Film byl natočen podle stejnojmenné povídky George Langelaana. Hlavní postavou je Helene (Patricia Owens), která sevému švagru Francoisovi (Vincent Price) a inspektoru Charasemu objasňuje okolnosti záhadné smrti jejího muže André Delombrea (Al Hedison). Podle jejího tvrzení vynalezl její muž jakýsi teleport, který následně vyskoušel sám na sobě. S ním se však nepozorovaně přenesla i malá moucha. Geny se pomíchaly a výsledkém byl muž s muší hlavou a končetinou a moucha z hlavou a končetinou lidskou. I když má André muší hlavu, je stále člověkem a snaží se hrůzné důsledky experimentu zvrátit. K tomu ale potřebuje mouchu s lidskou hlavou, kterou nikdo nemůže najít. Postupem času André usoudí, že hledání je beznadějné. Navíc zjišťuje, že jeho lidská stránka v něm mizí a ovládá ho moucha. Nakonec, za pomoci Helene, zničí všechny důkazy o experimentu a pak se sám vrhne pod lis.
Tento příběh Helene samozřejmě nikdo nevěří a inspektor Charas ji chce dokonce uvrhnout do blázince. Všechna obvinění však padnou ve chvíli, kdy inspektor a Francis uvidí mouchu s lidskou hlavou, která, zamotaná v pavoučí síti, křičí o pomoc.Film se stal hitem své doby a často je považován za skvělé završení hororové éry padesátých let. Tento úspěch podnítil natočení dvou pokračování: Return of the Fly a Curse of the Fly. V roce 1986 natočil David Cronenberg remake původního filmu, na nějž v roce 1988 navázalo další pokračování, Moucha II.
Film natočil německo-americký režisér Kurt Neumann, autor známého sci-fi hororu „Moucha“, podle románu J. F. Coopera „Lovec jelenů“ (1841). Příběh se odehrává ve 40. letech 18. století v oblasti jezera Otsego v dnešním státě New York. Lovec jelenů Nat Bumppo (Lex Barker) a jeho rudý přítel, náčelník Mohykánů Čingačkůk (Carlos Rivas) jsou znechuceni, když zjistí, že bílý lovec Tom Hutter a jeho společník Harry March obchodují s indiánskými skalpy, na něž angličtí kolonizátoři vypisují vysoké odměny. Mingové se za to mstí a útočí na Hutterův dřevěný srub, postavený na jezeře. Jsou ohroženy i Hutterovy dcery, snědá Hetty (Rita Moreno) a bílá Judit, která miluje Harryho Marche. Za zmínku stojí, že Lex Barker zde vyhlíží jako pozdější Old Shatterhand a je velmi pravděpodobné, že tvůrci německých mayovek se tímto filmem inspirovali...
Po návrate z emigrácie (od r.1974) v novembri 1989 sa Němec vrátil k námetu z konca 60.rokov- ku Klímovej novele Utrpení knížete Sternenhocha, avšak s odstupom od predlohy a až paradizujúcim nadhľadom. Mladé knieža sa ožení s dcérou vojenského vyslúžilca, tá však prejavuje odpor a končí v hladomorni. Knieža, zmietané láskou a výčitkami, zošalie, odmieta jej smrť a miluje sa s rozkladajúcou mętvolou. Dieťa - plod ich jedinej noci lásky - záhadne zmizne, aby sa objavilo na pohrebe rodičov ako položena-polomuž s dvoma hlavami, ponášajúcimi sa na hašterivých rodičov.
Nezapomenutelných sedm dní (Seven Days to Remember) je unikátní filmový dokument, který byl natočen v průběhu okupačního týdne od 20. do 27. srpna 1968 kameramany tehdejšího Krátkého filmu Praha. Po vynucených "moskevských dohodách" bylo už nemožné dokončit film v tehdejším Československu. Natočený materiál byl proto tajně dopraven do Kanady a tam zpracován za pomoci přátel z National Film Board. Původní anglický komentář četl Jiří Voskovec.
Film, ve kterém tehdejší prezident Novotný našel urážku svého majestátu, má neobyčejnou formu jakoby autentického záznamu jedné společenské události. Skupina sedmi lidí je pozvaná na oslavu, usřádanou blíže neurčenou významnou osobou. Cestou lesem je přepadne "fízlovské" komando, kterému velí směšná figurka drze infantilního a zákeřného Rudolfa. Přítomní překvapivě přijímají ponižující pozici a později se servilní zdvořilostí přijímají oznámení, že to všechno byl jen žert. Hostitel, který je s Rudolfem těsně spojený, zahájí slavnost v "zámeckém stylu" na břehu jezera, náladu mu však pokazí "útěk jednoho z hostí". Hostitel to chápe jako osobní urážku. Všichni hosté se spolu s loveckým psem vydávají za utečencem, jenž porušil společenská pravidla, a tím i strukturu vzájemné kolaborace, viny a lhostejnosti. S postavami (pokrytecký snaživec jako jejich pozdější samozvaný mluvčí, unavená hospodyňka, soustředěná na povrch věcí, její zaťatý manžel, který se později útěkem distancuje, dvojice svrchovaně prázdných veselých děvčat...) seznamuje diváky úvodní scéna pikniku na louce - "hosté" se chovají bez vzájemných vazeb, každý hovoří a prožívá vlastní monolog a vnímá jen sebe. Účastníci slavnosti dostanou role jak z morálněspolečenského pamfletu: "vladař", "aktivista", "racionalista", "přitakávač", "demokrat", "jediný, který nesouhlasí". Vladař hovoří tónem, v němž se žoviálnost Velkého dobrodince mísí s panovačností obávané autority. Film vyniká prostotou stylu a poetiky, kafkovskou absurdností, abstrakcí a generalizací (Němcova tvorba je osobitou syntézou třech sugescí - surrealismu, Kafky a Dostojevského). Z jednotlivých motivů jsou podstatné především dva: pomyslně ohraničené území, z něhož se nedá vystoupit, aby se nepřekročila "čára" a hromadné přemisťování hostí u stolů po zjištění, že nikdo nesedí na "svém" místě.
