V tomto komediálním povídkovém filmu uvidíte tři příběhy. První je o knězi z malé italské vesničky. Nejvěrnější návštěvnicí jeho kostela je babička vidící ve svých snech Roberta Redforda a v lese potkávající Mastroianniho. Jinak se v jeho životě nic zvláštního neděje. Ale když za ním jednoho dne přijede americký kněz, začnou se dít věci… Hrdinou druhého příběhu je Oscar, který náhodou potká krásnou ženu, jíž náhodou hrozně přitahuje a která ho náhodou pozve k sobě domů… Ale jak se ukáže, zas taková náhoda to není. Oscar se totiž nevědomky účastní reality show Skryté zrcadlo. Ve třetí povídce si Paolo Villaggio zahrál člověka trpícího snad všemi fobiemi světa. Nesedne do výtahu, do letadla, do auta a má závratě už půl metru nad zemí. Teď se jeho noční můry stanou skutečností. Je donucen jet výtahem, hned nato i autem (šílenou rychlostí) a vzápětí musí sednout do letadla, pilotovaného pološílenou ženou.
Film známých italských režisérů Maria Monicelliho, Ettoreho Scoly a Dina Risiho obsahuje jedenáct humorných, kritických někdy až trochu krutých črt, nahlížejících do současné italské společnosti a pranýřujících nešvary moderní doby. Zavádí diváky do nejrůznějších situací a jeho hlavním tématem jsou vzájemné lidské vztahy, tentokrát nahlížené z neobvyklého zorného úhlu. Pod povdchem zdánlivě bezúhonného a nezištného jednání protagonistů se náhle objevuje zrada, pokrytectví, sobectví a lhostejnost. Ostří satiry s příměsí černého humoru mnohdy přechází do polohy hořké tragikomedie. Kratičké příběhy - často spíše anekdoty, natočené s hlubokou znalostí lidí a současného světa.
Ve čtyřech povídkách se režisér Peter Solan dotýká odvrácené tváře slávy a úspěchu, které samy o sobě ještě nedokáží zaručit obyčejné lidské štěstí. Spíše naopak vedou k rozvratu dosavadních jistot a hodnotových měřítek. Každá z povídek, rámcově sjednocených postavou fotografa, zachycuje osudy žen a dívek, které jejich činnost, ať již umělecká nebo sportovní, zavedla na výsluní popularity, ale zároveň poznamenala jejich vztahy k nejbližším. Už dobové ohlasy však naznačují, že režiséru ani scénáristce Zoře Krištúfkové se nepodařilo toto téma beze zbytku naplnit tak, aby bez výhrad oslovilo.
Francouzský umělecký film, jehož mottem je citát Voltaira: „Jediný ženský cit má větší cenu než všechna mužská mudrování." Ve třech povídkách zachycuje vztah žen k válce v nejrůznějších epochách lidských dějin. Současnou ženou je mladá Američanka Eliška. Několik let po druhé světové válce přijíždí do Italie, aby odvezla tělesné pozůstatky svého manžela do Ameriky. Z vyprávění mladé italské venkovanky Angely pozná, že její muž se krátce před smrtí stal otcem Angelina dítěte. Eliška cítí, že nemá právo odvézt ostatky svého chotě z míst, kde vyrůstá jeho syn, a vrací se do Ameriky osamělejší, než sem přijížděla. Druhá povídka přenáší diváka do středověku. Její hrdinkou je Jana z Arcu. V době, kdy po počátečních úspěších její moc a síly ochably, učiní Bůh zázrak a Jana opět slyší Hlasy. Ví, že se blíží její zajetí, avšak její poslání není ještě skončeno a Jana se vydává v čele svých věrných do posledního, předem ztraceného boje. Třetí povídka se odehrává ve starém Řecku. Lysistrata, manželka athénského generála Callia, přemluví athénské ženy, aby odpíraly svým mužům plnění manželských povinností do doby, než bude uzavřen mír se Spartou. Mužům se sice nechce vzdáti se své válečné záliby, ale nakonec jsou nuceni kapitulovat a tak je vytrvalé úsilí athénských žen korunováno plným zdarem. (FILMOVÝ PŘEHLED 19 / 1957)
