Když je zastřelen fotograf Daniel Marchand, podezření okamžitě padá na dvě ženy – Edith, dceru ropného magnáta Kellermana, a Madeleine Lariviere, současnou manželku Edithina bývalého manžela Pierra. Třetí podezřelou se stává druhá Kellermanova dcera Daphne, s níž Marchand krátce před smrtí nafotil sérii odvážných fotografií. Bohatý průmyslník Kellerman se snaží chránit rodinnou pověst a svého zetě Pierra nutí k poskytnutí falešného alibi pro dceru Daphne.
Ani hvězdné obsazení, jemuž dominují vycházející hvězdy Annie Girardot nebo Philippe Noiret, nezajistilo velký úspěch snahám režiséra Jeana Delannoye uplatnit se v jiném než historickém žánru, v němž dosud sklízel jen úspěch. Film měl premiéru 4. října 1961 a návštěvnost přesahující jeden milión diváků v kinech byla ve své době spíše jen průměrným výsledkem. Ještě před premiérou uspořádal producent Robert Dorfman reklamní projekci, v níž film prezentoval autorům detektivek, právníkům i kriminalistům. Těsně před rozuzlením nechal promítání zastavit a mezi publikem uspořádal diskuzi o možných závěrech příběhu. Ani tento nevšední reklamní trik však filmu nezajistil zvláštní pozici v Delannoyově bohaté filmografii.
Polly Maggoo, americkou modelku, žijící v Paříži zpovídá televizní štáb pro jednu epizodu dokumentárního pořadu "Qui étes-vous?". Během natáčení je Polly sledována princem z malého státu sovětského bloku, který ji následně pozve do své země. Vše se odehrává na pozadí satiry na módní průmysl ve spojení s krátkými epizodami z natáčení dokumentu.
Konec padesátých let, malý italský rybářský ostrůvek. Život rybáře Maria Ruoppola se změní, když přijme dočasně místo pošťáka: stačí mu k tomu jen mít kolo a umět trochu číst. Jediným Mariovým zákazníkem je Pablo Neruda (1904 - 1973), slavný chilský básník, který na ostrůvku v ústraní malého domku tráví chvíle vyhnanství ve společnosti svých veršů a krásné Matildy Urrutiové. Smolař v lásce Mario se o proslulého muže začne zajímat hlavně proto, že v poezii vidí dobrý způsob, jak svádět ženy. Brzy však vášnivě propadne poezii a zvolna začíná chápat i politické přesvědčení svého nového přítele. podaří se mu získat srdce milované Beatrice, ale i nový pohled na svět. Neruda se vrátí zpět do vlasti a po sobě zanechává mnohem víc, než jen pomalu se vytrácející vzpomínky: z Maria se stal muž, který ví, kým je, ale ví i to, že své schopnosti může dát do služeb ostatním.
Originální jemná komedie zpracovává s humorem i s nostalgií zvláštní setkání dvou naprosto odlišných mužů, které se opravdu uskutečnilo (Pablo Neruda věnoval svému italskému příteli jednu ze svých básní). Režisér a herec Massimo Troisi krátce po natáčení filmu předčasně zemřel.
Pointe-Courte je malá rybářská vesnička na pobřeží Středozemního moře nedaleko města Sete. Ti, kteří odtud odejdou, se zřídka kdy vrátí. I Lui (Philippe Noiret) odešel do Paříže, již dvanáct let nebyl doma. Říká, že v rodné vesnici není na co koukat. Ale jednou ještě rád přijíždí do vesnice. V těžké chvíli svého života, když ho chce opustit žena, se Lui vrací ke kořenům. Manželé se společně toulají v okolí vesnice, snaží se říci si něco důležitého a hlavně pochopit se navzájem.
Malý chlapec, zvaný podle barvy vlasů Zrzek (Poil de carotte), trpí šikanováním matky a výsměchem sourozenců, ignoruje jej i otec. Jako nemanželské dítě je hlavní příčinou nepřátelství mezi rodiči, kteří jen kvůli velké rodině udržují manželství. Chlapcovo trápení vede k tragickému rozuzlení.
