Při výbuchu v činžáku zahyne šest lidí. Gérard, bývalý novinář a vyléčený alkoholik, náhodou nebyl doma. Proč přežil on, proč ne ti ostatní? Poháněn naléhavým instinktem a novinářskou zkušeností, začne pátrat po minulosti sousedů, kteří zahynuli v troskách. Chce pochopit, co se stalo a proč, ale zkoumá vlastně smysl vlastního života a klade sobě i ostatním otázky zabývající se smyslem života a snad i boží existencí. Vynikající existenciální detektivka o muži, který sám sebe nalézá dík zdánlivě všední tragédii, patří k nejzajímavějším kanadským počinům posledních let. Film byl uveden na festivalu v Cannes v roce 2003.
Olivia a Harry jsou svobodomyslný pár, proslulý originálními divokými víkendovými mejdany, během nichž je nejen vše povoleno, ale každý pozvaný se dokonce musí zavázat, že vše přijme a zapojí se do všeho, co hostitelé připraví. Stejně tak ovšem musí zachovat pravidlo, že co se v domě přes víkend odehraje, to v domě také zůstane. Na jeden z takových mejdanů pozvou šest pečlivě vybraných hostů, aby si zahráli na dohazovače a také se pokusili usmířit manželský pár, který se ocitl v krizi. Připraví pro ně detektivní hru, v níž mají hosté pátrat po totožnosti zavražděného, a každý dostane přidělenu roli, která je přesným opakem jeho povahy. Atraktivní autorka erotických románů Shandra a její trpělivý asistent Alex, ztřeštěný právník Troy a jeho nesmělá asistentka Janice, manželé Danny a Gwen, ti všichni po krátkém váhání souhlasí. Přes veškerou snahu se však do svých rolí nevžijí tak, jak Olivia doufala. Je třeba jim trochu pomoci a vášnivá Olivia dobře ví jak.
Guido Canali je bohatým majitelem lomu na mramor a miluje Luisu, dceru jednoho ze svých zaměstnanců. Jejich vztahu nepřeje Guidova matka a když Luisa porodí dítě, odebere jí ho. Luisa odchází do kláštera a Guidova matka přesvědčí syna o tom, že Luisa zemřela při porodu. Guido se ožení a teprve po dlouhých letech se dozvídá pravdu…
Film Děti nikoho (I figli di nessuno) natočil zručný filmař Raffaello Matarazzo podle románu Ruggera Rindiho (poprvé byl zfilmován v roce 1921, další remake byl pořízen v roce 1974). Ústřední pár vytvořili předválečný milovník Amedeo Nazzari a tehdy slavná Yvonne Sanson, do role sobecké matky hlavního hrdiny byla angažována slavná francouzský hvězda Françoise Rosay. Film s více než devíti milióny diváků v kinech se stal v Itálii druhým nejúspěšnějším titulem za rok 1952.
Ofka skončila střední školu, teď pracuje v nonstopu, pachtí se se životem a neví co dál. Přes den dospává, žije až po setmění. Je to... dítě noci. V hlavních rolích filmu Michaely Pavlátové dominují Martha Issová a Jiří Mádl ocenění na loňském MFF Karlovy Vary.
Ofka (Martha Issová) propadla zvláštní letargii: zatímco většina jejích spolužáků ze střední školy pokračuje ve studiu, ona odmítá opustit šalebné pohodlí dětství, jež se však rychle začíná měnit v dusnou past. Prodává v nonstop obchůdku svého švagra Edy (David Novotný) a nechává kolem sebe poletovat střípky zmarněných osudů stálých i náhodných zákazníků i těch dávných kamarádů, kteří stejně jako ona skutečně žijí pouze v noci. Občas zaskočí za partičkou popíjející ve vltavském přístavu, potuluje se ulicemi s podivínským Ubrem (Jiří Mádl), který z popelnic fascinovaně loví odložené věci a beznadějně ji miluje, vyhýbá se Mírovi
(Jan Dolanský), jenž ji naopak milovat přestal. Je jí však pořád jasnější, že jednoho dne se musí rozloučit s dětstvím, překročit hranice rodné čtvrti a začít něco dělat se svým životem… Na Oscara nominovaná režisérka Michaela Pavlátová ve svém druhém celovečerním projektu – intimním příběhu dívky uvázlé mezi dětstvím a dospělostí – vsadila na autentičnost a na zajímavé prostředí pražského Karlína. Ve filmu dále hrají Kristýna Nováková, Lenka Termerová, Václav Helšus, Igor Chmela, Simona Babčáková... Martha Issová a Jiří Mádl byli za herecké výkony ve filmu Děti noci oceněni na loňském MFF Karlovy Vary. Film o křehkém přátelství, lásce a naději byl natočen podle scénáře Ireny Hejdové, jenž v roce 2006 získal Cenu Sazky v rámci Českého lva.
