Režisér Jan Schmidt vytvořil volnou trilogii podle knih Eduarda Štorcha, odehrávající se v pravěku. První část se nazývá "Osada Havranů", prostřední "Na veliké řece", závěrečná "Volání rodu". Protagonisty jsou nerozluční přátelé Sokol a Havranpírko, kteří se střetnou s tajemným vládcem údolí, který je na každém kroku ohrožuje... Pohled je to ovšem tak říkajíc "pro mládež" - romantický, popisný a naivně dobrodružný.
Vize světa po atomové katastrofě se záměrně vzdává jakýchkoliv atraktivních prvků a důsledně se soustřeďuje na jediné: jak člověk v takových podmínkách (zde skupina žen, putující zničenou krajinou) klesá na úroveň zvířete, jak v něm začínají převládat zvířecí pudy a instinkty, jak se vytrácejí regulující funkce svědomí jako projevu lidství... Scénář k filmu napsal Pavel Juráček, který se v 60. letech přičinil (jako scenárista a režisér, ale i ve vedení jedné z barrandovských tvůrčích skupin) o vysoký umělecký a ideový kredit české kinematografie, ale později, v období tzv. normalizace, nesměl natáčet ani publikovat.
Ve spolupráci se Sovětský svazem vznikla romantická, dobrodružná podívaná o muži, který marně hledal klid a samotu na málo obydleném, nehostinném ostrově... Film, inspirovaný předlohou Alexandra Grina, byl natáčen na Kavkaze a na Krymu v roce 1968, po vpádu ruských vojsk do Československa se práce zastavily a když se tvůrci k projektu znovu vrátili, dokončovali jej ve značně napjaté atmosféře. Výsledný tvar to přirozeně poznamenalo. Nové setkání může být zajímavé.
Mladá žena sa náhodou zoznámi s mužom, ktorého podozrievajú z teroristickej činnosti. Podozrenie zo spoluviny stačí západonemeckej tlači na to, aby proti tejto žene rozpútala nehoráznu štvanicu, v ktorej na ňu beztrestne navŕši horu špiny a ohováračiek. (FILM A DIVADLO - 1977)
Drama francouzského válečného zajatce ve Východním Prusku, jemuž se lidé vyhýbají, a který hledá útočiště ve světě dětí a zvířat. Obyčejný chlapec vyrostl ve zvráceného netvora. Dvanáctiletý, stále odstrkovaný a ponižovaný Abel se mstí. Pouhou myšlenkou založí požár nenáviděné školy. Od té chvíle ví, že může ovlivňovat osud: „Ten den jsem pochopil, že osud je skutečný, že má magické schopnosti, a že je na mé straně". Abelovým světem zůstávají děti. A tak přijde obvinění ze znásilnění malé dívenky. Ale on přece „jen" fotografoval tu malou, krásnou princeznu. Historie mu dává další šanci. Místo vězení přichází válka. Je rok 1939 a přicházejí „vyvolení" - jednotky SS. Ve službách důstojníků 3. říše, včetně Hermanna Göringa osobně, roste jeho historický význam. On, v sedle svého koně, doprovázen čtyřmi dobrmany, vyhledává budoucí elitu německého národa - děti na převýchovu. Na odporu nezáleží, jen je přived, nedej na to, že ti říkají netvor. Pouze ty rozhoduješ... Klíč k nevšednímu příběhu muže, jenž zůstal věčným dítětem poskytne napůl pohádkový charakter předlohy, jenž nahlíží fenomén nacismu a jeho manipulace s vědomím mas v souvislosti s germánskou mytologií.
Románový cyklus Marcela Prousta Hledání ztraceného času je jedním ze základních děl nejen francouzské, ale i světové literatury. Filmová adaptace je výzvou nejen pro scenáristy i režiséry, ale i producenty. Právě z finančních důvodů ztroskotaly ohlášené projekty Luchina Viscontiho a Josepha Loseye.
Teprve v roce 1983 vznikla adaptace části prvního dílu Hledání ztraceného času - Swannova láska. Na scénáři se podíleli mj. i Peter Brook (původně určený režisér) a významný scenárista Jean-Claude Carriere. Ve filmu použili i některé motivy z dalších částí Proustova cyklu, završili Swannův příběh lásky ke krásné Odettě de Crécy, jež ho stála těžce vydobyté společenské postavení, a celý děj zhustili do pouhých čtyřiadvaceti hodin.
Milovníci díla Marcela Prousta tak mohou porovnat tuto adaptaci s pozoruhodným přepisem scenáristy a režiséra Raoula Ruize (uvedeno v České televizi v r. 2005), který sáhl po završující kapitole tohoto literárního monumentu nazvané Čas znovu nalezený, kde se Proust v četných reminiscencích znovu vrací k celému dílu.
V roce 1913 se v Paříži nenašel žádný nakladatel, který by vydal první díl románu Marcela Prousta (1871-1922). Spisovatel ho u Grasseta vydal na vlastní náklad a koncem listopadu 1913 se první díl dostal do prodeje. Postupně nabyl zamýšlený román nových rozměrů a Proust těsně před svou smrtí diktoval další poznámky. Poslední dvě část jeho epopeje, z nichž jedna je právě Čas znovu nalezený, vyšly až po jeho smrti. I když Proustovo Hledání ztraceného času patří mezi základní díla literatury 20. století a je citováno v každé školní učebnici, ve skutečnosti málokdo Prousta četl.
Fiktívny príbeh inšpirovaný skutočnými udalosťami, ktoré sa stali v 70. rokoch v Nemecku (NSR). Po sériách bankových prepadov anarchistických revolučných skupín "Die Bewegung 2. Juni" a ozbrojenom úteku ich člena z väzenia, sa presúvajú do Východného Nemecka (NDR). Stasi, tajná služba NDR im vytvorí novú identitu, aby mohli začať nový život na východe. Niektorí, vrátane Rity Vogt a Friederiky Adebach, prijali ponuku, ostatní sa rozhodnú pokračovať v boji proti imperializmu ozbrojenou silou. Film sa ďalej venuje hlavne Ritynemu novému životu (postava Rita Vogt predstavuje skutočnú osobu Inge Viett a postava Friederike Adebach predstavuje Susanne Albrecht, členky militantnej skupiny RAF).
Harry Barber je propuštěn z vězení a chce si vynahradit dva roky ztraceného života. Nechá se najmout paní Malrouxovou, aby provedl fingovaný únos její nevlastní dcery. Jemu je ale záhy jasné, že pokud neřekne pravdu policii, bude mu hrozit další nedobrovolný pobyt ve věznici, tentokrát však na mnohem delší dobu
Marie (Anita Pallenberg) nešťastnou náhodou zastřelí svého manžela. Místo oznámení události na policii si najme dva muže, aby jí pomohli zbavit se těla. Než se zbaví těla na stavbě kousek od dálnice, vznikne mezi Marií a muži milostný vztah.
Tento film ze zlatého fondu světového filmu nás zavede na počátek 20. století o prostředí chlapeckého internátu v Rakousko - Uhersku. Na internátě vládne nepřátelský vojenský režim a šikana není výjimkou. Hlavní hrdina Törles je střídavě fascinován a odpuzován násilím, které zde vládne, ale zachovává si svůj morální kredit i schopnost nést odpovědnost za své jednání.