Příběh dvou brazilských emigrantů v New Yorku je kronikou peripetií mnoha podobných zoufalců, kteří věří v lepší budoucnost ve svobodné zemi. Již seznámení obou hlavních protagonistů - dívky, která si nechá říkat Paco, a Tonhyho - je neobvyklé. Ona se vydává za chlapce a poskytuje orální sex na veřejných záchodcích, kde Tonhy uklízí. Když ji chce jeden zákazník na oplátku uspokojit, projeví se, že Paco je dívka, a Tonhy ji zachrání před zákazníkovým hněvem. Jejich vztah však nabývá mnohem komplikovanějších rozměrů, když dívka není schopna překonat své životní trauma a oba se nemohou vymanit ze svého neutěšeného postavení. (FebioFest 2006)
Bruce se snaží vyrovnat se smrtí bratra a s rozchodem s přítelkyní. Utíká před svým pařížským životem a odjíždí do Říma na studijní stáž do Villy Medici. Je natolik uchvácen velkolepým prostředím této tajemné budovy, že se mu nedaří soustředit se na studium. Během prvních dnů pobytu potkává Mattea, krásného a záhadného Itala, který ve vile pracuje. Bruce je novým přítelem naprosto fascinován, zvláště když je podobný zemřelému bratrovi. Přátelství s Matteem se brzy změní v milostný vztah založený pouze na sexu. Bruce neví, jak se s nastalou situací vyrovnat, a začne být svým novým milencem naprosto posedlý. Film je zajímavou studií sexuální závislosti a manipulace s lidskými city. (FebioFest 2006)
Věra a Tim jsou úspěšní mladí lidé, kteří žijí v současné Moskvě. Jejich životy jsou naplněny nejen láskou, ale i „symboly“ moderního života v kapitalismu – přebytkem, stresem, konzumem a úzkostí. Vše se změní jednoho večera, kdy Tim nechtěně zraní Uloomjiho, mladého dělníka z Kalmycka. Uloomji je nespoutaný a velmi vyzývavý, je jiný než Timiho současná partnerka. Mezi muži záhy propukne vášnivý vztah. Věra jen s neochotou vstoupí do tohoto bizarního milostného trojúhelníku a snaží se pochopit změněné chování a touhy svého partnera. Tebe miluji je jeden z mála ruských filmů, který významněji tematizuje homosexualitu. (FebioFest 2006)
Sedm rodin se sejde na dovolené v malebném kempu uprostřed lesů. Přestože obyčejně rodiče své děti zanedbávají, zde je až úzkostlivě opečovávají a vycházejí jim ve všem vstříc. Není to však zásluhou relaxace a čerstvého vzduchu, nýbrž dohodou s pořadatelem dovolené. Ten rodičům nabídl zbavit se otravných dětí a s nimi i finančních problémů, když mu děti prodají na orgány. K dispozici je však jen omezená částka a jednotliví rodiče se rozhodnou zvýšit cenu svých dětí odstraněním konkurence. Jenže děti už prokoukly, co s nimi rodiče zamýšlejí, a rozhodly se přejít do ofenzivy. Přítomnost japonského komika Dankana na režijní stoličce zaručuje, že půjde o mrazivou satiru s humorem černým jak krevní sraženina. (FebioFest 2006)
Nicolas i Marie se vracejí po letech strávených v zahraničí do Paříže, aby se zúčastnili svatby starého přítele. Hned na začátku obřadu však pár, k velkému rozčarování společnosti, oznámí svůj rozvod. Tradiční příběh únavy milostného vztahu klade důraz na využití světla, zvuku, prostoru a času. Film, omezený několika dny a místy, natočený téměř výhradně v dlouhých sekvencích, s dialogy převážně improvizovanými hlavními herci, osobitě rozvádí dědictví Rosselliniho, Godarda i Garrela v pojetí krize moderního páru. (FebioFest 2005)
Opäť je tu famózny detektív Sherlock Holmes (Rupert Everett) a jeho verný priateľ a pomocník doktor Watson (Ian Hart), aby spoločne opätovne zaviedli pokoj do aristokratických kruhov. Tým nedávajú spávať množiace sa prípady vrážd, ktoré poukazujú na vyčínanie sériového vraha. A ten si vyberá obete z radov šľachty. Sherlock Holmes je však legenda a nad tou sa vyhrávať nedá...
