Filmy online ke shlédnutí zdarma

Chuck Norris musí najít a ochránit chlapce, který utíká před pomstou vrahů svého otce a očistit nevinně nařčeného kolegu z dvojnásobné vraždy.

Agnetha, Frida, Björn a Benny: to byla dnes už legendární švédská skupina ABBA. Benny s Björnem se znali od poloviny šedesátých let, a jejich začátky byly blíže folku než pop-music. V roce 1970 se Björn oženil se zpěvačkou Agnethou, a o tři roky později si Frida vzala Bennyho. Před Velkou cenou Eurovize, která se v roce 1974 konala v anglickém Brightonu si skupina vybrala jméno ABBA, a soutěž vyhrála písní Waterloo. Od poloviny sedmdesátých let začala ABBA svými melodickými písněmi pronikat do mezinárodních hitparád. Stačí si připomenout hity Dancing Queen, Money, Money, Knowing You, Knowing Me nebo Thank You For the Music. Typické písničky ABBY vycházejí z karnevalově refrénové melodiky, vokální zvukomalebnosti a podmanivého tanečního rytmu. Ve světě pop music je množstvím svých hitů ABBA fenomén. Nedávné spekulace o tom, zda slavná švédská skupina ABBA znovu kompletně vystoupí, vzaly za své. Jeden z jejích bývalých členů Björn Ulvaeus dokonce prozradil skutečný důvod, proč nelze popovou legendu obnovit - někdejší členové už jsou prý příliš "při těle" na to, aby se vešli do svých původních jevištních kostýmů. Tři členové kdysi slavné čtyřky se v dubnu 2004 sešli, aby oslavili třicáté výročí svého úspěchu v písničkové soutěži Eurovize. Účast na setkání odmítla pouze Agnetha Fältskogová, která s Ulvaeusem od rozvodu v roce 1979 prý stále ještě nemluví. Po šestnáctileté odmlce blonďatá Agnetha nahrála své album My Colouring Book téměř potají, ale od chvíle, kdy zvěsti o něm vyšly na povrch, provází návrat proslulé Švédky velká pozornost hudebních vydavatelství i médií. "Chtěla nejdřív zjistit, zda jí hlas vydržel, to bylo pro plánovaný návrat důležité. Hlasově je na tom pořád dobře," řekl Staffan Lindé, ředitel soukromé společnosti Agnethy Fältskogové. "Už volaly snad všechny světové televize," dodal. Poprvé od samého počátku své hudební kariéry si navíc třiapadesátiletá Agnetha pro novou desku napsala několik svých písní sama. Práci na návratu zahájila už před několika lety, ale musela ji přerušit kvůli zdravotním problémům svého spolupracovníka, dřívějšího legendárního zvukaře skupiny ABBA Michaela B. Tretowa. Skupina ABBA úspěšně prorazila v populární hudbě ve druhé polovině 70. a na počátku 80. let. Kromě Agnethy v ní zpívala ještě Annifrid Lyngstad, mužský doprovod jim tvořili jejich tehdejší manželé Björn Ulvaeus a Benny Andersson. Annifrid vydala před několika lety sólové album ve švédštině, Björn a Benny od rozpadu skupiny napsali sérii úspěšných muzikálů. Agnetha ale žila od poloviny 80. let v ústraní a před svým novým albem vydala útlou knihu svých vzpomínek. Všechny nabídky k tomu, aby Björn, Benny, Agnetha a Frida znovu vystoupili a zazpívali spolu, kvarteto zatím odmítá. Koncem 90. let odmítla ABBA společně koncertovat, i když nabízený honorář zněl na miliardu amerických dolarů. Björn, který koncem dubna 2005 oslavil šedesáté narozeniny, s trochou nadsázky říká, že ABBA o svém návratu na pódia nemůže uvažovat ani omylem. "Nikdy se to nestane, už několik let se nedokážu narvat do svého kostýmu," říká se smíchem muzikant.

TROPICKÝ DEŠTNÝ PRALES nás zavede na 400 milionů let dlouhou cestu, aby ilustroval rozmanitost a krásu jeho života. Tento film, který viděly miliony lidí v IMAX a OMNIMAX kinech celého světa, se vyznačuje neuvěřitelným zvukem a filmovým obrazem. V hlavních rolích vystupuje ptactvo a primáti žijící v korunách stromů i hmyz, který žije u jejich kořenů. V TROPICKÉM DEŠTNÉM PRALESE se také seznámíme s dobrodružnou prací výzkumníků směřující k pochopení lesů dříve, než zaniknou. Od extrémně detailních záběrů až po panoramatické záběry vrcholků stromů nám film umožní vnímat les svým specifickým způsobem, abychom lépe pochopili a ocenili poklad, který představuje toto výjimečné prostředí.