Je jaro. V Praze kvetou stromy, válku připomínají jen památníky. V květnu 1945 vítali čeští obyvatelé sovětskou armádu. Rodiče malého Dušana pozvali do svého venkovského domku unaveného sovětského generála, aby si odpočinul. Dušan se s ním spřátelil a generál mu dal před odjezdem na památku svoji vojenskou kožešinovou čepici. Generálův automobil minul cestou ženisty, vedené poručíkem Rukavičkinem. Místo, kde zneškodnili minu, bylo nutné označit a Rukavičkin šel do blízké školy vypůjčit si křídu. V prázdné budově se seznámil s učitelkou Janou a mezi oběma mladými lidmi přeskočila jiskra sympatií. Poručík však musel pokračovat v cestě a proto Janě napsal na školní tabuli svoji adresu. Když se po rozloučení vrátila učitelka do třídy, adresu nenašla. Pečlivý ředitel školy tabuli umyl a Janě zbyla jen vzpomínka. Po silnici se vracel pěšky domů do Prahy pan Novák, bývalý vězeň koncentračního tábora. Rukavičkin zastavil nákladní auto, které pana Nováka do Prahy odvezlo. V domě na Malé Straně, kde pan Novák před válkou bydlel, se však skrýval německý ostřelovač. Jeden ze sovětských vojáků ho zneškodnil, ale svůj čin zaplatil životem. Zdrcený pan Novák bloudil Prahou a setkal se se starou paní, která toužila po tom, aby už jezdily tramvaje. Když se její přání konečně splnilo, přimluvila se stařenka za vojáka, který byl v civilu řidičem tramvaje v Kyjevě, a rád by alespoň na chvíli řídil tramvaj. Když pak společně vystoupili, stará paní se rozplakala při pomyšlení, kolik lidí ve válce zahynulo... Válka už je jen vzpomínkou, milenci se scházejí v parku a děti si hrají.
Hlavními hrdinkami tohoto povídkového filmu jsou tři italské ženy, pocházející z různých společenských vrstev, jež však mají mnoho společného - krásu, smyslnost, horkou krev v žilách a muže, kteří naprosto propadli jejich kouzlu.
Podobenství o malé zemičce, která jako by nebyla, nebol si ji nikdo nepamatuje a nikdo o ní nemluví. Výrazně stylizovaná freska, zachycující osudy Slovenska 20. století. Jsou to vlastně historky, odehrávající se na maloměstě (v Banské Štiavnici). Krajinka se neokázale, ale přitom velmi intenzívně dotýká bytostné lidské citovosti a elementární mezilidské vzájemnosti.
Přední slovenský filmař Martin Šulík spolupracoval na scénáři filmu Krajinka se spisovatelem a scenáristou Dušanem Duškem, který tak zastoupil režisérova stálého spoluautora Ondreje Šulaje. Šulíkův tvůrčí tým však jinak zůstal stejný jako v dřívějších filmech a podobná je i poetika díla. Namísto uceleného příběhu předkládají tvůrci sled rozdílně koncipovaných deseti epizod, odehrávajících se v různých dobách i v různých ročních obdobích. Název odkazuje k malířskému žánru. Krajinkou je zde míněn idealizovaný obraz krajiny a dějů uvnitř ní. Autorská licence mluví o tom, že tato krajina možná ani nebyla a že v každém případě již zanikla. Avšak vypravěč i dobové černobílé záběry včetně tendenčních komentářů odkazují ke konkrétním historickým událostem spjatým se Slovenskem v průběhu několika desítek let dvacátého století.
KRAJINKA - to je mozaika tragikomických historiek, ktoré priniesol a odvial čas. Príbehy prostých ľudí na malom kúsku Slovenska, vo vymierajúcej lokalite, mapujú ľudské osudy v histórii a históriu v ľudských osudoch počas šesťdesiatich rokov, kedy sa rodia a umierajú generácie, ľudia sa stretávajú a strácajú, prežívajúc svoje každodenné radosti a trápenia. Vojny, prevraty a iné dramatické udalosti doliehajú na osudy obyčajných ľudí v tomto zabudnutom kúsku zeme skôr v podobe tragikomických nedorozumení a zápletiek, ako
s tragickým dosahom. Lebo postavy a postavičky Krajinky žijú svojskou životnou filozofiou a bizarnou schopnosťou vzdorovať "rušivým" vplyvom. Stretneme sa s temperamentnou vdovou, ktorá odmeňuje svojich milencov časťami hodinárskej zbierky po manželovi, s dvojicou malých výtržníkov, ktorí svojou vynaliezavosťou spôsobia počas vojny svojim rodičom mnoho starostí a ani v dospelosti nezaprú svoju schopnosť vymýšľať si
