V roce 1942 pochytají francouzští vojáci ve vesnici Casamanka v Senegalu skupinu mužů a pošlou je na francouzsko-německou frontu do severní Afriky. Hodlají také zabavit zásoby rýže. Místní lidé se chtějí bránit, ale mají jen holé ruce... Tento Sembeneho film je významný především tématem: je to epizoda z druhé světové války a zároveň první feministický snímek v dějinách afrického filmu, natočený mužem. Odvaha, s níž autor přistupuje k obraně žen a k otevřenému obvinění Francie z nelidského jednání se Senegalci, zůstává dodnes příkladem velké osobní angažovanosti.
Píše se rok 1944 a do vojenského tábora v Thiaroye v Senegalu se vrací prapor černošských pěšáků, hrdých na svá evropská vítězství. Jejich pýcha se pomalu rozplývá tváří v tvář nesplněným slibům, rasismu a ponižování ze strany francouzských důstojníků. Nakonec násilí zvítězí nad zdravým rozumem. Tato tragická událost by upadla v zapomnění, kdyby ji Ousmane Sembene nepřevedl na filmové plátno. Mezi vojáky byli kromě Senegalců i Čaďané, Kamerunci, Súdánci a další. Šlo o vojáky rekrutované ve francouzských koloniích, z nichž mnozí byli v koncentračním táboře. Film nebyl ve Francii dlouho uváděn, až v době revize pohledu Francie na dějiny svých kolonií mohl být uveden na DVD.
Mačacia polievka sa síce môže javiť ako veselá rozprávka o dvoch mačičkách, v skutočnosti je to však jedna veľká surrealistická odyseovská púť naprieč fantáziou plná nápadov, výtvarných inšpirácií, čierneho humoru, miestami typického a trochu absurdného japonského "ducha" a hlavne prekvapivých viac či menej voľných asociácií a symbolov.
Stejně jako seriál Fate/stay night vychází tento film z počítačové hry společnosti Type-Moon. Zpočátku se děj vyvíjí stejně jako v seriálu, avšak dojde k několika zvratům, které příběh vychýlí na jinou kolej. Opět sledujeme bitvu sedmi Pánů o Svatý Grál a opět je tu plno napínavých soubojů mezi jejich Služebníky. Tentokrát se ale do popředí dostává Služebník Archer. Dozvíme se více o jeho minulosti (a budoucnosti) a možná i to, proč se opakovaně pokouší zabít hlavního hrdinu, Pána jménem Emiya Shirō.
Príbeh je situovaný do nepokojov "Febrero negro" v bolívijskom meste La Paz v roku 2003, keď študenti protestovali proti politike prezidenta Gonzalo Sánchez de Lozada. Piati mladí kamaráti, znechutení vládnou korupciou a stratou možností, sa rozhodnú vykradnúť dom člena parlamentu a lup rozdať ľuďom.
Film vyprávěný starým Inkou popisuje osudy rolnické vesnice, která se vzbouří proti útlaku ve chvíli, kdy se k obyvatelům donese příběh o socialistických partyzánech. Propagandisticky laděný snímek vzdává holt socialismu a partyzánům a brojí proti USA, jako zemi gringů, kteří utiskují malé národy.
16. března 1988 došlo k bombardování kurdského města Halabja iráckým letectvem. Během několika minut zemřelo pět tisíc mužů, žen a dětí. Po pěti letech se do vlasti vrací americký Kurd Diari, aby na troskách města založil sirotčinec. Potkává řadu lidí poznamenaných chemickým útokem. Je mezi nimi také dívka Jiyan, jejíž jméno znamená "život". Postupně mezi nimi vzniká silné pouto. Diari se rozhodne pojmenovat sirotčinec jejím jménem, protože v ní vidí naději pro svou zemi. Pozoruhodný film zobrazuje problematiku etnických konfliktů z pohledu emigranta, příslušníka menšiny.
Předcházející snímek Maranhão 66 byl reportáží z voleb a Rochovi sloužil jako příprava. Imaginární stát Eldorado (podobá se Brazílii v letech 1964-1968) zažívá politickou krizi. Společnost EXPLINT využívá temné síly k ovládání země. Pučisté připravují převrat. A básník Paulo Martins je zmítán mezi politikou a poezií. (LFŠ 2007)
Děj filmu lze jen stěží naznačit, protože jakákoliv narativita znicotněla. Hlavními hrdiny jsou čtyři různí Kristové. Pravděpodobně jsme svědky dějin Brazílie, ale postavy jsou pouhé entity sloužící autorovi k vyjádření vlastních myšlenek. Poslední film Glaubera Rochy je možná jeho nejméně srozumitelným dílem.
V kraji Bahia žijí potomci afrických otroků. Řada z nich se živí rybolovem, ale musí si draze pronajímat sítě, což je drží ve zdánlivě bezvýchodném stavu. V takové komunitě se odehrává drama plné vášně i společenské kritiky. První celovečerní film Glaubera Rochy je jeho posledním lineárně vyprávěným příběhem.Barravento je jedním z mála Rochových filmů, o němž lze tvrdit, že zachovává relativně klasickou narativní strukturu. Ačkoliv zápletka je poměrně nosná, určitě se na ní podepsaly chaotické okolnosti natáčení. Původně film režíroval Luiz Paulino dos Santos, po něm byla úloha svěřena tehdy nezkušenému autorovi poloamatérské Terasy. Ten sice scénář do značné míry předělal, ale použil již natočené scény, což není naštěstí v kontextu celého příběhu příliš cítit. Rochovým vkladem je bezpochyby zdůraznění didaktického vyznění. Rybářská vesnice je utlačována boháčem, který pronajímá sítě za nehorázně vysokou cenu. Tedy východisko, které je autorovým „oblíbeným“ odrazovým můstkem: třídní boj. Druhým paralelně se rozvíjejícím příběhem je střet dvou hlavních mužských postav. Na jedné straně stojí Aruã, jenž je ochoten přistoupit na kompromisní řešení vyžadované jeho náboženským učitelem a bohyní moře Iemanjà (díky ní požívá úctu v komunitě). Na straně druhé stojí z města se vracející Firmino. Ten proniká do tohoto mikrosvěta se znepokojivými otázkami a anarchistickým duchem, a tak významně přispívá k rozpoutání krize. Zde se nabízí revoluční řešení. Ženský element zastupují Cota (Firminova milenka) a Naïna (Aruãova snoubenka). První z nich vnáší do sporu hřích, zatímco druhá využije náboženského rituálu candomblé.V době své evropské premiéry (1970) byl film okamžitě označen za dokument „à la Jean Rouch“ - o životních podmínkách brazilských rybářů. Diváci měli samozřejmě vždy rádi obrázky ze všech koutů světa, které přináší pohled na jiný životní styl, na tanečníky samby a vyznavače tajemných rituálů. Mnohem méně příznivě je pak přijímán pohled z druhé strany takové mince: tanečníci samby umírající hlady, křečovitě vyjádřená radost sloužící k přežití, rituály jako poslední východisko z krize. Glauber Rocha se snaží donutit diváky, aby si uvědomili, že ačkoliv formou se Barravento blíží k hranému filmu, v jádru jde o zachycení reality.Poznámka: výraz „barravento“ je označením pro prudký vítr ohrožující především rybáře na malých lodích.(David Čeněk, LFŠ 2007)
