V postavě Falstaffa Welles skvěle spojil bujarý komediální pohled s trudnomyslným dumáním o zvratech osudu. Falstaff spolu s princem Halem, ochotným se účastnit každé výtržnosti, vymetá krčmy a prožívá napínavá dobrodružství, aby byl hořce odmrštěn v okamžiku, kdy mladík nastoupí na královský trůn.Orson Welles nalezl své alter-ego: při povrchním pohledu bychom mohli konstatovat, že se ve Falstaffovi převtělil do žokovitě tlustého vychloubačného mluvky, jenž malichernou a směšnou zbabělost svých skutků později zakrývá vodopády slov, v nichž hájí své udatenství. Avšak kresba Falstaffa není zdaleka jednoznačná: je to poživačný přítel dobrého pití, laškování s děvčaty, člověk odmítající si připustit své neduhy, ochotný se rozdělit, ale hlavně je to za všech okolností optimistická bytost. Je jistě směšný, dojemný, ale důvěra, jakou vkládá do přátelství, si zasluhuje uznání – i proto vyvolává soucit, když je posléze odmrštěn jako nejen nepotřebná, ale přímo zhoubná připomínka minulosti.Falstaffovým věrným druhem a mnohdy dokonce iniciátorem divokých kousků (mezi nimiž nechybí oloupení zbožných pocestných) je totiž princ Jindra, následník trůnu. Když se ujme vlády, své někdejší nevázanosti i přátel se zříká. Falstaff pak záhy umírá nejen na své neduhy, ale především kvůli opovržlivé přezíravosti svého někdejšího druha, od něhož si sliboval (nejen pro sebe) výhodné místo u dvora...Welles si všímá společenského zázemí, důležitý je smysl pro detailní rozkreslení tehdejších sociálních podmínek, ať již společenské spodiny (výmluvná je zejména ošuntělá hospoda s příbytky podobnými spíše brlohům) či nejvyšší aristokracie (zde jsou příznačné záběry ze vznosných katedrál). Zapojuje do komparsu postavy s výraznou obličejovou fyziognomií, souznívá tak s postupy Pasoliniho. Včleňuje drobné epizody snad až groteskního dopadu, např. výjevy, jak těžkotonážní obrnění rytíři musí být na koně vytahováni kladkostrojem.Zatímco dialogové pasáže (a zejména všechny dvorské) ještě prozrazují vliv výchozího divadelního půdorysu, líčení Falstaffových nepravostí vykazuje více filmařských nápadů – ovšem nesporým inscenačním vrcholem je scéna krvavé bitvy, kdy proti Jindřichovi povstali odbojní šlechtici. Tato sekvence je natočena kamerou těkající často v detailech po bojišti, po probodávaných tělech, zběsilost dění umocňuje i střihová skladba, hraničící až s jakousi horečnatou vizí, jíž se proplétá zmateně pobíhající Falstaff.Pokus vypreparovat Falstaffa z několika Shakespearových her, v nichž se objevuje (zejména z Jindřicha IV., ale také Jindřicha V. a Veselých paniček windsorských), akcentuje nejen tragikomické pojetí titulní postavy jako středověkého bohéma a výtržníka, ale také zevšeobecňující úvahu o bezohledné, necitelné zodpovědnosti, která ve jménu čisté pověsti razantně zavrhuje včerejší hříchy mládí. (Jan Jaroš, LFŠ 2007)
80. léta 19. století: Ppředák vznikajícího organizovaného
dělnického hnutí Ladislav Zápotocký - Budečský je vypovězen do
rodné obce, kde pracuje jako krejčí a pokračuje v sociálním
uvědomování příslušníků dělnické třídy. S plným profesionálním
nasazením realizovaný historický film. Tvůrce neminula státní
cena I. stupně.
Ani u bezvýznamných lidiček bychom neměli podceňovat uraženou ješitnost. Právě takovou odezvu vyvolala atraktivní, vyzývavá žena, která souhlasila, že si vezme obyčejného úředníčka z účtárny, jen proto, aby se zapomnělo na její vztah k ženatému šéfovi. Naštvaný novomanžel, když se tuhle lest dozví, začne v tichosti a s téměř nehnutým obličejem chystat důmyslnou pomstu, která navíc může přinést i hmotný prospěch...
Volná adaptace stejnojmenného románu Jarmily Glazarové, realizovaná režisérem Jiřím Weissem, zachycuje nerovné manželství dvou povahově protichůdných lidí, starší, citově prázdné ženy a jejího mladšího manžela, milovníka přírody, umění a krásy. Jako třetí, rozhodující činitel, vniká mezi tyto dva lidi mladičká schovanka Jana, která hluboce přilne k otčímovi. Také on k ní chová jiné city než jen otcovské. Prokletí maloměstského domu však nedovedou překonat.
