Filmy online ke shlédnutí zdarma

V Římě byla zavražděna prostitutka. Lidé, kteří byli tu noc poblíž místa činu, jsou všichni podezřelí... mezi nimi se skrývá i samotný vrah. Filmový debut Bernarda Bertolucciho napsal podle skutečného případu Pier Paolo Pasolini.

Shandurai opouští Afriku, protože se její manžel stal politickým vězněm. Začne v Římě studovat nedicínu a stará se o vilu pana Kinskyho, pianisty a skladatele. Mladá žena bydlí v jednom pokoji romantické římské vily a po čase ji majitel začne zaplavovat květinami a dárky. Udělal by pro ni cokoliv. Ona však touží po jediném - aby byl její manžel znovu na svobodě...

Príbeh sa odohráva v Taliansku a sleduje prelínajúce sa životy dvoch chlapcov (a neskôr mužov). Jedným je sedliacky bastard Olmo Dalcò (Gérard Depardieu) a druhým syn majiteľa veľkých pozemkov Alfredo Berlinghieri (Robert De Niro). Dráma začína v roku 1900 a končí v roku 1945. Zameriava sa na vzostup fašizmu, následnú reakciu sedliakov podporujúcich komunizmus a na to, ako tieto udalosti formovali osudy dvoch hlavných hrdinov.

Marie žije na francúzskom vidieku, aby dôsledne uchovala svoje tajomstvo. Vždy, keď zaspí, má sen o tom, že žije v New Yorku a volá sa Marty. Keď zaspí Marty v Amerike, vo sne sa stáva Marie a žije vo Francúzsku. Obe žijú dva životy a sú zmätené, nevedia, ktorý život je skutočný a aký je len snom. Čo však urobia, keď sa v ich blízkosti objavia muži, ktorí ich chcú spoznať bližšie? Marie sa totiž zoznámi so sympatickým cudzincom a Marty má zase milého manažéra. Obe majú teda rovnaký problém nemôžu ich pustiť do svojich spální, pretože nechcú, aby sa ich nové životy ukončili. Otázka však znie sú tí muži skutoční? Možno poradia psychoterapeuti, čo však, ak aj tí sa im iba zdajú? Sú obe ženy nejakým spôsobom spojené, alebo jedna z nich má čudesné vidiny? A ktorá z nich? Marie a Marty musia zistiť, čo je skutočnosť a čo sen a vybrať si medzi nimi...

Je 30.12. 1999 v noci. Kdesi v Belgii na vlámské straně jazykové hranice lidé bujaře slaví blížící se Nový rok. Málokoho by ale napadlo, co přinese Belgičanům poslední den starého roku – totální rozdělení dvou národností žijících doposud poměrně pospolitě. Jakmile hodiny odbijí půlnoc, dozvíme se, že známá ulice už není jak bývala, ale je rozdělena vysokou zdí střeženou hlídkami na vlámskou a valonskou část. Sympatický Valon Albert, majitel stánku s rychlým občerstvením, náhle zjistí, že mu z jeho krámku na pomezí zbyla jen půlka. Snaží se dostat zpět na „svou“ valonskou stranu zdi, ale neúspěšně… Pomůže mu v jeho snažení půvabná Vlámka Wendy? A není ona zeď postavena hlavně v myslích samotných Belgičanů?

Sedemročný Ludovico žije v kruhu milujúcej rodiny. Ale len do chvíle, keď okoliu začne byť podozrivá jeho záľuba v obliekaní si dievčenských šiat. Ludovic je totiž dievčatko uväznené v tele chlapca. Verí, že keď raz dospeje, premení sa na na skutočnú ženu. Jeho rodičia dlho považujú prezliekanie, túžbu po dlhých vlasoch a hru s bábikami za detský rozmar. Tlak susedov a školy však začína byť neznesiteľný. V malej predmestskej komunite sa klebety rýchlo šíria. Situácia sa vyhrocuje, keď Ludovica kvôli inakosti vylúčia zo školy a jeho otec stratí prácu. Sedenia u psychológa nenapredujú tak, ako by si Ludovicovi rodičia predstavovali a nakoniec strácajú trpezlivosť i rozvahu. Film sa venuje problematike transexuality a intolerancie prostredníctvom bežných aspektov každodenného života. Zachytáva reakcie rodiny, nevraživosť komunity i detský svet, ktorý sa voči nevraživosti nevie brániť a dianie okolo reflektuje citlivým pohľadom. Film získal Zlatý glóbus za najlepší zahraničný film, Európsk u filmovú cenu za najlepší scenár, Kryštálový glóbus na MFF Karlovy Vary a množstvo iných ocenení.

Neutěšený, meditativní obraz lidské samoty tváří v tvář smrti. Děj snímku se odehrává koncem 19. století. Dvě zámožné sestry (Ingrid Thulinová a Liv Ullmannová) přijíždějí na rodinný statek, aby se svou smrtelně nemocnou setrou (Harriet Anderssonová) strávili poslední dny jejího života. Zatímco obě ženy, poznamenány manželstvím a egoismem, nejsou vůči umírající schopny vyvinout citový vztah, nesobecká služebná (Kari Sylwanová), která ji ošetřuje, pečuje o každou její potřebu a poskytuje jí čistou, bezmeznou lásku. Kruté a zároveň utěšující Šepoty a výkřiky odhalují složitou krajinu lidského utrpení, žalu a soucitu, kterou svým neobyčejným výkonem oživují Bergmanovi osvědčení herci. Film získal mnoho zahraničních poct, nejvyšší ocenění Švédského filmového ústavu za rok 1973, dále Oscara za kameru (S. Nykvist) a Cenu Nejvyšší technické komise na MFF v Cannes 1973.

