Filmy online ke shlédnutí zdarma

Viscontiho voľné spracovanie rovnomenného románu Gabriele d´ Annunzia zobrazuje svet rozbitého manželstva Tullia (Giancarlo Giannini) a Giuliany (Laura Antonelli), v ktorom sa mieša priateľstvo aj láska, chlad aj vášeň, egoizmus i obeta. Do seba zahľadený Tullio udržiava manželský zväzok, aj keď dlhé roky žijú s manželkou v oddelených spálňach, pričom sa verejne stretáva so svojou milenkou Teresou (Jennifer O'Neill) a so všetkými žiarlivostnými či mileneckými problémami sa zveruje Giuliane. Keď sa Tullio dozvedá, že jeho manželka má pomer so spisovateľom, začína žiarliť a snaží sa obnoviť manželské spolunažívanie. Giulianine tehotenstvo vnesie do znovunájdených citov a vášne zárodok pochybností a ešte silnejšiu žiarlivosť, čo môže následne vyústiť jedine do katastrofického vyvrcholenia.

Režisér Luchino Visconti se často zaměřoval na rodinu jako na průsečník společnosti a jejího vývoje, daného konfliktem protichůdných, rozporných sil. Hrdina filmu, starý samotářský profesor, přetrhal svazky i k těm nejbližším lidem, a v ústraní je obklopen jen rodinami na obrazech anglických malířů z 18. a počátku 19. století. (LFŠ 2006)

Film Gepard (1963), adaptace románu Giuseppa Tomasiho di Lampedusy, nás zavede na Sicílii 19. století. Na pozadí bouřlivých událostí let 1860-61, kdy ostrov dobyla Garibaldiho revoluční vojska, vypráví o šlechtickém rodu Salinů - který měl ve svém znaku právě geparda. Konfrontuje odcházející svět hrdé, ale konzervativní šlechty a nových, nastupujících společenských vrstev s poněkud rozdílnými hodnotami i morálkou. Ve filmu, který získal Zlatou palmu na MFF v Cannes v roce 1963, zářili Burt Lancaster, Claudia Cardinaleová či Alain Delon. Viscontiho film je velkorysou podívanou glosující společenské změny - a je velkorysý i svou délkou: tu však vyváží vynikající umělecký zážitek, kde se mistrovská režie spojuje s neméně výbornými hereckými výkony, kamerou, kostýmy (Piero Tosi nominován na Oscara) i výpravou a hudbou (Nino Rota).

Moc a bohatství rodu von Essenbeck zůstalo nedotčeno, i když Německo prohrálo válku a následovala deprese. Teď je rok 1934 a baron svolal svou rodinu na večeři. Tato příležitost přinese do jeho domu i sestřenici, která právě vstupuje do nacistické strany. Doprovází ji manažer baronovy společnosti. Dvě malé dívky v salonu recitují verše a pak si se sestřenicí Martin hrají na schovávanou. Náhle se ozve výkřik. Baron byl zastřelen pistolí jejich otce a otec prchá... V tomto svete neexistuje nikto pozitívny. Pochmúrne v dejinách, keď už ani peniaze neznamenajú moc a nemôžu ľudí ochrániť pred krutosťou nemeckého fašizmu. Vo filme Súmrak bohov sa režisér Luchino Visconti venuje jednej z ústredných tém svojej tvorby: morálnemu úpadku vyšších spoločenských vrstiev a rozkladu rodiny. V predvečer 2. svetovej vojny musí rodina oceliarskych veľkopriemyselníkov von Essenbeckovcov čeliť novej spoločenskej situácii. Ich bohatstvo a vplyv už bez správnej politickej orientácie nič neznamenajú. Barón Joachim von Essenbeck zvolá pri príležitosti osláv svojich narodenín celú rodinu. Chce oznámiť, že napriek jeho antipatii voči národnému socializmu je pre dobro rodinného podniku nutné s novou mocou spolupracovať. Preto zbaví ľavicového demokrata Herberta vedenia podniku a na jeho miesto menuje svojho staršieho syna Konstantina, člena SA. Ctižiadostivá dcéra Sophia tiež vycíti príležitosť a dúfa, že v novej dobe sa jej spolu so snúbencom Friedrichom podarí vyšvihnúť na čelo podniku. V tú istú noc Friedricha nahovorí, aby starého baróna zastrelil tak, že podozrenie padne na odvolaného Herberta. Tým sa vo vnútri váženej a vplyvnej rodiny začína neľútostný boj o moc, ktorý predznamenáva strmý pád všetkých jej členov. Súmrak bohov je brilantnou historickou štúdiou o vzostupe nacizmu za podpory elity, zároveň je však i nadčasovým obrazom zhubných ľudských vášní: ctižiadosti, túžby po moci, žiarlivosti, panovačnosti a krutosti. Film je prvým dielom voľnej, tzv. "nemeckej" trilógie (Súmrak bohov, Smrť v Benátkach, Ludwig), ktorá patrí k jedným z posledných vrcholov Viscontiho filmografie.