Režisér Jiří Weiss dokázal nejen sugestivně vylíčit dusné a nelaskavé prostředí, ale především velmi pečlivě vybral herecké představitele tohoto zvláštního trojúhelníku. Křehká krása Jany Brejchové, strhující herecká kreace Jiřiny Šejbalové a rovněž skvělý výkon Miroslava Doležala zaujaly diváky i kritiky hned při premiéře v prosinci 1957. Film získal na MFF v Benátkách 1958 cenu FIPRESCI.
Dramatický příběh Krušnohorského pohraničí se odehrává na podzim roku 1938, kdy mezi českými a německými obyvateli začíná docházet k otevřeným konfliktům, které tvrdě postihují nejen životy národnostně rozdělených sousedů, ale krutě zasahují zejména do osudů smíšených rodin. Vyhrocená situace vede k boji, který však nemá vítězů.
S odstoupením pohraničí se po mnichovském diktátě leckteří čeští obyvatelé v malé krušnohorské vesnici nesmíří, bojují s provokujícím henleinovci, ale nakonec musí poslechnout vyšší rozkazy a vydat se do vnitrozemí. V režijním pojetí se patrná dokumentaristická průprava režiséra Jiřího Weisse, který tímto snímkem debutoval na poli celovečerního hraného filmu.
Pavel Kohout záhy překonal své rozjásané období a jal se zobrazovat věrohodnější lidská dramata, zejména ta zcela všední. Zde se jedná o lásku mladé dívky k ženatému muži - příběh se autor pokusil ozvláštnit tím, že jej vypráví pán v taláru jako událost, která se již odehrála, líčí její tragický průběh. Filmová adaptace se pokouší dosáhnout psychologické hloubky v přiblížení jednotlivých hrdinů a jejich pohnutek.
Velice precizní postižení okupační atmosféry strachu, ovládající celou společnost. Hrdinkou je z transportu uprchlá židovská dívka, kterou mladičký student ukryje na půdě jednoho činžovního domu. Navzdory ohrožení i mládencově měšťácké rodině mezi nimi vyraší něžná láska.
Kontroloři při náhlé inventuře zjistí, že v jedné pražské prodejně potravin chybí větší množství drahého alkoholu. Odpovědná za ztrátu je prodavačka Alena, která ví, že do lahví nalil tmavý čaj její milenec, vedoucí prodejny Vorel. Ten ji cynicky požádá, aby vzala vinu na sebe. Nešťastná žena spáchá sebevraždu. Kontrolor Dr. Kurka pochopí, že skutečného pachatele nedokáže usvědčit... Působivě natočený dramatický příběh s neobvyklou účastí anglických herců.
Je rok 1941 a v Čechách vládnou neomezenou rukou němečtí nacisté. Inženýr Otakar Racek je nadmíru opatrný člověk, který se za každou cenu snaží vyhnout problémům. Zatímco některé jeho kolegy zatýká gestapo, on dostává nabídku na ředitele nového oddělení. Když odmítne pomoct manželce zatčeného odbojáře, jeho ženou Vlastou to otřese. Má ho však ráda, dokonce tak, že je smířena i s nenávistí Otakarovy zámožné matky. Jednoho dne Vlasta doma na pár dnů ubytuje svého starého známého Ondřeje Rýdla, jenž je na útěku před gestapem. Žena jej před manželem vydává za vzdáleného příbuzného. Otakar však podlehne žárlivosti a na radu své matky si na sledování Vlasty najme soukromého detektiva. Ten je ovšem zároveň konfidentem gestapa a za každého zatčeného odbojáře dostává tučnou odměnu...
Působivé psychologické drama z období okupace natočil režisér Jiří Weiss podle skutečné události, zpracované v románu K. J. Beneše Rodný hlas. Úvodní část filmu tvoří filmový týdeník, režisérem uměle sestavený z různých dobových reportáží.
Indonesie 1965: Guy Hamilton (Mel Gibson) je ctižádostivý rozhlasový reportér, který přichází do Jakarty, kde hodlá pracovat. V zemi těsně před vypuknutím občanské války si Guy brzy vypracuje slušnou pozici. V tom mu pomáhá přátelství s Kwanem (Linda Hunt), liliputánským kameramanem, i láska k diplomatce Jill (Sigourney Weaver)...