Červenec 1941 - mladý slezan Jan uprchl z koncentračního tábora v Osvětimi. Za útěk tohoto uprchlíka odsoudí velitel tábora Fritsch 10 vězňů k uzavření do bunkru, kde vyhladoví k smrti. Když jeden z nich díky tomuto rozsudku smrti zkolabuje, františkánský kněz Maxmilian Maria Kolbe obětuje místo toho svůj vlastní život. Od této chvíle neprchá Jan jen před Gestapem, ale také před svou vlastní vinou, která způsobila Kolbeho smrt...
Dramatický snímek představuje mladého inženýra Víta, jenž je nucen vrátit se do svého domova, který před lety opustil. Po příjezdu je šokován stavem rodiny i povahou jejích členů, jež ztělesňuje cynická a trochu narušená sestra Bella, která má za sebou pokus o sebevraždu, zahořklá matka unavená životem, otec, jenž se živí nelegálním pálením alkoholu hlavně pro vlastní potřebu...
Šedesátiletý lékař Tomasz je cynik a pragmatik. Přivydělává si při natáčení filmu o svatém Bernardovi, který zachránil zloděje před rozvášněným davem a slíbil, že ho vírou v Boha připraví k přijetí rozsudku smrti. Poté Tomasz pomůže jistému pacientovi ukončit utrpení zvýšenou dávkou morfia. Po čase zjistí, že i jeho zasáhla smrtelná nemoc. Bývalá manželka mu poskytne značnou částku na léčení v Paříži, ale jeho rakovina plic je již neoperovatelná. Tomasz se vrací k práci na klinice a jeho ateismus začnou nahlodávat otázky posledních věcí člověka. Při hledání odpovědí se nevyhne ani zvažování smyslu víry. Připuštění její existence mu poté zabrání uniknout před bolestí sebevražednou dávkou léků. Průvodci jeho dilemat jsou kolegové, známý kněz a zejména medik Marek, kterého hluboce vzrušují etické aspekty profese spjaté s tajemstvím života a smrti. Zadanou pitvu Tomaszova těla Markovi usnadní vědomí, že zesnulý přijal smrt jako přirozenou hodnotu nepomíjivého bytí.
Snímek odhaluje setkání dvou bývalých spolužáků, studentů fyziky, z nichž jeden buduje vědeckou kariéru a jeho životní motivací je profesionální úspěch. Svých úspěchů však dosahuje ne zcela poctivou cestou, zatímco druhý žije se svou ženou v poklidu na venkově a je zastáncem svobodného a prostého života v souladu s přírodou. Nabízí se zde otázka, je-li život úspěšného univerzitního vědce plnější než existence vědce inklinujícího k rodinnému životu na samotě.
Do horské boudy v Tatrách přijel podivný host. V jídelně uráží hosty: vdovu po horolezci Terezu, lékařku Annu, studenty, filozofa Augustina, rodinu funkcionáře Jindřicha. Příštího dne zmizí a po náročném pátrání je nalezen málem zmrzlý v horách. Je to intelektuál na vrcholu kariéry, který utekl z psychiatrické léčebny a který si úzkostné stavy kompenzuje agresivitou. Zoufale bloumá po nemocnici, až své zubožené tělo pomalu přesune přes parapet okna... V metaforickém závěru se muž v nemocničním pyžamu brodí sněhem k horám, kde chtěl ukončit své duševní utrpení.
Ocitáme se v období těsně po Druhé světové válce poblíž nově rozdělené pohraniční oblasti, kde se odehrává milostný příběh polské utečenkyně z východu a amerického vojáka.
Film Kontrakt významného polského režiséra K. Zanussiho je kritickým pohledem na mikrosvět dobře situovaných vrstev polské společnosti na sklonku sedmdesátých let. Tvůrce tu divácky přístupnou formou odhaluje pokrytectví, kariérismus a snobismus, ukrývající se za zdánlivou poctivostí a bezúhonností. Právě svou formou, počtem dějových linií, šíří záběru a akčností se tento film poněkud vymyká ze Zanussiho tvorby. Jinak ovšem dále rozvíjí režisérovo ustálené eticko-filosofické téma, jemuž tvůrce zůstává věrný. Nikoliv náhodou připomíná Kontakt námětem i zpracováním Altmanovu Svatbu. Odehrává se ve dvou dnech a popisuje svatbu syna vlivného primáře varšavské kliniky. V drobných epizodách ze svatebního obřadu a oslav jsou velmi přesvědčivě zachyceny charaktery mnoha postav. Ve snímku, který osciluje mezi moralitou, komedií a dramatem, hrají přední polští herci. Kontrakt vznikal současně s dalším autorovým filmem Konstanta.
Zanussiho charakterizuje v nejvýznamnějším období jeho tvorby věcně analytický přístup ke skutečnosti, poznamenaný skepsí a nedůvěrou k suverénním soudům. Intelektuální obezřetnost spojuje s respektem k základním mravním hodnotám, ústícím do obhajoby člověka jako individuality. Iluminace je filosofická esej o podstatě lidského bytí, obrazově složená ze série hraných, ostře stříhaných sekvencí, dokumentárních záběrů z laboratoří, továren, přírody, z diskusí studentů i z výroků autentických vědeckých osobností.
"Iluminace" - zážitek náhlého porozumění, osvícení pravdou, láká hrdinu, který neuspokojený studiem bez kontaktu se skutečnou vědou, jde vlastní cestou: přes fyzikální pracoviště a biologické kabinety, neobejde astrofyziku, zavadí o astrology, zúčastní se hypnotických seancí, hledá odpovědi na mučivé otázky v psychiatrických nemocnicích i v rozhovorech s mnichy - chce poznat přirozenost a podstatu člověka, aby si správně zvolil své místo. Stav milosti nenachází, jeho několikaleté hledání končí rezignací, vzbuzující smutek, ne však zoufalství. K smíření se životem dospívá až po mnohých vlastních rozhodnutích, uskutečněných s plnou odpovědností a s pocitem povinnosti vůči manželce a dítěti.
Konflikt mravních ideálů s nemilosrdnou realitou. Hrdinou filmu je, tak jako v předchozích slavných Zanussiho filmech, přemýšlivý mladý člověk, který přehodnocuje své dosavadní představy o platnosti krásně znějících formulek. Mravní ideály, dosud neprověřené praxí, se ostře střetávají s pragmaticky chápaným úspěchem a provizorně pochopenou realitou, bez hlubšího metafyzického smyslu existence.
Popredný poľský režisér Krzysztof Zanussi sa vo svojom filme zamýšľa nad miestom a úlohou jednotlivca v spoločnosti, nad základnými dilemami človeka v každodennom žovote. Podkladom k týmto úvaham mu je príbeh obyčajnej zamestnanej ženy, matky malého dieťaťa, žijúcej v skromnejších pomeroch. Únik zo stereotypného manželského života hľadá vo vzťahu k svojmu bývalému priateľovi (popis k filmu z dobových materiálov).