François Pignon (Daniel Auteuil) je nudný suchar, který strávil polovinu života v účtárně továrny na prezervativy. Manželka ho už dávno opustila a jeho šestnáctiletý syn s ním nechce mít nic společného. A k tomu všemu Pignon právě dostal výpověď. Před sebevraždou ho zachrání nový soused, bývalý psycholog velké společnosti, který přesně ví, jakou ostudu si žádná slušná firma s dobrou pověstí nemůže dovolit - nesmí vyhodit na dlažbu homosexuála. Pignon se zpočátku vzpírá, je přece docela normální, ale nakonec souhlasí pod podmínkou, že nebude muset nic měnit na svém chování. Ne, to, co se změní, bude pohled ostatních, tvrdí psycholog. A opravdu, Pignonovo prozrazené tajemství pořádně rozčeří poklidnou firemní hladinu a zamotá hlavu jeho nafoukaným šéfům (Gérard Depardieu, Thierry Lhermitte). Z ušlápnutého smolaře se postupně stává populární osobnost úspěšná v profesionálním i soukromém životě.
Pierre (Gérard Depardieu) má se svým otcem malou továrničku na výrobu nábytku. Když se otec zhroutí, Pierre se dozví, že jejich firma zbankrotovala. Tuto zoufalou situaci začne řešit tím, že přepadává pošty a menší banky v okolí. Doma pak tvrdí, že podnik prosperuje, avšak vyrobený nábytek tajně pálí.
Pro Charlese jsou v životě nejdůležitější karty, whisky a jeho neteř Lily. Charles si vymýšlí různé, někdy až morbidní příběhy, které pak této dvanáctileté dívce místo pohádek vypráví. Jeho vymyšleným hrdinou je negativní postava jménem Philibert, se kterým se Charles začíná ztotožňovat. Jednoho dne však v hospodě Charles uvidí muže, který se Philibertovi náramně podobá.
Ve starém domě na venkově žijí dvě ženy se dvěma dětmi. Prožívají tam společně celkem nudný život až do chvíle, kdy rozhlas začne hlásit, že z vězení uprchli dva zločinci. Den poté se v jejich domě zjeví neznámý muž (G. Depardieu) a tvrdí, že prodává pračky. Ženy mu moc nevěří, a jelikož už jednu pračku mají, nic si nekoupí. Avšak večer se záhadný prodejce praček znovu vrátí.
André je rozvedený muž ve středních letech, který chce na jedné straně začít nový život, ale na druhé straně musí se ctí zastat otcovské povinnosti ke své dospívající dceři. Vezme jí na dovolenou do přímořského letoviska na Mauritiu. Teprve nyní André zjišťuje, že Véronique je už vlastně mladá dáma. I když otcovský dohled nabírá na ostražitosti, přesto Véronique ztratí pro osmnáctiletého Benjamina srdce. Aby se pro tohoto chlapce stala co nejzajímavější, vydává Véro svého otce za milence, u kterého se skrývá, protože ji hledá policie kvůli krádeži a drogám. Benjamin jí uvěří každé slovo, a jak bývá obvyklé, brzy se na Mauritiu nenajde jediný člověk, který by o tomto podivném "milenci" nevěděl a neodsuzoval jeho chování. Když se André o všem doví, nejraději by, jako každý správný otec, své dceři nařezal a okamžitě odjel, ale...
Po boku Gérarda Depardieua, se kterým francouzská komedie Táta nebo milenec? stojí a padá, debutovala mladinká Marie Gillainová.
Renaisův film Můj strýček z Ameriky je věnován Henrimu Laboritovi, vědci, zabývajícímu se behaviorismem, který vychází z těchto tezí: "Pro bytost je jediným důvodem bytí být, to znamená udržet si svou strukturu, udržet se při životě, bez toho není bytí." Do tohoto dokumentárního rámce, v němž Laborit prezentuje a laboratorně dokládá své ideje, Resnais začleňuje osudy tří fiktivních postav, přičemž každá z nich reprezentuje jiný společenský kontext. Vzniká tak dialog různých "textů", který rozšiřuje možné pohledy na skutečnost.
Osudová setkání. Ctižádostivý Jean, původem z měšťanské rodiny, pracuje jako ředitel zpravodajství velkého rádia. Opustí svou ženu a děti kvůli Janine, mladé herečce, jejíž rodiče jsou přesvědčení komunisté. Jejich vztah ale skončí dva roky poté a Janine odchází na venkov, kde pracuje jako návrhářka... Tam se setká s ředitelem textilky Reném, který pochází z venkovské katolické rodiny. Do příběhů vstupuje ve své vlastní roli biolog Henri Laborit, který na základě pokusů na krysách vysvětluje určité zákonitosti lidského chování. Boj, útěk nebo zábrany, každý reaguje podle primárních podnětů.
Film je ověnčen mnoha mezinárodními cenami, na MFF v Cannes 1980 získal snímek Velkou cenu poroty a cenu FIPRESCI.
Metaforický film ťažiaci z poetiky magického realizmu o chlapcovi, ktorý ako cudzinec prichádza do bližšie nešpecifikovanej krajiny, poznačenej nedávnou vojnou, aby tu hľadal svoju matku, sa odvíja v pomalom meditatívnom tempe. Jeho hrdinovia sú determinovaní pamäťou a históriou, nemôžu uniknúť svojmu pôvodu ani osudu. Zamýšľa sa nad zložitým problémom pamäte, poznačením človeka a silou prekonať vlastnú minulosť prostredníctvom zmierenia. Jeho herecké obsadenie je atraktívne: Vanessa Redgrave, Gerard Depardieu a slovenská herečka Barbora Bobulová.
Na francouzském královském dvoře to hýří rozmařilostí, ale lid hladoví. Zatím je v Bastile vězněno královské dvojče v železné masce a čeká ho trýznivý osud.
Po dobytí Bastilly objevili revolucionáři záznam o záhadném vězni se železnou maskou, muži, jehož totožnost se nikdy nepodařilo odhalit a dodnes je opředena řadou legend. Jedna z nich tvrdí, že muž byl dvojčetem francouzského krále Ludvíka XIV. a všeobecně známou ji učinil slavný spisovatel Alexandre Dumas, který ji zpracoval do poslední části své ságy o třech, vlastně čtyřech mušketýrech.
Geniálny psychológ Marc Lacroix (Gérard Depardieu) zostrojil diabolský prístroj, ktorý umožňuje "výmenu" mozgov, zmenu osobnosti i vedomia. Jeho prvá skúška skončila dobre - bohužiaľ. Lacroix sa hneď rozhodol žonglovať s mozgom masového vraha Zyta (Diedier Bourdon)... Režisér Francois Duperyon natočil príbeh o diablovi i Bohovi, ktorí sú prítomní v každom človeku.
Depardieu tentokrát v roli Gérarda, povoláním přístavního dělníka, který hledá v přístavu vraha své sestry. Gérard žije u svého otce v malém zchátralém domku a oba mají problémy s alkoholem. Jeho přítelkyně Bellina nelibě nese, že Gérard veškerý svůj volný čas tráví v baru, protože pevně věří, že tam najde informace o zločinu. I když film ve Francii propadl jak u kritiky, tak i u diváků, v Německu filmovou kritiku docela zaujal, psala o tomto filmu pozitivně.