Štěňátko se v noci probudí kvůli podivným nepříjemným zvukům. Zvuky ne a ne přestat, ovšem nakonec se štěňátku podaří usnout. Ráno se jde podívat, co to bylo a cestou k rybníčku potká kvočnu, která sedí na vejcích…

In-young je třicetiletá učitelka matematiky, která se zamiluje do svého sedmnáctiletého studenta, protože jí připomíná její první lásku a náhodou nese i její jméno - Lee Suk. Avšak věci se začínají trochu komplikovat, protože vztah žáka a učitele a i věkový rozdíl je jen na škodu.

Lilly Brownová se přestěhuje z Londýna na malé město, kde si zřídí obchod s klobouky a hodlá začít nový život. Chvíli po otevření vstoupí do obchodu muž, který se schovává před fanoušky a prosí ji, aby ho neprozradila. Je to známý hráč póla John Fox. Lilly ho pustí ven přes zahradu, kam pro Johna přijede jeho snoubenka a dcera majitele klubu, pro který John hraje, Doreen. Doreen s Johnem plánují svatbu. John má poslední dobou pocit, že už nehraje pro zábavu, ale protože se to od něj čeká a se svatbou to cítí stejně. John pošle Lilly lístky na svůj zápas, a když ji tam pak uvidí, spadne z koně a zraní se. Novináři obtěžují Johna i v nemocnici a on se rozhodne z nemocnice utéci. Před nemocnicí se potká s Lilly, která ho jela navštívit. Opět se jí podaří mu pomoci a novináře setřást. Netrvá dlouho a John s Lilly se do sebe zamilují. John se chce konečně rozejít s Doreen a chce zrušit i smlouvu s klubem. Majitel klubu s trenérem se mu toto rozhodnutí snaží rozmluvit, a dává mu čas na rozmyšlenou...

Neďaleko veľkého mesta, niekoľko krokov od hraníc s nepriateľskou kapitalistickou krajinou v zapadákove, z ktorého cesty nevedú nikam len späť, sa začína veselý a trochu čierny príbeh o chlapíkovi, ktorý dúfal, že hudba mu pomôže z kaluže, ale namiesto toho vyváľa hudbu v blate. Bude to aj príbeh o jeho rovesníkoch, priateľoch, túžbach a snoch o slobode, ktorá bola v Československu na rozhraní sedemdesiatych a osemdesiatych rokov jednou z najvzácnejších, najlepšie strážených a najmenej dostupných hodnôt. Je to aj príbeh mladých ľudí, ktorí sa trápia s vlastnými životmi, s láskou, žiarlivosťou, pokušením. Narážajú na obmedzenia doby, v ktorej boli banány úzkym profilom a cesta za Západ nesplniteľný sen. Doby, v ktorej o všetkom rozhodovali členovia jedinej strany a v ktorej donášači informovali aj o tom, že kotolník hráva na saxofóne americkú muziku.Jadrom príbehu troch muzikantov, ktorí sa rozhodnú dosiahnuť úspech a sebarealizáciu v hudobnom šoubiznise je tragikomický osud nadaného mladého muža, ktorý si svoj talent a možnosti uvedomuje len okrajovo, no o to jednoduchšie a divokejšie sa zaplieta do deštruktívnych vzťahov, ktorých skutočný rozmer a dosah si len postupne uvedomuje.

Región Šariš na východnom Slovensku leží na hranici medzi západnou a východnou Európou, medzi racionálnym individualizmom západu a expresívnou emocionalitou východu. Teritórium pod Východnými Karpatami sa historicky vyvinul do rôznorodého národnostného a náboženského mixu, ktorý z neho vytvoril jeden z "malých Babylonov" tohto sveta. Európa sa transformuje a aj život ľudí na Šariši sa mení. Dokumentárny film sleduje takzvané globalizačné procesy a ich efekt na individuálne príbehy a životy obyvateľov Šariša. Film zobrazuje šesť rozličných postáv, ktoré reprezentujú svoje komunity, sú to Šarišania, Rusíni, Rómovia, Židia ale aj mladí ľudia s odlišnými identitami. Film skúma rôzne podoby konca jedinečnosti spoločenstiev v ich tradičnej rozmanitosti, no zároveň hľadá krásu autentického, zaujímavého a originálneho jednotlivca. Hovorí sa im "šaleni vychodňari". Film Iné svety skúma šiestich hrdinov na jednom z koncov sveta, na konci globálneho sveta. Sú produktom "made in Šariš".

