Dotek pavoučích nohou na lidské kůži… Nevysvětlitelné zvuky uprostřed noci v cizím domě… Injekční jehla, která se přibližuje blíž a blíž… Bílé tesáky rozzuřeného psa… Deset světoznámých komiksových tvůrců oživilo odvěký strach ze tmy a vytvořilo jedinečný animovaný film. Film otvírá příběh chlapce, který se stane obětí atraktivní dívky. Volně navazuje noční můra malé japonské holčičky Sumako, která se ne a ne probudit. V dalším zlém snu mizí lidé, neznámo proč, v hlubinách bažiny. Ticho přeruší děsivý štěkot smečky psů, se kterými se po svém panství prochází španělský šlechtic. Pán s knírkem zase přijde na to, že v domě, kde hledal úkryt, není všechno zcela v pořádku. Celým filmem se cyklicky prolíná úvaha nad stavem lidstva, kterou doplňují uhrančivé abstraktní obrazy.
Příběh mladého, avšak v akademických kruzích již uznávaného profesora Boloňské university, který po letech studií a výuky propadne absolutní deziluzi z psaného slova. Dopustí se strašného činu v universitní knihovně, který omráčí laiky i profesory. Poté zmizí z města a zamete za sebou všechny stopy. Sám, jen v šatech, co má na sobě, se vydá nazdařbůh proti proudu Pádu. Ve zřícenině starého domku, obrácenému k řece, kde není nic, jen tráva a staré zdivo, znovu objevuje skutečný svět, nezprostředkované chuti, vůně, doteky lidí i přírody. Bez formulací, bez vysvětlivek, bez další doporučené literatury.
Olmiho manifest o vnitřní jedinečné síle a kráse každého člověka, jehož živé srdce vydá za tisíc knih, doslova "tisíc Vašich knih nemá cenu jednoho kafe s přítelem", natočený mistrně jako detektivka s filozofickým vysvětlením, je zatím posledním hraným filmem dnes již klasika italského filmu (připomeňme jeho slavný film Strom na dřeváky, oceněný Zlatou palmou v Cannes 1978).
Z Iráku vyplouvá na moře válečná loď, jež se v minulosti stala dějištěm nacistického experimentu. S tím se nejdříve střetne posádka lodi, po jejímž brzkém zmizení se vydá speciální jednotka, v čele s ostříleným Lancem Henriksenem. Avšak i oni netuší co se posádce stalo, jakou má loď minulost a čemu všemu budou na lodi čelit. A výsadek již začal…
Jsou letní prázdniny a desetiletá Ema je zpátky na babiččině farmě se svými milovanými zvířaty. Tohle léto je ale všechno jinak. Pan Klipperbusch náhle zemřel a jeho synovec Albert se chce zbavit jeho kobyly Mississippi a na zděděném pozemku plánuje postavit supermarket. Emina babička Mississippi od Alberta koupila, ovšem ten chce najednou koně za každou cenu zpátky. Podle závěti pana Klipperbusche totiž může pozemek zdědit pouze za podmínky, že se bude o Mississippi dobře starat. Emma se rozhodne překazit jeho záměry a zachránit před bezohledným byznysmenem Mississippi i místní obchůdky.Zdroj: Febiofest 2008
V jednom jediném záběru se odehraje dramatický příběh několikačlenné kolumbijské rodiny. Film je inspirovaný skutečnými událostmi v Kolumbii, kdy se mnoho žen a jejich rodin stalo oběťmi zrůdných teroristických zločinů. Aby se teroristé domohli vysokého výkupného, připevňovali matkám na krk časované bomby. Odtud název filmu PVC-1 (PVC - polyvinylchlorid - je jedna z látek, ze kterých byly bomby vyrobeny). Režisér o svém filmu říká: „…zajímá mě jen život, který je časově omezený. Když nám někdo připevní bombu na krk, je jasné, že zemřeme. Náš život řídí čas, který se nedá změnit. Tento film respektuje toto pravidlo a ukazuje lidské utrpení, které je dané časovaným spínačem bomby. Čas, který je nepřemožitelný.“[Zdroj: Febiofest 2008]
Dva newyorští studenti Keith a Nathan se náhodně potkají v kavárně. Keith je rezervovaný a nezávislý mladík, který se před časem přestěhoval z Los Angeles, a Nathan je rodilý Brooklyňan, který se snaží vytvářet dojem drsňáka a chytráka. Oba se hned při první schůzce pohádají nad tím, co pro ně znamená hip-hop. Pro Keitha to je pouze další druh popu, ale pro Nathana tato hudba reflektuje současný život a společnost. Oba dva se nakonec vydají na výlet do přírody, kde se náležitě zkouří, vykoupou se nazí v řece a začínají zjišťovat, že mezi nimi roste něco víc než přátelství. Film velmi citlivě ukazuje sílu přátelství a první lásky. Režisér Kirk Shannon-Butts je považován za mladého gay Spika Leeho.[Zdroj: Febiofest 2008]
