Na Štědrý večer v klubu Styxx v Paříži potká Bart a jeho dva šupáčtí kamarádíčci barmanku Yasmine a kostymérku Eve. Po hádce v nočním klubu pozve Eve skupinku výtečníků k sobě domů na venkov. Před cílem však narazí na stádo koz vedené výstředním pastevcem a uctívačem ďábla Josephem (Vincent Cassel). Ten jim během Štědrého večera odhalí svůj skutečný záměr, při kterém poteče krev…Hlavní roli v tomto drsném hororu si zahrál Vincent Cassel, manžel Moniky Belucci a především francouzský herec známý z filmů Purpurové řeky a Dannyho parťáci 3.
Citlivý príbeh o dospievaní v málo ideálnych podmienkach. Malte žije po matkinej smrti so svojím otcom v prímorskom letovisku neďaleko hraníc s Poľskom. O týždeň bude plnoletý a jediné, na čo myslí, je čo najskôr vypadnúť z domu. Jeho otec si zarába na živobytie s fiakrami pre turistov, ale väčšinu príjmov aj tak prepije. Rodinná situácia sa vyhrotí, keď sa po rokoch vráti Malteho staršia sestra s päťročným synom Lukasom. Navyše, dom, v ktorom rodina býva, má byť rekonštruovaný a tak sa všetci musia vysťahovať. Jediným únikom z týchto problémov je pre Malteho jeho vlastný svet. V ňom maľuje po stenách grafiti, pracuje v miestnej rybej reštaurácii a príležitostne s priateľom Pavelom pašuje z Poľska cigarety. V tomto čase sa Malte zoznámi s rovesníčkou Annikou, ktorá pri mori trávi prázdniny s matkou a sestrou. Malteho galantné plány naruší povinnosť postarať sa o malého synovca Lukasa, posadnutého morskými príšerami. Ale za ten týždeň, ktorý Maltemu chýba do plnoletosti, sa vďaka vzťahu k Lukasovi a Annike dozvie o sebe i o svete viac, ako očakával.
Marie má slušnou práci v univerzitní knihovně a sama vypadá jako slušná dívka. Za svou chladnou tváří však pečlivě skrývá divoké, nezkrotné a sebedestruktivní pocity, hraničící se šílenstvím. Z psychiatrického hlediska je Marie hraniční osobnost, neschopná stanovit si jakékoliv meze. Tato zdánlivě mírná dívka podléhá drogám, alkoholu a nezřízenému sexu. Zoufale touží po něze, ale její vztahy vždy končí katastrofálně. Muži na jednu noc se střídají jeden za druhým bez toho, aby jí nabídli jakoukoliv útěchu. Jednoho dne ale vstoupí do Mariina života Jan, student biologie. Jan je jiný: naivní, hodný, laskavý a trpělivý. Proto nesmí nic vědět. Proto se Marie snaží skrýt před ním svou temnou stránku. To ovšem nemůže trvat dlouho... Intenzivní portrét osamělé, ztracené duše ve vynikajícím podání herečky Lavinie Wilsonové. (MFF Karlovy Vary)
Snímek vypráví příběh neobyčejného přátelství amsterodamského macha a hašišového dealera Simona a Camiela, nesmělého homosexuálního studenta stomatologie. Poté, co je v průběhu společné dovolené v Thajsku jejich přátelství vystaveno zkoušce, se spolu přestanou stýkat. Když na sebe po čtrnácti letech znovu narazí, Simon je vážně nemocný. Opravdové přátelství ale nikdy nekončí... Vtipný, provokující a citlivý příběh o kamarádství, které trvá už dvacet let, o Amsterodamu, o coffee shopech, pouličním humoru, loajalitě a životě vůbec. (FebioFest 2006)
Za pětapadesátiletého Gábora až dosud všechno řešila jeho matka. A asi to tak bylo lepší, protože
retardovaný postarší muž s chováním a smýšlením malého dítěte neměl mnoho šancí v divokém světě
obstát. Ale nyní mu nezbyde nic jiného. Gáborova matka totiž umírá coby oběť nepovedeného
přepadení banky a Gábor se musí vydat na útěk. Není však sám, společně s ním utíká i pochybná
Jolie, mladá prostitutka, která byla, stejně jako Gábor, ve špatný moment na špatném místě. Pouze
oni dva znají tváře zločinců, a proto se stávají kandidáty na likvidaci. Jak dlouho ale dokáže podobné
spojenectví vydržet a co všechno může oběma tolik rozdílným lidem nakonec přinést?
