Tři ženy, které se navzájem neznají, se sejdou v obchodě s oblečením. Jedna z nich (Christine M.) je přistižena majitelem obchodu při krádeži. Společně se zbylými dvěma ženami (Annou a Annie) majitele obchodu napadnou a zabijí. Soudce si při projednávání případu vyžádá posudek od psychiatričky, která dojde k překvapivým závěrům. Film je považován za jedno z vrcholných děl feministické kinematografie, v roce 1982 získal hlavní cenu na festivalu ženských filmů ve francouzském Créteil a dodnes se na festivalech promítá.
Pôsobivá rodinná sága, zaznamenávajúca život niekoľkých generácií s dominantnou ženskou rodovou líniou, je úsmevnou idylou, stavajúcou na bizarnosti a výlučnosti postáv a oslavujúcou činorodý prístup k životu. Titulná hrdinka spomína na udalosti niekoľkých posledných desaťročí, počas ktorých sa jej rodina zmenila na veľké spoločenstvo, pravidelne sa schádzajúce na sviatočné pikniky. Antonia sa do rodnej dediny vrátila tesne po II. svetovej vojne s už dospelou dcérou Daniellou - obe sa vyznačovali voľnomyšlienkárstvom a bezpredsudkovosťou. Antonia, zosobňujúca ženskú silu, udáva tón pre pochopenie ľudskej slobody v nezávislosti na tradičnej morálke. Popri vyznávaní sexuálnej slobody sa to prejavuje aj jej porozumením pre mentálne postihnutých vydedencov, ktorých pojme do súznejúcej pospolitosti. Dianie komentuje s odstupom pravnučka Sarah, podobne ironizujúce sú aj Danielline predstavy, v ktorých sochy svätých sprisahanecky mrkajú a kamenný anjel na cintoríne krídlom udrie nemravného kňaza. Príbeh hraničiaci s utópiou nadobúda rysy rozprávkovej feérie, obsahuje prvky magického realizmu a pritom prináša sociologicko-feministickú analýzu spoločenských pomerov.
Film byl natočen podle románu Bena Hechta a se sarkastickým pohledem na lidi včetně herců, zaměstnaných ve filmovém studiu vypráví příběh z Hollywoodu roku 1942.
Dvě přítelkyně Jeanne a Johanna jsou zpěvačky ve tříčlenné skupině Sirény, která cestuje po venkovských zábavách a slavnostech. Jeanne je romantická dívka, zatímco Johanna prahne po dobrodružstvích. Jeanne a Johanna se chtějí přihlásit do soutěže hledající pěvecké talenty. Soutěžit však mohou pouze jednotlivci a ne kapely. Jeanne přesvědčí Johannu, aby se přihlásila ona, Johanna nakonec souhlasí. Při jejím vystoupení však pustí Jasper z playbacku hlas Jeanne, která zpívá mnohem lépe, a Johanna vyhraje. Zvou ji do televize i rádií a začíná být velmi oblíbená. Vyjíždí na turné po Francii, které slaví obrovský úspěch, které ale celé v pozadí u kytary odzpívá Jeanne.
Zaměstnanec pojišťovny Fred (Jean-Louis Trintignant), nudný, ne příliš inteligentní, ne příliš šťastný, ne příliš bohatý, s nevelkým bytem a nemravnou manželkou Glorií (Lea Massari), která ho považuje za idiota, dostává od své ženy každý den odpornou sojovou kaši. Každý den, rok za rokem se Fred snaží dostat do role odpovědného a příkladného otce i dobrého zaměstnance. To se mu však nedaří. Tak se rozhodne situaci vyřešit jinak, zabít svoji nenávistnou manželku. Najednou se v ušlápnutém mužíčkovi objeví touha milovat, touha po životě. Zjišťuje, že v jeho blízkosti již delší dobu pracuje krásná sekretářka, kterou dlouho přehlížel. A ve Fredovi se probouzí náhlý zájem, prudkost a vášeň. Okamžitě zasedá k modernímu superpočítači a začne na něm simulovat smrt své ženy. Počítač mu předkládá různé varianty smrti tyranské manželky. A nakonec Fredovi pomůže. Tím však spolupráce Freda s počítačem nekončí.
Krásná fotografka Anne se setká s francouzským studentem lékařské fakulty Carlem a zamiluje se. Po vášnivém milostném vztahu otěhotní. Nyní se věčně svobodný Carlo ocitne v těžké situaci. Nakonec se rozhodne, že by Anne měla dítě potratit. Aby na to sehnali peníze, vyspí se Carlo s jednou velice zámožnou starší ženou. Pak se ale Anne rozhodne, že si dítě nechá.
Novomanželé Natale a Luisa Pilonovi touží po vlastním domově. Rozhodnou se využít příležitosti a postavit si vysněný dům sami. Podle zákona má totiž každý, kdo dokáže přes noc postavit čtyři stěny a zakrýt je střechou, právo v takovém domě bydlet. Natale je navíc zedník a má i pár přátel, kteří jim pomohou…
Italsky film vynikajícího režiséra Vittoria de Sicy, odehrávající se v Itálii krátce poté, co se zemí přehnala druhá světová válka, zachycuje návrat Italie k mírovému životu. Z filmu je jasně patrné, že ke skutečnému míru má země ještě hodně daleko. To není mír, to jsou dozvuky války a poraženého italského fašismu, jejichž palčivým problémem se stal osud tisíců bezprizorných italských dětí, jejichž rodiče jsou buď mrtvi, nebo mají tolik vlastních starostí, zejména existenčních, že jim nezbývá čas na dozor nad dětmi, tím méně na jejich výchovu. Tyto "děti ulice", odkázané samy na sebe, jsou bídou a hladem donuceny provozovat nejrůznější zaměstnáni, často hraničící se zločinem. Od čištění bot vojákům okupačních armád je jen krok k žebrotě, ke krádeži, k prodeji kradeného zboží, k podvodům a loupežím se zbrani v ruce. Vzorem a pobídkou nezletilým provinilcům jsou namnoze zločiny fašismem a válkou morálně narušených dospělých lidí. (FILMOVÝ PŘEHLED 11 / 1954)
Bylo nebylo, jednoho dne našla jedna stará žena mezi hlávkami zelí na svém políčku opuštěné dítě. Přijala jej a říkala mu Toto. Po její smrti je Toto vychován v sirotčinci, jehož brány opouští jako dobrácký mladík. Toto se pokouší najít si v poválečném Miláně práci, ale končí mezi bezdomovci. Tedy nekončí, ale začíná. Právě zde totiž Totova dobromyslnost a malé zázraky, které jej životem provází, nacházejí to nejlepší uplatnění, neboť právě zde je jich nejvíc potřeba.
Příběh filmu nás zavede do jedné z dívčích průmyslových škol v Římě, do které nastoupila mladá učitelka Elisa. Dívky v její třídě zlobí, chodí pozdě a vedení školy se již brzo dovídá o marné snaze učitelky získat si mezi děvčaty respekt. Elisa se v dopisech svěřuje jistému Alfredu Hartmanovi z Vídně, neexistující postavě z učebnice gramatiky. Psaní se však nešťastnou náhodou dostane do rukou dobrosrdečné, ale nepříliš dbalé studentky Maddaleny. Několik dní poté se ve škole objeví dva mladí muži a jeden z nich se představí jako Alfred Hartman pátrající po autorce milostného dopisu. Maddalena, vědoma si již tak velkých problémů své učitelky, rozhodne se přiznat k autorství dopisu.