Uděláme ráj vypráví o životě Claudie Bertelli (Margherita Buy) ode dne, kdy se v roce 1946 narodila v bohaté rodině v Miláně, až do její smrti v roce 1995. Claudia byla idealistická povaha, vzdálená konvencím, snažila se hledat štěstí a vytvořit utopistickou společnost. Její radikální a nekonformistický postoj se jeví jako výsledek nemožnosti osvobodit se od všeho, co Claudia považuje za zúžené, překroucené a pokrytecké osobní hodnoty.
Dva excentričtí staří mládenci se náhodou jeden večer potkají. Během večeře zjistí, že mají mnoho společného s ohledem na své životní zvyky. Oba je stále přitahuje kouzlo žen, oba jsou zamilování do svých mnohem mladších hospodyň. Záhy se ukazuje, že nemilují dvě různé ženy, ale oba tutéž dívku. A zde začíná jedno z nejneobvyklejších a nejriskantnějších dobrodružství jejich života.
Francie, 1642. Dva rivalové u francouzského dvora, kardinál de Richelieu a mladý vévoda de Cinq-Mars jako favorit Ludvíka XIII. bojují o své mocenské pozice. Cyrano z Bergeracu je pověřen doručením důležitého poselství pro královnu Annu Rakouskou, na cestě z Gaskoňska se setkává se svým krajanem, rytířem d'Artagnanem, a spolu jsou vystaveni nebezpečným dobrodružstvím...
Slavný francouzský režisér Abel Gance pracoval od svých počátků v éře němého filmu s historickými tématy. V polovině šedesátých let vytvořil scénář, v němž spojil dvě velké postavy francouzského divadla a literatury – Cyrana z Bergeracu a Dumasova mušketýra d'Artagnana, do scénáře byly navíc zakomponovány prvky z dramatu Marion Delorme od Victora Huga. Fiktivní setkání stěžejních postav francouzského kulturního dědictví bylo založeno na Ganceho snaze o zajímavé dialogy, velkoryse plánovaná realizace ale ztroskotala na vysokých finančních nákladech a film byl nakonec odkázán do pozice převážně studiové a málo zajímavé podívané. Odborná kritika film již dopředu odsoudila, což se projevilo i v komerčním neúspěchu a titul nakonec znamenal finanční krach pro zúčastněného producenta. Ve Francii měl film premiéru 22. října 1964; k neúspěchu byl odsouzen prakticky od počátku, protože v daném roce bodovaly filmy jako MUŽ Z RIA, ČERNÝ TULIPÁN, první díl ANGELIKY nebo začátek slavné četnické série.
Bývalý herec Gérard Oury se do filmové režie pustil poprvé počátkem 60. let a vzápětí se mu podařilo získat si pozornost diváků i odborné veřejnosti. Film ZLOČIN SE NEVYPLÁCÍ (Le crime ne paie pas) se skládá ze čtyř krátkých příběhů, tří historických a jednoho ze současnosti. První historka je zasazena do renesanční Itálie, kde aristokratka Lucrezia zabije svého nevěrného manžela. Druhý příběh situovaný do konce 19. století popisuje politicky motivovanou vraždu. Třetí povídka z doby těsně před první světovou válkou zpracovává klasický model manželského trojúhelníku s tragickým závěrem. Tyto tři povídky přitom sleduje v kině hrdinka čtvrté části ze současnosti, mladá Lucienne, kterou se snaží zabít její manžel.
Na scénáři jednotlivých povídek se podílelo jedenáct scénáristů a spisovatelů včetně samotného režiséra. Tomu se podařilo získat pro film francouzské herecké hvězdy několika generací, vzhledem k významnému podílu italské koprodukce se natáčení zúčastnilo i několik známých jmen italské kinematografie. Film se natáčel od října 1961, dokončovací práce proběhly na jaře následujícího roku a premiéra se konala 6. července 1962. V premiérovém nasazení v pařížských kinech měl poměrně značný úspěch, celková návštěvnost francouzských biografů za rok 1962 jej však s počtem diváků nemnoho přes jeden milión posunula až pod hranici průměru.
Film se skládá ze tří povídek podle námětu Rodolfa Sonega. Pracující Giacinto (Alberto Sordi) slaví stříbrnou svatbu se svojí ženou Erminií (Rossana Di Lorenzo). Společně jdou po mnoha letech do kina. Ale v kině promítají jen erotické filmy. Erminia nejdříve ztropí skandál, ale pak se s filmem smíří a dokonce podlehne jeho vlivu. V druhé povídce se před Armidou (Claudia Cardinale) otevírá svět erotických produktů a díky tomu se jí podaří normalizovat vztahy se svým mužem. A třetí povídka nám představí Philippe Noireta jako producenta erotických filmů Giuseppeho.
