské duše natolik srozumitelně, že jeho filmy získaly nadšené vyznavače a obdivovatele na všech kontinentech. V místech, kde dosud nebylo známo flamenco ani jako pojem, začaly vznikat taneční skupiny, kluby přátel a vyznavačů tohoto vášnivého, intimního a mnohdy tragického a bolestného tance.
Saura, jenž se flamencu od Krvavé svatby vlastně nikdy nepřestal věnovat, se stal doslova spolutvůrcem flamencové kultury. Ve svých filmech (následovaly ještě Sevillanky 1991, Flamenco 1995, Tango 1998, Salomé 2002...) přidal k tradičním atributům tanečního představení tanci a hudbě, ještě téměř kongeniální výtvarnou složku, kterou sám vytvořil, tedy barvy, světlo a stín a prostorové řešení scény. Díky vynikající kameře (na filmech Sevillanky a Flamenco spolupracoval s legendárním italským kameramanem Vittoriem Storarem, na filmech Salomé a Iberia jej vystřídal José-Luis López-Linares, oceněný za nejlepší kameramanskou práci roku výroční cenou Goya za Iberii v roce 2006) se mu tak podařilo uchovat prchavé okamžiky mistrovství nejlepších španělských tanečníků, hudebníků a zpěváků v působivých výtvarně dramatických obrazech na filmovém plátně. Tanec, stejně jako divadlo mizí okamžikem, kdy umělec skončí figuru, dohraje roli. Je to umění okamžiku, dialogu mezi umělcem a jeho divákem. Carlos Saura uchovává fascinující umění flamenga i se špičkovými výkony španělských tanečních a hudebních mistrů a zároveň posunuje i filmový jazyk dál k suverenitě výtvarného obrazu.
Ve filmu Iberia, který natočil jako zatím poslední poctu kultuře rodné země, se inspiroval hudbou Isaaka Albénize. Jeho skladby jsou psané s přímým vztahem k jednotlivým regionům Španělska a jeho hudebním zvláštnostem. Volně na ně tančí unikátní soubor, v němž se sešel výkvět španělské flamenkové kultury současnosti. Například Sára Barasová, za choreografii a tanec, Antonio Canalese, José Antonip, Aida Gómezová a její Španělský národní balet, největší zpěváci současného flamenca Enrique Morente a Estrella Morenteová, kytaristé Manolo Sanlúcara, Gerard Núňez, klavírista Rose Tores Pardoová a Chana Domínguez a flamenco-jazzová hvězda Jorge Pardoa.
Iberia potěší nejen všechny příznivce hudby a tance, ale i ty, kdo mají vztah ke Španělsku a jeho barvité a dramatické kultuře.
Přestože jsou přesvědčeni, že už se znovu neuvidí, protože každý žije v jiné části USA, vymění si telefonní čísla. Krátce poté je však Gabriellina matka vedením své firmy přeložena do Albuquerque v Novém Mexiku a Gabriela shodou okolností začne chodit do stejné střední školy, kde studuje i Troy. Samozřejmě se potkají, ale jejich setkání se stane počátkem řady nečekaných komplikací, zejména, když se poněkud nesměle zúčastní konkursu na role v chystaném školním muzikálu. Nakonec se jim - k nelibosti Sharpay Evansové a jejího bratra Ryana - podaří získat hlavní role. Sourozenci se rozhodnou udělat cokoli, aby zvrátili rozhodnutí profesorky Darbusové a role získali pro sebe. Do ruky jim hrají také obavy Troyova nejlepšího kamaráda a spoluhráče Chada, že kvůli zpívaní přestane trénovat na blížící se mistrovské utkání a snaha kapitánky družstva středoškolského vědomostního desetiboje Taylor McKessie získat do svého týmu chytrou Gabriellu. Oba jsou ochotni udělat cokoli, třeba se i spojit s Evansovými a vymyslet plán jak Troye a Gabriellu proti sobě poštvat. Navíc se Evansovým podaří přesvědčit profesorku Darbusovou, aby přeložila druhé kolo konkursu do stejného doby, kdy se bude konat mistrovský zápas i finále desetiboje. Je vůbec možné, aby se v takové situaci Troy s Gabrielle dokázali usmířit, získat role v muzikálu a ještě pomoci kamarádům zvítězit v basketbalovém utkání i středoškolském vědomostním desetiboji?
