Tokio boj se! Toxie přichází! Dobrodružství pokračuje. Ďábelská korporace Apocalypsa, s. r. o. plánuje přetvořit městečko Tromaville v obří chemickou továrnu. Odláká proto hrdinného obránce utlačovaných do Japonska, aby tam hledal své kořeny. V Tokiu se Toxie setkává nejen s otcem, ale s i nepřeberným množstvím zla, které je nutné vymítit. Ale obyvatelé Tromaville mezitím zoufale postrádají svého toxického mstitele...
Práce, vejplata, rodina – z Toxieho se stává tatík. Ale Zlo nikdy nespí! Toxie se znuděně prochází po svém milovaném městě Tromaville a nemá do čeho píchnout. Všichni padouši jsou zlikvidováni, všechno Zlo je minulostí. Jenže našemu hrdinovi není do zpěvu. Milovaná Claire má šanci znovu získat zrak, ale operace není z nejlevnějších a Toxie marně hledá zaměstnání. Jenže kdo by zaměstnal obřího zmutovaného superhrdinu? A tak mu nezbývá než se upsat do služeb zlotřilé společnosti Apokalypsa s.r.o. Hranice mezi dobrem a zlem se stírají a Toxiemu nezbývá, než se pokusit odolat svému poslednímu pokušení...
Newyorský policista Harry Griswald do svého těla nechtěně vstřebá ducha velkého mistra tradičního japonského divadla kabuki. Po počátečním odmítání nastoupí do učení k mistrově pravnučce, aby se z něj stal Kabukiman - superhrdina bojující s padouchy jídelními hůlkami, zabijáckým suši a létajícími sandály. Schopnosti mu přijdou vhod, když se zlý magnát snaží ovládnout svět při rituálu, kdy drak prochází prstencem Jupitera a opice jezdí na jaguárovi...Za málo peněz hodně muziky, to je heslo společnosti TROMA a je na něj při sledování jejich filmů nutno myslet. Kabukiman podobně jako Toxický mstitel pracuje s konceptem netradičního superhrdiny a spolu se známějším Toxiem se stal maskotem a symbolem TROMY. Z tohoto snímku rovněž pochází záběr na vybuchující automobil, s oblibou opakovaný v dalších filmech od Lloyda Kaufmana.
V dosti bizarním prostředí jedné nemocnice se odehrává kriminální zápletka - dojde tam k vraždě. Jedna z lékařek odhalí skutečný důvod zločinu, zjistí i jeho pachatele. Avšak film více než o vyšetřování vypovídá o lidech, kteří v nemocnici žijí, zvolené prostředí zaplnil figurami dosti svéráznými až bizarními... Režisér Juraj Herz se pokusil experimentovat i se zvukovou stránkou - i známé tváře předaboval jinými hlasy.
Sci-fi horor o automobilu poháněném lidskou krví. Začínající automobilová závodnice Mima má možnost jezdit s mimořádně kvalitním vozem, který však funguje na neobvyklé palivo - na lidskou krev. Jen její přítel dr. Marek si uvědomuje nebezpečí hriozící každému, kdo se zaplete s automobilkou Ferat... Režisér Juraj Herz použil jako námět filmu povídku Josefa Nesvadby "Upír po dvaceti letech".
Ve filmu se střetávají tvůrčí síly osobností ze tří sfér umění. Podtitul "Hra o lásce a nenávisti" odkazuje k motivaci staročeskou středověkou satirou, námět patří Antonínu Přidalovi, odborníku na tuto tématiku. Jeho spoluprací s Jurajem Herzem vznikla koláž minulosti a přítomnosti, aktualizovaná, ostrá satira a podobenství o střetu lidských vlastností, které nemohlo neskončit v trezoru. K útočné provokativnosti filmu přispěla i hudba Pražského výběru - Michaela Kocába a Michala Pavlíčka - film byl jedním z důvodů jejich úplného přesunu do undergroundu. Taneční sbor středověkých občanů připomíná spíše změť dlouhovlasých mániček, do prostoru středověkého tržiště vtrhává okraj současné skládky, mezi minulým a aktuálním oscilují i postavy, ať už svým zevnějškem, symbolikou či jednáním.