Malebné toskánské městečko nedaleko Florencie žije svým každodenním, trochu nudným, ale spokojeným životem. Těch pár stálých obyvatel, kteří tu žijí, se znají jako své boty. Levante Quarini je pohledný mladý účetní, který se stará o účetní knihy skoro všech obchodníků ve městě. Svou práci má rád a snad mu přijde i zábavná. Žije na statku u městečka se svým otcem a svéráznými sourozenci, každé ráno nastartuje svůj stařičký moped, šine si to na něm do práce kolem lánu slunečnic a vypadá to, že mu nic nechybí. Aspoň tak to bylo, než přišel ten strašlivý, osudový den, který mu změnil život. Malý autobus s překrásnými tanečnicemi flamenka před jejich pokojnou usedlostí v několika minutách převrátí život Levantův i všech ostatních.
Laskavá romantická komedie zabydlená galerií svérázných postaviček, v níž si scenárista a režisér v jedné osobě Leonardo Pieraccioni zahrál i hlavní roli, se stala miláčkem publika a po zásluze byla oceněna i odbornými porotami.
Niekdajší nacista a jeho židovská väzenkyňa sa po dlhých rokoch stretnú v ruinách koncentračného tábora, aby zaspomínali na staré, boľavé čase. Hoci stáli na opačných barikádách, očividne ich niečo spája. Čo to je? A čo im má ich stretnutie priniesť?
Výpravné sovětské akční drama se vrací do doby studené války, kdy proti sobě stály největší mocnosti světa. V polovině 80. let dochází k uvolnění vztahů mezi Spojenými státy a SSSR. Jakoukoliv dohodu mezi oběma velmoci však obchodníci ze Západu rozhodně nemíní připustit, a tak připraví akci, která má donutit světovou veřejnost odvrátit se od Sovětů. Ze své tajné základny na neutrálním území centrální oblasti Tichého oceánu chtějí raketově napadnout civilní loď a útok svést na vládu Sovětského svazu. Cyničtí imperialisté však ještě zdaleka netuší, jaké hrdinství a odhodlání se skrývá v duších sovětských vojáků...
Posádka tanku KV-2 sa snaží pri ústupe v roku 1941 zachrániť nepoškodený tank, aby sa nedostal do rúk nepriateľov. Ženista, ktorý stráži drevený most, zakáže osádke prejsť tankom po ňom dovtedy, kým sa cez most nepresunie pechota a ľahšia technika. Neverí, že most udrží váhu stroja, čo sa napokon skutočne stane pravdou. Veliteľ tanku presvedčí obyvateľov obce za riekou, aby pomohli s jeho vyprostením a posádka sa môže znova zapojiť do boja na nových obranných pozíciách.
Ve Francouzském Kongu propuká povstání proti koloniální nadvládě, malé francouzské letadlo přijímá nouzové vysílání a zasažené střelbou povstalců přistává v džungli. Francouzská posádka letadla uniká jen o vlásek povstalcům díky únosu auta, cestou navíc přibírá krásnou dívku Marii. Po poruše auta malá skupinka pokračuje pěšky nehostinnými bažinami a pralesem, útočiště jim nakonec nabízí vesnice, která je zcela odstřižena od dění v zemi.
Film Konga yo realizoval proslulý režisér Yves Allégret, který měl zkušenosti s kriminálním žánrem, oblast dobrodružného příběhu z Afriky byla ale v jeho filmografii zcela novou veličinou. Natáčení probíhalo ve Francii a ve Francouzském Kongu, které tehdy ještě spadalo do francouzské koloniální říše. Do hlavních rolí byli obsazeni oblíbení herci té doby jako Nicole Courcel a Roger Pigaut. Francouzská premiéra proběhla v květnu 1962, v témže roce byl film s nominací na Zlatou palmu uveden na festivalu v Cannes.
Do Hamburku připlouvá obchodní loď, na níž jsou tři přátelé, Pierre, George a Jean-Marie. Zatímco dva se chtějí na zastávce v Hamburku jen bavit a maximálně si užít 24 hodin volna, Pierre vzpomíná na dívku Marii, kterou tu poznal za války jako válečný zajatec. Její dům byl ale zničen bombardováním, neexistují ani žádné záznamy. Pierre ji nakonec zcela náhodou nachází ve společnosti svých přátel. Marie zpočátku předstírá, že Pierra nepoznává, protože se nyní živí prostitucí, nakonec ale spolu skončí v jejím podnájmu. Majitel domu, v němž Marie bydlí, požaduje splátku nájmu za několik měsíců zpětně, Pierre chce ale Marii pomoci a odvézt ji s sebou.
Film La fille de Hambourg (Dívka z Hamburku) vznikl v režii renomovaného tvůrce Yvese Allégreta a disponuje nevšedním hereckým obsazením. Do hlavní role Pierra byl angažován populární filmový milovník Daniel Gélin, v rolích jeho přátel Georgese a Jeana-Marie se objevily dvě překvapivé tváře – Jean Lefebvre, známý spíše z komedií a Daniel Sorano, který se jako zapřisáhlý divadelník filmové kameře vyhýbal. Titulní roli Marie, dívky z Hamburku, hrála slavná německá herečka Hildegard Knef, němečtí herci zajistili také většinu vedlejších rolí. Film měl ve Francii premiéru 13. srpna 1958 a v kinech jej viděl více než jeden milión diváků.