Italský režisér Luchino Visconti natočil podle námětu Cesare Zavattiniho snímek, kde hlavními hrdinkami je prostá Římanka a její dcera. Příběh matky, která se snaží v zaslepené lásce dostat dceru k filmu. Její snaha končí trpkým zklamáním obou žen.

Petr studuje v Praze práva, Jakub tamtéž filozofii. Jsou nejlepší přátelé až do okamžiku, kdy jejich prázdninovou cestu po Slovensku zkříží romský mladík Imro. Imro miluje Eržiku, která se provinila proti odvěké tradici tím, že porušila slib věrnosti. Slib je zákon. Imro v záchvatu žárlivosti svou milou zabije. Čekají ho dva tresty. Jeden od většinové společnosti "bílých", druhý od vlastní romské komunity. Petr a Jakub sledují z bezprostřední blízkosti Imrův tragický úděl a jejich názory na věc spravedlnosti a trestu se začínají diametrálně rozcházet. Akademická polemika přeroste posléze v zásadní konflikt životních postojů, který téměř zničí jejich přátelství. Na čí straně je pravda? Česko-slovensko-francúzsky film režisérky Drahomíry Vihanovej je baladicky ladenou esejou o zločine a treste, vnímaných rómskym a bielym etnikom z rôzneho uhla. Náhodné stretnutia s láskou a zradou, smrťou a vinou tvoria filozofický pôdorys témy o rozpade jedného priateľstva. Dráma, odohrávajúca sa v súčasnom českom i slovenskom prostredí, zachytáva nielen odlišnosť postojov oboch mladíkov - svedkov vraždy mladého Cigána, ktorý zabil svoju nevernú ženu, ale zároveň vytvára priestor aj pre konfrontáciu hodnotových kritérií a predstáv o podobe spravodlivosti. Pražský študent práv Petr /Gustáv Řezníček/ a slovenský poslucháč filozofie Jakub /Adrian Jastraban/ sú najlepšími priateľmi do chvíle, kedy ich prázdninovú cestu po Slovensku skríži rómský mladík. Imro /Marián Balog/ miluje Eržiku /Jolana Badžová/, ktorá sa však previnila proti odvekej tradícii tým, že porušila sľub vernosti. A prísaha je zákon. Muž ju v záchvate žiarlivosti viackrát prebodne. Čakajú ho dva tresty - jeden od väčšinovej spoločnosti bielych, druhý od vlastnej rómskej komunity, ktorá ho obradne vyženie. Petr a Jakub sledujú Imrov tragický údel z bezprostrednej blízkosti a musia sa rozhodnúť, aké stanovisko k nemu zaujmú. Ich názory na trest a spravodlivosť sa začínajú diametrálne rozchádzať, akademická polemika postupne prerastie v zásadný konflikt životných postojov. Petr rešpektuje písané právo, zatiaľ čo Jakub, dôverne zžitý s Rómami, bráni to nepísané, založené na zvykoch a tradícii. Osudy oboch priateľov sa vzďaľujú. Právnik sa ožení a narodí sa mu dieťa, filozof zanechá štúdium v Prahe, uniká pred svetom do prírody ku krátkym, zato nevšedným vzťahom. Nevyhnutnosť ísť svedčiť pred súd však maximálne vyhrocuje ich vnútorné dilemy. Na čej strane je pravda? Kto má recept na to, ako žiť? Filmový pokus o multikultúrny dialóg je zároveň akousi polemikou, ktorá nabáda k tolerancii a rešpektu voči odlišnosti rôznych spoločenstiev. Film, realizovaný v koprodukcii partnerov Cineart, Česká televize, Kvartfilm, Slovenská televízia, Krátky film Praha a Margo films Paris, nakrútila v roku 2000 Drahomíra Vihanová podľa pôvodného scenára, na ktorom spolupracovala s Vladimírom Vondrom. Režisérka, známa ako jedna z najlepších českých dokumentaristiek, ktorej snímky /Zahrada plná plenek, Rozhovory, Otázky pro dvě ženy, Za oknem, Proměny přítelkyně Evy, Denně předstupuji před tvou tvář a ďalšie/ boli v zahraničí často oceňované, sa k hranej tvorbe mohla vrátiť až po roku 1989 filmom Pevnost /1994/, keďže jej debut Zabitá neděle /1969/ bol dvadsať rokov zakázaný. Svoj tretí celovečerný hraný titul vytvorila s renomovaným kameramanom Jurajom Šajmovičom, ktorý sa podieľal na úspechu viacerých diel vyrobených Slovenskou televíziou od šesťdesiatych rokov /Smrť sa volá Engelchen, Tri gaštanové kone/. Popri Milanovi Bahulovi a Zuzane Šulajovej vo filme uvidíte Zuzanu Stivínovú, Luděka Eliáša, Theodoru Remundovú, Luciu Roznětínsku a veľa rómskych nehercov z východoslovenskej obce Lefantovce, kde sa aj nakrúcalo.

