K politickým výročím vznikaly povinně oslavné filmy - a mezi slavená výročí patřilo též řádně upravený odkaz Pražského povstání na počátku května 1945. Vypráví příběh českého lékaře a zdravotní sestry, které jako rukojmí zajala německá jednotka, obsadivší budovu gymnasia. Protagonisté tak museli řešit nesnadné mravní problémy, navíc umocněné ustavičným ohrožením. Tvůrci propojili v zásadě komorní drama, soustředně do omezeného prostoru a mezi několik jednajících postav, s rozmáchlými výjevy pouličních bojů, do nichž nezbytně zasáhnou i spásné ruské jednotky... Dlužno ovšem přiznat, že zamýšlená mravní i psychologická dilemata vyznívají hodně toporně a nepřesvědčivě jak vinou toporného režijního ztvárnění, tak bezvýrazných hereckých výkonů.
I delikventní mládenec najde své místo v životě i v práci, když mu v pomohou zkušení dělníci dobrým slovem i příkladem... Výrazně nabádavý film je naivní ve svém výchovném zanícení, stěží jej mohl brát někdo vážně už v době vzniku. Zobrazení mladých lidí a jejich převýchovy, na jejímž konci se skví přijetí komunistických ideálů, však splňuje politické požadavky doby vzniku.
Teprve při matčině pohřbu se sejde trojice znesvářených bratrů, kteří si až při této smutné příležitosti vyjasňují vzájemné postoje a stanoviska. Důležitou položkou je už samotné profesní a sociální zařazení: jeden je váženým vědcem, druhý pracuje jako autobusový řidič a poslední krátkodobě vyvázl z vězení. Režisér Václav Matějka chtěl sice vytvořit téměř bergmanovské drama o složitých mezilidských vztazích, avšak zápolí jak s velice tezovitým a neživotným scenáristickým nárysem, tak loutkovitě neumělou inscenační rovinou a klopotným vypravěčstvím. Zejména herecké zvládnutí jednotlivých úloh sklouzává k bezradné pózovitosti, nepomáhají ani občasné retrospektivy do matčiných ranějších let.
Mladý vězeň, jenž se pokusil o sebevraždu, získá několik dnů volna, aby se zotavil. Vypraví se do míst spjatých s jeho mládím, během krátké dovolené se seznámí s osamělou vesnickou učitelkou. Zaujme zvláště herecké ztvárnění, plně soustředěné na přiblížení vnitřních dilemat... Film s Petrem Čepkem v hlavní roli nemohl být do kin uveden kvůli účasti Kristýny Hanzalové, Československé Miss 1969, která před premiérou filmu emigrovala.
Začínající učitelka se na svém prvním působišti setkává jedině s pokrytectvím. Na maloměstě, kde se ocitla, naráží na nedůvěru při prosazování svých nejen pedagogických ideálů. Lidé, s nimiž přichází do kontaktu, zpohodlněli a jediné co si hlídají, je bezproblémová kariéra; proto se rozpadá i její milostný vztah. Jenže film nezachycuje normalizační bezčasí, naopak vyznívá jako notně konvenční a realizačně rozpačitá výzva k mravní očistě ve stylu dobových ideologických výzev. Navíc těžkopádně začleňuje rádoby poeticky koncipovaný masopustní rej masek.
Český film o lásce a manželské krizi jako pracovním úrazu, vznikl v roce 1986 a pod pracovním názvem Hroši nepláčou ho natočil režisér Václav Matějka podle scénáře Haliny Pawlovské a Milana Štaindlera. V hlavních rolích manželské dvojice Marty a Zdeňka Hradeckých se objeví poněkud nezvykle obsazená dvojice Dáša Veškrnová a Oldřich Kaiser, kterým to dozajista více sluší v komediálních rolích. Na další místa obsadil režisér ve své době populární zpěvačku Petru Janů jako zpěvačku Irenu, která rezignovala na lásku, manželství i dítě, jen aby neohrozila svou kariéru v pop music, Jana Hartla jako Vaška Hořánka, Josefa Somra jako ředitele Bártu, Radova Lukavského a Květu Fialovou jako Hradecké, Marii Rosůlkovou jako babičku, Janu Švandovou coby Táňu, Jiřinu Jiráskovou jako Jeníkovou a další.
Píše se rok 1883 a sociální demokrat Josef Hybeš organizuje stávku textilních dělníků. Hlavním požadavkem je zkrácení pracovní doby. Obraz dělnického vůdce i sociálního pnutí je však notně tezovitý a plochý, stejně jako ve všech normalizačních filmech, které ani neskrývají jednoúčelovou politickou objednávku.
I malé děti mohou postihnout velké starosti, třebaže nemusí úplně rozumět trápení dospělých. Vnímavá učitelka však vycítí z vyprávění malé holčičky, že tatínek odjel a maminka těžce onemocněla, závažné náznaky něčeho tragického a začne sama zjišťovat, co se děje... Film ovšem není určen pro dětské publikum, má naopak oslovit generaci jejich rodičů a prarodičů, ale počíná si způsobem velice melodramatickým. Tezovitě, nepřesvědčivě napsaný scénář předkládá dialogy i zápletky jen stěží uvěřitelné.
Opět můžete nahlédnout do zákulisí zámečku Riviéra na pražské periferii, kde se pod rouškou exkluzívního nočního podniku skrývá nevěstinec pro společenskou smetánku. Děj se odehrává v roce 1930 a přestože od událostí prvního dílu uplynulo již několik let, vášně rozpoutané tehdejšími intrikami stále nevychladly. Opět se můžete setkat s Renátou zvanou Anděl, dříve prostitukou nyní manželkou bankéře Justice a majitelkou Riviéry. Elegantní Madame, které podnik patřil předtím a nyní tu pracuje jako pouhá ředitelka a osnuje nové intriky, aby získala zpět vše, co ztratila a současně zničila Renatu. Nástrojem její pomsty se má stát šarmantní sňatkový podvodník Jaroslav, kterého v podniku uvede jako barona Slawického. Podaří se jí probudit Renatin zájem a tak se zdá, že past brzy zaklapne. Jenže vše nakonec dopadne jinak.
V zámečku nedaleko Prahy je šantán a nevěstinec Riviéra, určený pro klientelu z vyšších kruhů. Paní Gábi Stolařová, zvaná madam, sice bedlivě dohlíží na pořádek, jinak ale vede podnik v rodinném duchu a dbá, aby zákazníci byli spokojeni.. To jí ovšem nebrání použít proti nim ne zcela čistou fintu, když se ocitne ve finančních těžkostech. Zaběhaný chod věcí naruší nová zaměstnankyně, krásná Renáta, která k sobě rázem strhne pozornost všech hostů. Pod andělsky nevinným zjevem ale skrývá tvrdou ctižádost a chladně kalkulující mozek, o čemž se k vlastní škodě zanedlouho přesvědčí madam i ostatní dívky...