Konec 30. let: Pan Karel Kopfrkingl je obětavý zaměstnanec pražského krematoria a vzorný otec rodiny, který důsledně dbá o řádný chod domácnosti a všestrannou výchovu svých dětí. Rád předčítá ze své oblíbené knihy o Tibetu. Tíživá atmosféra napjaté doby násobí všeobecný strach. V měšťáckém stereotypu žijící Kopfrkingl spolupracuje s nacistickými okupanty a s obludnou samozřejmostí se zbavuje všeho nebezpečného ve svém okolí, včetně členů vlastní rodiny. Jeho velká a nebezpečná kariéra začíná...Filmová adaptace psychologického hororu, vzdáleně upomínajícího na Hitchcockovy grotesky, kongeniálně vystihuje morbidní atmosféru a jakoby neskutečný svět panoptikálních postav vynikající předlohy Ladislava Fukse (vyšla v roce 1967). Pan Kopfrkingl se stal životní rolí Rudolfa Hrušínského a tragikomedie Spalovač mrtvol jedním z nejvýznamnějších filmů Juraje Herze, jenž tu plně uplatnil svůj smysl pro bizarnost, perverzi a fantaskní vidění. I když byl snímek normalizátory českého filmu příkladně zatracován a nemohl se po dlouhá léta objevit ani v kinech, ani v televizi, sotva lze tento titul pominout ve výčtu nejhodnotnějších českých filmů. Na scénáři spolupracoval s Jurajem Herzem autor původní novely Ladislav Fuks, kameramanem byl Stanislav Milota, vedlejší role ztělesnili Vlasta Chramostová, Jana Stehnová, Ilja Prachař, Jiří Lír, Míla Myslíková, Vladimír Menšík. V roce 1969 získal Herz za režii a Milota za kameru tohoto filmu cenu FITESU Trilobit. Na Přehlídce českých a slovenských filmů v Sorrentu obdržel snímek Stříbrnou Sirénu.
Několik televizních filmů bylo u nás natočeno na barvu již v dobách, kdy ještě barevné vysílání neexistovalo - patří mezi ně také slovenský snímek Sladké hry minulého léta. Režisér Juraj Herz se inspiroval povídkou Guye de Maupassanta a se smyslným podbarvení letní pohody vypráví o osudech pihovité pradlenky, o níž projevuje zájem celá skupinka kamarádů. Úsměvné vyprávění, opírající se o uvolněné herecké ztvárnění (mimo jiné Lasica a Satinský), přitom nijak neskrývá závažnější okamžiky, které se do lidského života rovněž vkrádají. Sladké hry minulého léta zvítězily na festivalu televizních filmů v Monte Carlu.
Komédia o poctivom a šikovnom cukrárovi Šimonovi. Skromný starý mládenec sa v praktickom živote stáva ľahkou obeťou svojho šéfa, matky a zástupu vydajachtivých žien. V príbehu sa objavujú osvedčené postupy takmer všetkých dôležitých období filmovej komédie. Počnúc lumiérovskou etudou so záhradnou hadicou cez melancholického tuláka až po postrach okolia - Jacquesa Tatiho. Jurajovi Herzovi sa tak podarilo výrazne obohatiť nielen kolibskú dramaturgiu 80. rokov, ale najmä skromnú tradíciu slovenskej komédie.
Sugestivní filmové drama Petrolejové lampy natočil Juraj Herz podle stejnojmenného románu Jaroslava Havlíčka. Vypráví v něm tragický příběh stárnoucí dívky Štěpy, žijící na přelomu století v dusném prostředí českého maloměsta, v ovzduší nepochopení a předstíraných citů, přetvářky a falše. Štěpě jsou neustále matkou vnucováni adepti na ženění, kteří ovšem musejí pocházet z téhož okruhu jako ona. Štěpa je však jiná než ostatní dívky. Jakoby zasažena duchem emancipace vyslouží si pověst dívky volných mravů a ta přirozeně nápadníky z řad městské honorace odrazuje. Než by se stala starou pannou, provdá se za bratrance, zkrachovalého důstojníka. V den svatby ale ještě netuší, jaká strašlivá nemoc pronásleduje jejího ženicha...Pečlivě rekonstruované období secese v sobě tají osudové lidské trápení: stárnoucí dívka z rodiny maloměstské honorace se dočká svého štěstí, když se provdá na pohledného důstojníka. Netuší ovšem, že muž trpí zhoubnou pohlavní chorobu - s marnou obětavostí pak o něho pečuje, vystavena zlomyslnému posměchu svého okolí. Vynikající, stále sugestivní snímek Juraje Herze se opírá o procítěné, jemně odstíněné herecké výkony Ivy Janžurové a Petra Čepka.