Adrià přijíždí do přístavu Sant Antoni na ostrově Ibiza. Nikdo ho nečeká, a tak se vydá hledat „Francouzův dům“, jak zněla adresa ve vesničce Santa Agnès. Na malé venkovské usedlosti ve vnitrozemí ho čeká kamarád Kike, s nímž má strávit víkend. Čas ubíjejí nicneděláním, bezvýznamným povídáním o ženách, sportu, životě, sexu, jídle i politice. Během několika málo dnů však Adrià zjišťuje, že by mohl od základů změnit svůj život. Snímek Osamělci je typickou ukázkou produkce nastupující režisérské generace, která dokáže vtipně glosovat zděděná témata a natáčet filmy bez velkého rozpočtu a hvězd. (FebioFest 2006)
Převážná část titulů promítaných v rámci Festivalu otrlého diváka přichází s příslibem šoku, hrůzy či odpudivosti. Nicméně ve své doslovnosti a prvoplánové strojenosti naopak představují v zásadě snadno stravitelnou lákavou podívanou, která diváky nezneklidní a pouze jim maloburžoazním způsobem ukáže šokantnost jistých extrémů. Opravdu radikální snímky, jež mají sílu publikum zasáhnout a dovést ho ke katarzi, proto příznačně stojí mimo brakové žánrové struktury a subžánry (jako horor, slasher, gore). Přesně takový je japonský snímek Opožděný člověk.
Jako mnohé exploatační filmy využívá motivy násilných vražd a fyzických deformací, ale nikoli coby prvoplánové atrakce. Opožděný člověk pojednává o tělesně postiženém muži a jeho přirozených vnitřních démonech. Hrdina tedy není žádný klasický etický superman dovádějící publikum k sentimentálnímu dojetí, jako je tomu v jiných filmech o postižených lidech (příznačně ho nehraje žádný oscarový herec, ale reálně tělesně postižený muž). Je to naopak obyčejný člověk se svými náladami a touhami, zmítaný hněvem a bolestí, které ventiluje vražděním. Film nutí diváky konfrontovat jejich konejšivě idealizované představy o tělesně postižených a přijmout hrdinu nikoli jako snadno uchopitelné monstrum, ale coby komplexní a komplikovanou lidskou bytost. Zneklidnění publika zásadní mírou stimuluje atakující forma filmu, jež připomíná styl Šinji Cukamota (Tecuo, Touha, Vital) – frenetický střih tříští černobílé záběry z extrémních úhlů, zatímco vše podbarvuje noisová hudba od World’s End Girlfriend.
Migrace z chudých částí zeměkoule za prací je aktuálním politickým tématem nejen mezinárodní politiky. Mnohé se dozvíme ze zpráv, ale hodně nám zůstává utajeno. Třeba to, jak odchod svých blízkých prožívají ti, kteří zůstali doma. A tento odlišný pohled nabízí povídkový film složený ze tří příběhů dětských hrdinů. Každý z nich žije v jiné zemi (Mexiku, Kubě, Maroku), ale všichni mají společnou touhu pátrat po svých otcích, kteří odešli za lepším živobytím do zaslíbené země „na druhé straně“. Ve volně plynoucím filmu se mísí jak syrová realita života v chudobě, tak fantazie typická pro svět dětí. Film byl vyslán jako mexický zástupce do oscarového klání a sklidil velký ohlas na řadě světových festivalů. (FebioFest 2006)
Během jedné noci plné nečekaných setkání, podivných dopravních prostředků a jiných záhad se musí Víctor, kluk z ulice, vypořádat s řadou nástrah. Každá následující je nebezpečnější než ta předchozí. Zjišťuje, že se prostituuje nejen doslova, ale i v mezilidských vztazích. Čelí neznámým mužům, kteří ho zasvěcují do sexu, nehodě, pokusu o vraždu, nadpřirozeným silám a také ženě milující až za hrob. Noční iniciační vyjížďka po Buenos Aires je chvíli sexuální orgií, chvíli noční můrou a chvíli bláznivým zasvěcením do dospělosti. (FebioFest 2006)