Černá noc je film utkaný ze spojení černé a bílé, sněhu a noci, krve a mléka, ze spojení staré koloniální Evropy a temné Afriky. Noční můra, ve které se zčistajasna objeví kreslená postavička Tintina. Příběh roztříštěný na stovky fragmentů. Mazací hlava spojená s Hodinou vlků. Celovečerní debut belgického režiséra nás provede světem hlavní postavy Oskara, sledujeme jeho pátrání po něčem hluboko zasunutém v podvědomí. Vždyť Oskar má spoustu času na vlastní introspekci, pracuje v přírodovědeckém muzeu, kde se pečlivě věnuje katalogizaci hmyzu. Smolders plně využívá surrealistických „vyprávěcích postupů“ poprvé využitých Luisem Buňuelem ve filmu Andaluský pes (Un Chien Andalou, 1929) – koláže, citace, burleskní provokace. Černá noc je fascinována světem za hranicí jasného světla rozumu. (FebioFest 2006)
Alexandre Tourneur byl prohlášen za klinicky mrtvého, ale nakonec se z kómatu probral. Následkem prožité nehody však ztratil téměř veškerou paměť. Postupně si začíná vybavovat některé události na základě setkání, fotografií a vlastních nočních můr. Trápí ho útržkovité výjevy ze vzdálené minulosti plné násilí. Až postupně se propracuje k tíživé minulosti, na niž by bylo lepší zapomenout. Hlavní roli vytvořil známý kanadský herec Roy Dupuis, kterého jsme mohli vidět ve filmech Denyse Arcanda Ježíš z Montrealu nebo Invaze barbarů. (FebioFest 2006)
Byla to skutečnost nebo jen příliš živý sen? Elspeth McGillicuddyová by přísahala na to, že se jí to nezdálo. Že v osvětleném okně toho souběžně jedoucího vlaku, do jehož kupé na historicky krátký okamžik nahlédla, doopravdy nějaký muž rdousil tu tmavovlasou ženu, na jejíž vytřeštěný pohled nemůže Elspeth zapomenout. Jenomže všichni kompetentní činitelé ji přesvědčují, že to skutečnost být nemohla. Jinak by se už přece musela někde najít nějaká mrtvola, to dá rozum. Slečna Marplová je ovšem poněkud jiného názoru. Na rozdíl od všech ostatních nebere slova své staré přítelkyně na lehkou váhu, ba právě naopak. A je pevně rozhodnuta přijít téhle záhadě na kloub...
Případ chybějící mrtvoly patří mezi příběhy slečny Marplové k nejznámějším, o což se nepochybně zasloužilo i britské filmové zpracování z roku 1961, které se pod názvem "To je vražda, řekla" úspěšně hrálo i v našich kinech. Slečnu Marplovou v něm neodolatelným způsobem ztělesnila Margaret Rutherfordová, která si ji pak zopakovala ještě v dalších čtyřech filmech.
Postavu slečny Marplové prý stvořila Agatha Christie podle svojí babičky a babiččiných starých přítelkyň. Tyto dámy - jak autorka uváděla - měly se slečnou Marplovou společné to, že "i když samy o sobě byly velmi příjemné a veselé, vždy očekávaly od každého a ode všeho jen to nejhorší - a bohužel se také vždycky ukázalo, že plným právem."
Švédská kinematografie má svou neopakovatelnou atmosféru a některá témata se v ní vracejí v nové podobě. Příběh tří sester, které se po letech odloučení setkávají na oslavě otcových sedmdesátin, v sobě nese ozvuky Bergmanova díla. Nejmladší Mia odešla do Stockholmu před patnácti lety a od té doby se do vesničky v kraji Dalecarlia nevrátila. Teď se však nemůže na nic vymluvit, i když ji setkání s rodinou spíš děsí, než těší. Prostřední sestra Eivor i nejstarší Gunnila se příliš nezměnily - čas jen zvýraznil jejich odlišné povahové vlastnosti. Nezměnil se ani provinční duch jejich rodiště, jen ho Mia dnes vnímá mnohem ostřeji než dřív. Ale rodinná pouta jsou pevnější, než si myslela, a každý z jejích nejbližších skrývá hořké tajemství.
Hrdina filmu sa jedného dňa rozhodne, že si oholí fúzy, ktoré nosieval dlhé roky. Na jeho veľké sklamanie však zistí, že nikto z jeho okolia si túto výraznú zmenu jeho výzoru nevšimol. Následne sa však od manželky a priateľov dozvedá, že nikdy fúzy nenosil.
Od tejto chvíle sa roztáča kolotoč podozrievania okolia zo spiknutia, ale i pochybností o svojom duševnom zdraví. Hlavná postava sa horúčkovito snaží objaviť pravdu.