Film vznikl podle hry slavné francouzské spisovatelky Françoise Sagana „Hrad ve Švédsku“. Student (Jean-Louis Trintignant) přijíždí na pozvání švédské rodiny k nim domů na odlehlé místo. Je zima, hostitelská rodina bydlí na hradě, který je celý obklopen sněhem. Návštěvník pomalu poznává jednoho člena podivné rodiny po druhém. Seznamuje s majitelem zámku Hugem (Curd Jürgens), jeho ženou Eleanore (Monica Vitti), která se mladíkovi začíná líbit. Domácnost s nimi sdílí velmi zvláštní a inteligentní bratr Eleanor Sébastien (Jean-Claude Brialy) a Hugova sestra Agathe (Suzane Flon). Poslední členkou domácnosti je Ophélie (Françoise Hardy). Hrad je opředen řadou záhad, jednou z nich je i to, co je vlastně Ophélie zač.
Mladá dívka Marie žije v malé ospalé vesnici a sní o úniku ze všední reality. To jí umožní americký miliardář, který tudy projíždí a chce se s ní oženit...
Film ROZMARNÁ MARIE patří k nejméně zdařilým veselohrám slavného režiséra Philippa de Brocy a rozhodně nesnese srovnání s jeho mistrovskými kousky z předchozích a následujících let. Kritici filmu vyčetli jednoduchost postav a nedotaženost slibných vtipných momentů. Na druhou stranu za pozornost stojí pár scén a především celková atmosféra poklidně žijící vesnice se svými ležérními obyvateli. Přestože se komedie točí kolem případného sňatku Marie (hrála ji tehdejší režisérova partnerka Marthe Keller), ta není hlavní postavou; více pozornosti na sebe strhávají například Philippe Noiret nebo François Périer. Přes standardně kvalitní herecké obsazení a renomé režiséra se film ROZMARNÁ MARIE nedokázal prosadit ani ve své době.
Film je adaptací stejnojmenného románu Théophila Gautiera. Vypráví příběh o statečném zchudlém gaskoňském šlechtici Sigognacovi, který se zamiluje do krásné herečky Isabely a z lásky k ní se stane pod jménem kapitán Fracasse členem kočující herecké společnosti. Chrání milovanou Isabelu před dotěrnostmi šlechticů. Na smrt si znepřátelí záletného barona Vallombreusa, který podniká všechno možné, aby Sigognaca zničil a zmocnil se Isabely. Odvaha a ostrý kord gaskoňského hrdiny překonají všechny nástrahy. Nakonec se ukáže, že Isabela je dcerou mocného knížete de Moussy a Vallombreusovou nevlastní sestrou. Pak už nic nestojí v cestě štěstí mladé dvojice na Sigognacově zámku, který se už nebude jmenovat Nouzov, ale Blaženov.
Režisér Édouard Molinaro se po několika velmi úspěšných komediích ze šedesátých let vrátil k žánru, ve kterém začínal, a sice ke kriminálnímu dramatu. Film LES AVEUX LES PLUS DOUX vycházel z divadelní hry G. Arnauda, který se také podílel na scénáři. Jde o příběh mladého muže, který se dopustí krádeže peněz z cirkusové pokladny, drsné metody vyšetřujících policistů (Roger Hanin, Philippe Noiret) se jej ale snaží vplést i do obvinění z vraždy. V roli mladého delikventa se objevil Marc Porel, tehdy považovaný za nadějného nástupce starších předchůdců Delona či Belmonda. Spolu s ním zde hrál i jeho vlastní otec Gérard Landry. Hlavní ženská postava byla původně nabídnuta herečce Claude Jade, která ji ale odmítla kvůli odhaleným scénám a následně roli ztvárnila Caroline Cellier. Ve Francii měl film premiéru 19. května 1971, divácký úspěch však zůstal daleko za očekáváním.
Moji přátelé II. volně navazuje na první díl filmu Moji přátelé. Pětice, později čtveřice, neúnavných temperamentních recesistů, kteří nikdy neberou nic vážně a i přes bolestné události, které se v jejich životě udály (např. smrt jednoho z nich, žalostná chudoba nebo také problémy v lásce) se dokáží zasmát na svůj účet, na účet svých přátel a hlavně na účet úplně cizích lidí (např. narovnání šikmé věži v Pise nebo fotografování choulostivých partií na fotoaparáty zahraničních turistek). Berou život jako jedno velké dobrodružství a snaží si ho užít za každou cenu. Až do poslední chvíle.