V roce 2009, v době strmě klesající Berlusconiho popularity, došlo v italském městě Aquila k ničivému zemětřesení, které pohřbilo stovky lidí a další desítky tisíc připravilo o střechu nad hlavou. Italský premiér se ihned chytil šance a častými návštěvami postiženého města, ambiciózním projektem výstavby nových domů a také notnou dávkou populistických projevů se snažil obyvatele Apeninského poloostrova přesvědčit, jak schopného muže mají ve svém čele. Režisérka tohoto sarkastického a velmi vtipně poskládaného snímku Sabina Guzzanti však dochází k úplně opačnému názoru. Na základě téměř detektivního vyšetřování celé kauzy zjišťuje, v jaké míře je Berlusconi od počátku své kariéry napojen na stavební průmysl ovládaný mafií, jak jeho právníci nenápadně mění zákony země a v jak velkém rozporu je mediální obraz italského premiéra s jeho skutečnými aktivitami, zatíženými korupcí a nesčetnými skandály. V ironických a místy třeskutě humorných kolážích využívajících komiksové obrázky i policejní odposlechy autorka svého premiéra rozhodně nešetří, o čemž svědčí i bojkot snímku ze strany italského ministra kultury během premiérové projekce na festivalu v Cannes.
Boj o atraktívny plat sa začína! Koho Nora vyhodí so slovami „U mňa si skončil“ hneď ako prvého? Česi verzus Slováci! Kto získa prácu snov a plat, o akom sa Vám nesnívalo?! Pozrite si premiéru show, aká tu ešte nebola a zoznámte sa s ľuďmi, ktorí chcú získať ročný garantovaný príjem 100 000 dolárov!
Sedmnáctiletý Murza a dvanáctiletá Fazilla žijí v afghánském Kábulu a mají společný koníček - jízdu na skateboardu. Ve městě vzniklo centrum Skejtistán, v němž mohou tamější děti jezdit na U-rampě, setkávat se a povídat si. Skejtistán jim dává zapomenout na každodenní realitu, v níž Murza dříve umýval auta a kde Fazilla prodává žvýkačky. Jejich rodiny jsou chudé a často nemají dostatek jídla. Proměnit svět válkou zničených budov v jedinečný prostor pro skejtování pomáhá afghánským dětem začít uvažovat o světě kolem sebe jinak. „Je třeba, aby se lidé spojili a začali budovat nový Afghánistán. U moci by ovšem měl být někdo, kdo stojí o zachování míru v zemi," říká Murza, v jehož paměti stále rezonují děsivé vzpomínky na válku i na vládu Tálibánu. Právě jízda na skateboardu je přitom pro něj i pro jeho kamarády i kamarádky ze Skejtistánu nadějí na nový, lepší život.
V kouzelném údolí obklopeném Alpami leží malá vesnička Schladerbach, která ukrývá velké tajemství. Tři stopy pod zemí tu bydlí malí skřítkové. Jsou moc milí a také velmi legrační. Jen hodný děda může skřítky vidět a má mezi nimi i nejlepšího kamaráda Kejcháčka. Jednoho dne ale jejich dosud poklidný život naruší nečekaná hrozba. Kejcháček musí pomoci zachránit dědečkovu farmu, jinak všichni přijdou o střechu nad hlavou.
MALÍ SKŘÍTKOVÉ VĚDÍ JAK VÁS ROZESMÁT!
1.- Souboj v poušti -V rámci válečných operací v boji proti Saddamu Husseinovi zaměřila u Basry osádka iráckého tanku britský bojový vrtulník. Stalo se 24. března 2003. V poušti jižně od města hrozilo Britům neustálé nebezpečí iráckých protiútoků. Ale jejich vlastní tanky, které spěchaly pouští z Kuvajtu, ještě nedorazily na frontovou linii. Protože proudové letouny byly nasazené nad Bagdádem, leteckou podporu Britům poskytla jediná jednotka, 847. námořní letecká peruť, a tak pouhých dvanáct vrtulníků se snažilo zastavit padesát tanků.
Toho březnového dne se odehrály nejtěžší boje v dějinách zmíněné peruti. Byla to hra kočky s myší. Zaměřený vrtulník se snažil ukrýt, ale v otevřeném terénu to nebylo možné. Zato osádka iráckého tanku využila znalosti prostředí a nalezla útočiště v areálu školy, odkud ostřelovala britské stroje. Poloha tanku však byla odhalena, a tak hra na schovávanou skončila, přišel čas na odvetu. Z lovce se stala kořist.2.-Válka o Falklandy -Jižní Georgia je odlehlý pustý ostrov v jižním Atlantiku. U jeho břehů se v březnu 1982 vylodili příslušníci argentinské námořní pěchoty a toto britské teritorium obsadili, rozhořel se válečný konflikt. V rámci odvetných opatření vyslala britská vláda k Falklandám silný operační svaz, jehož jádro tvořily dvě letadlové lodě, a další menší svaz, složený ze čtyř lodí, jenž vyplul s rozkazem znovu dobýt Jižní Georgiu. Do akce byla rovněž vyslána elitní jednotka SAS, zocelená mnohaletými tajnými operacemi. Jejím cílem byla tentokrát argentinská posádka v Leith Harbour. Vojáci zvláštních sil měli po výsadku na vrcholu ledovce Fortuna před sebou ještě patnáct kilometrů chůze. Vinou dvacetistupňového mrazu, navíc ve výšce šesti set metrů nad mořem, se uprostřed hurikánu ocitli na konci svých sil. Do jejich záchrany se pustily vrtulníky britského královského námořnictva, ze tří strojů se z odvážné a riskantní akce vrátil pouze jediný.3.-Tálibánský gambit -V létě roku 2005 se pobyt osádek dvou vrtulníků 920. záchranného křídla v Afghánistánu chýlil ke konci, zbývaly jim jen dva až tři dny před návratem domů. Už si plánovaly, jak oslaví 4. červenec, ale všechno bylo jinak...
