Má tři syny, žádného manžela a její život je uspořádaný chaos...
Róza je osamělá matka tří téměř dospělých synů. S jejich otcem se rozešla před mnoha lety a žádný s chlapců vlastně neví proč. Podezřívají matku, že příčinou rozpadu rodiny je její milostný románek. Róza se pere se životem statečně. Nejstarší syn Bernd vydělává peníze ve dne v noci, aby rodinu podpořil, prostřední Axi se zaučuje v bance a nejmladší osmnáctiletý Stan si odžívá bouřlivá léta na střední škole. Raději má ovšem divoké mejdany a noční tahy. I Róza kdysi žila bouřlivým životem. Teď si užívá svůj spořádaný občasný vztah s přítelem a píše laciné románky pro ženy. Všichni mají v tomto každodenním chaosu už svá místa, když se najednou na scéně objeví Jürgen, otec chlapců. Nikdo netuší, co dobrého to přinese, ale věci dostanou nečekaný spád. V hlavní roli uvidíme jednu z nejobsazovanějších německých hereček střední generace Corinnu Harfouchovou (1954), která si mj. zahrála i naši Boženu Němcovou v německém životopisném snímku "A tou nocí nevidím ani jedinou hvězdu" (2005) a získala řadu prestižních hereckých cen.
Fausta trpí syndromem, který nasála s mateřským mlékem. Jde o psychické onemocnění dětí narozených ženám, jež byly v Peru znásilněny v dobách hrůzné války 70. let. Válka je dávno pryč, ale Faustě ukradla duši i dětství. Náhlá matčina smrt ji však přinutí, aby se začala vyrovnávat nejen se strachem, jímž byla odkojena a kterým ji spolu se vzpomínkami a smutnými písněmi za života živila její matka, ale i se svým vlastním tajemstvím: za neustálého strachu ze znásilnění si chrání svou nedotknutelnost tím, že si zasunula do lůna bramboru... „Prosím Boha, aby mi dovolil na všechno zapomenout,“ věta, kterou od žen, postižených stejným osudem jako ve filmu Faustina matka, často slýchala také představitelka hlavní role Magaly Solierová. Možná právě zoufalství a vztek, které se jí zmocňovaly při výpovědích obětí, se podílely na jejím skvělém výkonu, kdy rolí Fausty potvrzuje, že spolu s režisérkou za ty čtyři roky, které uběhly od jejich společné prvotiny Madeinusa, prošla dalším intenzivním uměleckým zráním.
Kawahira Keita uzavře pakt s liščí démonkou Yoko a stane se jejím pánem přičemž doufá, že mu bude vařit a poskytovat jiné příjemné služby. Jenže jeho sny se rozplynou velmi rychle když zjistí, že Yoko je jedním z nejsilnějších démonů a rozhodně mu nehodlá vařit, ba právě naopak. Keita se s danou situací nehodlá smířit a hledá lásku u jiných dívek, což ovšem Yoko nemůže snést a Keitu vždy chytí a potrestá tak, že je pak po celém městě známý jako král perverzáků.
Dokumentární film o genocidách, jenž se snaží poukázat na hrůzy, kterými si prošly některé národy v dávných dobách, ale i v současnosti. Hlavní pozornost je věnována genocidě Arménů, která je považována za vůbec první v 19. století. Nechybí rozhovory s na slovo vzatými odborníky, s lidmi, kteří genocidu přežili, ale také s lidmi, kteří se snaží upozornit na to, že se genocidy staly a stále ještě stávají. Takovými jsou právě členové populární hard-rockové skupiny System of a Down. Hudba této kapely dobprovází celý film a samotní členové, jenž jsou potomky Arménů, poskytli několik rozhovorů. Snímek režírovala v roce 2006 Carla Garapedian a získal ocenění AFI Audience Award za nejlepší dokument.
Hrdinou americké rodinné komedie je dvanáctiletý Owen, který se náhodou střetne s trojicí zlodějů diamantů. Když jejich pes, v jehož obojku je ukryt lup v hodnotě pěti milionů dolarů, uteče do lesů, chlapec se s ním schová do tajné skrýše…
Hrdinou americké rodinné komedie je dvanáctiletý Owen, jenž se střetne s trojicí lupičů, kteří ukradli vzácné diamanty. Jejich šéf Jackie Seemoore je ukryl do obojku slepeckého psa a v přestrojení se mu podařilo propašovat lup v ceně pěti milionů dolarů z letiště. Když však zastaví u dálnice a chlapec chce dát žíznivému zvířeti napít, pes uteče a nastává honička po okolních lesích. A protože Owenovi je jasné, že tu něco nehraje, schová se i se psem do tajné opevněné skrýše. Ta sice stojí v místech, kde údajně žije legendární stařec zvaný „blázen z hor”, jehož se všichni bojí, ale teď se hodí jako útočiště před rozzuřenými zloději. V režii Marka Stouffera hrají Luke Benward, French Stewart, Kelly Perine, Kevin Farley a Brittany Curranová.