Slavné tragikomické podobenství Jana Němce, výrazově minimalistické a obsazené několika postavami, pojednává o různě maskovaných mocenských mechanismech, často demagogických a lákavých, ať již se žoviálním úsměškem ponižují lidskou důstojnost nebo ničí každého, kdo se odmítne přizpůsobit. Ještě zajímavější jsou však postřehy o chování lidí vystavených zátěžové situaci, třeba o tom, že na odiv vystavované protesty bývají pouhou pózou. Výsledné zjištění je překvapivé: pokud nesouhlasíme, je zbytečné cokoli říkat. Stačí se zdvihnout a odejít.
Tři volně propojené poetické hříčky o nešťastně zamilovaných samotářích (Pokušení manipulanta, Nastěnčiny sny a Dobrodružství sirotka Rudolfa) ve filmu Jana Němce přináší i první filmové role Marty Kubišové a Karla Gotta. Ve všech třech povídkách dominuje poezie, laskavý humor a nadhled. Úvodní
defilé krásek vzbuzuje v duši mladého manipulanta nenaplněnou touhu po doteku, ve fantazii umývačky nádobí se o ni uchází dokonce trojice mužů a podnapilý Rudolf se zamiluje na jakési oslavě...
Hlavními hrdiny filmu jsou dva mladí lidé - Michal a Ruby, jejichž setkání nás zasvětí do pravidel a tajemství alchymie. Právě oni jsou totiž vybráni, aby našli Kámen mudrců. Během svého putování najdou i něco navíc. Možná je to láska, ale možná je to jenom pocit, který se s ranním rozbřeskem vytratí. Kdo ví? "Láska v tomto případě zvítězí nade vším," říká Jan Němec, "přitom není ani definovaná, ani naplněná." Příběh se odehrává nejen v současném Česku, ale i v sídle skutečné moci - Washingtonu, D.C. Součástí filmu jsou i dokumentární záběry z nedávné minulosti, ve kterých tvůrce odkrývá jejich skutečnou historickou souvislost. Film je moderní pohádkou i mystifikací zároveň.
Obraz útěku dvou českých mladíků z transportu smrti je dynamizovaný a významově prohlubovaný vkomponováním asociativních retrospektiv zážitků a představ jednoho z nich. V opakovaných projekcích jeho snů, obav a tužeb vše lidské pomalu ustupuje živočišnému, úměrně s rostoucím tlakem ohrožení. Naturalisticky živě zhmotněná situace utečenců - jejich hlad, únava, úzkost, nutkání sebezáchovného pudu - to vše naznačuje pokus o záchranu za jakoukoliv cenu. Dvojice se stává štvanou zvěří, jíž loví senilní starci sudetské vesnice, zobrazující vládu bezmocných. Film ztvárňuje proud vědomí, transponují vnitřní vidění do strohé a originálně sevřené podoby, odkrývající hloubku úzkosti, šílené opuštěnosti, poníženého člověčenství, nemožnosti s někým se dorozumět a trápení se člověka jako odcizeného elementu v nepřátelském světě. Leitmotivem je touha po bezpečí, prezentovaná jako touha po domově. Němcův celovečerní debut patří k absolutní špičce české kinematografie. Zároveň navazuje na jeho krátký absolventský film Sousto, a to především zásluhou kamery, obdivuhodně se pohybující a kreslící smutek a bezútěšnost lesa...
Spořádané soužití Ivy Janžurové a Petra Nárožného je vážně otřeseno, když se objeví zpráva o nemanželském dítěti hlavy rodiny. Puntičkářský otec Novák je vyslán do lázní, což velice těžce nese. Denně volá domů a kontroluje chod své rodiny. Mezitím dostane jeho žena dopis o nemanželském dítěti, které se nachází v dětském domově. To zapříčiní narušení řádného chodu rodiny, která se domnívá, že jejich otec se prohřešil. Ten zase, když mu o dopise zmateně vypráví manželka, má za to, že jejich dcera Míša je v jiném stavu. Vznikne tím spousta nedorozumění, komických situací, rodiče paní Novákové plánují vystěhování nehodného zetě z bytu, ten zase v lázních protelefonuje nejen spoustu peněz, ale prošvihne několikrát i večerku. Když je jeho spolubydlící navíc nachytán na pokoji s jinou pacientkou, jsou oba předčasně z lázeňské péče propuštěni. Navíc se provalí i to, že sedmnáctiletá Míša má známost... Iva Janžurová, Zuzana Bydžovská, Karolina Slunéčková a František Hanus hráli své role už v divadelním představení "Domov v havárii", které mělo premiéru v sezóně 1978 - 1979 v Divadle na Vinohradech.
Ľudová komédia z dedinského prostredia 70. rokov rozpráva príbeh mimoriadne činorodého údržbára poľnohospodárskych strojov Vavřinca (JOSEF BLÁHA). Okrem svojej práce na družstve, kde si dokonale vie zorganizovať prácu t. j. zamestnať všetkých okolo seba veľmi rád sa pletie aj do záležitostí ostatných členov svojej rodiny manželky (LIBUŠE HAVLEKOVÁ), svojhlavého starého otca (VLASTIMIL BRODSKÝ) i babičky (VALERIE KAPLANOVÁ). K jeho posledným výčinom patrí aj organizácia svadby, o ktorej netuší, že už nie je potrebná...