Od nepaměti starý příběh o smyslu života a hledání Boha. Středověký rytíř Antonius Block se snaží úporně najít odpověď na tyto otázky, ale jak sám říká: "Boha volá, vzývá, ale z temnot se nikdo neozývá." Dochází posléze k předsvědčení, že Bůh neexistuje a ani Smrt mu nedokáže pomoci, neboť, jak sama říká: "Je nevědomá." A právě odklad, během nějž sehrál šachovou partii se samotnou Smrtí, mu umožní smířit se se světem a poznat skutečnou sílu lásky v rodině prostého kekjlíře Jofa.
Abel Rosenberg, americký žid žijící v Berlíně, nachází svého bratra s prostřelenou hlavou. Píše se rok 1923 a poválečná krize v Německu vrcholí. Lidé ztratili víru v budoucnost, naději marně hledá Abel i jeho bývalá švagrová Manuela. K nevysvětlitelné sebevraždě přibývají další podivná úmrtí v Rosenbergově okolí a podezření inspektora Bauera, pověřeného vyšetřováním, padá na Abela. V zemi bují nezaměstnanost, rozplynou se i snahy Abela a Manuely obnovit dřívější kabaretní show. Když ztratí i bydlení, přijmou nabídku dávného známého, profesora Hanse Vergeruse a přestěhují se k němu. Abel dokonce získá na profesorově klinice práci v archivu. A právě tam začíná odkrývat temnou tvář svého kamaráda z dětství.
Obraz rozpadu jednoho manželství a opětovného bouřlivého setkávání a vzdalování se obou protagonistů. Obraz dvojice lidí, kteří nemohou žít spolu ani bez sebe. Roli Marianny napsal Bergman pro Liv Ulmannovou po odeznění jejich hlubokého vztahu. V tomto filmu režisér do značné míry opustil svoji metodu "obrazů krajin duše" a složitý vztah dvou exmanželů vyjádřil civilnějšími prostředky, oproštěnými od přemíry symbolů a metafor.
Scény z manželského života predstavujú šesť epizód z príbehu dvadsaťročného manželstva. Rozprávajú o tom, ako neprejavené city a tiché výčitky vedú k vzájomnému odcudzeniu a rozvodu, ale aj o tom, že tento rozvod môže otvoriť cestu pochopeniu, komunikácii a priateľstvu. Marianne a Johan žijú v zdanlivo ideálnom manželstve s dvoma krásnymi dcérami. Darí sa im zladiť vzájomnú lásku s pracovnými povinnosťami a navyše udržiavať vrelé vzťahy s celou rodinou. Pod týmto ideálnym povrchom však číhajú problémy, ktoré jedného dňa prelomia krehkú škrupinu dlhoročného vzťahu. Rozpad manželstva znamená ďalšie búrlivé stretávanie a vzďaľovanie sa dvoch ľudí, ktorí nevedia žit spolu ani bez seba.
Jeden z najúprimnejších milostných príbehov v dejinách kinematografie je analýzou partnerských vzťahov a problémov, ktoré spolužitie dvoch ľudí zákonite sprevádza. Vyjadruje však aj nádej, že tí, čo spolu prežili život, sú zviazaní nežným putom a jeden pre druhého sa nikdy nemôžu stať cudzincami.
Príbeh filmu je vyrozprávaný jednoduchými formálnymi prostriedkami, koncipovanými prevaždne divadelne. Necháva všetok priestor svojim dvom protagonistom, ktorí skrývajú i obnažujú svoje city a trápenia. Režisér Ingmar Bergman napísal scenár pre herečku Liv Ullmannovú po odoznení ich hlbokého vzťahu. Jej filmovým partnerom je Bergmanov dvorný herec Erland Josephson. Film získal Zlatý glóbus za najlepší zahraničný film a množstvo iných ocenení.
Film je Bergmanovou reakciou na kritiku jeho divadelnej tvorby. Traja herci sú odsúdení za obscénnosť po tom, čo uvedú svoju novú hru s názvom "Obrad". V absurdnom vypočúvaní sú potom konfrontovaní so svojimi vnútornými démonmi, motiváciami a vychádzajú na povrch rôzne fakty. Napokon sa právnik rozhodne kontroverznú hru zhliadnuť v privátnom predstavení určenom iba pre neho.
V tomto filmu, jenž vznikl v době Bergmanovy těžké nemoci provázené tvůrčí krizí, se projevila jeho mimořádná citlivost vůči složitosti ženské psyché, kterou podrobil soustředěnému niternému průzkumu. Dotkl se přitom závažné otázky pravdy v umění a s tím související identity umělce - konkrétně herečky odmítající dál hrát umělé role na jevišti. Její únik od veřejné masky - "persony" se však stane jen dočasným přijetím jiné role. Ve filmovém ději se rozvíjí zvláštní vztah dvou rozdílných a zároveň v něčem podobných žen - herečky Elisabeth, která se rozhodla protestně mlčet, a její ošetřovatelky Almy, která naopak mluví ráda a svěřuje se jí. Obě představitelky režisér důvěrně znal - jednu jako svoji bývalou, druhou jako současnou partnerku. Tento fakt pronikl do pojetí rolí i do jejich zproblematizovaného ženství. Bergmanův osobní vztah k ženám vycházel z ambivalentního vztahu k vlastní matce, kterou obdivně uctíval jako nedostupný zbožňovaný idol, a zároveň marně prahl po jejím přiblížení a hřejivé náruči. U většiny svých filmových hrdinek spatřoval toto rozdvojení na ženu-idolu a ženu-matku. V Personě se pokusil oba typy v jejich dvojjedinosti konfrontovat a v závěrečném metaforickém záběru nechal jejich tváře prolnout do jediné podoby.