Místo oslav se vydaly na pomoc příslušníkům speciálních jednotek amerického námořnictva SEAL, kteří se při útoku na významného činitele al-Káidy dostali do přestřelky s příslušníky Tálibánu a bojovali v horách o přežití. Záchrana vrtulníkem typu Black Hawk, v němž je možné tankovat i za letu a lze s ním tak pobýt ve vzduchu až 14 hodin bez přistání, byla jejich poslední nadějí?4.-Vietnamské peklo -Přeneseme se do Vietnamu v roce 1967. Čeká nás jedna z památných vzdušných záchranných akcí během tamního válečného konfliktu. Mladí američtí piloti ve vrtulnících Huey riskovali své životy, aby zachránili stovku vojáků, kteří uvízli v pasti pod těžkou nepřátelskou palbou. Do filmu byly zařazeny i jedinečné záběry pilota Toma Bacy, vášnivého amatérského kameramana.
Bývalý blázinec, který je v současnosti přestavěn na luxusní byty, je plný duchů lidí, kteří tu zemřeli. Jed Harper dokáže tyto duchy vidět a proto se snaží chránit nájemníky domu před jejich vlivem.
Příchod hrobníka do města vždy předpovídal blížící se úmrtí. Proto jsou obyvatelé městečka Backwater poměrně vyděšeni, když jeden z nich dorazí i k nim. Kdo zemře tentokrát?
Nájemná vražedkyně Lucrèce touží skoncovat se svým způsobem obživy a začít nový život. Pro dosažení tohoto cíle musí odstranit operního pěvce během představení, jež se má konat v jednom švýcarském zámku. Nechá se tedy angažovat jako sopranistka s jasným záměrem vyřídit celou záležitost rychle a efektivně.
Hlavní postavou časosběrného snímku oceňované americké dokumentaristky Jennifer Fox je Ješe, syn vysokého tibetského duchovního mistra, který po čínské okupaci utekl z Tibetu, usadil se v Itálii a založil zde rodinu. Film začíná v roce 1989, kdy je Ješemu osmnáct let a více než buddhistické učení ho zajímá kariéra fotografa a touha vést úplně normální život. Hlavně ho ale trápí komplikovaný vztah s otcem, který v něm místo syna vidí pouze reinkarnaci mnicha Khjence a tím i pokračovatele mizející odnože tibetského buddhistického učení dzogčhen. O tom ale nechce mladý Ješe ani slyšet a v záběrech o třináct let později už ho vidíme jako spokojeného pracovníka firmy IBM a otce malého dítěte. S přibývajícími lety však dospívá ke zjištění, že mu buddhistická nauka není zdaleka tak cizí, jak se mu původně zdála, a že přání jeho otce, aby jel do Tibetu požehnat věřícím, kteří jsou přesvědčeni o jeho reinkarnaci, není až tak pošetilé. Intimní portrét složitého vztahu syna k otci na pozadí buddhistické víry, točený v průběhu dvaceti let, nabízí jedinečný pohled na přímou konfrontaci východní filozofie a západního stylu života a připomíná nelehký osud Tibeťanů nucených žít v emigraci
Nader a Simin stojí před osudovým rozhodnutím: zatímco žena chce opustit Írán spolu s jejich dcerou, manžel nechce a nemůže, stará se totiž o nemohoucího otce. Do partnerského sporu však vstoupí ještě tragičtější událost, jež se promítne do životů mnoha lidí. Snímku, který ukazuje každodenní život v současném íránském městě, se s mimořádnou přirozeností daří pohybovat v blízkosti hrdinů, nevyužívá toho ale k laciné melodramatičnosti. Postavy pozoruje s pochopením i nestranností a nebojí se ukazovat jejich problémy ze všech stran. Hrdinové zde nejsou hnáni zlými úmysly, spíše se dostávají do vleku okolností nebo je pohání touha po tom, co v jejich očích vypadá spravedlivě. Spory nejsou uměle vyostřovány, a přesto v sobě nesou velké napětí, možná i proto, že na konci proti sobě nebudou stát vítězové a poražení, ale lidé, kteří bez výjimky zůstanou poučeni i poznamenáni.