Už druhým měsícem řádí v Petrohradě sériový vrah. Každou středu se jeho obětí stane dospívající dívka. Atmosféra by se dala krájet, všude je cítít strach rodičů, kteří se bojí o své dcery. Vyšetřovatelem vražd se stane kapitán Petr Mojsejev (Alexej Guskov), kterého vyšetřování přivede až do oblastního města Světlogorsku, kde mu vrah dá najevo, že je blízko a že příští středu se chystá vybrat si další oběť.
Pokud jde o šíři výrazového rejstříku, nemá Abbás Kiarostamí mezi režiséry své generace konkurenci. V jeho vyhroceně autorské tvorbě lze nalézt dokumenty (Avaliha, 1989), inscenované rekonstrukce zpráv z černé kroniky (Detail, 1990), klasicky vystavěná rodinná dramata (Kde je dům mého přítele?, 1987) i snímky experimentující s vyprázdněnou narací (Deset, 2002). Člověk by jen těžko našel tvůrce, který během jediného roku napíše scénář ke kriminálnímu thrilleru (Šarlatové zlato Džafara Panahího, 2003) a zároveň natočí důsledně minimalistickou poctu Jasudžiróovi Ozuovi, složenou z pěti čtvrthodinových záběrů, v nichž jediné vzrušení obstarává linie obzoru snímaná nehybnou kamerou, křik ptáků a mořské vlny pozvolna dopadající na pobřeží (Pět, 2003).Šírin patří bezpochyby do té druhé - experimentálnější a přirozeně i méně oceňované - větve Kiarostamího tvorby. Po úvodní sekvenci složené ze středověkých miniatur, jež zachycují legendární milostný příběh arménské princezny Šírin a perského krále Chusreva, následuje 85 minut vyplněných detaily ženských tváří upřených na plátno - v jakémsi kině je promítán film o muži, jenž byl pro svou lásku ochoten obětovat trůn a zabíjet přátele, a ženě, které ani její krása nepřinesla štěstí. To vše je však divákům Kiarostamího Šírin skryto - historie milenců k nim doléhá jen skrze zvukovou stopu a chvějivé vlny úsměvů a slz, jež se střídají na obličejích žen v publiku.
Jakkoli může koncept Šírin na první pohled působit jako monotónní režisérské cvičení, je zkušenost, kterou sledování tohoto filmu nabízí, ohromující. Jediné a jednoduché - avšak do extrému dovedené - gesto umožňuje režisérovi převracet nejen pozici filmových diváků a hrdinů, ale i obvyklé hierarchie zavedených opozic: tradiční patetický a z mužské perspektivy vyprávěný příběh náhle ve zvoleném úhlu pohledu ustupuje před sérií nevzrušivě intimních a nahlas nevyslovených ženských dramat (paradoxně vyjadřovaných měkkými gesty nejslavnějších íránských filmových hvězd). Filmy svým divákům zpravidla nabízejí jen záplavu útěšných odpovědí - Šírin před ně naopak staví jen otázky. Mezi nimi nejvýrazněji ty, jež se objevují v podtextu mnoha Kiarostamího sebereflexivních snímků: Co je to vlastně film? A co naše životy, jež se v něm občas odrážejí? -
Jan Kolář
Matka představená je šokována slepou a fanatickou vírou mladé novicky Hadewijch a pošle ji pryč z kláštera, aby objevila sebe samu. Hadewijch se znovu stává Céline, dvacetiletou dcerou ministra francouzské vlády. Její vášnivá láska k Bohu, vztek a setkání s Yassinem a Nassirem ji svedou na nebezpečnou stezku. Po vypovězení z kláštera se Céline vrhne do prozkoumávání svého okolí. Potkává arabského mladíka Yassina a brzy spolu s ním navštěvuje koncerty a projíždí se na skútru po Paříži. Céline však nechce sex a neustále odolává Yassinovým návrhům, z čehož je mladík nešťastný a zmatený. Yassine má bratra Nassira, který je fanatickým vyznavačem své víry. Jakmile se Céline seznámí s Nassirem a zjistí, že sdílejí společné myšlenkové základy (navzdory faktu, že ona je Křesťanka a on Muslim), může začít drama.
Domingos Xavier, odbojář proti portugalské nadvládě, je zatčen policií a odvlečen do vězení. Jeho žena Maria se ho společně s malým synem vydávají hledat. Sledujeme tedy jejich putování a kruté výslechy Domingose. Film vznikl na motivy povídky Luandina Vieyry "Skutečný život Domingose Xaviera".
Hejna hladových žraloků, hravé delfíny, přítulné kanice i gigantické ryby. Ty všechny potkáme na naší dlouhé cestě.
„Věříme, že žraloci jsou mírumilovní“,
tvrdí Steve Lichtag poté, co se u ostrova Walker´s Cay zůčastníme jejich divoké hostiny z bezprostřední blízkosti. Na cestě Karibikem potkáváme hravé delfíny i přítulné nassauské kanice. Expedice ale míří až do Mexického zálivu, aby objevila gigantické, kriticky ohrožené kanicovité ryby. Dosahují váhy až tři sta kilogramů.