Santa (Allen), alias Scott Calvin, je postavený pred dve úlohy: udržať svoju novú rodinu šťastnú a zabrániť Jackovi Frostovi aby prekazil Vianoce.

Poslední den Pompejí (BBC, 2003). Před dvěma tisíci lety se Říše římská, největší impérium starověku, otřásla v samých základech v důsledku jedné z nejhorších přírodních katastrof, která kdy postihla antický svět. 24. srpna roku 79 po Kristu, ani ne během čtyřiadvaceti hodin byla města Pompeje a Herculaneum smetena z povrchu zemského. Zemřelo kolem sedmi tisíc lidí. Pompeje a Herculaneum ležely na úpatí hory Vesuv. Sopka byla v nečinnosti přes 1500 let. Lidé ani nevěděli, že jde o sopku. Okolnosti této přírodní katastrofy, byly dlouhou dobu tajemstvím. Dnes nalezneme trosky antických Pompejí odkryté a mezi rozpadajícími se zdmi a blednoucími malbami lze spatřit bolestně výmluvné stopy - odlitky obětí pohřbených v popelu jako momentky posledních okamžiků života obyvatel Pompejí. Konec Pompejí byl pečlivě zaznamenán díky zápiskům Gaia Plínia, mladíka, který byl svědkem katastrofy. Všechny tyto doklady a analýzy historiků umožnily scenáristům BBC zrekonstruovat a zdramatizovat různě propletené životy obyvatel Pompejí a vyprávět děsivý příběh posledního dne jejich života. Budeme sledovat osud bohatého patricie Polybia a jeho rodiny, gladiátora Celaduse, barvíře a valcháře Stephanuse a jeho černé milenky a několika dalších. Kolem jedné hodiny odpoledne, 24. srpna roku 79 našeho letopočtu, se Vesuv bouřlivě přihlásil k životu. Roztavená hornina, která byla více než 1500 let uvězněná ve velkém přetopeném tlakovém kotli, se nezměnila pouze v lávu ale i v pěnu. Ta vymrštěna výbuchem obrovskou rychlostí vytvořila vířivý sloup, který rychle stoupal vzhůru. Obyvatelé Pompejí nikdy nic podobného neviděli. V latině dokonce neexistuje slovo pro pojmenování sopky. Protože lidé nechápali, co se děje, i ti, kteří by bývali mohli utéci, zůstali. Jen pár minut po výbuchu sopky vystoupil sloupec roztavené horniny a plynu až do výše patnácti kilometrů. Byl dobře viditelný i z Misena, kde žil jeden z mála mužů, který tehdy mohl tušit, co se děje, Plinius Starší. Gaius Plinius Secundus, velitel římského loďstva. Právě jeho synovec Gaius, by tím, kdo zanechal potomkům zásadní informace, které umožnily pochopit celou tragickou událost. Žhavá hornina vyvržená vysoko do atmosféry ve výšce chladným vzduchem ztuhla a začala padat k zemi. Z magmatu prosyceného vzduchem vznikly malé úlomky porézní pemzy. Trvalo půl hodiny, než se tento lávový déšť snesl na Pompeje. Mezi drobnými úlomky pemzy bylo však i něco daleko nebezpečnějšího. Vulkán vyvrhoval ze svých útrob také velké balvany. Ty se řítily k zemi rychlostí dvou set kilometrů v hodině a rozsévaly smrt. Pliniův popis mohutných pyroklastických vln, bombardování kameny a těžkých mraků, které se valily z Vesuvu, se ve své době natolik vymykal všemu známému, že jim dlouho nikdo nechtěl uvěřit. Teprve nedávno se historikovi věda omluvila. Nyní již víme, že k těmto nesmírně dramatickým a rozsáhlým vulkanickým procesům může periodicky docházet. Nazýváme je Pliniovskými erupcemi. Během pouhých 18 hodin vychrlil Vesuv více než 10 bilionů tun pemzy, kamene a popela. Řím se pokusil o záchranu Pompejí, ale všechno bylo marné. Katastrofa byla příliš rozsáhlá. Více než 1500 let leželo město pohřbeno a zapomenuto. Teprve roku 1594 bylo zasypané město znovu náhodně objeveno při stavbě akvaduktu.