Michelangelo Antonioni předkládá ve ZVĚTŠENINĚ zmatený obraz moderní Anglie.
Swingující Londýn: V anglické metropoli kvete nová pop-artová kultura, uvolněný životní styl charakterizovaný mladými idoly, mladou hudbou a symboly nové generace - extravagantními auty, excentrickými byty a pestrobarevnou módní garderobou. Módní fotograf (David Hemmings) je jedním z úspěšných mladých mužů. Je bohatý, zraňuje svým sobectvím a absolutně nepochybuje o dokonalosti své práce moderního umělce. V jeho studiu se jednoho dne nečekaně objeví mladá žena (Vanessa Redgrave) a chladně, i když marně, mu nabídne své tělo výměnou za snímky mileneckého páru, který potají pořídil v parku. Když Thomas fotky zvětší, má dojem, že zachytil okamžiky vraždy. Najde dokonce mrtvolu, ta však zmizí stejně rychle jako fotografie a záhadná žena. Thomas se vrhne do víru londýnského popového života, ale cítí se náhle znejistělý a chladný.Obrazy bez záruky: Film ukazuje fascinaci obrazem a jeho klamnou opravdovost, což vystihuje následující filmový nápad: zvětšeniny snímku zpočátku poskytují prchavou jasnost, která se vzápětí vytrácí. Hrdina nakonec musí uznat nemožnost reálného pozorování: Chlapec mu hodí imaginární tenisový míček a fotograf mu jej hodí zpátky.
Sandro a Anna s sebou na výlet jachtou vezmou Anninu přítelkyni. Anna náhle záhadně zmizí – snad se nudila a odešla nebo se stalo neštěstí. Sandro s Claudií ji hledají a cestou se z nich stanou milenci. Už nevědí, co a jestli vůbec něco hledají. V dodnes fascinujícím černobílém snímku položil tehdy už zkušený Antonioni základ moderního filmového jazyka. Jeho záměrem bylo upozadit děj a soustředit se na vnitřní napětí. Pomalý a meditativní film o vzájemné nepoznatelnosti a odcizení byl ve své době zatracován i zahrnován cenami a své kvality si podržel dodnes. Banální příběh znuděného milostného trojúhelníku se díky režisérově mistrovství proměnil v sondu do intimních vztahů ve společnosti, kde i svoboda tíží.
V soustředěném zájmu o ztvárnění psychologie ženských postav na filmovém plátně pokračuje Antonioni i ve filmu Přítelkyně realizovaném podle povídky italského básníka a prozaika Cesara Paveseho. Existenciální úzkost, kterou v různé míře reflektují hlavní hrdinky tohoto dramatu Rosetta, Momina, Nene a Clelia, má příčinu v citové nevyzrálosti jejich partnerů a v dobovém stereotypu rozvržení ženských a mužských rolí ve společnosti, jenž staví Clelii a Nene před nutnost volby mezi „rodinným štěstím“ a vlastní profesionální kariérou. S odstupem dvou let od Felliniho Darmošlapů (tedy v roce 1955) předkládá Antonioni návštěvníkům kin svoje zpracování existenciálního tématu, a to z ženské perspektivy – na rozdíl od Felliniho ryze mužského pohledu. (FebioFest 2006)
Štyri poviedky režírované Michelangelom Antonionim (Kronika lásky, ktorá nikdy neexistovala, Dievča, zločin, Nehľadaj ma, Toto nečisté telo) - odohrávajúce sa v mestách Ferrara, Portofino, Aix en Provence a Paríž - o rôznych podobách lásky, spojené postavou rozprávača-pozorovateľa. Tieto spájajúce scény medzi jednotlivými epizódami, ktoré rámcujú dej režíroval Wim Wenders. Postavu pozorovateľa (hrá ho John Malkovich) poňal Wenders rovnako ako ostatné postavy filmu - i on je citovo vyprahnutý, neschopný porozumieť, neschopný lásku prijímať a dávať. Tento formálne dokonalý film bol kritikmi vyzdvihovaný najmä ako pamätihodný príklad profesionálnej kolegiality.
