Swann s několika přáteli se utkají s Nixem/Puritánem, vůdcem sekty, zabijí ho a ze spárů sekty osvobodí mladou dívku. Po třinácti letech se soukromý detektiv Harry D´Amour stane náhodným svědkem vraždy vykladače karet. Tím se dostane do kolotoče nezvyklých událostí plných magie a násilí. Kolem začínají umírat lidé, včetně iluzionisty Swanna. Harry se nejen prostřednictvím Swannovy vdovy Dorothey (jež je onou osvobozenou dívkou) snaží přijít všemu na kloub. Vše směřuje k tomu, že Nix není tak úplně mrtev, jak by se zdálo, a chystá se znovu povstat. Sekta se opět schází v poušti, aby se stala svědkem Puritánova znovuzrození. Harrymu nezbývá, než se zlu postavit a utkat se s Puritánem.
Larry Cotton se stěhuje se svou manželkou Julií do starého rodinného domu. Na půdě naleznou důkazy, že stavbu nějaký čas obýval Larryho delší dobu nezvěstný bratr Frank, který je protikladem svému možná až příliš slušnému sourozenci. Julia kdysi Larryho s Frankem podvedla, dal jí něco, co se svým zákonným manželem nikdy nepoznala. Nikdo nemá potuchy, že se Frank spojil s peklem a vrátit zpět ho může krev dopadající na podlahu prázdné místnosti v patře staronového domu. Stará láska nerezaví...
Padesátiletý vedoucí pracovník v zahraničním obchodu se seznámí na brněnském veletrhu s dvacetiletou studentkou. Vztah vyvolává konfrontační vzpomínky na vlastní mládí a ideály... Oblíbený motiv režiséra Jaroslava Balíka je i tentokrát obalen ideologicky správným viděním.
Plejádu hrdinek přebývajících v provizoriu někdejších Ženských domovů spojuje jeden rys - většinou se cítí osaměle. Některé si na tento stav zvykly a rezignovaly, jiné stále věří ve šťastnější budoucnost... Režisér Jaroslav Balík, opírající se o scénář Jana Otčenáška, načrtává různorodé osobnosti odlišující se věkem i povahami, avšak výsledek příliš strhující není. Film je zbytečně zatížen upovídaností a ani vypravěčská nápaditost nepatří k silným stránkám.
V éře nastupujícího nacismu v Německu se u divého muže, vystavovaného v cirkusu pro pobavení publika, zjistí jeho původ - a ukáže se, že se jedná o dědice velkého majetku. Nový vlastník se jednak musí učit společenskému chování, jednak vzdorovat úkladům těch, kteří se jeho jmění sami rádi zmocnili... "Tarzanova smrt" byla distribuován společně s filmem "Blbec z Xeenemünde".
Dávno před tím, než na veřejnost pronikly zvěsti o klonování, vymyslel Jaroslav Balík něco podobného právě v tomo filmu natočeném v roce 1972. Dlouho trvá, že vyjde najevo, že zlá a bezcitná dvojnice, k nerozeznání podobná půvabné dívce, je umělá bytost. Nakonec však spravedlnost a láska přece jen zvítězí... Poplatnost normalizační době se projevuje v tom, že za všechny špatnosti mohou bestiální imperialisté, sledující jedině zisk. Titulní dvojroli si zahrála spíše jen pózující Jana Brejchová, atraktivní téma podlehlo ideologickému zatížení.
Skončila první světová válka, svět se potýká s hmotnou i duchovní krizí a někdejší elity se ocitají v nouzi. Přesně to postihlo bývalého důstojníka, jenž se v poválečné Vídni setkává se svým někdejším sluhou, jenž se nyní prosadil díky šmelinářským schopnostem. Sociálně akcentovaný snímek, který ilustrativně popisuje ztrátu svědomí i zábran honbě za pochybnou prosperitou, sice vznikal v koprodukci s Rakouskem, avšak nijak se vymyká z linie obvyklých vyprávěnek o prohnilosti kapitalismu.
30. léta: Příběh jedné bezohledné kariéry. Dvacetiletý Karel je vyhozen z baťovy školy práce a nezbývá mu než se za každou cenu prosadit v nakladatelských podnicích strýce Kubáta. Velmi razantní úprava předlohy zásadně pozměnila celý příběh, který je zasazen i do zcela jiných historických souvislostí. Vznikl schematický a vlažně propagandistický plakát.
Příběh šestašedesátiletého Karla Pluhaře je příběhem stárnoucího člověka, příběh komorního, niterného účtování a zamyšlení nad životem. Karel Pluhař žije v početné rodině svých dětí, obstarává nejednu záležitost a cítí se vnitřně mladší a kupodivu mnohem méně vyhaslý než jeho dospělé děti "na vrcholu sil". Když se seznámí s Marií, ženou v mnohém nešťastnou, pocítí, že chopí-li se této příležitosti bez ohledu na malicherné zájmy a zábrany, může se ocitnout na prahu nového štěstí. Společně s Marií poznává, že člověk se nemá vracet k planému lítostivému vzpomínání, ale až do poslední chvíle života má s nadějemi a kurážnou podnikavostí hledět vpřed. Jen tak se mu život bohatě znásobí, nezadržitelně uplývající čas ztratí svou drtivou hořkost a člověk nepozná tíživé myšlenky staroby ani krutou deziluzi z trpného odevzdání se.
Povídkový snímek zkoumá často tragický dopad předsudků či podezírání, které opírají jen vzhled lidské tváře. Hosté v jedné zapadlé hospůdce líčí vlastní zkušenosti s takovými případy, navíc ovlivněnými zážitky z první světové války...