V prvním filmu ostrovní trilogie (HODINA VLKŮ, HANBA, NÁRUŽIVOST), natočené na ostrově Fårö, se střetávají pozitivní a negativní síly, které se složitě přelévají v partnerském vztahu duševně nemocného malíře Johana (Max von Sydow) a jeho těhotné ženy. Zemitá Alma (Liv Ullmannová), prozářená vnitřním jasem a cele oddaná svému muži, bývá označována za jednu z nejkrásnějších ženských figur v Bergmanově filmografii. Její celistvá osobnost, kypící tělesným i duševním zdravím, napájená archetypální silou mateřství, se bytostně brání temnotám manželova vnitřního světa. Cit jí však velí sdílet s ním jeho úzkostné chiméry, a tak se nechá vtáhnout do Johanovy chorobně rozjitřené imaginace. Tam však už ztrácí svou světskou sílu a nedokáže muže uchránit před ničivými běsy. Po jeho zmizení zůstane Alma na ostrově sama, v očekávání dítěte, které se ovšem v Bergmanově filmu už nenarodí. Naděje, naznačovaná na začátku filmu v rozkvetlém stromu, se na jeho konci vytratila: Almu zastihujeme sedící pod holou kostrou stromu. V Bergmanových filmech bývá často mateřství upřeno právě těm hrdinkám, které jsou k němu svou přirozeností nejvíc disponované. A naopak ty, které jsou dětmi obdařené, k nim nenacházejí blízký vztah. Hodina vlka je časom medzi polnocou a úsvitom, kedy umiera najviac chorých a rodí sa najviac detí. Je to čas, kedy živých v hlbokom spánku prenasledujú ich najtemnejšie obavy a nočné mory. V tomto čase ožívajú duchovia a démoni. Tým musí čeliť Johan Borg, maliar sužovaný strachom i tvorivou krízou, ktorý žije na odľahlom ostrove ďaleko od ľudí iba so svojou tehotnou manželkou Almou. Johan sa noc čo noc vyhýba spánku, aby ušiel pred svojimi vnútornými démonmi. Počas prebdených nocí rozpráva žene zvláštne príbehy, nevedno či nočné mory alebo spomienky, a ona len počúva. Ich tichý život naruší bohémska spoločnosť schudobneného baróna von Merkensa, ktorý manželov pozve do svojho sídla na druhom konci ostrova. Počas tejto návštevy bujará spoločnosť konfrontuje Johana s jeho minulosťou a nočné mory sa náhle premieňajú na skutočnosť. Režisér Ingmar Bergman nakrútil existenciálne podobenstvo o strachu, driemajúcom v každom človeku, ako surreálne ladený horor. Fantázia sa v ňom mieša so skutočnosťou a pohlcuje hrdinov v bezodnej priepasti ich vlastného vnútra. Americká filmová kritika ocenila réžiu Ingmara Bergmana a združenie amerických filmárov National Board of Review udelilo herečke Liv Ullmannovej cenu za stvárnenie úlohy Almy Borgovej.

Psychologické drama jednoho z nejvýznamnějších autorských filmařů 20. století je adaptací čtyř povídek spisovatelky Birgit Tengroth. Bertil a Rut jsou manželé a štěstí se k ním otáčí zády v podobě nemohoucnosti počít potomka. Zpáteční cesta vlakem z dovolené v Itálii se mění v kolbiště jejich vzájemné nenávisti. V retrospektivě sledujeme Violu, která je bývalou Bertilovou milenkou, a procházíme s ní vztahem s psychiatrem a posléze s lesbickou tanečnicí. Citové pohnutky a sklíčenost Violy jsou současným odrazem Rut a jejího zklamání z manželství. Ingmar Bergman v tomto snímku, kromě mistrného vykreslení zákoutí ženských duší, obnažuje tanec a divadlo jako neúspěšný způsob hledání sama sebe, protože hlavní postavy filmu se snaží seberealizovat baletem.

Ve třetím díle komorní trilogie nazvaném MLČENÍ v němž Bůh nejen mlčí, ale zcela "absentuje", zkoumá Bergman duševní a citovou krizi dvou sester: intelektuálky Ester a živočišné Anny, které se octnou ve fiktivní zemi v předválečném stavu. V intimním vhledu do jejich napjatého vztahu a tíživé osamělosti ve dvou se obnažuje jako diagnostický příznak i narušená sexualita. Tři proslavené erotické scény na svou dobu odvážně odtabuizované vyvolaly skandální reakci a vedly dokonce k obvinění režiséra z pornografie. Umělecký výraz byl tehdy při uvedení filmu lehce zastíněn diváckým "voyeurským" zážitkem. Pro Bergmana sex v MLČENÍ představoval sféru, v níž se zrcadlilo odcizení v mezilidských vztazích.