Jeruzalém, semknutá komunita přísně ortodoxních Židů. Aaron má prosperující košer řeznictví a spokojené manželství s Rivkou, s níž má čtyři děti. Sám na všechno nestačí, a tak si na dveře svého krámku vyvěsí ceduli, že hledá pomocníka. Zakrátko na prahu stojí pohledný student Ezri, jenž má o práci zájem, ačkoli řezničině vůbec nerozumí. Ezri je snad až příliš krásný a příliš jemný pro tento svět přísných pravidel, která Aaron, zcela propadnuvší mladíkovu kouzlu, jednoho dne nenávratně poruší a bezhlavě se zamiluje... Režisér filmu říká, že hlavní tragédií tohoto příběhu, který sice není napsán podle skutečné události, ale mohl se stát kdykoli a kdekoli, je fakt, že věřící nepovažují homosexualitu za zločin – je to prostě něco, co neexistuje. „Jak se můžete vyrovnat s něčím, o čem je psáno, že to prostě není? V talmudu stojí, že synové Izraele ani nemohou upadnout v podezření, že by něco takového dělali... Název filmu odkazuje k očím komunity, která nás sleduje na každém kroku, k očím Boha, ale nejen to. Pro mne je to film spíše o vyrovnání s vírou, s vlastním bytím.“ [44. MFFKV 2009]
Tradiční stavení u silnice a jeho rozlehlý dvůr jsou vždy plné návštěvníků. Žije tu stařena Ajdaj, obdařená magickými schopnostmi. Ví o životě víc než běžní smrtelníci, žije v souladu s vůlí přírody. Umí vyléčit duši a tělo, usmířit rozhárané vztahy, rozpozná lidské pohnutky a záměry, je s to podpořit síly dobra proti zlu. Jejím největším štěstím je vnuk, kterého k ní přivezl syn, když se ocitl v nesnázích. Ty souvisejí s plány mafiánského podnikatele Batyra, jenž chce na poutním místě postavit benzinovou pumpu a motel. Po zákeřném únosu vnuka neznámo kam zmizí i Ajdaj, jediná bytost, která může zrušit prokletí znesvěceného místa a zvrácených vztahů… Kromě poutavého vylíčení šamanismu a zajímavého rozvětvení příběhu se režisérce daří i nenásilná sociální a psychologická konfrontace tradičních kazašských hodnot s vulgární podnikatelskou civilizací. [44. MFFKV 2009]
Samson a Dalila žijí v komunitě původních obyvatel Austrálie v Bohem zapomenutém kraji uprostřed pouště, kde je každý den stejný jako ten předchozí, vše se cyklicky opakuje a zůstává neměnné a nezdá se, že by to někomu vadilo. Samsonovi je patnáct, rád loví, čichá lepidlo a benzin a také miluje hudbu. Dobrosrdečná Dalila žije s babičkou, která jednoho dne zemře. Rodina si myslí, že je to Dalilina vina, a dívku potrestá. Pak Dalila potkává Samsona a rodí se velká láska. City zůstávají nevyřčené, jelikož slova nejsou tím hlavním prostředkem, jímž spolu Aboriginálové komunikují. Samson a Dalila se vydávají do města, ale jelikož nemají žádné peníze, živoří spolu pod mostem. Začínají s drobnými krádežemi a z Dalily se pomalu stává jiný člověk. Mladí lidé zjišťují, že život mimo jejich komunitu může být velice krutý. Ve filmu s úchvatnou kamerou a působivým soundtrackem excelují neherci Rowan McNamara a Marissa Gibsonová. Režisér Warwick Thornton, který sám má aboriginálské kořeny, si za tento nádherný netradiční milostný příběh odnesl z festivalu v Cannes prestižní Zlatou kameru, cenu za nejlepší debut udělovanou napříč všemi sekcemi. [44. MFFKV 2009]
Ramírez je atraktivní, sebevědomý a osamocený mladík s uhlazeným chováním a nevyzpytatelnou tváří, bloumající bezcílně životem. Přestože obývá luxusní byt v Madridu a jako příslušník nejbohatší vrstvy netrpí žádným druhem hmotné nouze, zvolil si za životní cestu zločin. Ve dne drogový dealer, v noci nebezpečný lovec anonymních dívek, které se poté stávají předmětem jeho perverzně zaměřených „uměleckých“ sklonů. Jeho povaha je zahalena tajemstvím, možná bychom k ní nalezli klíč ve lhostejnosti vůči matce upoutané na lůžko. Posedlost rychlým sexem i fenoménem fotografie se spojují v bludný kruh, až se Ramírez nakonec stává štvancem sebe samého a obětí vlastní bezcitnosti. [44. MFFKV 2009]
Sedm lidí spolu cestuje do Manily. Během jejich cesty málem dojde ke smrtelné nehodě. Té se vyvarují na poslední chvíli, když je před ní varuje spolucestující Romano, který ji viděl již dříve ve své vizi. Smrt se ale nedá obelstít. Postupně si pro cestující, kteří měli při nehodě zemřít, stejně přichází.
Celovečerní dokumentární film Válečné hry vypráví o dramatických osudech plukovníka Ryszarda Kuklińského. Člověka, o kterém prý někdejší šéf CIA William Casey prohlásil: „Nikdo jiný na světě v posledních 40 letech neuškodil komunismu více než tenhle Polák.“ Kdo byl ve skutečnosti plukovník Kukliński? Američané říkají, že to byl hrdina, Rusové ho považují za zrádce, v Polsku se názory na jeho osobu různí.
