Řidič zastavuje u pumpy a čepuje benzin... V Baku, metropoli Ázerbájdžánu, byl otevřen první ropný vrt na světě. Okolí města je zničené. Zatímco si řidič kupuje bagetu, vtahuje film diváka na cestu za souvislostmi. Jaká tajemství skrývají stará ropná pole, do nichž byl prý zamilován Hitler? Spasí zemi "kontrakt století" a mohutný ropovod? Proč je matrojška prezidenta Alijeva dražší než matrjoška Bin Ládina? Vše souvisí se vším a cena je někdy vyšší, než se zprvu zdálo. Řidič sedá za volant a... Podle scénáře, který napsal s Martinem Skalským, natočil Martin Mareček film, jež je součástí projektu Auto*Mat, určeného všem Pražanům, které zajímá neutěšená dopravní situace v jejich metropoli. Zdroj získal na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět Cenu diváků za nejlepší film a Zvláštní cenu poroty. (MFF Karlovy Vary)
Krnachova rodina se po 2. světové válce odstěhuje ze středního Slovenska do Podkarpatské Rusi (Zakarpatská Ukrajina). Po jejím zabrání Sovětským svazem vycestuje do vesnice Balgarka v dalekém Kazachstánu. Když se velmoc rozpadne, táhne je to zase zpět do Evropy. V roce 2000 se nová generace s tatínkem Dimitrijem rozhodne vydat za svými kořeny zpět na Slovensko. Odchod z domova ve stepi je plný emocí a strachu. Na Slovensku je nouze o bydlení i práci. Členové rodiny křižují zemi a setkávají se něpřívětivostí vůči imigrantům. Sen o novém blahobytném životě se rozpadá. Dimitrij uvažuje o návratu, ale dům v Kazchstánu už mu nepatří.
Dokument režiséra Jaro Vojteka vznikal po dobu pěti let a premiéru měl na MFF v Karlových Varech 2005.
Riga, Lotyšsko. Při pozdní procházce potkává archivář Matiss Zelcs na mostě neznámou mladou ženu. V osudovém okamžiku se jejich oči setkají... mine ji. Po chvíli muži dojde, že žena chtěla ukončit svůj život skokem do temné hlubiny. Zavolá policii, ta však nic nezjistí. Matiss se rozhodne na vlastní pěst zjistit, kdo byla ona žena. Neznámá - Alina - se stává jeho posedlostí: vodítky jsou mu elegantní kabelka zapomenutá v nedalekém baru a koncepty dopisu zoufale obviňující jakéhosi Alexeje. Matiss zjišťuje, že Alina opustila kvůli milenci všechno, čeho kdy v životě dosáhla, včetně manžela a syna. To je však jen začátek cesty, kterou musí hrdina podniknout, aby se dozvěděl pravdu o sobě. Krutost lásky a osten nenaplněné touhy, vina, vášeň a vykoupení - to jsou motivy, které splétá dohromady ve své černobílé vizi režisér Fred Kelemen. (MFF Karlovy Vary)
Kabylbek, starosta malé kyrgyzské obce, je v nezáviděníhodné situaci. Spravuje totiž vesnici, jejíž obyvatelé se nejspíše podobají rázovitým figurkám z nějakého vydařeného pimprlového kousku. Na scéně tu vystupují tradiční charaktery - ochmelkové, zlodějíčci, podvodníci, sukničkáři, záletnice, zaříkávačka a také malá holčička v roli bezděčně zlomyslného Kašpárka, z nových pak zbohatlík a různé typy agitátorů. V obci kromě nezvládnutelného marasmu panuje též postsovětský názorový chaos a bezradný Kabylbek v jednu chvíli takřka podlehne přesvědčování svědka Jehovova, který se tu momentálně přetahuje o slovo s rozhorleným komunistou. Zdá se, že starostu nikdo nebere vážně, ale nakonec je to právě on, kdo své spoluobčany vytrhne z letargie. Debut zaujme bravurní naivistickou stylizací při portrétování barvitého společenství vesnice a duchaplnou komikou, pohybující se mezi jemnou karikaturou lidských typů a groteskním vykreslením příznaků společenského úpadku. (MFF Karlovy Vary)
Někteří z diváků ve svých reakcích zpochybňují dokumentární status filmu, je však zřejmé, že jej takto můžeme vnímat. Fotbalový tým cizinců na Islandu skutečně existuje (účastní se nejnižší místní fotbalové soutěže) a osoby vystupující ve filmu ztělesňují samy sebe. Skutečnost, že autentičnost některých záběrů je snad vyvratitelná, nemusí zákonitě znamenat, že se nejedná o dokument.