Otto je typický zombie – páchne, toulá se ulicemi a nikdy nespí. Ale současně je i přitažlivý a citlivý a má krizi identity. Potká ctižádostivou režisérku a revolucionářku Medeu Yarnovou, která je přesvědčená, že Otto je skvělým ztělesněním účinků kapitalistické společnosti na jednotlivce. Začne o něm tedy natáčet film. Ve stejnou dobu také natáčí film o gay zombie revoluci proti konzumní společnosti, kdy zombie začnou demonstrovat za svá práva. Poté, co se Otto nastěhuje do bytu herce Fritze Fritze, začne si vzpomínat na svůj předzombiovský život s přítelem. Kontroverzní kanadský režisér LaBruce natočil chytrý, moderní a politický příběh, kdy si pohrává s žánrovými konvencemi, kombinuje různá média a využívá filmu ve filmu.[Febiofest 2008]
Midget je surfař, puberťák, pařič a gay. Jelikož začaly prázdniny, nemá nic jiného na práci než surfovat s přáteli a chodit na večírky. Přestože by se mohlo zdát, že to je ideální bezstarostný život, Midget se začíná nudit, protože město se mu zdá být příliš malé. Když se po čtyřech letech cestování v Evropě vrátí Cass, bratr Midgetova nejlepšího kamaráda, Midget je jím nesmírně fascinován, především jeho sebevědomím, surfařskými kvalitami a otevřeností vůči své homosexualitě. Midget a Cass začnou vášnivý vztah, ale jelikož žijí v místě, kde všichni znají všechny, zanedlouho začnou narážet na limity svého utajeného partnerství. Surfařská komunita je příliš machistická na to, aby mezi sebe přijala dvojici gayů.[Zdroj: Febiofest 2008]
Finn pracuje jako výzkumnice v nemocnici a nikdy netajila, že je lesba. Žila šťastně se svou dlouholetou partnerkou, měla úspěšnou kariéru a dceru jménem Zelly. Jednoho dne však její partnerka zemřela a pro Finn se změnil celý svět. Nebyla schopná se vypořádat se svým smutkem, velmi si odcizila svou pubertální dceru, odešla z práce a začala se živit prováděním potratů na malé klinice. Neuvědomila si, jak může být její nová práce nebezpečná, až se jí někdo pokusil zastřelit. Vyšetřování se ujala policistka Diana, která začala Finn i její dceru chránit i mimo pracovní dobu. Naše dcera je velmi realistický a citlivý film spojující aktuální témata současného lesbického života – výchovu dětí, lesbické vdovství, umělou inseminaci.[Zdroj: Febiofest 2008]
Film o láske medzi nevidomými ľuďmi. Lásky sú jemné, lásky sú smiešne, lásky sú aj slepé... Nájsť si pravé miesto a šťastie vo svete je neraz ťažké pre ľudí vidiacich. O čo citlivejšia je táto cesta pre nevidomých. Ich pohľad je v mnohých veciach základný a čistý. A často veľmi vtipný. Ich pohľad odkrýva „nevidené dimenzie“ toho, čo vlastne šťastie znamená.Režisérova explikácia:Film zobrazuje štyroch nevidomých protagonistov, prostredníctvom ktorých spoznávame ich vlastné príbehy lásky.Nevidomý učiteľ hudby Peter je človek plný svojráznej fantázie. Rád počúva dobrodružné rozhlasové hry, ktoré ho vťahujú do svojho rozprávkového sveta. Peter so svojou ženou žijú milý vzťah medzi stenami malého bytu. Práve tam sa odohrá ich malý, veľký príbeh.Nevidomý Róm Miro sa zaľúbi do takmer nevidiaceho bieleho dievčaťa. V jeho príbehu spoznávame jeho neľahký boj za svoju veľkú lásku.Nevidomá Elena túži mať dieťa. Príbeh predstavuje ponor do cítenia budúcej nevidomej matky. Prežívame s ňou radosť i strach a hlavne veľkú túžbu a silu mať dieťa a vychovať ho. Čakanie na dieťa prináša jemné situácie naplnené radosťou aj otázkami.Nevidomá tínedžerka Zuzka sa pokúša nájsť svoju prvú lásku. Spoznáva ju cez internet. Skrýva však svoje tajomstvo, že nevidí. Téma života nevidomých ma zaujala predovšetkým z dôvodu nahliadnutia do tajomstva ich života. Narodenie človeka do „tmy“ vyvoláva vo mne mnohé otázky existencie týchto ľudí. Tá najhlavnejšia otázka je, kde pramení v ich živote šťastie. Ich svet je ochudobnený o videnie, ale možno je duchovnejší... možno práve oni nachádzajú tú pravú podstatu šťastia. Nájsť si pravé miesto a šťastie vo svete je neraz ťažké pre nás vidiacich, o čo citlivejšia je táto cesta pre ľudí nevidomých. Ich život je v mnohých veciach základný a čistý. A často veľmi vtipný. Ich pohľad odkrýva „nevidené dimenzie“ toho, čo vlastne šťastie znamená.