Elisabeth Voglerová je slávna herečka, ktorá počas svojho výstupu v predstavení Elektry náhle prestala rozprávať a zaryto odmieta prerušiť mlčanie. Podľa všetkého je fyzicky zdravá, no nekomunikuje s okolím. Keď si už ani lekári nevedia rady, zdravotná sestra Alma je poverená jej domácou opaterou. Dve ženy sa spoločne vyberú do odľahlého domu na ostrove, kde sa má Elisabeth s Alminou pomocou zotaviť. V snahe získať si dôveru herečky reaguje Alma na Elisabethino mlčanie prívalom slov. Alma zveruje Elisabeth svoje najhlbšie tajomstvá, túžby a sny. Ani si neuvedomí, že z jej vlastnej osobnosti sa postupne stal iba tieň. Elisabeth mlčaním pred seba postavila bielu stenu, na ktorú Alma premieta svoje vlastné ja a ktorá jej s ľahostajnosťou prináša iba tichú ozvenu vlastných slov. Táto zvláštna konfrontácia skúša vnútornú silu oboch žien, ktoré sú síce veľmi odlišné, ale vo svojej podstate i veľmi podobné.
Persona je zložitou úvahou o najvnútornejších zákutiach ženskej duše, ktorá sa musí
vyrovnávať s úlohou matky, partnerky i ľudskej bytosti. Zároveň je meditáciou o pravde úloh, ktoré ženy hrajú v umení i živote. Film režiséra Ingmara Bergmana bol ocenený švédskymi národnými cenami Guldbagge za najlepšiu herečku (Bibi Andersonová) a najlepší film. Americká filmová kritika mu okrem ceny za najlepší film a herečku udelila aj cenu za réžiu.
“Umění Ingmara Bergmana dosahuje svého vrcholu” (Life) v působivém portrétu čtyř ztracených duší, které hledají útěchu v sobě navzájem, byť jsou jejich životy rozvráceny klamem, izolací a psychologickým zmatkem. Andreas (Max von Sydow) žije na pustém, větrném ostrově v tichu a klidu. Po nějakém čase se ale zaplete s krásnou a tajemnou vdovou Annou (Liv Ullmann) a párem, který bydlí v sousedství (Bibi Andersson, Erland Josephson) a skrývá své vlastní trápení a sny. Tajemství Andreasovy a Anniny minulosti brzy začnou ohrožovat nejen jejich zoufalé pokusy o lásku, ale také jejich křehký vztah k realitě...
Tři ženy v různém stádiu těhotenství spolu sdílí nemocniční pokoj. První z nich díky různým komplikacím pomalu ztrácí ještě nenarozené dítě, jež ani ona, ani její manžel nechtěli. Druhá má za sebou už jeden potrat, ale po ani po budoucím novorozeněti netouží. Další potrat je ale cestou, po které by nerada vykročila. Poslední ženou je až neskutečně natěšená prvorodička s příkladným manželem. Bergman v paralelních příbězích zkoumá břemeno a zároveň i mystérium mateřství, jež vnímá jako dostatečně děsivou věc. Přestože má žena oporu muže, nakonec se musí s dítětem vyrovnat sama.
Drama se odehrává během tří hodin jednoho listopadového nedělního odpoledne. Začíná mší faráře Tomase Ericssona. Ten si uvědomuje tragicky nízký počet farníků. Farářovu pozornost si žádají zejména učitelka Märta, která je do Tomase zamilovaná a také rybář Jonas, jenž trpí fobií z atomových bomb. Tomas jim ovšem nedokáže poskytnout útěchu, neboť od smrti své ženy bojuje především s vlastními démony.
Pianista Bengt přijde při nehodě na vojně o zrak. Po marném pokusu dostat se na hudební akademii ve Stockholmu se musí protloukat jako pianista v laciné kavárně. Jeho život se obrátí k lepšímu, když si dívka, se kterou se znával, uvědomí, že ho miluje. Ve filmové adaptaci své vlastní knihy dokáže Dagmar Edqvist dovedně zdůraznit tento spodní romantický motiv. Birger Malmsten v roli nevidomého pianisty podává skvělý herecký výkon.
Davide je gynekolog a má poměr s jednou ze svých pacientek. Když se jeho žena o nevěře dozví, opustí jej s jeho nejlepším přítelem Carlem-Adamem. Oba jsou přesvědčeni, že se spolu rozvedou, ale po náhodném setkání obou manželů dojde k poznání, že vztah plný nezapomenutelných zážitků je natolik pevný, že jej hned tak nic nerozbije.