Bankéř Fux i jeho věřitel Tom Darey se chtějí oženit. Bankéřova dcera Daisy uveřejní otcovým jménem inzerát. Chce, aby se otec seznámil s její přítelkyní Maud. Přitom se i ona seznámí s Dareyem, který po ní nechá pátrat detektiva Sherlocka Holmese II. Ten Daisy najde a zamýšlí ji unést. Místo ní však omylem unese jejího otce. Po řadě zápletek vše dobře dopadne. Na Holmese vina nepadne a Tom i bankéř získají své vyvolené. [NFA.cz]
Hrdinou příběhu je mladý sličný asistent slavného egyptologa. Miluje jeho dceru Aenny a jeho láska je opětována: Aennin dotěrný ctitel Fridolín dostal košem. Oběma egyptologům se podaří objevit hrobku faraóna Tu ten kámena. Chtějí dopravit vzácnou mumii do rodné Zelené Lhoty, kde je čeká velkolepé uvítání zorganizované horlivým starostou. Dva podvodníci se zmocní bedny s mumií a nahradí ji bednou se syrečky. Sami se pak vydávají za slavné objevitele a přijímají hold podvedených měšťáků, kteří vyrukují k manifestačnímu uvítání s hasiči a družičkami, s hudbou a válečnými veterány, zatímco skutečný učenec je považován za podvodníka. Vše vyřeší nakonec mladý asistent, který přiveze pravou bednu s mumií, očistí nastávajícího tchána z podezření a získá krásnou Aenny. (Podle dobového tisku.) [NFA.cz]
Venkovská dívka Tonka se po příjezdu do Prahy stane prostitutkou ve veřejném domě. Stýská se jí však po domově a když dostane dovolenou, rozjede se za matkou. Doma se setká se svým bývalým chlapcem Janem, který ji stále miluje a chce si jí vzít. Tonka je s ním šťastná, ale vzpomínky na život v Praze ji stále pronásledují. Nechce milovaného Jana, který nic netuší, učinit nešťastným a odjíždí zpět do Prahy. Policie mezi prostitutkami hledá ženu, která by byla ochotna strávit poslední noc s vrahem odsouzeným k smrti. Tonce je odsouzence líto a na výzvu se přihlásí. Po jejím návratu do nevěstince se od ní všichni odvrátí a pohrdají jí. Tonka je propuštěna, odchází na ulici a klesá stále níž....První český zvukový film. Zvukové scény byly dodatečně natočeny po požáru ateliérů Kavalírka v ateliérech Gaumont v Joinville u Paříže současně v češtině, němčině a francouzštině. Premiéra se konala v kině Alfa na Václavském náměstí. NFA archivuje kompletní verzi ve francouzštině pod názvem "Tonischka", z české verze se dochovalo pouze 15 metrů prologu, v němž Karel Hašler zpívá píseň "Hradčany krásné".
Řadová opereta, natočená volně podle francouzské předlohy, slibovala na počátku 30. let mírně pikantní zábavu, která těží z přihlouplých dvojsmyslů a narážek. Dnes z toho všeho zůstal jen doklad o tom, jak kdysi vyhlížela ryzí (pseudo)lidová taškařice, opírající se o osvědčené typy - záletného pána, nevěrné manželce a nadmíru rozverné komorné. Zejména ženské role dnes vnímáme jako notně přepjaté a překřičené. Překvapí obsazení Františka Smolíka, jenž se tu směje, tančí, zpívá a dokonce šermuje. Tehdejší operetní diva Mařenka Zieglerová si zahrála ruskou majitelku masérského salonu.
Jeden z nejpopulárnějších francouzských režisérů posledních dvou dekád, kterého proslavily
především snímky Jméno růže či Boj o oheň, ale také o něco více současná dramata Sedm let v
Tibetu či Nepřítel před branami, v roce 1995 kývnul společnosti IMAX, jež se s jeho pomocí rozhodla
natočit svůj první 3D film. A Jean-Jacques Annaud tento krátkometrážní snímek nakonec věnoval
příznivcům historické aviatiky a také divoké a nesmlouvavé horské přírody.
Hlavními hrdiny vizuálně působivého dobrodružství, odehrávajícího se v 30. letech minulého století a
natočeného na motivy skutečné události, jsou dvě legendy francouzského letectví - Jean Mermoz v
podání Vala Kilmera a „píšící“ pilot Antoine de Saint-Exupéry s tváří Toma „Amadea“ Hulceho. A právě
tito dva zcela rozdílní muži mají za úkol provést něco, co dosud nikdo nedokázal. Mají vytvořit
letecký most, který by přepravoval poštu mezi Jižní Amerikou a Francií. Jeden z jejich nových letců
Henri Guillaumet, kterého hraje Craig Sheffer, ovšem havaruje v Andách, a proto se ho budoucí autor
Malého prince vydává zachránit. Jeho mise je ale neúspěšná a Guillaumet se musí dostat do bezpečí
sám, pouze vlastní silou.
Příběh dobrodružné cesty rakouského horolezce Heinricha Harrera, který se svým přítelem Petrem Aufschneiterem chtěl dobýt vrchol jednoho z nejvyšších štítu Himalájí - Nanga Parbatu. Po útěku ze zajateckého tábora prošel celými Himalájemi až do tajemného světa Tibetu, kde se stal učitelem mladého Dalajlámy. Mezi těmito dvěma lidmi z úplně odlišných světů se rozvinulo přátelství, které jim přineslo moudrost a pro Harrera znamenalo i hluboký vnitřní přerod. Film je založen na skutečných událostech.
