Pohledy z Greenawayova venkovského domu do krajiny, doprovázené jeho vlastním vyprávěním o lidech, jejichž život za různých okolností ukončil pád z okna. Na pozadí vyprávění hraje cembalo, které rovněž figuruje i ve fiktivních osudech některých lidí.
„Vycházející z mé záliby pro Pána prstenů J. R. R. Tolkiena. Vymyslel jsem fiktivní rané obyvatelstvo této oblasti, zvané Wracketi. Wracketi patřili do bažin, Marriotti žili na horách a byla tam další skupina, která žila v lese; chtěl jsem vytvořit velmi seriózní podvrh antropologicko-archeologických výzkumů těchto mýtických postav.“
Filmová adaptace Shakespearovy hry Bouře, která se nazývá PROSPEROVY KNIHY. Děj je sledován přímo z postavy Prospera, který přežívá se svou dcerou na pustém ostrově. S sebou má dohromady čtyřiadvacet knih od svého dvořana Gonzala. Zde Prospero vystupuje jako bůh a díky těmto kouzelným knihám ve kterých se nacházejí odhalení potřeb a života člověka dokáže vytvořit kouzelnou říši a ovládnout všechny nadpřirozené bytosti. Greenaway v tomto snímku také plní plátno obrazy, které jsou ovlivněny italskými renesančními mistry. Například Rubensova,Tinorettova či Klimtova díla.
Na začátku je malé děvče, jejíž otec maluje na její tělo kaligrafické znaky. V dospělosti pak žena hledá lidi, kteří by ji na tělo také psali. Setká se s bisexuálním Angličanem (Ewan McGregor), v nemž postupně poznává muže, který kdysi zradil jejího otce.
Mix opakujících se záběrů z benátských ulic, který doprovází koláž zvuků a hlas, který předříkává abecedu.
Za doprovodu Čtvera ročních období od A. Vivaldiho sledujeme idylické venkovské záběry, v kterých se objevuje Greenawayova manželka a dcerka Hannah. Hlas Colina Cantlieho vypráví s obrazem nesouvisející příběh, zatímco Greenaway a Hannah vyjmenovávají písmena abecedy a slova, která jimi začínají.
The Falls, Fallové, to jsou jména na stránce vytržené z telefonního seznamu, která se proměňují ve tváře, osudy, příběhy. Snímek poté představuje skládačku 92 portrétů osob, jejichž příjmení začínají právě na 'Fall...'. Režisér si v této mozaice pohrává s různými tvůrčími postupy, s rozličnými osudy. Kompiluje, extrahuje, odkazuje na svá vlastní díla minulá i plánovaná a na tvorbu jiných tvůrců - ovšem jen v náznacích nebo zašifrovaně.
V Topení po číslech s antiemotivním chladem děje kontrastuje krása obrazu přesyceného významy, stejně jako lyričnost východoanglické krajiny, kam je děj umístěn (inspirace holandskými mistry a anglickými krajináři předminulého století). Režisérova záliba v číslech a řádu astrologie nabývá absurdních dimenzí v příběhu tří žen stejného jména Cissie Colpittsová, které náleží ke třem generacím a jsou spolu možná v příbuzenském poměru (nebo jsou jednou ženou ve třech obdobích života). Všechny tři Cissie postupně utopí své neuspokojující manžely a spoluúčast si vynucují na svém sousedu, romantickém ohledávači mrtvol Henry Madgettovi. Příslib lásky však ani jednou nedojde naplnění, Madgett je třikrát odmítnut, aby byl v závěru, kdy je celá vražednická aféra odhalena policií, vyvezen na projíždku a utopen.
Rozporuplne prijatý, konštrukčne brilantný film koncipovaný do statických a silne estetizovaných obrazov, sa vyznačuje intelektuálnou rafinovanosťou manieristickej hry na ilúziu a skutočnosť, pričom postráda výraznejšie emocionálne pôsobenie. Na konci 17. storočia, v dobe vrcholného baroka, súhlasí módny maliar Neville s tým, že za 12 dní zhotoví podľa vlastného výberu 12 kresieb usadlosti - šľachtického vidieckeho sídla bohatej aristokratky pani Herbertovej v čase neprítomnosti jej manžela, pod podmienkou, že bude mať maximálnu slobodu, a že pani domu mu bude počas kreslenia po vôli. Umelec celkom ovládne priestor usadlosti, čo mimoriadne ťažko znáša namrzený aristokrat Talman - nemecký protestant, arogantný manžel dcéry pani Herbertovej. Neville povýšenecky núti pani Herbertovú, márne sa snažiacu odstúpiť od zmluvy, aby sa s ním milovala na najrôznejších miestach. V jeho jednotlivých výjavoch sa objavujú náznaky poukazujúce na konkrétne udalosti (napr. rebrík vedúci do izby ako stopa nevery) a veci neprítomného pána Herberta. V rámci štylizácie všetkých prvkov filmového vyjadrovania skúma Greenaway životný štýl a rozpory baroka - od zachytenia života panstva, cez dobové umelecké maniere až k vzniku anglických parkov, k pestovateľstvu a záhradníctvu, či k prenikaniu cudzích vplyvov na anglický vidiek.
„O užití a zneužití telefonu a problémech, kde literatura končí a film začíná.“ Problém, jak scénář převést na plátno, Greenaway tentokrát vyřešil radikálně – krom záběrů tradičních červených telefonních budek (dnes už jich v Británii zbylo poskrovnu) totiž na plátně uvidím přímo rukopisy scénářů. Všechny postavy těchto kratičkých příběhů mají iniciály H.C.