Válečné hry měly v Polsku svoji premiéru v únoru tohoto roku. Dosud měly pouze jednu zahraniční projekci, a to v sídle CIA v Washingtonu.
Film je výsledkem čtyřleté dokumentační práce, režisér filmu se spolu se štábem v USA, Rusku a Polsku dostal k často neznámým nebo dosud tajným, ale mimořádně významným materiálům.
Osu snímku tvoří záznam cesty filmového štábu do USA krátce po Kuklińského smrti. Režisér a jeho tým navštíví jeho dům na Floridě, kde ho Kuklińského vdova prosí o převezení ostatků manžela a nejstaršího syna Waldemara na smuteční obřad do Washingtonu. Je to symbolická cesta, která jistým způsobem uzavírá plukovníkův životní kruh a vede městy a místy, kde žil.
Autor představuje archivní materiály týkající se velkých vojenských manévrů v 60. letech nebo tragických událostí na polském pobřeží, kde v roce 1970 komunistická moc použila násilí při dělnických protestech, ale i procesu plukovníka Kuklińského, ve kterém padl trest nejvyšší…
Máša se po nevydařeném manželství stáhla do ulity skromné profese: překládá vážnou literaturu. Finanční tíseň ji donutí přijmout nabídku na tlumočení semináře anglického loutkáře. Tom předvádí mladým Rusům loutku, kterou pojednal jako své lepší alter ego. Její vtipné hlášky zpochybňují a korigují Tomovy pohnutky. Zřejmě proto netýkavka Máša, odhodlaná ignorovat mladíkovu dotěrnost, neodolá výzvě jeho mluvčího. Proti svým zásadám a k vlastnímu překvapení najde zalíbení v nepředložených akcích iniciovaných vynalézavým Tomem. Oboustrannou zamilovanost však komplikuje neadekvátnost citů nesourodého páru… Režisérka si pohrává s růzností povah a mentalit protagonistů své rozverné love story. Utahuje si z ruské sexuální zakomplexovanosti i ze sebestředné nevázanosti západního ražení. Děj ozvláštňuje klipovými postřehy, gagy a náladovými záběry rušných ulic současné Moskvy. [44. MFFKV 2009]
V městečku zvaném Panika, na dohled od farmáře Stevena a jeho ženy Jeanine, žijí v jednom domě Kovboj, Indián a Kůň. Nerozlučná trojice přátel prožívá bizarní dobrodružství, jež je zavedou mimo jiné do středu země, zamrzlé tundry a paralelního podvodního světa obývaného podvodnickými příšerkami se špičatými hlavami. Naši hrdinové jsou plastové figurky evokující dětství, kterým technikou stop motion vdechla život nerozlučná dvojice belgických animátorů. Excentrická komediální šaráda plná vypilovaných odzbrojujících gagů, vycházející mimo jiné z dědictví surrealismu, nabízí animovanou akční podívanou par excellence, jíž před nedávnem doslova podlehlo publikum canneského festivalu. Celovečerní verze neodolatelných peripetií plastových protagonistů, jež vznikala celé dva roky, vychází z kultovního, cenami ověnčeného dvacetidílného televizního seriálu.
Nobuko snila o tom, že v Tokiu prorazí jako herečka. Namísto toho žije rozvedená třicátnice s filmografií čítající hrstku snímků pro dospělé v rodném maloměstě u rodičů, jimž pomáhá s údržbou šintoistické svatyně. Herecký pseudonym Nonko, kterým ji její známí oslovují, permanentně připomíná vyprahlé a o ideály připravené ženě její neúspěch – stejně jako dveře do dětského pokoje v domě rodičů polepené jejími naivními dětskými vzory. Pro své okolí je Nonko odepsaná a i ona sama se zřekla jakýchkoli ambicí na štěstí. Do jejího života náhle vstupují dva muži – idealistický, cílevědomý mladík a její bývalý manžel. Režisér i tentokrát uplatňuje svůj silně empatický a nevybíravě upřímný přístup k outsiderům. Zahrnutím bezprostředních sexuálních scén, které významně dokreslují postavu hrdinky, se film hlásí k odkazu japonských vytříbených „ženských“ erotických filmů ze 70. let. [44. MFFKV 2009]
Ivan, bývalý rockový zpěvák a válečný veterán, přišel ve válce o obě nohy. V šestatřiceti letech se zároveň musí vyrovnávat s rozpadlým manželstvím a smířit s tím, že se nemůže vídat se synem. Nemá budoucnost právě tak jako spousta jeho kolegů, z nichž mnozí buď raději skoncovali se životem, nebo živoří v ústavech. Ivanův otec Izidor, proslulý politický vězeň v bývalé Jugoslávii, touží proniknout do chorvatského parlamentu. Uprostřed volební kampaně se však objeví srbský uprchlík Simo a začne Izidora vydírat. Brzy začínají na povrch vyvěrat nečekaná fakta... Příběh, natočený na motivy úspěšné divadelní hry, je srozumitelný nejen těm, kteří vědí, co se odehrávalo v Bosně, Chorvatsku a Srbsku během války i po ní. Nadčasové téma o veteránech, postižených válkou i tím, že jim nikdo nedokáže pomoci. O jejich osamění a rodinách, odsouzených k zániku zločinnou absurditou války... Nejlepší chorvatský film roku 2008 se stal zároveň se šesti cenami Zlatá aréna (za nejlepší film, režii, herecký výkon, hudbu, zvukové a speciální efekty) absolutním vítězem 55. MFF v Pule. [44. MFFKV 2009]