Henri Graziani ve svém režijním debutu obrátil pozornost k osvědčené literární předloze Julese Renarda Zrzek (Poil de carotte), která se značnému zájmu těšila dlouhá léta na divadelních jevištích. Pro roli páru manželů Lepicových oslovil skutečnou manželskou dvojici Philippe Noiret - Monique Chaumette, což byla v jejich případě ojedinělá spolupráce před filmovou kamerou (znovu se takto sešli v roce 1991 u filmu My dva, znovu v Grazianiho režii). Film Zrzek neměl nijak velký úspěch, což Philippe Noiret ve svých pamětech odůvodnil několika fakty. Zatímco předešlé adaptace Renardovy předlohy pracovaly s kontrastem neduživé dítě - stárnoucí tyranská matka (což byl i případ umělecky hodnotného filmového zpracování z roku 1932 s dětskou hereckou hvězdou Robertem Lynenem), Graziani pojal námět po svém a před kameru postavil zcela normálního a temperamentního chlapce s matkou v adekvátním věku. Dalším důležitým momentem se ukázalo vyčpělé téma týrání dětí ze strany rodičů, které po studentských bouřích v roce 1968 pozbylo na aktuálnosti.
Panna nebo orel: Edouardova (Michel Serrault) manželka vypadla z okna a zemřela. Inspektor Baroni (Philippe Noiret) vyšetřuje, zda šlo o náhodu nebo si Edouard splnil svůj sen – žít společně se svou milenkou na tropickém ostrově. Navzdory tomu, že případ byl uzavřen pro nedostatek důkazů, Baroni slídí dál. Má velmi dobrý důvod, aby Edouardovi nevěřil. S prakticky totožným případem, kdy muž zabil svoji ženu, aby mohl žít s milenkou, se již setkal. A ten muž spěchá na stejný ostrov v Pacifiku, jako Edouard. Pro Baroniho je druhý případ velmi osobní.
Jmenovala se Marie Sklodowská. Byla velmi aktivní a nadaná žákyně pařížské Sorbony. Přítel jejího otce, slavný Mendělejev, viděl Marii při práci a předpověděl jí velkou budoucnost. Později si vezme za manžela Pierra Curie. Sešli se v chladném zimním dni v laboratoři, kde se mladý profesor Curie zajímal o unikátní experiment. Netrvalo dlouho a Pierre zcela propadl kouzlu mladé Polky. Stali se jedním z nejznámějších párů v historii vědy. Láska jim pomohla dosáhnout perfektních vědeckých výsledků.
V pokračování filmu Něžné kuře nazvaném Ukradli torzo Jupitera se hned na začátku vezmou policejní inspektorka a profesor řečtiny, kteří odjíždějí na svatební cestu do Řecka, ostatně kam jinam. Zdá se, že je čekají jen antické památky, slunce, moře a dobré víno, ale opak je pravdou. Osudovým se jim stává setkání s poněkud rozevlátou manželkou potrhlého francouzského archeologa, protože díky této nesourodé manželské dvojici mají na krku vrahy, řeckou policii a překupníky s uměním.
Společenské drama, ve kterém stárnoucí dr. Fadigati navazuje nerovnocenný citový vztah se studentem Eraldem. V Evropě začíná sílit fašistická nenávistná ideologie, což i na malém italském městě začne postupně proměňovat morálku jejich obyvatel. Dr. Fadigati cítí rostoucí nenávist a násilí vůči těm, kteří jsou odlišní. Situace se postupně vyhrocuje a vede ke konfliktu s okolím.
V ospalém přímořském letovisku voda vyplaví mrtvolu muže. Případ přijel vyšetřit vrchní policejní inspektor Molinat (P. Noiret). Ironií osudu do míst, kde před deseti lety prožil velkou lásku, jenže také zbabral jeden případ. Kolem pláže se to hemží místními podivíny s ještě podivnějšími vztahy, letní sezóna klepe na dveře. A vražd přibývá, moře každý další den vydá jednoho zabitého muže. Molinatovi přijíždí pomoci samolibý, ambiciózní inspektor Leroyer (G. Marchand). Ti dva se nesnášejí, jejich spolupráce vázne, výsledky šetření jsou mizivé. Až do chvíle, kdy se ve vrahově síti nečekaně objeví opravdu velká ryba.