Hraný debut vynikající české dokumentaristky čekal na své uvedení dvacet let. Komorní příběh armádního důstojníka v malém městě během jedné letní neděle natočila Vihanová s důrazem na atmosféru a evokaci pocitu marnosti a banality okamžiků neužitečného, promarněného života. Nadporučík Amošt cítí svoji prázdnotu a podvědomě utíká do vzpomínek a představ, které s nimi souvisí... Ubitý jednotvárností a neschopný vystoupit z nesmyslnosti mechanicky naplňované existence v zakletém, odcizeném světě zastaveného času (sugerovaném fascinujícím obrazem letním sluncem spáleného a zchátralého města jako kulisy nudy a letargie, zahnojené svobodárny, páchnoucího sklepa plného krysích terčů, uzavřeného prostoru Okružní ulice), zosobňuje vnitřní situaci člověka konce 60. let. Podstatným stylotvorným prvkem je střih, udělující filmu osobitý „hudební rytmus, kompenzující jeho méně výraznou dramatickou výstavbu. Ve scéně s pistolí je mistrovsky popsán mechanismus odcizení.

Dokumentaristka Drahomíra Vihanová natočila i několik hraných filmů, které se však obtížně prosazovaly v distribuci. Platí to rovněž o Pevnosti, natočené podle povídky Alexandra Klimenta: pojednává o měřiči vody, jehož nové působiště v zapadlém kraji je součástí přísně střeženého vojenského prostoru. Režisérka se rozhodla oživit, bohužel dosti mechanicky a neživotně, vypravěčské postupy ze 60. let (včetně užití černobílého materiálu), avšak ve zcela změněných kulturních i společenských podmínkách již nedokázala publikum oslovit.

V „nejlepším holandském filmu století“ zaktivizoval Verhoeven svoje oblíbené téma lidské sexuality a jejího zkoumání. Bouřlivák a promiskuitní sochař Eric Vonka (Ruther Hauer) potkává po četných avantýrách tu pravou, krásnou Olgu. Po krátkým čase se berou a v sérii retrospektiv sledujeme jejich vztah. Jak mezi „milenci“ postupně vzrůstají neshody, přiživované matkou Olgy, mění se i nálada filmu z extrémní otevřenosti do příběhu o ztrátě iluzí.

Hlavním hrdinou příběhu, odehrávajícího se v roce 2084, je stavební dělník Douglas Quaid, kterého sužují děsivé noční můry, týkající se Marsu. Rozhodne se proto navštívit neobvyklou cestovní kancelář Total Recall, která nabízí dovolenou formou implantovaných vzpomínek. Quaid si vybere dovolenou na Marsu v podobě tajného agenta. Při implantaci vyjde najevo, že Quaid už jedny implantované vzpomínky má. Vzápětí se ho pokusí zavraždit dva lidé, které považoval za své blízké. Nejprve přítel a vzápětí i jeho manželka Lori. Brzy poté se Quaid dovídá, že byl na Marsu zapleten do odboje proti tyranskému guvernérovi Cohaagenovi a proto se, pronásledován najatými zabijáky, na Mars vrátí, aby našel sám sebe a své vlastní vzpomínky. Okamžitě se ocitá ve víru nebezpečných událostí a stává se rozhodujícím prvkem na misce vah vleklé války mezi rebely a guvernérovou armádou. Americký snímek natočil v roce 1990 režisér Paul Verhoeven (RoboCop, Hvězdná pěchota, Základní instinkt). Autoři scénáře, Ron Shusett a Dan O'Bannon (proslavili se jako scénáristé Vetřelce), se nechali při vzniku příběhu inspirovat povídkou Philipa K. Dicka We Can Remember It for You Wholesale. Film získal Oscara za speciální efekty a je dnes považován za žánrovou klasiku devadesátých let 20. století.