husárske kúsky. Spoznáme aj obetavého doktora Rotha, ktorý dokáže zachrániť takmer zázrakom dieťa pred udusením a po rokoch sa vracia do rodiska už iba ako memento vyvraždenej židovskej rodiny. Konajú sa aj iné "zázraky" - hluchonemý pastier prehltne hada, no šikovní kováči v dielni dokážu plaza znova vylákať na svet. Žobrák Cyril Polka po nevydarenej krádeži tiež unikne z nedôstojného väzenia iba zázrakom. Zoznámime sa aj s trojicou veselých remeselníckych majstrov, ktorých neopúšťa optimizmus ani vo chvíľach, keď prichádzajú v novom režime o živnosť. Žije tu aj bitkársky starý mládenec, ktorý
sa bojí iba svojej drobnej mamičky. A mnohí ďalší hrdinovia svojich trpko - smiešnych príbehov tu vytvárajú svojský svet, bytostne sa dotýkajúci ľudskej emocionality a často kurióznej podoby vzájomnej spolupatričnosti. S istou nostalgiou, jemným humorom a predovšetkým nesmierne citlivým zobrazením ľudských charakterov a osudov,
prichádzajú tvorcovia filmu pred vnímavého diváka, aby sa prihovorili jeho skúsenosti cez celé generácie. Záverečný diel filmu, ktorý je príbehom krajiny, ktorá možno natrvalo zmizla z mapy. Tvoria ho historky ľudí, čo v nej žijú. Historka nechce byť históriou. A predsa sa z jednotlivých osudov postupne splieta obraz doby, jej hviezdnych chvíľ a tragických okamihov.
Na osudoch vidiečanov (malého Imriška, vojačika Cypra, tuláka Cyrila, doktora Rotha, krajčíra Ondráša, pytliaka Kormana a ďalších) a ich každodenných, s láskou a humorom rozprávaných príbehoch môžeme pozorovať plynutie času a zmeny, akými život v kraji prešiel od dvadsiatych do sedemdesiatych rokov minulého storočia.
Novinář E. E. Kisch vypráví kriminální příběhy ze staré Prahy, které sám prožil v letech před 1. světovou válkou a zaznamenal ve svých reportážích a povídkách: podílel se na odhalení skutečného vraha bohatého hostinského, zúčastnil se svatby žebrákova syna s dcerou samolibého boháče a je svědkem záhadné vraždy strýce směnárníka. Sestřih původně samostatných částí zakázkového TV seriálu -- viz též Zuřivý reportér. Židovskou ukolébavku zpívá Hana Hegerová
Celovečerný poviedkový film Iba deň z roku 1988 trojice debutujúcich režisérov Michala Ruttkaya, Kvetoslava Hečku a Vladimíra Štrica spája scenár Štefana Uhríka rozprávajúci o osudoch bývalých členov bigbítovej kapely, ktorú pred dvadciatimi rokmi zakázali. Tri poviedky Bicie, Basa a Gitara predstavujú postupne troch kamarátov, ktorí vymenili hudbu za obyčajné zamestnania a snažia sa v živote uspieť každý podľa svojho naturelu. Laco, Pipco a Stano sa dohodnú, že navštívia svojho priateľa - štvrtého člena skupiny, ktorý je hospitalizovaný v psychiatrickej liečebni a zahrajú si v starom zložení. Nemilé prekvapenie, ktoré ich na konci ich snahy čaka je len potvrdením, že "nádherné šesťdesiate roky", na ktoré tak radi spomínajú sú jednoznačne preč a s nimi aj ich hodnoty, idoly a ideály. V čase svojho vzniku bol film Iba deň hodnotený ako autentická výpoveď o životnom pocite generácie, ktorá dospievala v šesťdesiatych rokoch a dozrievala počas normalizácie. Okrem troch rôznych režisérskych pohľadov film divákom ponúka tri výrazné herecké výkony hlavných predstaviteľov: Pavla Zedníčka, Miroslava Donutila a Jaroslava Filipa. Neodmysliteľnou súčasťou filmu je samozrejme hudba. Michala Pavlíčka dopľňajú v čase vzniku filmu mladé kapely Bez ladu a skladu a Zona A.
Slavný italský houslista Bussoti, zdrcený smrtí své mladé ženy, smíchá její krev s lakem na housle a vytvoří tak nástroj se zázračným zvukem. Každý, kdo propadne jejich kouzlu, zažije okamžiky velké slávy, ale neštěstí a smrt, zakleté do zvuku houslí, si vždy vyberou svou daň. Film Francoise Girarda, Krvavé housle, sleduje v průběhu třech století a na území několika kontinentů, tragické osudy bývalých majitelů těchto unikátních houslí, o které bojují různí zájemci na velké dražbě hudebních nástrojů.