Jak vědí např. pravidelní návštěvníci MFDF Jihlava, pojem dokumentární film již dnes nezastupuje pouhé mechanické zaznamenávání reality. Spíše naopak, autoři dokumentárních filmů manipulují nejen s obrazem, ale často i s projevy jednání zobrazovaných osob. Výjimečná není ani přímá inscenace. Rozlišení hranice mezi hraným a dokumentárním filmem je čím dál obtížnější. A většinou i zbytečné.
V případě snímku Africa United islandského režiséra Olafa de Fleur Johannessona můžeme uvažovat o dokumentárnosti v souvislosti s autentičností sdělení filmu i projevů jednotlivých aktérů. Záznamy fotbalových utkání rozhodně nejsou inscenované. Nemluvě o scénách emotivních výbuchů, především ze strany Srba Zlatka. Nemůžeme ani mluvit o konkrétních hereckých výkonech. Jednotliví představitelé filmu snad vystupují příliš suverénně, na druhou stranu lze tento fenomén odůvodnit temperamentem většiny z nich.
Rodinný portrét ze současného Japonska o generační vzpouře jinak poslušných dcer. Od filmů Nagisy Ošimy stále někde v japonském suterénu dříme silný generační nesoulad, který je hybatelem děje i v Sonově filmu, žánrově kolísajícím mezi psychothrillerem a filmy o dospívání. Sestry Noriko a Juka sdílejí na pokraji dospělosti nechuť ke svému otci, k jeho rituálům a hodnotám. Před lákadly sekty je nezachrání ani jejich laskavá matka. Nejdříve odejde z rodného domu v provincii starší Noriko, která se přes e-mailové chaty seznámila s dívkou Kumiko, za níž jednoho dne odjede do Tokia. Mladší Juka ji za několik měsíců následuje. Vedle Kumiko se jejich život naprosto promění mají nová jména, nový život a nejsou v tom samy. Jejich otec se rozhodne získat své dcery zpět, ale setkává se s hradbou spiklenectví, již je těžké překonat.
V Londýně máme to štěstí, že žijeme ve městě, které je skutečně kosmopolitní a mnohonárodnostní. Uvědomil jsem si, že ale existují místa, kde se lidé netěší z takové integrity. Zejména je to spousta měst na severu Anglie, kde je cítit ve vzduchu segregace. Jsou tam zóny bílých a zóny muslimů. Mezi oběma komunitami panuje ovzduší vzájemné antipatie. Vyslechnete si tam příběhy plné násilí a na ulicích je lze vycítit... Co to je být rasistou? A je vůbec možné se změnit a přestat jím být? ptá se režisér filmu, uvedeného letos na MFF v Berlíně. Právě do jednoho z takových měst je zasazen příběh Adama a Naseemy, bílého Brita a mladé Pákistánky, novodobého Romea a Julie, kterým však tentokrát nestojí v cestě nesmiřitelná nenávist rodů, ale národností a náboženských tradic. Mladí milenci, vázaní neslučitelnou loajalitou k přátelům a rodině, se ocitají v konfliktu emocí, v křížové palbě mezi vírou a city, tradicí a instinkty, láskou a nenávistí. (MFF Karlovy Vary)
Felix sa celú noc zabáva a opíja s kamarátmi v klube Whoopee. Cestou domov má potom z toľkého alkoholu halucinácie. Doma ho však čaká niečo horšie ako halucinácie, a to veľmi reálna manželka s valčekom v ruke.
Hugh Fearnley-Whittingstall ukazuje, ako sa žije na vidieku. Svojim hosťom dokazuje, že jedlo sa dá pripraviť nielen z nakúpených polotovarov, ale hlavne z toho, čo si sami vypestujete a vychováte. Hugh sadí, chová, pestuje a podrobne vysvetľuje prípravu jedál.
Halloween... výlet... řeka... temný les... stará žena varující turisty... Samotná mladá dívka uprostřed lesa... Čarodějnice... útěk... Modlitba o přežití
... a nebo raději o rychlou smrt?