Čtyři ženy čtyř bratrů tráví dovolenou na pobřeží Stockholmu, kde čekají na manžely, kteří jsou na služební cestě. Čekání si krátí vzpomínkami na nejrůznější zážitky a momenty ze svého života. Ráchel vypráví o románku s bývalým spolužákem, kvůli kterému manžel vyhrožoval sebevraždou, Marta na svůj pobyt v Paříži a o poměru s tamním bohémem, jemuž později porodila dítě. Karin popisuje incident, kdy po nevydařeném firemním večírku uvízla s manželem ve výtahu, a čtvrtá žena se nesvěří s žádným zážitkem, za to jí zážitky ostatních nečekaně ovlivní.
Komorní film o dvou ženách rozdílného věku, které podnikají cestu vlakem do jiného města, čímž se odpoutávají od svého běžného prostředí. Obě se oddávají snům, které jsou ale konfrontovány s realitou a rozčarováním. Tento snímek je Bergmanovým experimentem. Pokusil se zde skloubit vizuální a zvukovou složku při vyprávění příběhu a navození atmosféry, při vyjádření podtextu a nálady - a to bez hledání opory v hudebním partu.
Nelly žije se svou nevlastní matkou. Její pravá matka Jenny přijíždí, aby svou dceru odvedla s sebou. Nelly svou nevlastní matku opouští a odchází pracovat do Stockholmu. Jedné noci ji svede Jack, přítel Jenny, která je však spolu najde. Následuje hádka, po které Jack spáchá sebevraždu.
Centrální scénou filmu je krutý výjev znásilnění a zabití zemanské dcerky Karin zdivočelými pastevci v horách. Její hluboce věřící otec se ocitá tváří v tvář biblickým dogmatům, jež káží nezabíjet. Nezměrná bolest ze ztráty dcery a neuhasitelná touha po pomstě vedou otce k činu. Film je inspirovaný starou severskou legendou. V režijně i kameramansky mistrovském díle prudce kontrastuje s brutálním činem pastorálně vyladěná nálada lesa na jaře.
I v Podzimní sonátě zůstává Bergman věrný svým obrazům světa lidských duší. Komorní drama dvou žen, matky, jež se snaží utéci před odpovědností za nenaplněné životní osudy svých dcer a mladé ženy, jež v sobě koncentruje minulá utrpení. Napětí mezi nimi vrcholí a ukáže se jak hluboce se ženy od sebe vzdálily a jak nepřekonatelné je jejich neporozumění.
Berit, mladá žena so samovražednými sklonmi, žije v prístavnom meste. Námorník Gösta ju odradí od samovraždy – zamilujú sa do seba. Prenasledovaná jej problémovou minulosťou, začne Gerit dúfať, že jej vzťah s Göstom ju dokáže zachrániť pred samozničením.
Cirkus Alberti přijíždí za hustého deště do města, ve kterém bude pořádat představení. Po cestě ale přichází o polovinu svých kostýmů a tak se ředitel cirkusu Albert, spolu se svou mladší přítelkyní Annou, rozhodnou vypůjčit si kostýmy v místním divadle. V něm se herec Frans pokusí Annu svést. Na poprvé neuspěje, ale rozepře mezi Annou a Albertem mu hrají do karet. Když jde Albert navštívit svou bývalou ženu Agdu, žárlivá Anna vyrazí za Fransem. Tato situace přivede ústřední dvojici k rozhodnutí, zda-li spolu chtějí dále žít a jestli je život u cirkusu opravdu tím, co je naplňuje.Večer kejklířů je dalším bergmanovým počinem z hereckého prostředí, ve kterém tentokrát staví do konfrontace cirkus s divadlem. Děj se odehrává v neurčitém prostředí a čase. Všudypřítomné rozepře mezi postavami a často nevlídné počasí pak dodávají filmu lehce pochmurnou atmosféru.
Bergmanův první barevný film je jednou z mála komedií tohoto tvůrce. Poněkud afektovaný hudební kritik Cornelius navštíví letní rezidenci geniálního violoncellisty Felixe, aby tu dokončil jeho životopis. Kritikovi sice není dovoleno se s velikým umělecem osobně setkat, zato se ocitá uprostřed houfu žen, které jsou zjevně všechny Mistrovými manželkami či milenkami. Zdá se, že kapitola o jeho soukromém živote tak bude plná pikantních historek.
Režiséra Martina navštíví jeho bývalý učitel, trpící duševní chorobou. Starý profesor přichází s námětem na nový film o peklu a ďáblu, jehož základem bude myšlenka, že peklo je na zemi a ďábel že má nad životy lidí neomezenou moc. Martin se o nápadu zmíní novinářovi Thomasovi, který píše filmové scénáře. Thomas věří, že by film mohl mít úspěch, protože ví i o ideální představitelce hlavní role. Má jí být Birgitta Carolina, která žije se svým "ochráncem" Peterem u své sestry. Ta neváhá připravit o život Birgittino novorozeně. Nešťastná Birgitta Carolina utíká a setkává se s Thomasem, který si vsugeroval, že zavraždil svou ženu. Jejich životy se na krátkou chvíli spojují. Avšak Birgitta Carolina nedokáže Thomase stáhnout s sebou dolů…
Velkorysý tříhodinový projekt (v televizní verzi pětihodinový) realizoval Bergman ve své vlasti po několikaletém exilovém pobytu v Německu, kam se uchýlil na protest vůči skandální daňové aféře. Rozsáhlá rodinná měšťanská freska z počátku našeho století se očividně zrodila z Bergmanových autobiografických vzpomínek na dětství, i když těžil i z bohaté dětské fantazie. Ačkoli tento film zamýšlel jako poslední filmové dílo, své rozhodnutí od té doby už několikrát porušil. Přesto jej lze považovat za umělecky vrcholné dovršení jeho filmařské dráhy. Film představuje antologii Bergmanova díla, jež v souhrnu nabylo mocné pozitivní energie. Starý mistr překvapivě prosvětlil své celoživotní chmury a pohlédl na lidskou bídu a utrpení s vyrovnaností a úsměvem, který v jeho filmu umí vykouzlit šarmantní babička Ekdahlová. Nejroztodivnější lidské osudy členů Ekdahlova klanu - viděny dětskýma očima citlivého Alexandra - jsou ztlumeny, humorizovány nebo zaplašeny čarodějnými kouzly židovského starožitníka Izáka. Problémy lidské existence, které v někdejších Bergmanových filmech navozovaly tragickou tóninu nebo vedly ke skepsi či deziluzi, jsou v tomto filmu moudře odsouvány do pozadí sub specie aeternitatis. Finální rodinná oslava, kde se všichni radují ze života a z dobra zvítězivšího nad zlem, je téměř pohádkově idylická a zazní jako hymnická oslava všelidské pospolitosti a lásky.Oscar 1984 (nejlepší zahraniční film roku), BAFTA (nejlepší film roku), CÉZAR 1983 (nejlepš film roku), Zlatý glóbus 1984 (nejlepší film roku), Guldbagge 1984 (nejlepší film i režisér roku), Benátky 1983 (cena FIPRESCI).
